Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka:  1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  12  (Další)
  VŠE

A

Abreakce

znovuprožití patogenních emočních zážitků, potlačených emocí, s odpovídajícím emočním doprovodem; cílem je uvolnění emočního napětí

Abstrakce

psych. činnost, pomocí níž jsou odkrývány podstatné vlastnosti předmětů n. vztahy mezi nimi; způsob myšlenkového postižení předmětu, jehož pomocí vymezujeme urč. stránku či vlastnost věcí, kt. bychom smyslově neodlišili; výledkem jsou pojmy, kt. nelze vnímat n. si představit

Abstraktní

zobecněný, vyvozený, nevázaný na určité případy

Abúzus

nadměrné požívání toxických látek (alkohol, káva, tabák. léky aj.) -bez návyku, s návykem, dále jednorázový, opakovaný, příležitostný, pravidelný, periodický

Adaptace

obecná vlastnost organismů přizpůsobovat se podmínkám, ve kt. existují; psychol. zahrnuje přizpůsobení se chování, vnímání, myšlení, postojů; poruchy chování jsou pak chápány jako ztroskotání adaptace

Adekvátní

přiměřený, odpovídající

Adjustace

vpravování se do nových životních situací, specif. případ adaptace; aktivita subjektu při vynaložení sil na překonání předchozího způsobu jednání

Adjuvantní

doplňková léčebná technika (psychofarmaka)

Adler

Alfred, Adleriánská pedagogika
Původně Freudův žák, poté odmítl jeho tezi o sexu a nahradil ji tezí o sociálních vztazích jako základním motivačním činitelů.
  • Každá patologie pramení z poruchy tzv. pocitu sounáležitosti – to je schopnost identifikace se skupinou
  • Komplex méněcennosti a komplex nadřazenosti
    Komplex méněcennosti – vyvstává tehdy, když člověk stojí před nějakým problémem, kterého se obává a na který se necítí vybaven. Je vlastní všem lidem, i když to někteří dokáží vědomě zakrývat. Reakce může být pozitivní a negativní – pozitivní je postavení se problému, negativní je uhýbání z takové situace, neurotické symptomy a komplex nadřazenosti – tedy se stáhne ze situace, kde na to nemá a kompenzuje si to na půdě, kde si to může dovolit.
  • Podle Adlera je správná výchova taková, kde je potlačen komplex méněcennosti, je vedena v rovnostářském duchu a rozvíjí sebevědomí.
  • Přijímá metodu logických důsledků – chce dosáhnout toho, aby dítě mělo samo možnost poznat to, co udělá.

Administrace

pokyny k testu vyhodnocování testu práce s testem 1h až několik let (Rorschachův test)

Afekt

silný, krátce probíhající citový stav (hněv, zděšení, radost, nadšení…), projevuje se zrychleným dýcháním a tepem, zčervenáním (stenický), zpomal. dechem a tepem, zblednutí (astenický)

Afektivita

emoční procesy duševního života; schopnost reagovat city a emocemi

Agování

vybití nevědomých emočních impulsů v jednání

Agravace

úmyslné zveličování příznaků nemoci

Aha-zážitek

zážitek dostavující se při vyřešení problému, pochopením vzájemných vztahů (vhled)

Altruismus

(A. Comte) nesobecký charakter mezilidských vztahů; projevuje se myšlením, cítěním a jednáním, které bere ohled na ost. lidi

Ambivalence

současný výskyt protichůdných tendencí v psych procesech

Ambiverze

současný výskyt extraverze a introverze u jednoho člověka

Anální

stadium vývoje anální: v psychoalnal. studium vývoje, kdy je vybíjení libida soustředěno na řitní oblast – potěšní z nucení na stolici, z vyměšování (sexualita infantilní) 1,5 do 3 let

Anamnéza

předchorobí, dg. metoda shromažďující všechny údaje a okolnosti, které vedly k nemoci

Anhedonie

neschopnost člověka prožívat potěšení a radost (např. u depresí)

Anima, animus

(C.G.Jung) termín pro dva základní archetypy přítomné v mysli člověka: ženský (anima), mužský (animus)

Anticipace

předjímání urč. procesů, jevů n. dějů, kt. teprve nastanou; předem vytvořená představa

Archetyp

praobraz, pravzor, Jungův termín pro nejstarší a typické zkušenosti lidstva, projevuje se ve fantaziích a snech; jsou to pravzory lidského jednání a usilování, pocitů a poznání; jednotlivé archetypy skládají kolektivní nevědomí

Asertivita

schopnost prosadit se bez zjevné agresivity; zal. na dostatečné  sebevědomí

Asociace

vztah mezi duš. obsahy (představa, pojem, pocit - v elementové asociační teorii jsou situace: splývání (simultánní), přizpůsobování, kombinace a následnost (sukcesivnost) - zvláštním případem je dle IPP podmíněný reflex (korové propojení nerv. vzruchu) a. SILNÁ, SLABÁ, VOLNÁ

Aspirace

(K. Lewin) očekávaná úroveň vlastního výkonu, na základě předchozího výkonu (úspěch?, zklamání?), úspěch a. úroveň zvyšuje a naopak

