Vietnamští trhovci
Completion requirements
VIETNAMŠTÍ TRHOVCI
Úvod
Budeme se zabývat vietnamskými trhovci, kteří prodávají především oděvní zboží a obuv, ale zpravidla i další spotřební zboží. Tito obchodníci jsou známí nízkými cenami a nízkou kvalitou prodávaného zboží a častým prodejem zboží porušujícího průmyslová práva a práva k ochranným známkám.
Mnozí již nejsou odkázáni na mobilní stánky, ale pronajali nebo zakoupili si ke své činnosti prodejny nebo bývalé velkoprodejny. Přestože oficiálně většinou pracují na základě živnostenských oprávnění, jejich organizační a distribuční struktura je široké veřejnosti i veřejné správě skrytá.
Kde se vzali vietnamští trhovci v ČR:
Československo zahájilo diplomatické vztahy s Vietnamem v roce 1950. Do ČSSR přijížděli díky dohodám o kulturní a vědecko-technické spolupráci hlavně studenti, učňové nebo pracovníci technických oborů. Převážně pocházeli ze severního Vietnamu. Cestu do Evropy jim úřady povolily většinou "za odměnu" a byla pro ně příležitostí jak uniknout bídě, získat vzdělání a také peníze pro rozvětvenou rodinu ve Vietnamu. Do začátku osmdesátých let do Československa přijelo zhruba třicet tisíc Vietnamců.
Strategie dovozu:
Ale podívejme se spolu na to, jak samotný vietnamský byznys vlastně funguje a jak se projevuje ona příslovečná vietnamská „pracovitost“ a „obchodní talent“:
Dovoz veškerého textilu, ale i elektroniky, hraček a dalších artiklů určených pro vietnamské obchodníky, je do ČR zajišťován čínskými gangy. Ty zásobují nejen teritorium České republiky, ale v podstatě celou střední a východní Evropu. Proto je také toto zboží dovezeno v drtivé většině z Číny, kde je ho velký nadbytek a lze ho pořídit za minimální ceny v obrovském množství. Z Číny putuje zboží po moři do západoevropských nebo polských přístavů a odtud dále do velkoskladů po celé Evropě. Tato přeprava je v podstatě nekontrolovatelná, protože obrovské objemy zboží neumožňují detailní kontrolu každého kontejneru. Ale i když v některých přístavech, například v Hamburku, provádějí rentgenové kontroly obsahu kontejnerů, je-li zboží deklarováno jako určené pro některou ze zemí mimo EU, je většinou propuštěno bez důkladnější kontroly. V přístavech je zboží, jež bylo deklarováno pro vývoz mimo státy Evropské unie, naloženo na kamiony a pozemní dopravou putuje jakoby do Ruska, na Ukrajinu nebo na Balkán.
Ovšem na našem území se jaksi záhadně „ztratí“ a ještě záhadnějším způsobem se ocitne ve velkoskladech patřících vietnamským bossům. Odtud pak putuje do tržnic a na stánky, kam pak přijdou bezpáteřní zaslepenci nakoupit toto pašované zboží za vydřidušské ceny, které jim však paradoxně přijdou docela nízké. Hodnota takového zboží je přitom ve skutečnosti tak nízká a jeho prodejní cena tak vysoká, že mafiánští pašeráci i v případě, kdy je jejich zboží celními orgány zabaveno, velice rychle nahradí ztrátu a kšeft pokračuje. Typický je příklad z července 2003, kdy bylo Policií ČR a Celní správou ČR na chebské tržnici Dragoun zabaveno padělané značkové textilní zboží v celkové hodnotě cca 250 milionů Kč. Do týdne po zásahu byla tržnice tímto zbožím opět přeplněna. Tímto způsobem se do naší republiky například místo deklarovaného oblečení dostávají také celé nákladní kontejnery padělaných cigaret, lihovin a dalšího spotřebního zboží. Výjimkou nejsou případy, kdy se zboží po vstupu na naše území „ztratí“, aniž by dorazilo k příslušnému celnímu úřadu, kde by bylo vyřazeno z režimu přepravy, procleno a propuštěno k volnému prodeji. V důsledku této nezákonné manipulace s dovezeným zbožím dochází k nepředstavitelným finančním ztrátám pro náš stát a současně k obrovským ziskům čínských a vietnamských zločinců. V nepříliš dávné době byla v jedné z vietnamských velkotržnic dokonce objevena i padělatelská dílna na výrobu cigaret.
