Ochrana zásob proti vandalismu
Požadavky na absolvování
OCHRANA ZÁSOB PROTI VANDALISMU
1. Úvod – Kde pramení vandalismus
Slovo je odvozeno od jména kmene Vandalů, kteří roku 455 dobyli velkou část Itálie a vyplenili Řím. Slovo vytvořil Henri Grégoire, konstituční biskup v Blois, během Francouzské revoluce, když jako Vandalisme, popsal některé stránky chování republikánské armády.
Jako vandalismus se označuje svévolné poškozování a ničení veřejného i soukromého majetku či podobných statků, které nepřináší pachateli žádné materiální obohacení, a pro které pachatel zpravidla nemá žádný motiv – většinou tak koná jen pro vlastní potěšení či pro potřebu odreagovat se. Často k němu dochází pod vlivem alkoholu nebo drog.
Hlavním rozlišovacím znakem vandalismu jako kategorie chování jednotlivce či skupin, je nesmyslnost ničení hodnot materiální i duchovní kultury a civilizačních vymožeností. Konkrétní projevy vandalismu nás obklopují prakticky všude, ať již v primitivní formě zničených laviček, telefonních automatů, počmáraných zdí apod., nebo v nejsofistikovanější formě počítačových virů. Je však nutno odhlédnout od jevových forem vandalismu a tázat se po motivaci vandalských činů.
Pochopení jevu vandalismu ztěžují situační proměnné a okolnosti poutající pozornost, a odvádějící tak úsilí o pochopení jeho vnitřní dynamiky k pouhému popisu vnějších, jevových stránek. První frekventovanou okolností je skupinový charakter nejničivějších, a tudíž i nejsledovanějších forem vandalismu. Je pravda, že parta, stejně jako určitá sociokulturní charakteristika jedinců (úroveň vzdělání, charakteristické rysy výchovy) nebo alkohol, tvoří důležité situační parametry spouštějící vandalské chování. Nejsou však příčinou vandalismu, i když je zřejmé, že určití jedinci jsou k vandalskému chování náchylnější, a že anonymita jedince ve skupině a alkohol destruktivní chování odbrzďují.
Připustíme-li, že každé lidské chování je motivováno, třeba i podvědomě, musí mít i vandalské chování motivační pozadí. Zde by měl být ukryt i klíč k pochopení jevu, k jeho uchopení a k odlišení vandalismu od jevově podobných, nebo dokonce shodných projevů chování jedinců či skupin.
V pozadí motivace vandalismu je nuda, prázdnota a z ní klíčící potřeba "aby se něco dělo". Možná spolupůsobí i zvědavost, co to udělá. Nutkavá potřeba zasáhnout do světa svojí aktivitou, touha vyrýt svoji značku na piedestal necitlivého světa. Vandalové se proto uchylují mimo běžnou komunikační normu, nechtějí participovat, a proto vyjadřují ničením svůj nesouhlas se společností, uvnitř které sice fyzicky žijí, ale s níž se neztotožňují.
Vyjmenovat vše, co novodobí vandalové ničí a asi ještě dlouho budou ničit a kazit, by jistě vyšlo na jednu či dvě strany. Pro příklad lze jen uvést známé a četné graffiti na všech volných plochách či zdech budov, zejména těch nově postavených či revitalizovaných, malůvky a poškrábaná skla v prostředcích městské hromadné dopravy nebo ve vlacích, rozbíjení laviček a zastávek MHD a pomalovávání jízdních řádů, ničení sadů a parků s jejich zařízením, odhazování odpadků, vajglů, žvýkaček atd.
2. Graffiti
Graffiti je obecně druh výtvarného projevu pracující technikou sprejových barev nebo fixů. Graffiti ve veřejném prostoru je jedním z hlavních pilířů kultury Hip hopu.
Jedná se o stylizované podpisy autorů, nebo jejich skupin, ikony a slovní vzkazy, ale i ucelená a rozsáhlá grafická díla vytvářená na vhodných plochách nebo jim přizpůsobená. Cílem je pokus o komunikaci směrované dovnitř i ven subkultury, osobitý projev, oživení uniformního prostoru, značení teritoria. Autoři často mluví, že si „berou zpět městský prostor“. Proto je lze nalézt na stavbách a dopravních prostředcích, nejčastěji na stavbách infrastruktury, zanedbaných objektech či ve sterilní betonové městské krajině.