Astenie

slabší těl. nervová či duš. konstituce viz. též NEURASTENIE: nervová slabost, druh neurózy, snadná únavnost, nespavost, poruchy soustředění, depres. nálada PSYCHASTENIE: (Janet) neuróza projevující se nerozhodností, pochybovačností, fobiemi, únavností, bolestni hlavy, nespavostí

Atraktivita

přitažlivost

Autismus

pohroužení se do vnitřního života převládá nad vztahem ke skutečné realitě; egocentrické, nerealistické myšlení, snění

Autoregulace

schopnost člověka řídit své volní jednání; vědomé úsilí o dosažení stanoveného cíle; též přijetí spol. norem, kt. se pak stanou součástí autoregulačního systému jedince

B

Bagatelizace OM

frustrovaná osoba zlehčuje situace n. nedosažený cíl (kyselé hrozny)

Barofobie

chorobný strach z tíže

Beneficence

dobročinnost

Benigní

nezhoubný

Bilancování

hodnocení

Brainstorming

metoda skupinového tvůrčího myšlení, podstatou je snaha uvolnit podvědomé procesy, odstranit zábrany a uvolnit fantazii, cílem je nalezení netradiční řešení problému

Brainwashing

jakákoliv technika snažící se ovládnout myšlení a jednání člověka proti jeho vlastní vůli

Burnout

vyhoření, ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka helping professions

C

Cyklotým

Kretschmerova typologie (astenický, atletický, pyknický typ) cyklotýmní: srdečnost přizpůsobivost, rychlé střídání nálad, více zaměřená pozornost, převaha smyslového a praktického uvažování

D

Dědičnost

všechno existující a rozvíjející se v člověku na základě genetického fondu jeho rodičů, přičemž ono dědičné, zapsané v molekulách DNK (viz), nemusí vystupovat v okamžiku narození, ale v různě vzdáleném okamžiku od narození; u člověka je d. základem duš. rozvoje, kt. je uskutečňován cestou výchovy

Dědičnost polygenní

dědičnost závislá na účinku většího počtu genů

Defektologie

věda o člověku postiženém vadou tělesnou, smyslovou, duševní; 5 disciplín: ETO-,  LOGO-, PSYCHO-, SOMATO-,TYFLOPEDIE

Dekompenzace

neschopnost vyrovnat se s vlivy, kt. narušují činnost organismu d. psychická: znovuobjevení se symptomů nebo projevů již léčené choroby v novém prostření nebo v nové sociální situaci D. NEUROTICKÁ: ztráta důvěry v léčbu či lékaře; výsledkem, zhoršený stav, emoční labilita, deprese

Dekurz

záznam o průběhu nemoci a jejím léčení

Delikvent

provinilec (15-18 i 18-24 let), impulzivní, nesocializovaný, socializovaný

Deprese

duš. stav char. pocity smutku, skleslosti, vnitřního napětí, nerozhodnost, spolu s útlumem a zpomalením duš. i těl. procesů, ztrátou zájmů a pokleslým sebevědomím

Dewey

John, pragmatická pedagogika
Američan, na amerických školách měli jeho myšlenky velký vliv. U nás není tento směr alternativních škol zastoupen. Ústředním bodem procesu učení je podle něj zkušenost – na rozdíl od Herbarta. Musí se pracovat z určitou činností. Vztahují se k němu dva pojmy – projektové a problémové vyučování

Diagnóza

určení choroby nebo jejích následků, vrozených a získaných poruch a vad

Didaktika

zkoumá podstatu vyučování.

DNK

(DNA) - deoxiribonukleová kyselina, nositel genetické informace

Dominance

sklon ovládat druhé, vysoký stupeň egocentrického prosazování

Dominantní

ovládající

E

Edukace

Nahrazuje pojmy výchova a vzdělávání a shrnuje je v jeden.

Edukační procesy

Lidské činnosti, při nichž dochází k učení na straně nějakého subjektu, jemuž je exponována nějakým jiným subjektem nebo zprostředkovaně (textem nebo médiem) určitá informace.
Proces učení není vyhrazen jen školám, ale probíhá kdekoliv v běžném životě (praxe apod.).

Egocentrismus

krajní forma individualismu a egoismu, upoutávání pozornosti k vlastní osobě; hysterie; též Piagetova hypotéza, že dítě je v raném věku samo sobě středem

Emancipace

osamostatňování

Emoce

nejčastěji zastřešující pojem pro subjektivní zážitky libosti a nelibosti provázené fyziol. změnami, motorickými projevy (gestikulace, mimika), stavy menší či větší pohotovosti a zaměřenosti (láska, strach, nenávist aj.); lze u nich zjišťovat směr přibližování či vzdalování, intenzitu a čas trvání; fenomenologie rozlišuje city, afekty, nálady a vášně; též dělení na vyšší (soucit) a nižší (agresivita), na intelektuální, etické, estetické, dále na astenické a stenické aj.