K dalším našim obrovským finančním ztrátám dochází v důsledku nezdanění zisku drobnými vietnamskými „podnikateli“, které v podstatě nelze řádně kontrolovat. Tato trestná činnost kumuluje zejména ve velkotržnicích v Praze a v příhraničních oblastech, zvláště na hranicích s Německem. Obrovskou a v podstatě detailně nekontrolovatelnou tržnicí je již zmíněná tržnice Dragoun v Chebu a o několik kilometrů blíže k hranicím s Německem tržnice Asia bazar v katastru obce Svatý Kříž. Z těchto tržnic operuje vysoce organizovaná vietnamská mafie, která má podchyceny veškeré důležité kontakty, včetně kontaktů na státní orgány a místní samosprávu.
Co porušují:
Členové vietnamské komunity se u nás dopouštějí za mlčenlivého přihlížení policie a dalších státních orgánů celé řady trestných činů, zejména hospodářského charakteru. Jedná se především o trestný čin neoprávněného podnikání (§ 118 tr. zák.), krácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 148), porušení předpisu o nálepkách k označení zboží (§ 148a), porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu (§150), porušení autorského práva (§152) a takřka všech forem podvodu podle ustanovení § 250 trestního zákona. Dále se v řadě případů dopustili zločinu padělání a pozměňování peněz a jejich dávání do oběhu (§ 140 a § 141 tr. zák.). Řada členů vietnamské komunity byla v minulosti stíhána za nelegální překročení našich státních hranic (§171a) a za účast na zločinném spolčení podle § 163a trestního zákona. Ačkoliv trestná činnost asijských zločineckých gangů v posledních letech dále narůstá a stává se hrozivou, ačkoliv vietnamští gangsteři hledají stále nová teritoria a stále nové zdroje nelegálních příjmů, Policie ČR spí. Při Útvaru odhalování organizovaného zločinu v Praze bylo sice zřízeno úzce specializované pracoviště, jež se má zabývat asijskými zločinci a jejich aktivitami v naší vlasti, ale v rámci „úsporných opatření“ tam pracují pouze dva specialisté.
Kolik jich u nás žije?
Ke konci loňského roku oficiálně žilo v České republice 23 924 Vietnamců. Po Ukrajincích a Slovácích jsou třetí nejpočetnější skupinou cizinců u nás. Policejní statistiky zahrnují ty, kteří legálně získali povolení k trvalému pobytu nebo vízum na pobyt nad devadesát dnů.
Vietnamci ve světě:
Spojené státy: 1 milion 200 tisíc
Francie: 300 tisíc
Rusko: 70 tisíc
Česko 24 tisíc
Polsko: 10tisíc
Zdroj: Svaz Vietnamců v České republice
Vietnamci jsou často vnímáni jako prodavači na trhu. Jak je to s nimi skutečně?
Vietnamci se do pěti let přestěhují ze stánků do kamenných obchodů a dnes známé tržnice nebudou existovat. Prodej zboží ve stáncích, při kterém mohli uplatnit své úsměvy, svoji ochotu, úslužnost, pracovitost a vytrvalost jim posloužil a ještě slouží.
Budoucnost vietnamských tržnic:
Čekají nás vietnamské řetězce?
