EDUPROB veřejnost

znovuprožití patogenních emočních zážitků, potlačených emocí, s odpovídajícím emočním doprovodem; cílem je uvolnění emočního napětí

psych. činnost, pomocí níž jsou odkrývány podstatné vlastnosti předmětů n. vztahy mezi nimi; způsob myšlenkového postižení předmětu, jehož pomocí vymezujeme urč. stránku či vlastnost věcí, kt. bychom smyslově neodlišili; výledkem jsou pojmy, kt. nelze vnímat n. si představit

zobecněný, vyvozený, nevázaný na určité případy

nadměrné požívání toxických látek (alkohol, káva, tabák. léky aj.) -bez návyku, s návykem, dále jednorázový, opakovaný, příležitostný, pravidelný, periodický

obecná vlastnost organismů přizpůsobovat se podmínkám, ve kt. existují; psychol. zahrnuje přizpůsobení se chování, vnímání, myšlení, postojů; poruchy chování jsou pak chápány jako ztroskotání adaptace

přiměřený, odpovídající

vpravování se do nových životních situací, specif. případ adaptace; aktivita subjektu při vynaložení sil na překonání předchozího způsobu jednání

doplňková léčebná technika (psychofarmaka)

pokyny k testu vyhodnocování testu práce s testem 1h až několik let (Rorschachův test)

silný, krátce probíhající citový stav (hněv, zděšení, radost, nadšení…), projevuje se zrychleným dýcháním a tepem, zčervenáním (stenický), zpomal. dechem a tepem, zblednutí (astenický)

emoční procesy duševního života; schopnost reagovat city a emocemi

vybití nevědomých emočních impulsů v jednání

úmyslné zveličování příznaků nemoci

zážitek dostavující se při vyřešení problému, pochopením vzájemných vztahů (vhled)

(A. Comte) nesobecký charakter mezilidských vztahů; projevuje se myšlením, cítěním a jednáním, které bere ohled na ost. lidi

současný výskyt protichůdných tendencí v psych procesech

současný výskyt extraverze a introverze u jednoho člověka

stadium vývoje anální: v psychoalnal. studium vývoje, kdy je vybíjení libida soustředěno na řitní oblast – potěšní z nucení na stolici, z vyměšování (sexualita infantilní) 1,5 do 3 let

předchorobí, dg. metoda shromažďující všechny údaje a okolnosti, které vedly k nemoci

neschopnost člověka prožívat potěšení a radost (např. u depresí)

(C.G.Jung) termín pro dva základní archetypy přítomné v mysli člověka: ženský (anima), mužský (animus)

předjímání urč. procesů, jevů n. dějů, kt. teprve nastanou; předem vytvořená představa

praobraz, pravzor, Jungův termín pro nejstarší a typické zkušenosti lidstva, projevuje se ve fantaziích a snech; jsou to pravzory lidského jednání a usilování, pocitů a poznání; jednotlivé archetypy skládají kolektivní nevědomí

schopnost prosadit se bez zjevné agresivity; zal. na dostatečné  sebevědomí

vztah mezi duš. obsahy (představa, pojem, pocit - v elementové asociační teorii jsou situace: splývání (simultánní), přizpůsobování, kombinace a následnost (sukcesivnost) - zvláštním případem je dle IPP podmíněný reflex (korové propojení nerv. vzruchu) a. SILNÁ, SLABÁ, VOLNÁ

(K. Lewin) očekávaná úroveň vlastního výkonu, na základě předchozího výkonu (úspěch?, zklamání?), úspěch a. úroveň zvyšuje a naopak

slabší těl. nervová či duš. konstituce viz. též NEURASTENIE: nervová slabost, druh neurózy, snadná únavnost, nespavost, poruchy soustředění, depres. nálada PSYCHASTENIE: (Janet) neuróza projevující se nerozhodností, pochybovačností, fobiemi, únavností, bolestni hlavy, nespavostí

přitažlivost

pohroužení se do vnitřního života převládá nad vztahem ke skutečné realitě; egocentrické, nerealistické myšlení, snění