Emoční

citový

Empatie

schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhé osoby

Epikríza

závěrečný posudek v chorobopisu po skončení krize choroby

Experiment

pokus; vědecká metoda, ve kt. jsou kontrolovány všechny proměnné tak, aby se ze změn daly vyvozovat kvantitativně vyjádřitelné závislosti; pravý e. musí být opakovatelný a ověřitelný; pro psychol. e.  se v současné vědecké literatuře razí termín kvazi-experiment k odlišení exaktnosti, kt. jsou schopny zachovávat přírodní vědy

Experimentovat

zkoušet

Extraverze

termín ozn. povahové rysy člověka, jako je společenskost, snadná soc. adaptace a kontakt s lidmi, záliba ve změnách a vzruš. situacích

F

Falický

symbolizující mužský pohlavní úd

Fenotyp

souhrn vnějších znaků a vlastností jedince; je tvořen vzájemným působením vrozených vloh (viz genotyp) a vlivů okolního svvěta v ontogenetickém vývoji jedince

Fiktivní

zdánlivý

Fixace

ustrnutí, ulpívání na určitém objektu nebo způsobu uspokojování potřeby           psychoanal. ustrnutí v jednom z vývojových stadií, protože přesun do dalšího by znamenal zvýšení úzkosti. -  FIXACE INFANTILNÍ: ustrnutí v análním období Þ -  charakter anální: Retenční (zadržující) egoista, uvařený v sobě, paličatý, dogmatický. lakomý, Expulsivní (vypouštěcí) poddajný , mírný, nepořádný, vztahovačný, velkorysý, oby sklon k obsesím (nutkavé myšlení), kompulzím (nutkavé pohyby nebo jednání), fobiím (úzkostí provázený chorobný strach z určité osoby, zvířete, situace) (TRIÁDA ANÁLNÍ: nutkavý smysl pro pořádek, lakota, tvrdohlavost)

Formální

vnějškový

Freud

Sigmund (1856 – 1939)

  • původně léčebná psychiatrická metoda
  • týkala se všech věd o člověku
  • tři vrstvy osobnost – ID, EGO, SUPEREGO
  • hlavním cílem osobnosti je ovládnout své pudy (ID) – nezbytné pro fungování společnosti.
  • Není možné pudy regulovat z vnějšku, když se to navíc přežene, vznikají neurózy.
  • Je potřeba řešit příčinu, nikoliv následek.

Frustrace

psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli, ohrožení, oddálení, znemožnění uspokojení urč. potřeby, překážka vnější, vnitřní(stydlivost, plachost, vina, výčitky svědomí Dollard: při agresi vždy frustrace Horneyová: frustrace vyplývá z konfliktu mezi egoismem a altruismem Frankl:  frustrace existenciální, uvědomění bezcílnosti smyslu života

G

Gambler

člověk závislý na hře

Gen

termín zavedený Johannesenem r. 1909 jako dědičný faktor; jednotka genetické informace pro urč. znak

Genotyp

soubor genetických informací organismu, souhrn rysů, kt. je jedinec schopen biologicky přenášet; informace jsou uloženy v chromozomech; na rozdíl od manifestní, somatické struktury, kterou se projevuje fenotyp (viz)

Gestalt

tvar, forma figura, struktura (Ch. von Ehrenfelds 1890) celek není jen pouhou sumou částí

Graffiti

sprejem nastříkané obrazce na zdech apod.

H

Hemisféra mozková

nejvyšší část nervové soustavy, skládá se z mozkové kůry a podkoří; vývoj začíná u savců; mozkové hemisféry mají hlavní význam pro regulaci chování

Herbart

Johann Fridrich (1776 – 1847) Německý psycholog a pedagog.
Jeho teorie ovlivnili celý svět – některé jeho myšlenky se přejímají dodnes.
Teorie byla založena na tom, že učitel může působit pouze na intelekt žáka.

Přesně stanovil postup vyučování :

  • Opakování
  • Výklad
  • Spojování nových představ se starými
  • Zobecnění
  • Procvičení
V současné době se Herbartismus považuje za učení přehnaně intelektuální, verbální a autoritářské.

Hypotetický

zatím neexistující, pouze předpokládaný

I

Iatrogenní

(iatropatogenie, iatropsychogenie) opak psychoterapie

Id

(Freud) označení pro zdroj pudové energie, soubor vnitřních subjektivních zážitků, uložený v nevědomí

Identifikace (OM)

ztotožněn, nevědomý pochod, při němž se člověk ztotožňuje s jedincem, skupinou, organizací, kt. mu imponují

Identita

soubor rysů, podle nichž je jedinec znám v urč. specifické skupině; i. aktuální  přestavuje, co jedinec skutečně je, na rozdíl od i. potenciální, kt. spočívá v nerealizovaných vlastnostech; jedinci v adolescenci obvykle procházejí krizí i.

Imprinting

(imprintace) intenzivní, nereverzibilní učení v senzitivních obdobích mláděte

Impulzivita

viz jednání impulsivní

Individuace

(Jung) proces diferenciace psychického vývoje člověka ve vlastní samostatnou osobnost (individuální přirozenost)

Infantilní

dětský, nevyspělý

Integrovaný

sjednocující, působící jako celek

Inteligence

schopnost učit se ze zkušenosti, schopnost přizpůsobit se, řešit nové problémy, orientovat se v nových situacích na základě určování podstatných souvislostí - THORNDIKE (1904): schopnost zobecňování, řešení nových problémů - SPEARMAN : G-faktor stálá obecná schopnost, S-faktor - THURSTONE (1938): řeč, myšlení, paměť, úsudek, operace s čísly, prostorovou představivost - CATTEL (1944): fluidní i. (tvořivá), krystalická i. (naučená) -(60. léta) myšlení divergentní (vysoce tvořivé), konvergentní (IQ) - GARDNER (80. léta) JAZ, MAT, 3D, POHYB, HUD, LIDSKÉ VZTAHY, VLASTNÍ ROZVOJ