Zatímco dva maloobchodní řetězce Delvita a Droxi kvůli ztrátám oznámily odchod z České republiky, na trhu se začínají formovat nové řetězce, které se chystají zaútočit na maloobchodní trh. Napsal to list Czech Business Weekly (CBW). Konkurenční obchody podle listu budou provozovat vietnamští obchodníci.
CBW tvrdí, že o zformování nových řetězců už jedná několik Vietnamců, kteří chtějí prodávat zboží hlavně v menších městech. Bývalý předseda Asociace vietnamských podnikatelů Nguyen Duong řekl, že nové řetězce budou soutěžit se supermarkety i s běžnými obchody smíšeným zbožím. Duong předpokládá, že nové řetězce v rukou Vietnamců začnou fungovat už v nejbližších letech. Záměrem je provozovat řetězce obchodů o rozloze 300 až 1000 metrů čtverečních. Obchody budou stát v malých městech od zhruba 5000 obyvatel. Bližší informace podle Duonga nelze poskytnout, protože Vietnamci zatím testují trh a hledají nejvhodnější lokality. Na chystanou expanzi vietnamských obchodníků ale upozorňují i české zdroje. Například viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR) Zdeněk Juračka řekl, že Vietnamci v menších městech kupují volné prostory k podnikání od českého řetězce obchodů Jednota, který má po celé zemi na 3600 obchodů. Zatímco v Praze mnoho Vietnamců provozuje malé obchody smíšeným zbožím, v menších městech se věnují prodeji elektroniky, oděvů a bot. Vietnamci teď obchodům smíšeného zboží nekonkurují a nabízejí především doplňkový sortiment.Toto mírumilovné soužití se ale může už brzy změnit. Vietnamci se začínají profesionalizovat a zřejmě už nebudou jen stánkovými prodejci.
Zuří válka o zákazníky:
Vietnamci chtějí budovat vlastní sítě obchodů v době, kdy na českém trhu zuří cenová válka o zákazníka. Hlavně mezi diskontními prodejnami a hypermarkety. Pozici v Česku proto v posledních letech ztrácejí supermarketové řetězce, které z trhu vytlačují právě diskontní prodejny a hypermarkety. Supermarkety mají na celkovém obratu 50 největších obchodníků zhruba 17procentní podíl a diskontní prodejny, které expanzi v ČR zahájily později, již za nimi zaostávají pouze o jeden procentní bod. Podíl hypermarketů činí 41 procent.
Proč Češi nakupují u Vietnamských trhovců:
Většina Čechů trpí komplexem chudoby (ne vždy oprávněným, protože se poměřují s nějakým imaginárním milionářem), což je typické chování pro nižší třídu. Navíc jen u Vietnamců mohou ukazovat, že jsou pánem, vybírat si, nadávat a obsluhujícímu personálu tykat. Za ušetřené peníze si pak takový člověk koupí něco výrazně značkového, což ho má posunout mezi střední vrstvu. To vše ale platí za předpokladu, že asijské tržnice nabízejí opravdu jen nekvalitní zboží. Pokud jsou tam i relativně kvalitní výrobky (tj. ty, které se odlišují od těch "normálních" jen cenou, protože Vietnamci neplatí ani DPH, ani daň z přijmu, ani sociální a zdravotní pojištění), pak je koupě takového zboží docela rozumná strategie i pro člověka ze skutečné střední třídy.