schopnost člověka řídit své volní jednání; vědomé úsilí o dosažení stanoveného cíle; též přijetí spol. norem, kt. se pak stanou součástí autoregulačního systému jedince

frustrovaná osoba zlehčuje situace n. nedosažený cíl (kyselé hrozny)

dobročinnost

nezhoubný

hodnocení

metoda skupinového tvůrčího myšlení, podstatou je snaha uvolnit podvědomé procesy, odstranit zábrany a uvolnit fantazii, cílem je nalezení netradičního řešení problému

jakákoliv technika snažící se ovládnout myšlení a jednání člověka proti jeho vlastní vůli

vyhoření, ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka helping professions

Kretschmerova typologie (astenický, atletický, pyknický typ) cyklotýmní: srdečnost přizpůsobivost, rychlé střídání nálad, více zaměřená pozornost, převaha smyslového a praktického uvažování

všechno existující a rozvíjející se v člověku na základě genetického fondu jeho rodičů, přičemž ono dědičné, zapsané v molekulách DNK (viz), nemusí vystupovat v okamžiku narození, ale v různě vzdáleném okamžiku od narození; u člověka je d. základem duš. rozvoje, kt. je uskutečňován cestou výchovy

dědičnost závislá na účinku většího počtu genů

věda o člověku postiženém vadou tělesnou, smyslovou, duševní; 5 disciplín: ETO-,  LOGO-, PSYCHO-, SOMATO-,TYFLOPEDIE

neschopnost vyrovnat se s vlivy, kt. narušují činnost organismu d. psychická: znovuobjevení se symptomů nebo projevů již léčené choroby v novém prostření nebo v nové sociální situaci D. NEUROTICKÁ: ztráta důvěry v léčbu či lékaře; výsledkem, zhoršený stav, emoční labilita, deprese

záznam o průběhu nemoci a jejím léčení

provinilec (15-18 i 18-24 let), impulzivní, nesocializovaný, socializovaný

duš. stav char. pocity smutku, skleslosti, vnitřního napětí, nerozhodnost, spolu s útlumem a zpomalením duš. i těl. procesů, ztrátou zájmů a pokleslým sebevědomím

určení choroby nebo jejích následků, vrozených a získaných poruch a vad

(DNA) - deoxiribonukleová kyselina, nositel genetické informace

sklon ovládat druhé, vysoký stupeň egocentrického prosazování

ovládající

krajní forma individualismu a egoismu, upoutávání pozornosti k vlastní osobě; hysterie; též Piagetova hypotéza, že dítě je v raném věku samo sobě středem

osamostatňování

nejčastěji zastřešující pojem pro subjektivní zážitky libosti a nelibosti provázené fyziol. změnami, motorickými projevy (gestikulace, mimika), stavy menší či větší pohotovosti a zaměřenosti (láska, strach, nenávist aj.); lze u nich zjišťovat směr přibližování či vzdalování, intenzitu a čas trvání; fenomenologie rozlišuje city, afekty, nálady a vášně; též dělení na vyšší (soucit) a nižší (agresivita), na intelektuální, etické, estetické, dále na astenické a stenické aj.

citový

schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhé osoby

závěrečný posudek v chorobopisu po skončení krize choroby

pokus; vědecká metoda, ve kt. jsou kontrolovány všechny proměnné tak, aby se ze změn daly vyvozovat kvantitativně vyjádřitelné závislosti; pravý e. musí být opakovatelný a ověřitelný; pro psychol. e.  se v současné vědecké literatuře razí termín kvazi-experiment k odlišení exaktnosti, kt. jsou schopny zachovávat přírodní vědy

zkoušet

termín ozn. povahové rysy člověka, jako je společenskost, snadná soc. adaptace a kontakt s lidmi, záliba ve změnách a vzruš. situacích

symbolizující mužský pohlavní úd

souhrn vnějších znaků a vlastností jedince; je tvořen vzájemným působením vrozených vloh (viz genotyp) a vlivů okolního svvěta v ontogenetickém vývoji jedince

