Likvidace odpadu v obchodě
Abschlussbedingungen
LIKVIDACE ODPADU V OBCHODĚ
Odpad je movitá věc, které se člověk zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.
Z pohledu práva přesně odpad definuje zákon č. 106/2005 Sb. o odpadech, kde jsou uvedeny
i příslušné definice a povinnosti týkající se odpadů v České republice.
Odpadové hospodářství
Odpadové hospodářství je relativně mladou, avšak dynamicky se rozvíjející oblastí národního hospodářství. Průmyslově a ekonomicky vyspělé země se začaly odpadovým hospodářstvím intenzivně zabývat teprve v posledních 20 – 30 letech, v České republice vznikl první zákon
o odpadech až v roce 1991. Před rokem 1991 nebylo nakládání s odpady v ČR na legislativní úrovni nijak kontrolováno ani řízeno a s výjimkou tzv. druhotných surovin nebylo ošetřeno žádným složkovým předpisem.
S legislativou stanovenými právy a povinnostmi je úzce spjata i odpovídající správní činnost. Platný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, klade důraz na předcházení vzniku odpadů, stanoví hierarchii nakládání s nimi a prosazuje základní principy ochrany životního prostředí a zdraví obyvatel při nakládání s odpady.
Likvidace odpadů
Odpad je chápan, jako věc, které se chce její majitel, či původce zbavit, nebo věc, jejíž odstranění je nutné z hlediska ochrany živ. prostředí, případně ochrany zdraví člověka. Každá fyzická či právnická osoba by měla ctít právní a přírodní zákony.
Převážná část odpadů je produkována v souvislosti s těžbou nerostných surovin a jejích následným zpracováním, dále v procesu výroby energie, nebo při spalování uhlí. Také
ve městech je produkováno více komunálních odpadů než na venkově, kde je jeho značná část kompostována. Odpad je a patrně i bude předmětem obchodu. Země bohatého severu, v níž platí velmi přísné právní normy pro nakládání s odpadem a jejich zneškodňování se snaží svůj odpad vyvážet do chudších zemí, kde platí mírnější zákony na ochranu prostředí a kde může být dovoz odpadu důležitým zdrojem státního příjmu. Odpad byl a místy i je bez jakéhokoli zajištění a kontroly ukládán do moře.
Zneškodňování odpadu se dělá několika způsoby. První je recyklace. Jde o zpětné získání využitelných látek. Pro běžnou recyklaci jsou vhodné kovy, sklo, papír a plasty.
Další způsob je ukládání odpadů na skládky. Jde o řízené skládky, s určitými parametry propustnosti podloží, odvádění skládkové a dešťové vody s přesným režimem ukládání. Je přirozené, že se požadavky na skládku liší podle původu a vlastností ukládaného odpadu
od nejmírnějších opatření až po ukládání odpadu toxického a radioaktivního. Neškodný, komunální odpad, je obvykle před uložením pouze zhutněn. Nevýhodou tohoto ukládání je znemožnění recyklace, znečištění průsakovými vodami, zápachem, úletem lehkých materiálů, jako je papír nebo plast. Výhodou je jednoduchost odvozu a ukládání. Rozkladným procesem vzniká skládkový methan, který lze energeticky využít.
Toxický a radioaktivní odpad musí být obklopen obaly, které zabraňují únik účinné látky, nebo záření a musí je v případě úniku absorbovat. Nejvhodnějším způsobem u likvidace vysoce toxického a rad. odpadu je jejich zalévání do sklovité hmoty (neboli vitrifikace). Odpad je většinou ukládán do podzemních prostor. Ten se musí odstranit na dobu několika tisíc let, než dojde k rozpadu na neškodné izotopy.
Odpad živočišného a rostlinného původu je vhodný ke kompostování. Zde je využito přirozených mikrobiálních a klimatických procesů. Organická hmota je rozložena na složky vhodné k obohacení půdy živinami ke hnojení. Ke kompostování jsou nevhodné org. látky
s choroboplodnými zárodky s obsahem pesticidů a toxických kovů. Ty se mohou při použití kompostu dostat do potravin.