V čem jsou originální:
Vietnamci jsou perfektními obchodníky. Dokáží člověka přinutit koupit si něco, o čem není zcela přesvědčen nebo co tak nutně nepotřebuje. Proč? Rozhoduje hlavně cena. Koupit si triko za 100Kč, boty za 250Kč nebo zimní bundu za 500Kč v kamenných obchodech není možné. Vietnamec jako jediný má odlišné zvyky v marketingu a reklamě. Jako jediný vytáhne v půl 6té ráno většinu svého sortimentu na ulici před svůj stánek. Málo v kterém obchodě se vám tak věnují jako právě na těchto tržnicích. Umí pochválit (když je to samozřejmě někdy pochybné). Má spoustu zboží pohromadě, takže člověk se tam může obléknout prakticky od hlavy k patě. Mají nepřeberné množství velikostí a barev. Jsou organizovaní. Jestliže zrovna jeden nemá vaši potřebnou velikost nebo typ zboží. Buď se jde sám podívat ke svým kolegům a přinese vám to, co jste, chtěli a nebo vás odkáže na kolegu, který ten vytoužený kus zboží má. Takže se málo kdy stane, že by si tam člověk neodnesl to, pro co si šel. Vietnamci jsou velice ochotní, pracovití, úslužní. Ale na druhou stranu jsou z jistého pohledu drzí, arogantní a jde jim jen a jen o prodej na úkor spokojenosti zákazníka.
Nevýhody, hrozby:
Ale pochopitelně nakupování u Vietnamských obchodníků má spoustu nevýhod a hrozeb. Nakupování bez dokladu a tedy možné reklamace je velkým rizikem. Kvalita výrobků je dalším velkým problémem. Většina bot nevydržím více jak dvě zimy, trika po několika vyprání se pářou, ztrácí se barva atd. Je to samozřejmě přímo úměrné ceně tohoto zboží. Málokdy se dozvíte pravý materiál zboží, protože při zeptání se vám bude odpovězeno, že buď neví, nebo že ta bunda je jistě z pravé telecí kůže. Aniž by někdy věděl co to je.
U elektroniky, hraček, obrazů a dalšího specifického zboží dokonce hrozí i nebezpečí úrazu. Již jsme několikrát slyšeli o hračkách pro malé děti, které probíjejí, nejsou dobře izolovány nebo neodpovídají předpisům a normám.
Seznam použité literatury:
http://www.klubhanoi.cz
http://www.podnikatel.cz
http://www.zadluzeni.cz
http://www.ct24.cz
Vlastní zkušenosti
Úvod
Budeme se zabývat vietnamskými trhovci, kteří prodávají především oděvní zboží a obuv, ale zpravidla i další spotřební zboží. Tito obchodníci jsou známí nízkými cenami a nízkou kvalitou prodávaného zboží a častým prodejem zboží porušujícího průmyslová práva a práva k ochranným známkám.
Mnozí již nejsou odkázáni na mobilní stánky, ale pronajali nebo zakoupili si ke své činnosti prodejny nebo bývalé velkoprodejny. Přestože oficiálně většinou pracují na základě živnostenských oprávnění, jejich organizační a distribuční struktura je široké veřejnosti i veřejné správě skrytá.
Kde se vzali vietnamští trhovci v ČR:
Československo zahájilo diplomatické vztahy s Vietnamem v roce 1950. Do ČSSR přijížděli díky dohodám o kulturní a vědecko-technické spolupráci hlavně studenti, učňové nebo pracovníci technických oborů. Převážně pocházeli ze severního Vietnamu. Cestu do Evropy jim úřady povolily většinou "za odměnu" a byla pro ně příležitostí jak uniknout bídě, získat vzdělání a také peníze pro rozvětvenou rodinu ve Vietnamu. Do začátku osmdesátých let do Československa přijelo zhruba třicet tisíc Vietnamců.