zdánlivý

ustrnutí, ulpívání na určitém objektu nebo způsobu uspokojování potřeby psychoanal. ustrnutí v jednom z vývojových stadií, protože přesun do dalšího by znamenal zvýšení úzkosti. -  FIXACE INFANTILNÍ: ustrnutí v análním období Þ -  charakter anální: Retenční (zadržující) egoista, uvařený v sobě, paličatý, dogmatický. lakomý, Expulsivní (vypouštěcí) poddajný , mírný, nepořádný, vztahovačný, velkorysý, oby sklon k obsesím (nutkavé myšlení), kompulzím (nutkavé pohyby nebo jednání), fobiím (úzkostí provázený chorobný strach z určité osoby, zvířete, situace) (TRIÁDA ANÁLNÍ: nutkavý smysl pro pořádek, lakota, tvrdohlavost)

vnějškový

psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli, ohrožení, oddálení, znemožnění uspokojení urč. potřeby, překážka vnější, vnitřní(stydlivost, plachost, vina, výčitky svědomí Dollard: při agresi vždy frustrace Horneyová: frustrace vyplývá z konfliktu mezi egoismem a altruismem Frankl:  frustrace existenciální, uvědomění bezcílnosti smyslu života

člověk závislý na hře

termín zavedený Johannesenem r. 1909 jako dědičný faktor; jednotka genetické informace pro urč. znak

soubor genetických informací organismu, souhrn rysů, kt. je jedinec schopen biologicky přenášet; informace jsou uloženy v chromozomech; na rozdíl od manifestní, somatické struktury, kterou se projevuje fenotyp (viz)

tvar, forma figura, struktura (Ch. von Ehrenfelds 1890) celek není jen pouhou sumou částí

sprejem nastříkané obrazce na zdech apod.

nejvyšší část nervové soustavy, skládá se z mozkové kůry a podkoří; vývoj začíná u savců; mozkové hemisféry mají hlavní význam pro regulaci chování

zatím neexistující, pouze předpokládaný

(iatropatogenie, iatropsychogenie) opak psychoterapie

(Freud) označení pro zdroj pudové energie, soubor vnitřních subjektivních zážitků, uložený v nevědomí

ztotožněn, nevědomý pochod, při němž se člověk ztotožňuje s jedincem, skupinou, organizací, kt. mu imponují

soubor rysů, podle nichž je jedinec znám v urč. specifické skupině; i. aktuální  přestavuje, co jedinec skutečně je, na rozdíl od i. potenciální, kt. spočívá v nerealizovaných vlastnostech; jedinci v adolescenci obvykle procházejí krizí i.

(imprintace) intenzivní, nereverzibilní učení v senzitivních obdobích mláděte

viz jednání impulsivní

(Jung) proces diferenciace psychického vývoje člověka ve vlastní samostatnou osobnost (individuální přirozenost)

dětský, nevyspělý

sjednocující, působící jako celek

schopnost učit se ze zkušenosti, schopnost přizpůsobit se, řešit nové problémy, orientovat se v nových situacích na základě určování podstatných souvislostí - THORNDIKE (1904): schopnost zobecňování, řešení nových problémů - SPEARMAN : G-faktor stálá obecná schopnost, S-faktor - THURSTONE (1938): řeč, myšlení, paměť, úsudek, operace s čísly, prostorovou představivost - CATTEL (1944): fluidní i. (tvořivá), krystalická i. (naučená) -(60. léta) myšlení divergentní (vysoce tvořivé), konvergentní (IQ) - GARDNER (80. léta) JAZ, MAT, 3D, POHYB, HUD, LIDSKÉ VZTAHY, VLASTNÍ ROZVOJ

