Cena zásob zboží ve velkoobchodě
Completion requirements
CENA ZÁSOB VE VELKOOBCHODĚ
Jednou z náplní Velkoobchodu je shromažďovat a distribuovat velké množství různých výrobků. Díky této činnosti šetří výrobcům finanční prostředky a uvolňuje je, aby je mohli koncentrovat do oblasti výroby, montáže a přípravy, která je orientovaná na potřeby zákazníka.
Velikost ceny zboží ovlivňuje mnoho faktorů (podmínky trhu, konkurence, poptávka-určuje cenový strop….).
Existují různé metody a strategie stanovení ceny.
Metody stanovení ceny:
- Nákladově orientovaná cena (k celkovým nákladům se přičítá určitá míra zisku) – tato metoda je jednoduchá a zaručuje míru zisku u každého prodaného výrobku, bohužel neodráží skutečnou situaci na trhu, skutečný životní cyklus výrobku, je obtížná v odhadu množství výrobku vyprodukovaného i prodaného, což je důležité z hlediska stanovení výše nákladů na jednotku
- Metoda dle vnímání hodnoty zákazníkem - (ceny vychází z hodnoty výrobku pro zákazníka) – do výhod spadá využití marketingového mixu, reálná cena a slabou stránkou je, že tato metoda se dá využít pouze u luxusního zboží
- Metoda orientovaná na konkurenci (cena se stanovuje dle konkurence) – jedná se o jednoduchou metodu, avšak může vyústit v cenovou válku a také nebere v úvahu náklady
- Orientace na poptávku (vychází z nabídky a poptávky)
- Metoda stanovená na základě konkurzu (kupující vybírá z většího množství nabídek u vyhlášeného konkurzu dle splněných podmínek)
- Metoda založená na smlouvě (smlouva mezi prodávajícím a kupujícím o ceně)
Strategie stanovení ceny:
1/ strategie pronikání - u nových výrobků obdobné nebo totožné povahy s výrobky, které již na trhu existují, počáteční cena je nízká (často nepokryje ani vlastní náklady výroby a distribuce)
- firma se snaží získat co největší tržní podíl a teprve potom cenu zvyšuje
2/ strategie skimming (sbírání smetany) - nové výrobky, které mají jedinečné postavení na trhu, vysokou počáteční cenu, firma se snaží využít ojedinělosti výrobků, prestiže, image
- cena se snižuje tehdy, když na trh vstupuje konkurence
3/ stanovení ceny ve výrobních skupinách – více druhů výrobků a zboží na trhu, vytváření určitých výrobkových řad (viz automobily, elektronika…), zákazníci se nejvíce koncentrují na výrobek s nejnižší cenou ve skupině – snížení ceny nejlevnějšího výrobku ovlivňuje celkové tržby
4/ psychologické přístupy pro stanovení ceny – viz baťovské ceny, uvádění cen bez DPH, tzv. umělé slevy, zvýrazňování nápisu se slevou
5/ diskriminační stanovení ceny – cena se přizpůsobuje určitému segmentu
Cena také závisí na distribuční cestě (kanálu).
První možností je, když velkoobchod (VO) odebírá zboží přímo od výrobce. Zde se cena skládá z výrobních nákladů, které tvoří tzv. dno ceny. Jedná se například o osvětlení výrobní haly, vytápění, nájem, úroky, apod.. K nim se připočítají oběhové náklady (doprava – cena za dopravu bývá stanovena dle velikosti zásilky), zisk pro výrobce, nepřímé daně, popř. clo. Za tuto cenu si VO (odběratel) odkupuje zboží, které slouží k dalšímu prodeji. Cena velkoobchodu se odvíjí od ceny výrobce. K té si VO přičte náklady na skladování, za nájem, úroky např. z úvěru, pokuty atd. , svou marži (zisk, kterého chce dosáhnout z prodeje), opět daně, popř. clo.