Pyrolýza, té se používá při úpravě a zneškodnění odpadu s použitím vysoké teploty. Jde tudíž o tepelný rozklad odpadu a využití energie z něj získané. Nežádoucí toxické látky jsou teplem rozloženy na látky snadněji upravitelné, nebo uložitelné, nebo na neškodné sloučeniny.
Posledním způsobem je spalování, kdy se využívá vysokého obsahu energie. Ve spalovnách se získává tepelná, popřípadě elektrická energie. Teplota v pecích je přes 1000°C. Popel, tvořící okolo 30% z původního obsahu, je uložen na skládky. Největším problémem spalování je zvýšená koncentrace některých závadných látek, např. toxických kovů.
Při všech úvahách o produkci a zneškodňování odpadu platí, že jediným skutečným řešením není spalování, skládkování, ani recyklace, ale snížení jejich produkce a přechod na druhy biologicky rozložitelné.
Zpětný odběr
Zajistit zpětný odběr použitých výrobků nabídnutých ke zpětnému odběru jsou povinny právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, které výrobky uvedené v § 38 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o odpadech“) vyrábí nebo uvádí na trh v České republice výrobky zahraničního výrobce (dále jen „povinná osoba“), a to bez ohledu
na výrobní značku a do výše, které za vykazované období stanovené podle odstavce 10 tohoto ustanovení vyrobí nebo doveze.
Povinnost zpětného odběru se vztahuje na následující komodity:
• Oleje jiné než surové minerální oleje a surové oleje z živičných nerostů, přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté obsahující nejméně 70 % hmotnostních olejů, jsou-li tyto oleje podstatnou složkou těchto přípravků,
• elektrické akumulátory,
• galvanické články a baterie,
• výbojky a zářivky,
• pneumatiky,
• elektrozařízení pocházející z domácností [§37g písm. f)]. Na zpětný odběr elektrozařízení pocházejícího z domácností se dále vztahuje § 37n.
Podrobnosti provedení zpětného odběru jsou ošetřeny vyhláškou č. 237/2002 Sb.,
o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění pozdějších předpisů.
Dne 13. 8. 2005 vstoupila v účinnost některá důležitá ustanovení novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, která se týkají elektrických a elektronických zařízení.
Účelem výše uvedené novely zákona o odpadech je prevence vzniku odpadních elektrických
a elektronických zařízení a snížení odpadu, který z těchto zařízení vzniká, a to zejména opětovným použitím a recyklací použitého elektrozařízení. Za elektrická a elektronická zařízení jsou novelou považována všechna zařízení, jejichž funkce závisí na elektrickém proudu s tím, že jejich skupiny jsou vyjmenovány v příloze č.7 uvedeného zákona a samotná zařízení jsou pak specifikována prováděcími předpisy k danému zákonu. Z uvedeného zákona vyplývá, že novela zákona se týká i veškerých domácích elektrospotřebičů.
Novela zákona ukládá výrobcům takovýchto zařízení řadu povinností, zejména povinnost zajistit zpětný odběr těchto zařízení pocházejících z domácností tak, aby mohlo být zajištěno jejich zpracování a odstranění v souladu se zákonem.
Všichni výrobci a dovozci elektrospotřebičů tak musí finančně přispívat do kolektivního systému, ze kterého je následně recyklace starších výrobků financována. Tento finanční příspěvek mají možnost uvádět odděleně na všech prodejních dokladech k novému zboží.
Prodejci mají povinnost zajistit, aby spotřebitel měl při nákupu elektrozařízení možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití.
Tedy, zjednodušeně řečeno, zákon stanoví prodejcům povinnost umožnit spotřebiteli, aby
při nákupu nového výrobku obdobného typu, tedy nikoli pouze stejné značky, odevzdal prodejci použitý výrobek v místě prodeje nebo dodávky tak, aby mohla být zajištěna jeho řádná likvidace. Svoz použitého spotřebiče je nutno dojednat s daným prodejcem a za jeho odvoz bude účtována cena dle tarifu přepravce. Tuto cenu při objednávce svozu sdělí prodejce.