(Thorndike) schopnost jednot s lidmi a tvořivě řešit mezilidské konflikty, její vysokou úroveň představuje tzv. sociální takt

vzájemné aktivní působení; ovlivňování jedinců, skupin a prostředí; jeden subjekt svým jednáním vyvolává změnu v druhém subjektu, v soc. i. prostřednictvím chování, jednání, řeči a mimiky; podíl činnosti osoby A na činnosti osoby B

mezilidský

důležitý proces vytváření závěrů ze získaných výzk. či dg. údajů; údaje se vyhodnocují, klasifikují a hledají se mezi nimi vzájemné vztahy; nutnost zpětné vazby

vnitřní, zaměřený na sebe sama

přisuzování si vlastností, které člověku evidentně scházejí

zaměřenost osobnosti do vlastního nitra, na sebe sama na svůj vnitřní svět

zaměřenost osobnosti do vlastního nitra, na sebe sama, na svůj vnitřní svět, prožitky, city a myšlenky; v patol. míře ztráta kontaktu s realitou; viz autismus, izolace sociální

poměr mezi mentálním a skutečným věkem

odpoutání psychologického obsahu, zážitku od jeho citového doprovodu

stažení se do osamocení buď jako reakce na frustraci, n. jde o krajní introverzi, příp. autismus či jinou duš. chorobu

uskutečnění okamžitého nápadu, bez zábran, provedené se značnou energií, při vědomí; jde o j. nutkavé, zdánlivě nemotivované, s min. afektem; viz např. kleptomanie, dromomanie; org. poruchy

sledování nemocného po skončení nemoci

zařazování objektů do určité skupiny

(poznávání) více či méně úplné a přesné obrazy ve vědomí; je zprostředkováno vnímáním, pamětí, myšlením a emocemi

následek organického nebo duševního traumatu náhlý patol. stav organismu projevující se - aktivními poruchami: studený pot, rychlý nitkovitý puls a dýchání - nepříjemné pocity: strach, úzkost

vyrovnání, náhrada; aktivní způsob, styl jak se člověk vyrovnává s život. nezdary, jímž řeší konflikty a reaguje na frustraci, a to změnou cíle nebo cesty k cíli

schopnost, způsobilost, kvalifikace

nevědomá relativně osamostatněná struktura představ a citově podložených tendencí; v psychoanal: vzniká z konfliktu mezi pudovými tendencemi a vnitřní morálkou; může blokovat os. vývoj nebo konkurovat vědomému Já či ho dokonce nahradit  (přenášení do vztahů nebo překonávání k. konfrontací)

(Adler) pramení z vědomí závislosti na druhých, snaha překonat komplex získáním sociálního státu, při selhání únik do neurózy

nevědomé erotické tíhnutí syna k matce a dcery k otci spojené s bázní z trestu, rodič stejného pohlaví je pociťován jako sex. soupeř, proto je nenáviděn a je mu přána smrt (Elektřin k. ženská forma Oidipova k.)

celkový, souhrnný

dorozumívání, sdělování; typ k. a) v situaci podnět - odpověď, b) v situaci podnět - bez odpovědi; v psychol. především přenos myšlenek, emocí, postojů a jednání od jedné osoby ke druhé; obecně k. není specificky lidským jevem, existuje i u živočichů, na rozdíl od jazyka

stálost, neměnnost

jedináček v manželství má potřebu úzkých vztahů, partner přejímá roli otce či matky starší bratr, mladší sestra výhodné pro manželství – zvyk spolužití, odpovědnosti, skon ke konfliktům u sourozenců stejného pohlaví

souvislost, spojistost; situace či psych. stav, v němž k jevu či konání došlo

(t. etiketizační) změna přístupu profesionálů i soc. okolí podle diagnózy

nevyváženost, nestálost, kolísavost

doba od vzniku nemoci po objevení se prvních příznaků;  doba od okamžiku působení podnětu ke zjevné odpovědi

označení pro projevy pohlavního pudu, pudová energie vyvěrající z podvědomí a zaměřenou k dosahování slasti; základ sex., soc., a tvůrčího snažení člověka

zhoubný

změna, ovlivnění

bájný výklad příčin a původu přírodních a společenských jevů , opírající se o působení nadpřirozených sil; zobrazení obecných sociálních vztahů v rodině a kmenovém společenství

sebeláska; v psychoanal. stav, v němž se Já stalo vlastním sexuálním objektem; (Fromm) obranný mechanismus proti ztrátě sebeúcty; psychiatr. označení pro druh psychopatie u člověka, kt. vnímá jen sebe a své zájmy

stav vzdoru vůči všemu, co je na jedinci vyžadováno z okolí; zákonité stadium v raném dětském vývoji; v pubertě pak zvláště vůči autoritám; též jako projev duš. choroby, např. schizofrenie, manie, aj.