Další varianta spočívá v nákupu zboží od výrobce přes agenta – prostředníka (což bývá většinou velkoobchod) k velkoobchodu. Agenta si může pronajmout jakýkoliv článek z distribučního řetězce (kupující, prodávající). Jeho hlavní činností je zabezpečit plynulý chod zboží. Je to nezbytné z hlediska překlenutí rozporu mezi sortimentem zboží a služeb, které produkuje výrobce (vyrábí ve velkém a to jen jeden druh zboží či několik málo druhů), a mezi sortimentem zboží a služeb, které požaduje spotřebitel (rád si vybírá z menšího množství, ale z více druhů zboží či služeb). Tento způsob je efektivní z hlediska úspory času, nižších nákladů, snadnější komunikace mezi výrobcem a VO (ten může odkupovat zboží od více výrobců). Struktura ceny je obdobná jako v prvním případě s tím rozdílem, že cenu navyšují náklady, které vzniknou agentovi, doprava a zisk agenta.
Ve stručnosti se cena zboží vypočítá následovně:
Prodejní cena výrobce = výrobní pořizovací cena + zisk
Velkoobchodní cena = VO cena + náklady a zisk VO
Odběratelům bývají poskytovány také různá zvýhodnění a slevy. Hovořím o případech, kdy např. velkoobchod zaplatí včas a v hotovosti, nakupuje mimo sezónu nebo v případě plnění určitých funkcí, jako je prodej a skladování, a to účastníky distribučního řetězce, skonto – VO zaplatí předčasně a tak mu je poskytnuta sleva, VO nakoupí velké množství zboží – slevy či doprava zdarma, kusy určitého výrobku zdarma, bonusy, kupóny na další nákup. Většinou se tyto slevy a zvýhodnění kombinují.
Zdroje informací:
Základy marketingu, Jaroslava Dědková/ Iveta Honzáková
http://www.evi.cz/cs/
http://referaty-seminarky.cz/ceny-a-cenova-politika/
http://www.xtel.cz/velkoobchod/
http://studenti-studentum.blogspot.com
Jednou z náplní Velkoobchodu je shromažďovat a distribuovat velké množství různých výrobků. Díky této činnosti šetří výrobcům finanční prostředky a uvolňuje je, aby je mohli koncentrovat do oblasti výroby, montáže a přípravy, která je orientovaná na potřeby zákazníka.
Velikost ceny zboží ovlivňuje mnoho faktorů (podmínky trhu, konkurence, poptávka-určuje cenový strop….).
Existují různé metody a strategie stanovení ceny.
Metody stanovení ceny:
- Nákladově orientovaná cena (k celkovým nákladům se přičítá určitá míra zisku) – tato metoda je jednoduchá a zaručuje míru zisku u každého prodaného výrobku, bohužel neodráží skutečnou situaci na trhu, skutečný životní cyklus výrobku, je obtížná v odhadu množství výrobku vyprodukovaného i prodaného, což je důležité z hlediska stanovení výše nákladů na jednotku
- Metoda dle vnímání hodnoty zákazníkem - (ceny vychází z hodnoty výrobku pro zákazníka) – do výhod spadá využití marketingového mixu, reálná cena a slabou stránkou je, že tato metoda se dá využít pouze u luxusního zboží
- Metoda orientovaná na konkurenci (cena se stanovuje dle konkurence) – jedná se o jednoduchou metodu, avšak může vyústit v cenovou válku a také nebere v úvahu náklady
- Orientace na poptávku (vychází z nabídky a poptávky)
- Metoda stanovená na základě konkurzu (kupující vybírá z většího množství nabídek u vyhlášeného konkurzu dle splněných podmínek)
- Metoda založená na smlouvě (smlouva mezi prodávajícím a kupujícím o ceně)
Strategie stanovení ceny:
1/ strategie pronikání - u nových výrobků obdobné nebo totožné povahy s výrobky, které již na trhu existují, počáteční cena je nízká (často nepokryje ani vlastní náklady výroby a distribuce)
- firma se snaží získat co největší tržní podíl a teprve potom cenu zvyšuje
2/ strategie skimming (sbírání smetany) - nové výrobky, které mají jedinečné postavení na trhu, vysokou počáteční cenu, firma se snaží využít ojedinělosti výrobků, prestiže, image
- cena se snižuje tehdy, když na trh vstupuje konkurence
3/ stanovení ceny ve výrobních skupinách – více druhů výrobků a zboží na trhu, vytváření určitých výrobkových řad (viz automobily, elektronika…), zákazníci se nejvíce koncentrují na výrobek s nejnižší cenou ve skupině – snížení ceny nejlevnějšího výrobku ovlivňuje celkové tržby
4/ psychologické přístupy pro stanovení ceny – viz baťovské ceny, uvádění cen bez DPH, tzv. umělé slevy, zvýrazňování nápisu se slevou
5/ diskriminační stanovení ceny – cena se přizpůsobuje určitému segmentu
Cena také závisí na distribuční cestě (kanálu).