Nebezpečné odpady
Mezi nebezpečné odpady řadíme odpady, které vykazují alespoň jednu nebezpečnou vlastnost uvedenou v příloze 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů. Mezi nebezpečné vlastnosti odpadu patří např. toxicita, karcinogenita, mutagenita, infekčnost, ekotoxicita atd. Jako příklad nebezpečných odpadů lze uvést odpady polychlorovaných bifenylů (PCB), perzistentních organických polutantů (POPs), infekční zdravotnické odpady nebo odpady obsahující rtuť či odpady z výrob převážně používající nebezpečné chemikálie ve výrobním procesu.
Nebezpečné odpady mohou poškozovat lidské zdraví či životní prostředí, a proto jim je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. K negativnímu působení nebezpečných odpadů může docházet na místě jejich vzniku, při transportu a v blízkosti místa jejich odstranění.
Zařazování odpadů do kategorie nebezpečných odpadů se děje na základě §6 zákona
č. 185/2001 Sb. o odpadech. Odpad je považován za nebezpečný, pokud je:
• Uveden v Seznamu nebezpečných odpadů (vyhláška č.381/2001 Sb., Katalog odpadů),
• smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Seznamu nebezpečných odpadů,
• smíšen nebo znečištěn některou ze složek uvedenou v Seznamu složek, které činí odpad nebezpečným (příloha č. 5 zákona o odpadech)má-li jednu nebo více nebezpečných vlastností (příloha č. 2 zákona o odpadech).
V současnosti se za nebezpečný odpad považuje takový odpad, který má jednu nebo více
ze 14-ti určených nebezpečných vlastností, kterými jsou:
• H1 výbušnost,
• H2 oxidační schopnost,
• H3-A vysoká hořlavost,
• H3-B hořlavost,
• H4 dráždivost,
• H5 škodlivost zdraví,
• H6 toxicita,
• H7 karcinogenita,
• H8 žíravost,
• H9 infekčnost,
• H10 teratogenita,
• H11 mutagenita,
• H12 schopnost uvolňovat vysoce toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami,
• H13 schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nebo po jejich odstraňování,
• H14 ekotoxicita.
Zodpovědnost vůči nebezpečným odpadům
Mnoho nebezpečných odpadů je součástí odpadů průmyslových (ruzné chemické látky
v chemickém průmyslu, težké kovy v polygrafickém a hutním průmyslu, zbytky léčiv
v průmyslu farmaceutickém, ostré předměty v průmyslu sklářském, různé organické látky
v průmyslu potravinářském atd.), v zemědělství (mnoho různých druhů pesticidů i zbytky průmyslových hnojiv), ve stavebnictví (některé stavební materiály, např. obsahující azbest, barvy, laky, umělé pryskyřice, radioaktivní látky), v dopravě (ropné látky, minerální oleje, pneumatiky), v obchode (chladící zařízení, prošlé a zkažené potraviny ), ve zdravotnictví (zbytky léku, ostrých nástrojů), v kancelářích (opotřebovaná elektrotechnika, tonery ).
U každé z uvedených oblastí bychom mohli vyjmenovat mnoho dalších NO a někdy vznikají nebezpečné látky i druhotné v průběhu rozkladu různých látek.
V uvedených případech je původcem nebezpečných odpadů právnická osoba, konkrétní podnik, zařízení apod., nebo fyzická osoba, která podniká a tyto právnické osoby nebo jednotliví podnikatelé jsou povinni zajistit správné nakládání s odpady a jejich odstraňování. Pro nakládání s nebezpečnými odpady platí velmi přísné předpisy. Nebezpečnost odpadu muže hodnotit pouze osoba, která k tomu má pověření od Ministerstva životního prostředí a nebo Ministerstva zdravotnictví.
S nebezpečnými odpady mohou nakládat pouze osoby, které mají k tomu příslušná oprávnění v souladu s požadavky zákona o odpadech. Původce nebezpečných odpadů, tj. právnická osoba a fyzická osoba, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady, muže s těmito odpady nakládat pouze na základě souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy. Souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem uděluje krajský úřad (při množství větším než 100 t/rok) a obecní úřad obce s rozšířenou působností (při množství menším než 100 t/rok). S odpady lze
nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s příslušnými odpady určena a mají souhlas k provozu zařízení.