(individuální, kolektivní) - ta část vzpomínek a zážitků, které si jedinec neuvědomuje; termín označující neuvědomované oblasti psychického života (Jung) termín pro historickou a kolektivní zkušenost uloženou v nevědomí z něhož vznikají archetypy projevující se ve snech

u psychoanal. je vnější chování pouhým symbolem hlubinných procesů. Zjevné způsoby chování odstraňují úzkost a ohrožení; smyslem OM je zachovat celistvost a neporušenost ega před destruktivními účinky pudových a citových hnutí, v situacích konfliktu, obrany pocitů viny, výčitek svědomí, studu, strachu a odporu. Všechny mají společné a) popírají či překrucují realitu b) pracují nevědomě.

nechuť pacienta pokračovat v léčbě v okamžiku, kdy momentálně nevýhody ze zapojení do psychoter. převyšují nad výhodami; delší odmlky, neschopnost produkovat představy- nechuť přijímat interpretace – pozdní příchody atd. Dle většiny autorů podstatná část psychoter. práce spočívá v analýze odporu

slabomyslnost; intelekt. porucha dědičná nebo jako důsledek poškození mozkové tkáně (ozářením spermie, vajíčka, plodu, infekcí matky, Rh faktorem, nedost. kyslíku): debilita (10 let, IQ 52-67), imbecilita (6 let, IQ 36-51), idiotie (2 roky, IQ 20-35)

stadium vývoje orální: první stadium vývoje libida zhruba do 1,5 roku; zdrojem nejv. slastí jsou ústa – broukání, přivolání matky, první slova, odezva na slova

odborný názor na danou problematiku

vědní disciplína, která se zabývá odchylnými, nenorm. život. pochody a jevy

vnímání

neúčinná látka pro nemocného k porovnání účinnosti léku

proces vytváření dočasných nervových spojů; nejjednodušší formu učení: jakýkoli podnět B (neutr, nepodmíněný, podmíněný) je-li přiměřeně dlouho spojován (předchází, opožďuje se, je paralelní) s podnětem A vyvolávající reakci, se stane podnětem podmíněným, podnět B vyvolává odpověď (původně A)

dohadovat se

a) prezentace nepodm. podnětu před, současně nebo po podnětu podm.; b) upevnění zážitku, představy, děje; c) konfigurace podnětu pro jedince příjemná či nepříjemná; d) činnost, objekt, děj, kt. uspokojuje, snižuje potřebu; e) chování u něhož je pravděp. výskytu vyšší; f) informace o chování zpětnou vazbou

zaměřený na efekt, na užitek

uplatňován v tzv. činné škole W. Jamese; přesvědčení, že aktivita, vůle a prospěšnost jsou postuláty vývoje člověka

projekce ve směru klient – terapeut; v psychoanal. zákl. mechanismus léčby, pacient přenáší na terapeuta své minulé zkušenosti, vztahy, city; vznik přenosové neurózy

nahrazení jednoho cíle jiným, afekt (agrese, pozit. pocit) nesměřuje k příčině afektu (frustrace, potěšní), ale k jiné osobě

předcházení nežádoucím jevům, úrazům, nemocem

viz princip slasti

sklon vyhledávat slast a vyhýbat se bolesti; v hlubinné psych. základní motivace člověka v ranném dětství, tento sklon se během vývoje dostává do rozporu principem reality (pudy proti morálce); k ovládání slasti a dosahování nejvyššího uspokojení dochází tvořivostí, uměním