Strategie dovozu:
Ale podívejme se spolu na to, jak samotný vietnamský byznys vlastně funguje a jak se projevuje ona příslovečná vietnamská „pracovitost“ a „obchodní talent“:
Dovoz veškerého textilu, ale i elektroniky, hraček a dalších artiklů určených pro vietnamské obchodníky, je do ČR zajišťován čínskými gangy. Ty zásobují nejen teritorium České republiky, ale v podstatě celou střední a východní Evropu. Proto je také toto zboží dovezeno v drtivé většině z Číny, kde je ho velký nadbytek a lze ho pořídit za minimální ceny v obrovském množství. Z Číny putuje zboží po moři do západoevropských nebo polských přístavů a odtud dále do velkoskladů po celé Evropě. Tato přeprava je v podstatě nekontrolovatelná, protože obrovské objemy zboží neumožňují detailní kontrolu každého kontejneru. Ale i když v některých přístavech, například v Hamburku, provádějí rentgenové kontroly obsahu kontejnerů, je-li zboží deklarováno jako určené pro některou ze zemí mimo EU, je většinou propuštěno bez důkladnější kontroly. V přístavech je zboží, jež bylo deklarováno pro vývoz mimo státy Evropské unie, naloženo na kamiony a pozemní dopravou putuje jakoby do Ruska, na Ukrajinu nebo na Balkán.
Ovšem na našem území se jaksi záhadně „ztratí“ a ještě záhadnějším způsobem se ocitne ve velkoskladech patřících vietnamským bossům. Odtud pak putuje do tržnic a na stánky, kam pak přijdou bezpáteřní zaslepenci nakoupit toto pašované zboží za vydřidušské ceny, které jim však paradoxně přijdou docela nízké. Hodnota takového zboží je přitom ve skutečnosti tak nízká a jeho prodejní cena tak vysoká, že mafiánští pašeráci i v případě, kdy je jejich zboží celními orgány zabaveno, velice rychle nahradí ztrátu a kšeft pokračuje. Typický je příklad z července 2003, kdy bylo Policií ČR a Celní správou ČR na chebské tržnici Dragoun zabaveno padělané značkové textilní zboží v celkové hodnotě cca 250 milionů Kč. Do týdne po zásahu byla tržnice tímto zbožím opět přeplněna. Tímto způsobem se do naší republiky například místo deklarovaného oblečení dostávají také celé nákladní kontejnery padělaných cigaret, lihovin a dalšího spotřebního zboží. Výjimkou nejsou případy, kdy se zboží po vstupu na naše území „ztratí“, aniž by dorazilo k příslušnému celnímu úřadu, kde by bylo vyřazeno z režimu přepravy, procleno a propuštěno k volnému prodeji. V důsledku této nezákonné manipulace s dovezeným zbožím dochází k nepředstavitelným finančním ztrátám pro náš stát a současně k obrovským ziskům čínských a vietnamských zločinců. V nepříliš dávné době byla v jedné z vietnamských velkotržnic dokonce objevena i padělatelská dílna na výrobu cigaret.
K dalším našim obrovským finančním ztrátám dochází v důsledku nezdanění zisku drobnými vietnamskými „podnikateli“, které v podstatě nelze řádně kontrolovat. Tato trestná činnost kumuluje zejména ve velkotržnicích v Praze a v příhraničních oblastech, zvláště na hranicích s Německem. Obrovskou a v podstatě detailně nekontrolovatelnou tržnicí je již zmíněná tržnice Dragoun v Chebu a o několik kilometrů blíže k hranicím s Německem tržnice Asia bazar v katastru obce Svatý Kříž. Z těchto tržnic operuje vysoce organizovaná vietnamská mafie, která má podchyceny veškeré důležité kontakty, včetně kontaktů na státní orgány a místní samosprávu.
Co porušují:
Členové vietnamské komunity se u nás dopouštějí za mlčenlivého přihlížení policie a dalších státních orgánů celé řady trestných činů, zejména hospodářského charakteru. Jedná se především o trestný čin neoprávněného podnikání (§ 118 tr. zák.), krácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 148), porušení předpisu o nálepkách k označení zboží (§ 148a), porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu (§150), porušení autorského práva (§152) a takřka všech forem podvodu podle ustanovení § 250 trestního zákona. Dále se v řadě případů dopustili zločinu padělání a pozměňování peněz a jejich dávání do oběhu (§ 140 a § 141 tr. zák.). Řada členů vietnamské komunity byla v minulosti stíhána za nelegální překročení našich státních hranic (§171a) a za účast na zločinném spolčení podle § 163a trestního zákona. Ačkoliv trestná činnost asijských zločineckých gangů v posledních letech dále narůstá a stává se hrozivou, ačkoliv vietnamští gangsteři hledají stále nová teritoria a stále nové zdroje nelegálních příjmů, Policie ČR spí. Při Útvaru odhalování organizovaného zločinu v Praze bylo sice zřízeno úzce specializované pracoviště, jež se má zabývat asijskými zločinci a jejich aktivitami v naší vlasti, ale v rámci „úsporných opatření“ tam pracují pouze dva specialisté.