Většinou populace je však graffiti vnímáno jako vandalství a je možné ho postihovat na základě trestního zákona České republiky. Ten umožňoval autora nelegální graffity obvinit za přestupek až trestný čin podle výše škody § 257 „poškozování cizí věci“; od novely zákona roku 2001 již vždy přímo podle § 257b za trestný čin, čímž se odlišuje tvrdším výchozím postihem od jiného vandalství.
3. Poškozování cizí věci
Od začátku roku přijali policisté téměř třicet případů poškození cizí věci
Poškrábané auto, ulomený ventilek, prořezané pneumatiky, rozbitá výkladní skříň… může se to zdát jako zlomyslnost nebo klukovina. Málo kdo si však uvědomuje, že se dopouští trestné činu a mnohdy ohrožuje i život své oběti.
Pachatelé způsobují škodu nejen v uvedených případech, ale také při vloupání do různých objektů – chat, rodinných domků, téměř polovina z pachatelů se zaměřuje na poškození vozidel. Poškrábou nebo jinak zničí kapotu auta, jiní pachatelé se zaměřují na pneumatiky, které buď proříznou, nebo dokonce ulomí ventilek u kola. Výjimkou nejsou skleněné výplně autobusových zastávek.
4. Závěr
Jak bojovat s vandalismem? Velice těžko. Především by bylo nutno investovat více finančních prostředků pro rozšiřování kamerového systému na všech problematických místech, zainteresovat všechny slušné občany na odhalování uvedených deviantů a spojit to s finanční odměnou za upozornění (samozřejmě, že v žádném případě by nemohlo jít o udávání), zajistit větší počet pochůzkových policistů a jiné metody.
4.1. Zdroje
< http://vandalismus.navajo.cz/>
<http://www.help24.cz>
< http://pohodaveskole.net>
< http://cs.wikipedia.org>
< http://www.policie.cz/>
1. Úvod – Kde pramení vandalismus
Slovo je odvozeno od jména kmene Vandalů, kteří roku 455 dobyli velkou část Itálie a vyplenili Řím. Slovo vytvořil Henri Grégoire, konstituční biskup v Blois, během Francouzské revoluce, když jako Vandalisme, popsal některé stránky chování republikánské armády.
Jako vandalismus se označuje svévolné poškozování a ničení veřejného i soukromého majetku či podobných statků, které nepřináší pachateli žádné materiální obohacení, a pro které pachatel zpravidla nemá žádný motiv – většinou tak koná jen pro vlastní potěšení či pro potřebu odreagovat se. Často k němu dochází pod vlivem alkoholu nebo drog.
Hlavním rozlišovacím znakem vandalismu jako kategorie chování jednotlivce či skupin, je nesmyslnost ničení hodnot materiální i duchovní kultury a civilizačních vymožeností. Konkrétní projevy vandalismu nás obklopují prakticky všude, ať již v primitivní formě zničených laviček, telefonních automatů, počmáraných zdí apod., nebo v nejsofistikovanější formě počítačových virů. Je však nutno odhlédnout od jevových forem vandalismu a tázat se po motivaci vandalských činů.
Pochopení jevu vandalismu ztěžují situační proměnné a okolnosti poutající pozornost, a odvádějící tak úsilí o pochopení jeho vnitřní dynamiky k pouhému popisu vnějších, jevových stránek. První frekventovanou okolností je skupinový charakter nejničivějších, a tudíž i nejsledovanějších forem vandalismu. Je pravda, že parta, stejně jako určitá sociokulturní charakteristika jedinců (úroveň vzdělání, charakteristické rysy výchovy) nebo alkohol, tvoří důležité situační parametry spouštějící vandalské chování. Nejsou však příčinou vandalismu, i když je zřejmé, že určití jedinci jsou k vandalskému chování náchylnější, a že anonymita jedince ve skupině a alkohol destruktivní chování odbrzďují.