výsada

výjimečnost

včasné vyhledání a diagnostika začínajících chorob

odhad budoucího vývoje choroby či výsledku léčby

a) v psychoanal.  obranný mechanismus neuvědomovaného přenášení subjektivních, popř. podvědomých přání, motivů a pocitů na na jiné osoby či sutace; b) viz testy projekční

v psychoanal. přenášení subjektivních, popř. nevědomých přání, motivů a pocitů na jiné osoby či situace (využ. při projekčních testech)

prohlašovaný

projekce ve směru terapeut – klient

to, co vzniká z psychických podnětů

souhrnné označení směrů v psychologii, pronikající do podvědomých a nevědomých procesů úrovní psychiky a snaží se postihnout pudově dynamické vztahy v emoční a volní oblasti (Freud, Adler, Jung). Zdůrazňuje pudy, motivy a síly, kt. procesy vyvolávají.

zabývá se studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestných činů, psychol. expertizami pro soudní potřeby

psychicky navozené tělesné projevy

zkoumá těl. poruchy, nemoci psychogenního původu; žaludeční a dvanácterníkové vředy, vyrážky, poruchy trávení apod.

látky mající vliv na psychiku, látky které činnost psychiky upravují (hysteps) nebo mění – alterující (halucinogeny)

ozn. pro energii n. cílenou činnost až nutkání, vyvěrající ze základních životních potřeb (někdy ztotožněno s instinktem). a) monistický přístup sex, Freud, moc Adler; b) pluralistický p. 6 zděděných zákl. reflexů; c) kombinace působí řada pudů kt. nelze členit a určovat. Etologie: pud je specif. zdroj energie, kt. vzniká rytmicky, a který vede ke stavu vnitřní tenze (podráždění) – startér chování. K. Lorenz: psychohydraulický model pudů. Tinbergen: instinktivní chování je projev vrozených automatismů char. vybavitelností, vrozeností, stabilitou.

rozumové zdůvodnění a ospravedlnění určitého chování, kt. by jinak bylo nepřípustné, tabu (stylizace, přikrášlování) Př. chození pozdě, kyselé hrozny

rozumový, založený na rozumu

zásadní, rázný, nekompromisní

uskutečňování

odpověď organismu na vnější n. vnitřní podnět; dělí se na jednoduché a složité, koordinované a nekoordinované, podmíněné a nepodmíněné, orientační aj.

bezděčný, vztahující se k reflexu (viz)

bezděčný, neuvědomělý, mimovolní

návrat na předchozí etapu vývoje

řízení

dočasné vymizení projevů nemoci

také potlačení, suprese (původně pojem Herbarta) v psychoanal. OM dobrovolného přesunu nepřijatelného chovní, myšlenek, přání a impulsů z vědomí na jeho okraj (někdy synonymum pro vytěsnění)

MR jako mapování, jež je případem strukturování systému okolí subjektu prostřednictvím symbolického systému (obrazu, představy, abstraktních idejí) uložených buď v paměti (dispoziční MR) nebo je součástí proudu uvědomovaných informací (aktuální MR). MR je procesem i výsledkem, jímž se uskutečňuje (zvědomuje , zpřítomňuje) zastupovací (odkazovací) funkce určitého znaku i znaková fce těch psychických obsahů, prostřednictvím nichž subjekt odkazuje na určitou vnější nebo vnitřní danost, znamená reflektovat fci symbolických procesů, prostřednictvím nichž je MR ustavena (Sedláková 1999).

písemné prohlášení souhlasu či nesouhlasu pacienta s léčbou, operací, umístěním v nemocnici n. propuštěním. (Nejčastěji změna léčby na vlastní žádost)

tupost, opak myšlenkové pružnosti (flexibility), strnulost postojů, neschopnost změny názoru

obřad, u nutkavé neurózy sled úkonů

soupeření mezi dvěma n. více jedinci, skupinami či institucemi se snahou získat tytéž n. větší výhody než druhá strana

jsou přítomny protiklady dráždivosti a tuposti, přecitlivělosti a chladnosti, příznačná je společenská uzavřenost a protiklad bezvýrazného povrchu a zážitkově bohatého nitra osobnosti. Vystupňováním těchto vlastností přechází norm. temperament přes hraniční, schizoidní až do choroby schizofrenie.