Odpad je movitá věc, které se člověk zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.
Z pohledu práva přesně odpad definuje zákon č. 106/2005 Sb. o odpadech, kde jsou uvedeny
i příslušné definice a povinnosti týkající se odpadů v České republice.
Odpadové hospodářství
Odpadové hospodářství je relativně mladou, avšak dynamicky se rozvíjející oblastí národního hospodářství. Průmyslově a ekonomicky vyspělé země se začaly odpadovým hospodářstvím intenzivně zabývat teprve v posledních 20 – 30 letech, v České republice vznikl první zákon
o odpadech až v roce 1991. Před rokem 1991 nebylo nakládání s odpady v ČR na legislativní úrovni nijak kontrolováno ani řízeno a s výjimkou tzv. druhotných surovin nebylo ošetřeno žádným složkovým předpisem.
S legislativou stanovenými právy a povinnostmi je úzce spjata i odpovídající správní činnost. Platný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, klade důraz na předcházení vzniku odpadů, stanoví hierarchii nakládání s nimi a prosazuje základní principy ochrany životního prostředí a zdraví obyvatel při nakládání s odpady.
Likvidace odpadů
Odpad je chápan, jako věc, které se chce její majitel, či původce zbavit, nebo věc, jejíž odstranění je nutné z hlediska ochrany živ. prostředí, případně ochrany zdraví člověka. Každá fyzická či právnická osoba by měla ctít právní a přírodní zákony.
Převážná část odpadů je produkována v souvislosti s těžbou nerostných surovin a jejích následným zpracováním, dále v procesu výroby energie, nebo při spalování uhlí. Také
ve městech je produkováno více komunálních odpadů než na venkově, kde je jeho značná část kompostována. Odpad je a patrně i bude předmětem obchodu. Země bohatého severu, v níž platí velmi přísné právní normy pro nakládání s odpadem a jejich zneškodňování se snaží svůj odpad vyvážet do chudších zemí, kde platí mírnější zákony na ochranu prostředí a kde může být dovoz odpadu důležitým zdrojem státního příjmu. Odpad byl a místy i je bez jakéhokoli zajištění a kontroly ukládán do moře.
Zneškodňování odpadu se dělá několika způsoby. První je recyklace. Jde o zpětné získání využitelných látek. Pro běžnou recyklaci jsou vhodné kovy, sklo, papír a plasty.
Další způsob je ukládání odpadů na skládky. Jde o řízené skládky, s určitými parametry propustnosti podloží, odvádění skládkové a dešťové vody s přesným režimem ukládání. Je přirozené, že se požadavky na skládku liší podle původu a vlastností ukládaného odpadu
od nejmírnějších opatření až po ukládání odpadu toxického a radioaktivního. Neškodný, komunální odpad, je obvykle před uložením pouze zhutněn. Nevýhodou tohoto ukládání je znemožnění recyklace, znečištění průsakovými vodami, zápachem, úletem lehkých materiálů, jako je papír nebo plast. Výhodou je jednoduchost odvozu a ukládání. Rozkladným procesem vzniká skládkový methan, který lze energeticky využít.
Toxický a radioaktivní odpad musí být obklopen obaly, které zabraňují únik účinné látky, nebo záření a musí je v případě úniku absorbovat. Nejvhodnějším způsobem u likvidace vysoce toxického a rad. odpadu je jejich zalévání do sklovité hmoty (neboli vitrifikace). Odpad je většinou ukládán do podzemních prostor. Ten se musí odstranit na dobu několika tisíc let, než dojde k rozpadu na neškodné izotopy.
Odpad živočišného a rostlinného původu je vhodný ke kompostování. Zde je využito přirozených mikrobiálních a klimatických procesů. Organická hmota je rozložena na složky vhodné k obohacení půdy živinami ke hnojení. Ke kompostování jsou nevhodné org. látky
s choroboplodnými zárodky s obsahem pesticidů a toxických kovů. Ty se mohou při použití kompostu dostat do potravin.