Inteligence sociální

(Thorndike) schopnost jednot s lidmi a tvořivě řešit mezilidské konflikty, její vysokou úroveň představuje tzv. sociální takt

Interakce

vzájemné aktivní působení; ovlivňování jedinců, skupin a prostředí; jeden subjekt svým jednáním vyvolává změnu v druhém subjektu, v soc. i. prostřednictvím chování, jednání, řeči a mimiky; podíl činnosti osoby A na činnosti osoby B

Interpersonální

mezilidský

Interpretace

důležitý proces vytváření závěrů ze získaných výzk. či dg. údajů; údaje se vyhodnocují, klasifikují a hledají se mezi nimi vzájemné vztahy; nutnost zpětné vazby

Intrapersonální

vnitřní, zaměřený na sebe sama

Introjekce (OM)

přisuzování si vlastností, které člověku evidentně scházejí

Introvert

zaměřenost osobnosti do vlastního nitra, na sebe sama na svůj vnitřní svět

Introverze

zaměřenost osobnosti do vlastního nitra, na sebe sama, na svůj vnitřní svět, prožitky, city a myšlenky; v patol. míře ztráta kontaktu s realitou; viz autismus, izolace sociální

IQ

poměr mezi mentálním a skutečným věkem

Izolace (OM)

odpoutání psychologického obsahu, zážitku od jeho citového doprovodu

Izolace sociální

stažení se do osamocení buď jako reakce na frustraci, n. jde o krajní introverzi, příp. autismus či jinou duš. chorobu

J

Jednání impulsivní

uskutečnění okamžitého nápadu, bez zábran, provedené se značnou energií, při vědomí; jde o j. nutkavé, zdánlivě nemotivované, s min. afektem; viz např. kleptomanie, dromomanie; org. poruchy

K

Katamnéza

sledování nemocného po skončení nemoci

Kategorizace

zařazování objektů do určité skupiny

Kognice

(poznávání) více či méně úplné a přesné obrazy ve vědomí; je zprostředkováno vnímáním, pamětí, myšlením a emocemi

Kolaps

následek organického nebo duševního traumatu náhlý patol. stav organismu projevující se - aktivními poruchami: studený pot, rychlý nitkovitý puls a dýchání - nepříjemné pocity: strach, úzkost

Komenský

Jan Ámos ( 1592 – 1670) prosazoval požadavek tzv.universalismu– tedy učit všechny všechno. Například učit ženy, méně nadané žáky apod. Šlo o encyklopedismus – tedy existuje jakési základní penzum vědomostí, které by měli všichni obsáhnout.
Stěžejní díla :
  • Velká didaktika (první ucelená forma vzdělání (jak učit, koho učit apod.),
  • Informatorium školy mateřské
  • Škola hrou
  • Všeobecná porada o nápravě věc lidských (pomocí vzdělání reforma společnosti)

Velká didaktika
stěžejní dílo didaktiky, řeší vzdělávací soustavu, chování studentů i žáků.


Kompenzace

vyrovnání, náhrada; aktivní způsob, styl jak se člověk vyrovnává s život. nezdary, jímž řeší konflikty a reaguje na frustraci, a to změnou cíle nebo cesty k cíli

Kompetence

schopnost, způsobilost, kvalifikace

Komplex

nevědomá relativně osamostatněná struktura představ a citově podložených tendencí; v psychoanal: vzniká z konfliktu mezi pudovými tendencemi a vnitřní morálkou; může blokovat os. vývoj nebo konkurovat vědomému Já či ho dokonce nahradit  (přenášení do vztahů nebo překonávání k. konfrontací)

Komplex méněcennosti

(Adler) pramení z vědomí závislosti na druhých, snaha překonat komplex získáním sociálního státu, při selhání únik do neurózy

Komplex Oidipův

nevědomé erotické tíhnutí syna k matce a dcery k otci spojené s bázní z trestu, rodič stejného pohlaví je pociťován jako sex. soupeř, proto je nenáviděn a je mu přána smrt (Elektřin k. ženská forma Oidipova k.)

Komplexní

celkový, souhrnný

Komunikace

dorozumívání, sdělování; typ k. a) v situaci podnět - odpověď, b) v situaci podnět - bez odpovědi; v psychol. především přenos myšlenek, emocí, postojů a jednání od jedné osoby ke druhé; obecně k. není specificky lidským jevem, existuje i u živočichů, na rozdíl od jazyka

Konstantnost

stálost, neměnnost

Konstelace sourozenecká

jedináček v manželství má potřebu úzkých vztahů, partner přejímá roli otce či matky starší bratr, mladší sestra výhodné pro manželství – zvyk spolužití, odpovědnosti, skon ke konfliktům u sourozenců stejného pohlaví

Kontext

souvislost, spojistost; situace či psych. stav, v němž k jevu či konání došlo

L

Labeling

(t. etiketizační) změna přístupu profesionálů i soc. okolí podle diagnózy

Labilita

nevyváženost, nestálost, kolísavost

Latence

doba od vzniku nemoci po objevení se prvních příznaků;  doba od okamžiku působení podnětu ke zjevné odpovědi