Kolik jich u nás žije?
Ke konci loňského roku oficiálně žilo v České republice 23 924 Vietnamců. Po Ukrajincích a Slovácích jsou třetí nejpočetnější skupinou cizinců u nás. Policejní statistiky zahrnují ty, kteří legálně získali povolení k trvalému pobytu nebo vízum na pobyt nad devadesát dnů.
Vietnamci ve světě:
Spojené státy: 1 milion 200 tisíc
Francie: 300 tisíc
Rusko: 70 tisíc
Česko 24 tisíc
Polsko: 10tisíc
Zdroj: Svaz Vietnamců v České republice
Vietnamci jsou často vnímáni jako prodavači na trhu. Jak je to s nimi skutečně?
Vietnamci se do pěti let přestěhují ze stánků do kamenných obchodů a dnes známé tržnice nebudou existovat. Prodej zboží ve stáncích, při kterém mohli uplatnit své úsměvy, svoji ochotu, úslužnost, pracovitost a vytrvalost jim posloužil a ještě slouží.
Budoucnost vietnamských tržnic:
Čekají nás vietnamské řetězce?
Zatímco dva maloobchodní řetězce Delvita a Droxi kvůli ztrátám oznámily odchod z České republiky, na trhu se začínají formovat nové řetězce, které se chystají zaútočit na maloobchodní trh. Napsal to list Czech Business Weekly (CBW). Konkurenční obchody podle listu budou provozovat vietnamští obchodníci.
CBW tvrdí, že o zformování nových řetězců už jedná několik Vietnamců, kteří chtějí prodávat zboží hlavně v menších městech. Bývalý předseda Asociace vietnamských podnikatelů Nguyen Duong řekl, že nové řetězce budou soutěžit se supermarkety i s běžnými obchody smíšeným zbožím. Duong předpokládá, že nové řetězce v rukou Vietnamců začnou fungovat už v nejbližších letech. Záměrem je provozovat řetězce obchodů o rozloze 300 až 1000 metrů čtverečních. Obchody budou stát v malých městech od zhruba 5000 obyvatel. Bližší informace podle Duonga nelze poskytnout, protože Vietnamci zatím testují trh a hledají nejvhodnější lokality. Na chystanou expanzi vietnamských obchodníků ale upozorňují i české zdroje. Například viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR) Zdeněk Juračka řekl, že Vietnamci v menších městech kupují volné prostory k podnikání od českého řetězce obchodů Jednota, který má po celé zemi na 3600 obchodů. Zatímco v Praze mnoho Vietnamců provozuje malé obchody smíšeným zbožím, v menších městech se věnují prodeji elektroniky, oděvů a bot. Vietnamci teď obchodům smíšeného zboží nekonkurují a nabízejí především doplňkový sortiment.Toto mírumilovné soužití se ale může už brzy změnit. Vietnamci se začínají profesionalizovat a zřejmě už nebudou jen stánkovými prodejci.