Pyrolýza, té se používá při úpravě a zneškodnění odpadu s použitím vysoké teploty. Jde tudíž o tepelný rozklad odpadu a využití energie z něj získané. Nežádoucí toxické látky jsou teplem rozloženy na látky snadněji upravitelné, nebo uložitelné, nebo na neškodné sloučeniny.
Posledním způsobem je spalování, kdy se využívá vysokého obsahu energie. Ve spalovnách se získává tepelná, popřípadě elektrická energie. Teplota v pecích je přes 1000°C. Popel, tvořící okolo 30% z původního obsahu, je uložen na skládky. Největším problémem spalování je zvýšená koncentrace některých závadných látek, např. toxických kovů.
Při všech úvahách o produkci a zneškodňování odpadu platí, že jediným skutečným řešením není spalování, skládkování, ani recyklace, ale snížení jejich produkce a přechod na druhy biologicky rozložitelné.
Zpětný odběr
Zajistit zpětný odběr použitých výrobků nabídnutých ke zpětnému odběru jsou povinny právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, které výrobky uvedené v § 38 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o odpadech“) vyrábí nebo uvádí na trh v České republice výrobky zahraničního výrobce (dále jen „povinná osoba“), a to bez ohledu
na výrobní značku a do výše, které za vykazované období stanovené podle odstavce 10 tohoto ustanovení vyrobí nebo doveze.
Povinnost zpětného odběru se vztahuje na následující komodity:
• Oleje jiné než surové minerální oleje a surové oleje z živičných nerostů, přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté obsahující nejméně 70 % hmotnostních olejů, jsou-li tyto oleje podstatnou složkou těchto přípravků,
• elektrické akumulátory,
• galvanické články a baterie,
• výbojky a zářivky,
• pneumatiky,
• elektrozařízení pocházející z domácností [§37g písm. f)]. Na zpětný odběr elektrozařízení pocházejícího z domácností se dále vztahuje § 37n.
Podrobnosti provedení zpětného odběru jsou ošetřeny vyhláškou č. 237/2002 Sb.,
o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění pozdějších předpisů.
Dne 13. 8. 2005 vstoupila v účinnost některá důležitá ustanovení novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, která se týkají elektrických a elektronických zařízení.
Účelem výše uvedené novely zákona o odpadech je prevence vzniku odpadních elektrických
a elektronických zařízení a snížení odpadu, který z těchto zařízení vzniká, a to zejména opětovným použitím a recyklací použitého elektrozařízení. Za elektrická a elektronická zařízení jsou novelou považována všechna zařízení, jejichž funkce závisí na elektrickém proudu s tím, že jejich skupiny jsou vyjmenovány v příloze č.7 uvedeného zákona a samotná zařízení jsou pak specifikována prováděcími předpisy k danému zákonu. Z uvedeného zákona vyplývá, že novela zákona se týká i veškerých domácích elektrospotřebičů.
Novela zákona ukládá výrobcům takovýchto zařízení řadu povinností, zejména povinnost zajistit zpětný odběr těchto zařízení pocházejících z domácností tak, aby mohlo být zajištěno jejich zpracování a odstranění v souladu se zákonem.
Všichni výrobci a dovozci elektrospotřebičů tak musí finančně přispívat do kolektivního systému, ze kterého je následně recyklace starších výrobků financována. Tento finanční příspěvek mají možnost uvádět odděleně na všech prodejních dokladech k novému zboží.
Prodejci mají povinnost zajistit, aby spotřebitel měl při nákupu elektrozařízení možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití.
Tedy, zjednodušeně řečeno, zákon stanoví prodejcům povinnost umožnit spotřebiteli, aby
při nákupu nového výrobku obdobného typu, tedy nikoli pouze stejné značky, odevzdal prodejci použitý výrobek v místě prodeje nebo dodávky tak, aby mohla být zajištěna jeho řádná likvidace. Svoz použitého spotřebiče je nutno dojednat s daným prodejcem a za jeho odvoz bude účtována cena dle tarifu přepravce. Tuto cenu při objednávce svozu sdělí prodejce.