Libido

označení pro projevy pohlavního pudu, pudová energie vyvěrající z podvědomí a zaměřenou k dosahování slasti; základ sex., soc., a tvůrčího snažení člověka

M

Maligní

zhoubný

Modifikace

změna, ovlivnění

Mýtus

bájný výklad příčin a původu přírodních a společenských jevů , opírající se o působení nadpřirozených sil; zobrazení obecných sociálních vztahů v rodině a kmenovém společenství

N

Narcismus

sebeláska; v psychoanal. stav, v němž se Já stalo vlastním sexuálním objektem; (Fromm) obranný mechanismus proti ztrátě sebeúcty; psychiatr. označení pro druh psychopatie u člověka, kt. vnímá jen sebe a své zájmy

Negativismus

stav vzdoru vůči všemu, co je na jedinci vyžadováno z okolí; zákonité stadium v raném dětském vývoji; v pubertě pak zvláště vůči autoritám; též jako projev duš. choroby, např. schizofrenie, manie, aj.

Nevědomí

(individuální, kolektivní) - ta část vzpomínek a zážitků, které si jedinec neuvědomuje; termín označující neuvědomované oblasti psychického života (Jung) termín pro historickou a kolektivní zkušenost uloženou v nevědomí z něhož vznikají archetypy projevující se ve snech

O

Obranné mechanismy

u psychoanal. je vnější chování pouhým symbolem hlubinných procesů. Zjevné způsoby chování odstraňují úzkost a ohrožení; smyslem OM je zachovat celistvost a neporušenost ega před destruktivními účinky pudových a citových hnutí, v situacích konfliktu, obrany pocitů viny, výčitek svědomí, studu, strachu a odporu. Všechny mají společné a) popírají či překrucují realitu b) pracují nevědomě.

Odpor

nechuť pacienta pokračovat v léčbě v okamžiku, kdy momentálně nevýhody ze zapojení do psychoter. převyšují nad výhodami; delší odmlky, neschopnost produkovat představy- nechuť přijímat interpretace – pozdní příchody atd. Dle většiny autorů podstatná část psychoter. práce spočívá v analýze odporu

Oligofrenie

slabomyslnost; intelekt. porucha dědičná nebo jako důsledek poškození mozkové tkáně (ozářením spermie, vajíčka, plodu, infekcí matky, Rh faktorem, nedost. kyslíku): debilita (10 let, IQ 52-67), imbecilita (6 let, IQ 36-51), idiotie (2 roky, IQ 20-35)

Orální

stadium vývoje orální: první stadium vývoje libida zhruba do 1,5 roku; zdrojem nejv. slastí jsou ústa – broukání, přivolání matky, první slova, odezva na slova

P

Parere

odborný názor na danou problematiku

Patologie

vědní disciplína, která se zabývá odchylnými, nenorm. život. pochody a jevy

Pedagogika

 věda, zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života společnosti. Zároveň se tento termín používá pro označení učitelské praxe.

Percepce

vnímání

Placebo

neúčinná látka pro nemocného k porovnání účinnosti léku

Podmiňování

proces vytváření dočasných nervových spojů; nejjednodušší formu učení: jakýkoli podnět B (neutr, nepodmíněný, podmíněný) je-li přiměřeně dlouho spojován (předchází, opožďuje se, je paralelní) s podnětem A vyvolávající reakci, se stane podnětem podmíněným, podnět B vyvolává odpověď (původně A)

Pojetí pedagogiky

Normativní
Stanovuje normy/pravidla vztahující se k výchově a vzdělávání + jejich cíle.
Jak by měly věci být? Jaké znalosti student potřebuje?
U nás byla tato teorie hodně přeceňována.

Explanativní (vysvětlování)
Vysvětluje jevy, poskytuje výklad o struktuře, povaze a fungování těchto jevů.
Jak věci fungují?


Polemizovat

dohadovat se

Posilování

a) prezentace nepodm. podnětu před, současně nebo po podnětu podm.; b) upevnění zážitku, představy, děje; c) konfigurace podnětu pro jedince příjemná či nepříjemná; d) činnost, objekt, děj, kt. uspokojuje, snižuje potřebu; e) chování u něhož je pravděp. výskytu vyšší; f) informace o chování zpětnou vazbou

Pragmatická pedagogika

John Dewey
Američan, na amerických školách měli jeho myšlenky velký vliv. U nás není tento směr alternativních škol zastoupen. Ústředním bodem procesu učení je podle něj zkušenost – na rozdíl od Herbarta. Musí se pracovat z určitou činností. Vztahují se k němu dva pojmy – projektové a problémové vyučování.

Pragmatický

zaměřený na efekt, na užitek

Pragmatismus

uplatňován v tzv. činné škole W. Jamese; přesvědčení, že aktivita, vůle a prospěšnost jsou postuláty vývoje člověka

Přenos

projekce ve směru klient – terapeut; v psychoanal. zákl. mechanismus léčby, pacient přenáší na terapeuta své minulé zkušenosti, vztahy, city; vznik přenosové neurózy

přesun afektu

nahrazení jednoho cíle jiným, afekt (agrese, pozit. pocit) nesměřuje k příčině afektu (frustrace, potěšní), ale k jiné osobě

Prevence

předcházení nežádoucím jevům, úrazům, nemocem

Princip reality

viz princip slasti

Princip slasti

sklon vyhledávat slast a vyhýbat se bolesti; v hlubinné psych. základní motivace člověka v ranném dětství, tento sklon se během vývoje dostává do rozporu principem reality (pudy proti morálce); k ovládání slasti a dosahování nejvyššího uspokojení dochází tvořivostí, uměním

Privilegium

výsada

Privilegovanost

výjimečnost

Problém

učivo, které je organizované jako příležitost k myšlení a samostatnému vyhledávání informací.