První možností je, když velkoobchod (VO) odebírá zboží přímo od výrobce. Zde se cena skládá z výrobních nákladů, které tvoří tzv. dno ceny. Jedná se například o osvětlení výrobní haly, vytápění, nájem, úroky, apod.. K nim se připočítají oběhové náklady (doprava – cena za dopravu bývá stanovena dle velikosti zásilky), zisk pro výrobce, nepřímé daně, popř. clo. Za tuto cenu si VO (odběratel) odkupuje zboží, které slouží k dalšímu prodeji. Cena velkoobchodu se odvíjí od ceny výrobce. K té si VO přičte náklady na skladování, za nájem, úroky např. z úvěru, pokuty atd. , svou marži (zisk, kterého chce dosáhnout z prodeje), opět daně, popř. clo.
Další varianta spočívá v nákupu zboží od výrobce přes agenta – prostředníka (což bývá většinou velkoobchod) k velkoobchodu. Agenta si může pronajmout jakýkoliv článek z distribučního řetězce (kupující, prodávající). Jeho hlavní činností je zabezpečit plynulý chod zboží. Je to nezbytné z hlediska překlenutí rozporu mezi sortimentem zboží a služeb, které produkuje výrobce (vyrábí ve velkém a to jen jeden druh zboží či několik málo druhů), a mezi sortimentem zboží a služeb, které požaduje spotřebitel (rád si vybírá z menšího množství, ale z více druhů zboží či služeb). Tento způsob je efektivní z hlediska úspory času, nižších nákladů, snadnější komunikace mezi výrobcem a VO (ten může odkupovat zboží od více výrobců). Struktura ceny je obdobná jako v prvním případě s tím rozdílem, že cenu navyšují náklady, které vzniknou agentovi, doprava a zisk agenta.
Ve stručnosti se cena zboží vypočítá následovně:
Prodejní cena výrobce = výrobní pořizovací cena + zisk
Velkoobchodní cena = VO cena + náklady a zisk VO
Odběratelům bývají poskytovány také různá zvýhodnění a slevy. Hovořím o případech, kdy např. velkoobchod zaplatí včas a v hotovosti, nakupuje mimo sezónu nebo v případě plnění určitých funkcí, jako je prodej a skladování, a to účastníky distribučního řetězce, skonto – VO zaplatí předčasně a tak mu je poskytnuta sleva, VO nakoupí velké množství zboží – slevy či doprava zdarma, kusy určitého výrobku zdarma, bonusy, kupóny na další nákup. Většinou se tyto slevy a zvýhodnění kombinují.
Zdroje informací:
Základy marketingu, Jaroslava Dědková/ Iveta Honzáková
http://www.evi.cz/cs/
http://referaty-seminarky.cz/ceny-a-cenova-politika/
http://www.xtel.cz/velkoobchod/
http://studenti-studentum.blogspot.com
Last modified: Monday, January 27, 2014, 11:57 AM