Připustíme-li, že každé lidské chování je motivováno, třeba i podvědomě, musí mít i vandalské chování motivační pozadí. Zde by měl být ukryt i klíč k pochopení jevu, k jeho uchopení a k odlišení vandalismu od jevově podobných, nebo dokonce shodných projevů chování jedinců či skupin.
V pozadí motivace vandalismu je nuda, prázdnota a z ní klíčící potřeba "aby se něco dělo". Možná spolupůsobí i zvědavost, co to udělá. Nutkavá potřeba zasáhnout do světa svojí aktivitou, touha vyrýt svoji značku na piedestal necitlivého světa. Vandalové se proto uchylují mimo běžnou komunikační normu, nechtějí participovat, a proto vyjadřují ničením svůj nesouhlas se společností, uvnitř které sice fyzicky žijí, ale s níž se neztotožňují.
Vyjmenovat vše, co novodobí vandalové ničí a asi ještě dlouho budou ničit a kazit, by jistě vyšlo na jednu či dvě strany. Pro příklad lze jen uvést známé a četné graffiti na všech volných plochách či zdech budov, zejména těch nově postavených či revitalizovaných, malůvky a poškrábaná skla v prostředcích městské hromadné dopravy nebo ve vlacích, rozbíjení laviček a zastávek MHD a pomalovávání jízdních řádů, ničení sadů a parků s jejich zařízením, odhazování odpadků, vajglů, žvýkaček atd.
2. Graffiti
Graffiti je obecně druh výtvarného projevu pracující technikou sprejových barev nebo fixů. Graffiti ve veřejném prostoru je jedním z hlavních pilířů kultury Hip hopu.
Jedná se o stylizované podpisy autorů, nebo jejich skupin, ikony a slovní vzkazy, ale i ucelená a rozsáhlá grafická díla vytvářená na vhodných plochách nebo jim přizpůsobená. Cílem je pokus o komunikaci směrované dovnitř i ven subkultury, osobitý projev, oživení uniformního prostoru, značení teritoria. Autoři často mluví, že si „berou zpět městský prostor“. Proto je lze nalézt na stavbách a dopravních prostředcích, nejčastěji na stavbách infrastruktury, zanedbaných objektech či ve sterilní betonové městské krajině.
Většinou populace je však graffiti vnímáno jako vandalství a je možné ho postihovat na základě trestního zákona České republiky. Ten umožňoval autora nelegální graffity obvinit za přestupek až trestný čin podle výše škody § 257 „poškozování cizí věci“; od novely zákona roku 2001 již vždy přímo podle § 257b za trestný čin, čímž se odlišuje tvrdším výchozím postihem od jiného vandalství.
3. Poškozování cizí věci
Od začátku roku přijali policisté téměř třicet případů poškození cizí věci
Poškrábané auto, ulomený ventilek, prořezané pneumatiky, rozbitá výkladní skříň… může se to zdát jako zlomyslnost nebo klukovina. Málo kdo si však uvědomuje, že se dopouští trestné činu a mnohdy ohrožuje i život své oběti.
Pachatelé způsobují škodu nejen v uvedených případech, ale také při vloupání do různých objektů – chat, rodinných domků, téměř polovina z pachatelů se zaměřuje na poškození vozidel. Poškrábou nebo jinak zničí kapotu auta, jiní pachatelé se zaměřují na pneumatiky, které buď proříznou, nebo dokonce ulomí ventilek u kola. Výjimkou nejsou skleněné výplně autobusových zastávek.
4. Závěr
Jak bojovat s vandalismem? Velice těžko. Především by bylo nutno investovat více finančních prostředků pro rozšiřování kamerového systému na všech problematických místech, zainteresovat všechny slušné občany na odhalování uvedených deviantů a spojit to s finanční odměnou za upozornění (samozřejmě, že v žádném případě by nemohlo jít o udávání), zajistit větší počet pochůzkových policistů a jiné metody.
4.1. Zdroje
< http://vandalismus.navajo.cz/>
<http://www.help24.cz>
< http://pohodaveskole.net>
< http://cs.wikipedia.org>
< http://www.policie.cz/>
Naposledy změněno: pondělí, 27. ledna 2014, 11.57