Problémové vyučování

vyučování, které je organizováno jako samostatné budování a získávání informací.

Profylaxe

včasné vyhledání a diagnostika začínajících chorob

Prognóza

odhad budoucího vývoje choroby či výsledku léčby

Projekce

a) v psychoanal.  obranný mechanismus neuvědomovaného přenášení subjektivních, popř. podvědomých přání, motivů a pocitů na na jiné osoby či sutace; b) viz testy projekční

projekce (OM)

v psychoanal. přenášení subjektivních, popř. nevědomých přání, motivů a pocitů na jiné osoby či situace (využ. při projekčních testech)

Projektové vyučování

Téma si volí děti, látka souvisí s jejich životem a výsledkem je nějaký praktický výstup.
Cílem výchovy není, aby děti měli co nejvíce vědomostí, ale vychovat občany schopné žít v demokratickém státě.

Proklamovaný

prohlašovaný

Protipřenos

projekce ve směru terapeut – klient

Psychogenní

to, co vzniká z psychických podnětů

Psychologie dynamická (hlubinná)

souhrnné označení směrů v psychologii, pronikající do podvědomých a nevědomých procesů úrovní psychiky a snaží se postihnout pudově dynamické vztahy v emoční a volní oblasti (Freud, Adler, Jung). Zdůrazňuje pudy, motivy a síly, kt. procesy vyvolávají.

Psychologie forenzní

zabývá se studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestných činů, psychol. expertizami pro soudní potřeby

Psychosomatické

psychicky navozené tělesné projevy

Psychosomatika

zkoumá těl. poruchy, nemoci psychogenního původu; žaludeční a dvanácterníkové vředy, vyrážky, poruchy trávení apod.

Psychotropní látka

látky mající vliv na psychiku, látky které činnost psychiky upravují (hysteps) nebo mění – alterující (halucinogeny)

Pud

ozn. pro energii n. cílenou činnost až nutkání, vyvěrající ze základních životních potřeb (někdy ztotožněno s instinktem). a) monistický přístup sex, Freud, moc Adler; b) pluralistický p. 6 zděděných zákl. reflexů; c) kombinace působí řada pudů kt. nelze členit a určovat. Etologie: pud je specif. zdroj energie, kt. vzniká rytmicky, a který vede ke stavu vnitřní tenze (podráždění) – startér chování. K. Lorenz: psychohydraulický model pudů. Tinbergen: instinktivní chování je projev vrozených automatismů char. vybavitelností, vrozeností, stabilitou.

R

Racionalizace (OM)

rozumové zdůvodnění a ospravedlnění určitého chování, kt. by jinak bylo nepřípustné, tabu (stylizace, přikrášlování) Př. chození pozdě, kyselé hrozny

Racionální

rozumový, založený na rozumu

Radikální

zásadní, rázný, nekompromisní

Realizace

uskutečňování

Reflex

odpověď organismu na vnější n. vnitřní podnět; dělí se na jednoduché a složité, koordinované a nekoordinované, podmíněné a nepodmíněné, orientační aj.

Reflexivní

bezděčný, vztahující se k reflexu (viz)

Reflexní

bezděčný, neuvědomělý, mimovolní

Regrese

návrat na předchozí etapu vývoje

Regulace

řízení

Remise

dočasné vymizení projevů nemoci

Represe (OM)

také potlačení, suprese (původně pojem Herbarta) v psychoanal. OM dobrovolného přesunu nepřijatelného chovní, myšlenek, přání a impulsů z vědomí na jeho okraj (někdy synonymum pro vytěsnění)

Reprezentace mentální

MR jako mapování, jež je případem strukturování systému okolí subjektu prostřednictvím symbolického systému (obrazu, představy, abstraktních idejí) uložených buď v paměti (dispoziční MR) nebo je součástí proudu uvědomovaných informací (aktuální MR). MR je procesem i výsledkem, jímž se uskutečňuje (zvědomuje , zpřítomňuje) zastupovací (odkazovací) funkce určitého znaku i znaková fce těch psychických obsahů, prostřednictvím nichž subjekt odkazuje na určitou vnější nebo vnitřní danost, znamená reflektovat fci symbolických procesů, prostřednictvím nichž je MR ustavena (Sedláková 1999).

Revers

písemné prohlášení souhlasu či nesouhlasu pacienta s léčbou, operací, umístěním v nemocnici n. propuštěním. (Nejčastěji změna léčby na vlastní žádost)

Rigidita

tupost, opak myšlenkové pružnosti (flexibility), strnulost postojů, neschopnost změny názoru

Rituál

obřad, u nutkavé neurózy sled úkonů

Rivalita

soupeření mezi dvěma n. více jedinci, skupinami či institucemi se snahou získat tytéž n. větší výhody než druhá strana

Ř

Řízené učení

záměrné učení, které je z vnějšku nějakým způsobem regulováno či organizováno.

