1. ÚVOD

Případová studie neboli kazuistika (z latinského casus – případ) je způsob práce s jednotlivým případem, kdy přehledně, podle předem daného schématu, uspořádáme všechna fakta, která jsou nám o případu známa a následně je analyzujeme. Jedná se o standardní metodu, která prokazuje svou prospěšnost v každé oblasti, kde jsou případové studie používány. Metoda umožňuje postihnout některé souvislosti, které nejsou na první pohled zjevné, a tak hlouběji pochopit celý případ. To pak vede ke zvolení adekvát-ního přístupu k řešení celého případu.

Pozornost, věnovaná případovým studiím v klinické praxi, není náhod-ná. Jsou známy kazuistické studie, které značně obohatily poznání toho, jak se u jednotlivce promítá obecný příznak choroby nebo strádání. Pro praxi pak kazuistika slouží především jako příležitost naučit se na jednotlivém, specific-kém případu rozeznávat to, co je známo v obecné rovině. Při zkoumání jednotlivého případu sice poznáváme specifický a individuální případ, který se liší od všech ostatních, ale zároveň zde můžeme při pozorném studiu vypozorovat znaky, typické pro určitý problém, byť zakryté individuálním zabarvením. Ovšem najít pod individuální specifikou obecnější společné rysy vyžaduje znalost obecných znaků a velkou citlivost pro jejich odkrývání. Součástí rozboru případu je kromě diagnostické rozvahy také uvažování o možných způsobech intervence, takže z tohoto hlediska je studium případů příležitostí také k rozvíjení potřebných dovedností.

Kazuistická studie kromě toho dovoluje získat potřebný odstup od konkrétního případu. Stává se často, že se nás případ dítěte či jeho rodiny natolik dotýká, že ztrácíme schopnost posuzovat jednotlivé souvislosti. Emocionální zaangažovanost do případu pak může zastírat důležité podrobnosti nebo nás vede k zaujaté interpretaci toho, co jsme zjistili. Problémem pro výchovného poradce, učitele i psychologa je však vůbec si svou emocionální zaangažovanost uvědomit. V takových případech je užitečné konzultovat s ostatními kolegy a kazuistická studie k tomu velmi dobře poslouží.

Použití případových studií v přípravě výchovných poradců či studentů psychologie, speciální pedagogiky a učitelství má výhodu kontaktu s praxí, s individuálně zabarvenými případy – s takovými, s jakými se v praxi reálně setkáváme, a zároveň je to příležitost pro rozvíjení klinického citu, který jinak během studia jen těžko můžeme cvičit. Nezanedbatelnou výhodou je to, že se studenti mohou případem zabývat v klidu a mohou utvářet své diagnostické dovednosti a návyky bez faktického rizika případného, byť nezáměrného, poškození klienta. Studium případů vede nejen k upevnění znalostí, které student získává jinde, ale i k rozvíjení diagnostického myšlení, k dovednosti vytváření hypotéz možných příčin pozorovaného jevu, pro které pak poradce, učitel či psycholog hledá buď potvrzení v nashromážděném materiálu, nebo ho vedou k dalšímu ověřování v průběhu diagnostiky a jak už bylo zmíněno, může přispět i k hledání účinných forem intervence.

Kazuistická studie umožňuje:

  • zařazení případu do obecnějšího rámce informací o problémech, které se v případu vyskytují;
  • interpretaci zjištěných příznaků daného případu a jejich vzájemných souvislostí;
  • diagnostickou rozvahu a stanovení případných dalších nutných informací pro plné pochopení případu;
  • hledání možností řešení a intervence pomocí odkazů na podobné případy, v závislosti na konkrétní podobě daného případu a s využitím zkušeností vlastních i ostatních kolegů.
  • Získání žádoucího odstupu pro objektivní posouzení celého případu. Pohled jakoby zvenčí často umožní objevit řešení, jejichž možnost si zevnitř případu ani neuvědomujeme.

Kazuistická analýza případů se dotýká oblastí, ve kterých mají studenti znalosti z řady kursů a předchozího studia. Předpokladem jsou základní znalosti poradenské, vývojové a sociální psychologie i psychologie osobnosti, užitečné jsou rovněž znalosti dalších základních faktů (např. rodina a její význam pro vývoj dítěte, výchovné styly a jejich důsledky apod.).

V následujícím textu se budeme zabývat využitím případové studie v oblasti pedagogicko-psychologického poradenství a to v přípravě, ale i v praxi výchovných poradců, poradenských psychologů a případně i učitelů. Proto je předkládané schéma kazuistiky zaměřeno k použití ve školní a poradenské praxi. (Tím není samozřejmě vyloučena možnost úpravy schématu na případ dospělého, je však pravděpodobné, že některé údaje, které jsou důležité znát v případě dítěte, nebudou u dospělého mít význam, naopak bude nutné zjišťovat údaje jiné, např. partnerské vztahy, profesionální vývoj atd.)