sebepřijímání, realistický pohled na vlastní schopnosti, celkovou hodnotu, stejně na svá omezení; schopnost přiměřeně obojí prožívat

naplnění, rozvoj schopností člověka; jedna z vyšších sociálních potřeb v hierarchii A. Maslowa

spol. skupina spojená náb. či filos. vírou v urč. ideu, často radikálního charakteru, odlišného od učení či náboženství oficiálního; členové vedou obvykle pospolitý život, jsou spojeni vědomím urč. výlučnosti

volba, výběr

odloučení dítěte od matky n. rodičů; může způsobit ztrátu citového vztahu a psych. deprivaci; u anorexie či enurézy může dočasná separace od neurotických, patogenních rodičů být pro dítě prospěšná

první SS je považován vznik AA 1935. A.A. Lowe zal. národní organizaci Recovery Inc. – zahrnuje skupiny jako anonymní hráči, jedlíci, váleční veteráni, fundamentalisté, milenky, holohlaví muži; dělí se pro fyzické a duševní choroby, pro změnu návykového chování, pro překonání krize spojené s náhlou změnou; étos: získávám pomoc z toho, že pomáhám druhým; převažující aktivitou je předávání informací

družnost, schopnost utvářet a udržovat mezilidské vztahy; začíná se vytvářet již v 1. roce života

týkající se spol. vztahů; mnoho významů, např. to, co je společné všem lidem, urč. společenství, co se týká konkrétního jedince

zvláštní, příznačný, osobitý

stálost, vlastnost char. min. emocionální změnou; schopnost udržet osobnost bez výkyvu při zátěži

převod naměřených výsledků, tzv. hrubého skóre na vážené, standardní; např. u testu IQ věkové hledisko při převodu výsledků; pro tvorbu s. důležitá reprezentativnost vzorku, u kt. se vypracovávají, a validita i reliabilita užité techniky

přizpůsobení (testu) urč. populaci a určení jeho citlivosti, reliability a validity

hovor. synon. pro prestiž; někt. autory považován spolu se soc. rolí za součást soc. pozice; dle R. Lintona postavení jednice v soc. systému; vždy relační, vztahující se k ostatním statusům téhož systému; zahrnuje autoritu, urč. moc, výsady vzdělání, povolání (profese), příjmy, majetek, náboženství, členství ve stranách, spolcích a klubech, biol. znaky; v systému hierarchicky rozděleny, na vrcholu systému málo jedinců, čím níže, tím větší počet osob; s. vrozený a získaný

automaticky používaný pohybový n. mluvní návyk; jeho změna je nesnadná, provázená negat. emocemi (parazitní slova, způsob chůze); s. dynamický je soustavou relativně trvalých podm. i nepodm. reflexů

podnět, motiv, pohnutka

a) fyzikální či chemické působení podnětu na receptor; b) záměrné podněcování či povzbuzení organismu k výkonu, buď vnitřní: přání, tužby, aspirace, n. vnější: ze soc. okolí

podněcovat, vyvolávat

nadměrná zátěž neúnikového (neurotická reakce je řešena únikovým mechanismem) druhu vedoucí k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové postižení, k poruše adrenokortikálních fcí a psychosomatickým poruchám. Seyle (1950) ji def. jako char. fyziol. odpověď; Coper, Appley (1966) def stres jako stav org., kdy je jeho integrita ohrožena a on musí zapojit všechny svoje schopnosti na svoji ochranu

a) závislé na jedinci, na jeho vnímání; opak objektivního (tíha - hmotnost; citová hodnota - tržní hodnota); b) každé poznání, pohled ovlivněný osobní zkušeností, emocemi, předsudky; c) nezjevné, vnitřní, přístupné jen sebepozorování (příhoda z dětství); d) opak fyzického, tělesného