R

Rousseau

Jean Jacques (1712 – 1778)
Emil, čili o výchově – výchovný román – popisuje své výchovné principy a metody, které autor používá při výchově.
  • Hlavní tezí je, že člověk je od přírody dobrý – posláním výchovy je zabránit, aby společnost zkazila člověka.
  • Hlásal tzv.pedagogický naturalismu– návrat k přirozenosti - součástí toho bylo odmítání některých praktik v tehdejší společnosti.
  • Respektování vývoje a růstu dítěte
    JJR vypracoval jakousi koncepci vývoje dítěte – tedy kdy je dobré pěstovat co (fyzické schopnosti, rozum, smysly apod.)

S

Schizotým

jsou přítomny protiklady dráždivosti a tuposti, přecitlivělosti a chladnosti, příznačná je společenská uzavřenost a protiklad bezvýrazného povrchu a zážitkově bohatého nitra osobnosti. Vystupňováním těchto vlastností přechází norm. temperament přes hraniční, schizoidní až do choroby schizofrenie.

Sebeakceptace

sebepřijímání, realistický pohled na vlastní schopnosti, celkovou hodnotu, stejně na svá omezení; schopnost přiměřeně obojí prožívat

Seberealizace

naplnění, rozvoj schopností člověka; jedna z vyšších sociálních potřeb v hierarchii A. Maslowa

Sekta

spol. skupina spojená náb. či filos. vírou v urč. ideu, často radikálního charakteru, odlišného od učení či náboženství oficiálního; členové vedou obvykle pospolitý život, jsou spojeni vědomím urč. výlučnosti

Selekce

volba, výběr

Separace

odloučení dítěte od matky n. rodičů; může způsobit ztrátu citového vztahu a psych. deprivaci; u anorexie či enurézy může dočasná separace od neurotických, patogenních rodičů být pro dítě prospěšná

Skupina svépomocná

první SS je považován vznik AA 1935. A.A. Lowe zal. národní organizaci Recovery Inc. – zahrnuje skupiny jako anonymní hráči, jedlíci, váleční veteráni, fundamentalisté, milenky, holohlaví muži; dělí se pro fyzické a duševní choroby, pro změnu návykového chování, pro překonání krize spojené s náhlou změnou; étos: získávám pomoc z toho, že pomáhám druhým; převažující aktivitou je předávání informací

Sociabilita

družnost, schopnost utvářet a udržovat mezilidské vztahy; začíná se vytvářet již v 1. roce života

Sociální

týkající se spol. vztahů; mnoho významů, např. to, co je společné všem lidem, urč. společenství, co se týká konkrétního jedince

Specifický

zvláštní, příznačný, osobitý

spontánní učení

subjekt si neuvědomuje že se učí - mateřština, reklama, sociální učení (na základě vzoru např. otec, matka)

Srovnávací pedagogika

analyzuje výchovně-vzdělávací systémy v různých zemích (vznikají různá porovnání a z toho odvozuji zlepšení vlastního systému).

Stabilita

stálost, vlastnost char. min. emocionální změnou; schopnost udržet osobnost bez výkyvu při zátěži

Standard

převod naměřených výsledků, tzv. hrubého skóre na vážené, standardní; např. u testu IQ věkové hledisko při převodu výsledků; pro tvorbu s. důležitá reprezentativnost vzorku, u kt. se vypracovávají, a validita i reliabilita užité techniky

Standardizace

přizpůsobení (testu) urč. populaci a určení jeho citlivosti, reliability a validity

Status sociální

hovor. synon. pro prestiž; někt. autory považován spolu se soc. rolí za součást soc. pozice; dle R. Lintona postavení jednice v soc. systému; vždy relační, vztahující se k ostatním statusům téhož systému; zahrnuje autoritu, urč. moc, výsady vzdělání, povolání (profese), příjmy, majetek, náboženství, členství ve stranách, spolcích a klubech, biol. znaky; v systému hierarchicky rozděleny, na vrcholu systému málo jedinců, čím níže, tím větší počet osob; s. vrozený a získaný

Stereotyp

automaticky používaný pohybový n. mluvní návyk; jeho změna je nesnadná, provázená negat. emocemi (parazitní slova, způsob chůze); s. dynamický je soustavou relativně trvalých podm. i nepodm. reflexů

Stimul

podnět, motiv, pohnutka

Stimulace

a) fyzikální či chemické působení podnětu na receptor; b) záměrné podněcování či povzbuzení organismu k výkonu, buď vnitřní: přání, tužby, aspirace, n. vnější: ze soc. okolí

Stimulovat

podněcovat, vyvolávat

Stres

nadměrná zátěž neúnikového (neurotická reakce je řešena únikovým mechanismem) druhu vedoucí k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové postižení, k poruše adrenokortikálních fcí a psychosomatickým poruchám. Seyle (1950) ji def. jako char. fyziol. odpověď; Coper, Appley (1966) def stres jako stav org., kdy je jeho integrita ohrožena a on musí zapojit všechny svoje schopnosti na svoji ochranu

Subjektivní

a) závislé na jedinci, na jeho vnímání; opak objektivního (tíha - hmotnost; citová hodnota - tržní hodnota); b) každé poznání, pohled ovlivněný osobní zkušeností, emocemi, předsudky; c) nezjevné, vnitřní, přístupné jen sebepozorování (příhoda z dětství); d) opak fyzického, tělesného