Zuří válka o zákazníky:
Vietnamci chtějí budovat vlastní sítě obchodů v době, kdy na českém trhu zuří cenová válka o zákazníka. Hlavně mezi diskontními prodejnami a hypermarkety. Pozici v Česku proto v posledních letech ztrácejí supermarketové řetězce, které z trhu vytlačují právě diskontní prodejny a hypermarkety. Supermarkety mají na celkovém obratu 50 největších obchodníků zhruba 17procentní podíl a diskontní prodejny, které expanzi v ČR zahájily později, již za nimi zaostávají pouze o jeden procentní bod. Podíl hypermarketů činí 41 procent.
Proč Češi nakupují u Vietnamských trhovců:
Většina Čechů trpí komplexem chudoby (ne vždy oprávněným, protože se poměřují s nějakým imaginárním milionářem), což je typické chování pro nižší třídu. Navíc jen u Vietnamců mohou ukazovat, že jsou pánem, vybírat si, nadávat a obsluhujícímu personálu tykat. Za ušetřené peníze si pak takový člověk koupí něco výrazně značkového, což ho má posunout mezi střední vrstvu. To vše ale platí za předpokladu, že asijské tržnice nabízejí opravdu jen nekvalitní zboží. Pokud jsou tam i relativně kvalitní výrobky (tj. ty, které se odlišují od těch "normálních" jen cenou, protože Vietnamci neplatí ani DPH, ani daň z přijmu, ani sociální a zdravotní pojištění), pak je koupě takového zboží docela rozumná strategie i pro člověka ze skutečné střední třídy.
V čem jsou originální:
Vietnamci jsou perfektními obchodníky. Dokáží člověka přinutit koupit si něco, o čem není zcela přesvědčen nebo co tak nutně nepotřebuje. Proč? Rozhoduje hlavně cena. Koupit si triko za 100Kč, boty za 250Kč nebo zimní bundu za 500Kč v kamenných obchodech není možné. Vietnamec jako jediný má odlišné zvyky v marketingu a reklamě. Jako jediný vytáhne v půl 6té ráno většinu svého sortimentu na ulici před svůj stánek. Málo v kterém obchodě se vám tak věnují jako právě na těchto tržnicích. Umí pochválit (když je to samozřejmě někdy pochybné). Má spoustu zboží pohromadě, takže člověk se tam může obléknout prakticky od hlavy k patě. Mají nepřeberné množství velikostí a barev. Jsou organizovaní. Jestliže zrovna jeden nemá vaši potřebnou velikost nebo typ zboží. Buď se jde sám podívat ke svým kolegům a přinese vám to, co jste, chtěli a nebo vás odkáže na kolegu, který ten vytoužený kus zboží má. Takže se málo kdy stane, že by si tam člověk neodnesl to, pro co si šel. Vietnamci jsou velice ochotní, pracovití, úslužní. Ale na druhou stranu jsou z jistého pohledu drzí, arogantní a jde jim jen a jen o prodej na úkor spokojenosti zákazníka.
Nevýhody, hrozby:
Ale pochopitelně nakupování u Vietnamských obchodníků má spoustu nevýhod a hrozeb. Nakupování bez dokladu a tedy možné reklamace je velkým rizikem. Kvalita výrobků je dalším velkým problémem. Většina bot nevydržím více jak dvě zimy, trika po několika vyprání se pářou, ztrácí se barva atd. Je to samozřejmě přímo úměrné ceně tohoto zboží. Málokdy se dozvíte pravý materiál zboží, protože při zeptání se vám bude odpovězeno, že buď neví, nebo že ta bunda je jistě z pravé telecí kůže. Aniž by někdy věděl co to je.
U elektroniky, hraček, obrazů a dalšího specifického zboží dokonce hrozí i nebezpečí úrazu. Již jsme několikrát slyšeli o hračkách pro malé děti, které probíjejí, nejsou dobře izolovány nebo neodpovídají předpisům a normám.
Seznam použité literatury:
http://www.klubhanoi.cz
http://www.podnikatel.cz
http://www.zadluzeni.cz
http://www.ct24.cz
Vlastní zkušenosti
Last modified: Monday, 27 January 2014, 11:57 AM