v psychoanal. OM spočívající v zjemnění, přenesení pudové energie na sociálně uznávané a oceňované činnosti (např. umění)

tendence jedince podřizovat se , nechat se vést, ovládat; jde o kontinuum na škále dominance – submise; může souviset s nedostatečným sebevědomím a také s aktuální život. situací jedince

tendence jedince podřizovat se, nechat se vést, ovládat; jde o kontinuum na škále dominance, a hodnocení této vlastnosti závisí od umístění na uvedené šklále; může souviset s nedostatečným sebevědomím a také s aktuální život. situací jedince

a) schopnost čl. přejímat od jiné osoby myšlenky, kt. nejsou v rozporu s dosavadním poznáním jedince  b) ovlivnění čl. spíše citovými než racionálními způsoby, za snížené kontroly vědomí (hypnóza, afekt)

nad-Já, psychoanal. termín pro etickou složku osobnosti

příznak, nejčastěji choroby

skupina příznaků vyskytujících se společně

soustavný

celkový styl prožívání a chování, zahrnuje formální vlastnosti, nezávislé na obsahu vědomí a na směru osobních sklonů, postihujeme ho především z interpersonálních srovnání; a) celk. citové ladění, libost.nelibost; b) celk. zaměření, nitro-vnějšek; c)vzrušivost, práh; d) odolnost (ovlivnitelnost) duš. dějů; e) trvalost. Typologie: Hippokrates, Kretschmer, Eysenck, Heymans-Wiersma, Jung, Eysenck

území obývané jednotlivcem nebo skupinou a hájené proti příslušníkům stejného druhu

testové metody odhalující vnitřní stavy člověka tím, že do urč. situací n. na urč. podněty přenáší vlastní motivy, přání, emoce aj.; dg. i terapeutické účely

postup používaný na posouzení či změření výkonu či schopnosti; standardizované, kde hrubé skóre je převáděno na vážené (IQ testy) a projekční převážně zaměř. na patol. symptomy, výsledky jsou posuzovány na zákl. dlouholetých zkušeností psychologa s testem (Rorschachův, baum…)

termín S. Rosenzweiga (1944); odolnost vůči frustraci (viz), ale šířeji též konfliktům, stresu a psych. zátěži vůbec; hladina tolerance je inter- a intra-individuální, závislá na konstituci a výchově; ovlivnitelná též život. zkušeností, emocionální podporou (partner, skupina), psychoterapií

psychické, duš. úraz, kt. má za následek fční poruchy, někdy i org. změny; buď jednorázové (smrt blízkého, znásilnění), n. drobnější, ale opakující se (rodinné hádky, arogantní šéf, učitel), vedoucí k traumatizaci

zákl. termín empirické psychol. def. jako věda o stavech vědomí; zahrnuje stavy vědomí, vědomí je jedna ze základních kvalit života; zkušenost vědomí lze popsat pomocí vztahů k různým veřejně přístupným událostem. Rozsah pojmu vědomí zahrnuje a) prožívání jako veškeré duševní dění; b) uvědomování prožívaného ( vnitřní znakovou soustavu tvoří řečové, obrazné, pocitové vzorce zpracování inf. v pojmech a vztazích ulož. v paměti; c) uvědomování sebe „já jsem si vědom“

týkající se růstu, života

slovní; opak neverbálního, neslovního

emoční vyhaslost, únava, ztráta zájmu

v psychoanal. přeřeknutí, přepsání, zapomenutí jména jsou považovány za chybné výkony, kt. mají hlubší, skrytý význam

projev živočicha a čl., instinktivní, zděděné či přejaté učením; přebírání celého situačního chování, konfigurace, místo jednotl. složek; přebírání modelových schémat chování

v psychoter. snaha poskytnout novou, pozitivní zkušenost, a tím odstraní patol. ulpívání na nepřizpůsobivých formách chování v mezilidských vztazích