Nebezpečné odpady
Mezi nebezpečné odpady řadíme odpady, které vykazují alespoň jednu nebezpečnou vlastnost uvedenou v příloze 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů. Mezi nebezpečné vlastnosti odpadu patří např. toxicita, karcinogenita, mutagenita, infekčnost, ekotoxicita atd. Jako příklad nebezpečných odpadů lze uvést odpady polychlorovaných bifenylů (PCB), perzistentních organických polutantů (POPs), infekční zdravotnické odpady nebo odpady obsahující rtuť či odpady z výrob převážně používající nebezpečné chemikálie ve výrobním procesu.
Nebezpečné odpady mohou poškozovat lidské zdraví či životní prostředí, a proto jim je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. K negativnímu působení nebezpečných odpadů může docházet na místě jejich vzniku, při transportu a v blízkosti místa jejich odstranění.
Zařazování odpadů do kategorie nebezpečných odpadů se děje na základě §6 zákona
č. 185/2001 Sb. o odpadech. Odpad je považován za nebezpečný, pokud je:
• Uveden v Seznamu nebezpečných odpadů (vyhláška č.381/2001 Sb., Katalog odpadů),
• smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Seznamu nebezpečných odpadů,
• smíšen nebo znečištěn některou ze složek uvedenou v Seznamu složek, které činí odpad nebezpečným (příloha č. 5 zákona o odpadech)má-li jednu nebo více nebezpečných vlastností (příloha č. 2 zákona o odpadech).
V současnosti se za nebezpečný odpad považuje takový odpad, který má jednu nebo více
ze 14-ti určených nebezpečných vlastností, kterými jsou:
• H1 výbušnost,
• H2 oxidační schopnost,
• H3-A vysoká hořlavost,
• H3-B hořlavost,
• H4 dráždivost,
• H5 škodlivost zdraví,
• H6 toxicita,
• H7 karcinogenita,
• H8 žíravost,
• H9 infekčnost,
• H10 teratogenita,
• H11 mutagenita,
• H12 schopnost uvolňovat vysoce toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami,
• H13 schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nebo po jejich odstraňování,
• H14 ekotoxicita.
Zodpovědnost vůči nebezpečným odpadům
Mnoho nebezpečných odpadů je součástí odpadů průmyslových (ruzné chemické látky
v chemickém průmyslu, težké kovy v polygrafickém a hutním průmyslu, zbytky léčiv
v průmyslu farmaceutickém, ostré předměty v průmyslu sklářském, různé organické látky
v průmyslu potravinářském atd.), v zemědělství (mnoho různých druhů pesticidů i zbytky průmyslových hnojiv), ve stavebnictví (některé stavební materiály, např. obsahující azbest, barvy, laky, umělé pryskyřice, radioaktivní látky), v dopravě (ropné látky, minerální oleje, pneumatiky), v obchode (chladící zařízení, prošlé a zkažené potraviny ), ve zdravotnictví (zbytky léku, ostrých nástrojů), v kancelářích (opotřebovaná elektrotechnika, tonery ).
U každé z uvedených oblastí bychom mohli vyjmenovat mnoho dalších NO a někdy vznikají nebezpečné látky i druhotné v průběhu rozkladu různých látek.
V uvedených případech je původcem nebezpečných odpadů právnická osoba, konkrétní podnik, zařízení apod., nebo fyzická osoba, která podniká a tyto právnické osoby nebo jednotliví podnikatelé jsou povinni zajistit správné nakládání s odpady a jejich odstraňování. Pro nakládání s nebezpečnými odpady platí velmi přísné předpisy. Nebezpečnost odpadu muže hodnotit pouze osoba, která k tomu má pověření od Ministerstva životního prostředí a nebo Ministerstva zdravotnictví.
S nebezpečnými odpady mohou nakládat pouze osoby, které mají k tomu příslušná oprávnění v souladu s požadavky zákona o odpadech. Původce nebezpečných odpadů, tj. právnická osoba a fyzická osoba, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady, muže s těmito odpady nakládat pouze na základě souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy. Souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem uděluje krajský úřad (při množství větším než 100 t/rok) a obecní úřad obce s rozšířenou působností (při množství menším než 100 t/rok). S odpady lze
nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s příslušnými odpady určena a mají souhlas k provozu zařízení.
Zuletzt geändert: Montag, 27. Januar 2014, 11:57