Globální retailing v Evropě

TŘÍDENÍ ZÁSOB V OBCHODĚ




Problematika zásob je upravena příslušnými ustanoveními zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění platných novel; vyhláškou č. 504/20021 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1992 , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání a Českými účetními standardy (dále jen standardy), především pak standardem č. 410 Zásoby.

Vymezení zásob:
Z hlediska způsobu pořízení můžeme třídit zásoby na dvě velké skupiny:
• nakupované od dodavatelů, tj. především materiál a zboží;
• vyrobené vlastní činností, tj. především výrobky, výjimečně materiál.
Z hlediska druhového členění jsou zásobami:
• materiál, kam patří zejména:
o suroviny, tj. základní materiál, který při výrobním procesu přechází zcela nebo zčásti do výrobku a tvoří jeho podstatu;
o pomocné látky a provozovací látky (např. čisticí prostředky, palivo, maza-dla);
o náhradní díly;
o obaly a obalové materiály pokud nejsou účtovány jako dlouhodobý maje-tek nebo zboží (mohou být vratné, nevratné nebo oběhové);
o movité věci s dobou použitelnosti jednoho roku včetně bez ohledu na výši ocenění;
o drobný hmotný majetek s dobou použitelnosti delší než 1 rok avšak vstupní cenou do 3 000 Kč;
o pracovní oděvy, pomůcky a ochranné předměty;
o kancelářské potřeby;
o propagační předměty;
• nedokončená výroba představuje produkty, které prošly jedním nebo několika výrobními stupni;
• polotovary jsou výsledkem relativně uzavřeného výrobního stupně a jsou urče-ny nejen pro dohotovení výrobků, ale mohou se též samostatně prodávat;
• výrobky jsou věci vlastní výroby určené k prodeji nebo k vlastní spotřebě;
• zvířata;
• zboží jsou zejména movité věci nabyté za účelem prodeje včetně výrobků vlastní výroby, které byly aktivovány a předány do vlastních prodejen;
• poskytnuté zálohy na zásoby (krátkodobé i dlouhodobé).

Zásoby se oceňují podle § 25 zákona o účetnictví a § 33a vyhlášky v zásadě na základě principu historické ceny, který požaduje oceňovat aktiva v takových cenách (nákladech), které byly na jejich pořízení vynaloženy.
Nakoupené zásoby se oceňují ve skutečných pořizovacích cenách, kterými se rozumí cena pořízení včetně přirážek, srážek a nákladů s pořízením souvisejících (započítávají se náklady na dopravu, clo, provizi, pojistné, vnitropodnikové náklady na přepravu a zpracování zásob; nezapočítávají se úroky z úvěrů a půjček na pořízení zásob).
Zásoby vytvořené vlastní činností se oceňují vlastními náklady, kterými se rozumí přímé náklady na ně vynaložené, popřípadě i část nepřímých nákladů, která se k této činnosti vztahuje.Výše těchto nákladů se stanoví podle operativních kalkulací.
Zásoby pořízené bezúplatně a přebytky zásob zjištěné při inventarizaci oceňuje AMU reprodukční pořizovací cenou, kterou se rozumí cena, za niž by byly zásoby pořízeny v době, kdy se o nich účtuje.

Skladované zásoby téhož druhu se oceňují cenou zjištěnou váženým aritmetickým průměrem z pořizovacích cen (vlastních nákladů) jednotlivých skladovaných dávek a množství zásob v jednotlivých dávkách. Průměr je počítán průběžně při každém příjmu na sklad, a to na čtyři desetinná místa. Při výdeji je celková cena za skladovou položku zaokrouhlena na dvě desetinná místa. Zaokrouhlovací rozdíly jsou evidovány na skladových kartách a při výdeji posledního kusu je provedeno nulování.