Sublimace (OM)

v psychoanal. OM spočívající v zjemnění, přenesení pudové energie na sociálně uznávané a oceňované činnosti (např. umění)

Subliminální

 podprahový


Submise

tendence jedince podřizovat se , nechat se vést, ovládat; jde o kontinuum na škále dominance – submise; může souviset s nedostatečným sebevědomím a také s aktuální život. situací jedince

Submisivita

tendence jedince podřizovat se, nechat se vést, ovládat; jde o kontinuum na škále dominance, a hodnocení této vlastnosti závisí od umístění na uvedené šklále; může souviset s nedostatečným sebevědomím a také s aktuální život. situací jedince

Sugesce

a) schopnost čl. přejímat od jiné osoby myšlenky, kt. nejsou v rozporu s dosavadním poznáním jedince  b) ovlivnění čl. spíše citovými než racionálními způsoby, za snížené kontroly vědomí (hypnóza, afekt)

Superego

nad-Já, psychoanal. termín pro etickou složku osobnosti

Symptom

příznak, nejčastěji choroby

Syndrom

skupina příznaků vyskytujících se společně

Systematický

soustavný

T

Temperament

celkový styl prožívání a chování, zahrnuje formální vlastnosti, nezávislé na obsahu vědomí a na směru osobních sklonů, postihujeme ho především z interpersonálních srovnání; a) celk. citové ladění, libost.nelibost; b) celk. zaměření, nitro-vnějšek; c)vzrušivost, práh; d) odolnost (ovlivnitelnost) duš. dějů; e) trvalost. Typologie: Hippokrates, Kretschmer, Eysenck, Heymans-Wiersma, Jung, Eysenck

Teritorium

území obývané jednotlivcem nebo skupinou a hájené proti příslušníkům stejného druhu

Test projekční

testové metody odhalující vnitřní stavy člověka tím, že do urč. situací n. na urč. podněty přenáší vlastní motivy, přání, emoce aj.; dg. i terapeutické účely

Test psychologický

postup používaný na posouzení či změření výkonu či schopnosti; standardizované, kde hrubé skóre je převáděno na vážené (IQ testy) a projekční převážně zaměř. na patol. symptomy, výsledky jsou posuzovány na zákl. dlouholetých zkušeností psychologa s testem (Rorschachův, baum…)

Tolerance frustrační

termín S. Rosenzweiga (1944); odolnost vůči frustraci (viz), ale šířeji též konfliktům, stresu a psych. zátěži vůbec; hladina tolerance je inter- a intra-individuální, závislá na konstituci a výchově; ovlivnitelná též život. zkušeností, emocionální podporou (partner, skupina), psychoterapií

Trauma

psychické, duš. úraz, kt. má za následek fční poruchy, někdy i org. změny; buď jednorázové (smrt blízkého, znásilnění), n. drobnější, ale opakující se (rodinné hádky, arogantní šéf, učitel), vedoucí k traumatizaci

V

Vědomí

zákl. termín empirické psychol. def. jako věda o stavech vědomí; zahrnuje stavy vědomí, vědomí je jedna ze základních kvalit života; zkušenost vědomí lze popsat pomocí vztahů k různým veřejně přístupným událostem. Rozsah pojmu vědomí zahrnuje a) prožívání jako veškeré duševní dění; b) uvědomování prožívaného ( vnitřní znakovou soustavu tvoří řečové, obrazné, pocitové vzorce zpracování inf. v pojmech a vztazích ulož. v paměti; c) uvědomování sebe „já jsem si vědom“

Vegetativní

týkající se růstu, života

Verbální

slovní; opak neverbálního, neslovního

Výchova

proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jeho vývoji.

Vyhoření

emoční vyhaslost, únava, ztráta zájmu

Výkon chybný

v psychoanal. přeřeknutí, přepsání, zapomenutí jména jsou považovány za chybné výkony, kt. mají hlubší, skrytý význam

Vývojová pedagogika

vývoj názorů, koncepcí i výchovně-vzdělávacích zařízení a jejich legislativa.

Vzdělávání

proces záměrného a organizovaného osvojování poznatků, dovedností a postojů.

Vzorec chování

projev živočicha a čl., instinktivní, zděděné či přejaté učením; přebírání celého situačního chování, konfigurace, místo jednotl. složek; přebírání modelových schémat chování

W

Walfsdorfská škola

Rudolf Steiner
klade se důraz na vývojový plán – do sedmi let se má dítě rozvíjet tělesně, vzdělávací metodou má být napodobování a příklad. Od sedmi do čtrnácti má být tříbena paměť, důraz je kladen na zvyky a autoritu. Od čtrnácti let je teprve čas na rozvíjení rozumu – v tomto věku je možno prezentovat žákům již některé teoretické systémy. Učitel je s dětmi od 1. do 9. třídy, postupně zeslabuje své autoritativní působení. Využívá se tzv. epochové vyučování.

Z

Zkušenost korektivní

v psychoter. snaha poskytnout novou, pozitivní zkušenost, a tím odstraní patol. ulpívání na nepřizpůsobivých formách chování v mezilidských vztazích


Stránka:  1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  12  (Další)
  VŠE