Slovník pro speciální pedagogy

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: 1 2 3 4 5 6 (Další)
VŠE

P

Pamatování

proces uchovávání zakódovaných informací v paměti. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Paměť

paměť znamená schopnost přijímat, držet a znovu oživovat minulé vjemy. Je to funkce, která umožňuje uchování zkušenosti a informace o podnětu, který už nepůsobí. Paměť můžeme tedy chápat jak vlastnost, tak proces i schopnost. Je základním předpokladem učení. Nemá vlastní obsah, je vždycky spojena s dalšími psychickými procesy, poznávacími či emotivně regulačními. Paměť pomáhá při zpracování, interpretaci a transformacemi zkušenosti. Paměťové funkce jsou ovlivňovány somatickým i psychickým stavem. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

Paměť bezprostřední

uchovává informaci, která se v určitém okamžiku dostává ke smyslovým orgánům po dobu od zlomků sekund až po sekundy, je to jakoby fotografie objektů, které působí na smyslové orgány. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Paměť dlouhodobá

slouží k zapamatování informací, o nichž předpokládáme, že je upotřebíme delší čas. Umožňuje vytváření vědomostí, dovedností, návyků, vytváří materiální základ pro pojmové a myšlenkové zpracování informací. Zkušenosti jsou zde zakódovány různým způsobem – verbálním, obrazovým, motorickým. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

Paměť druhová

paměť, která je zakódována a uchovávána v molekulách DNA, jejím prostřednictvím se dědí všechny vrozené činnosti. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Paměť individuální

slouží k uchovávání individuální zkušenosti člověka. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Paměť krátkodobá

uchovává omezené množství informací v průběhu krátkého časového intervalu (sekundy až desítky sekund). (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Paměť logická

je kombinací logiky a mechanické paměti. Účast myšlenkových operací přispívá pozitivním způsobem k zakódování, ale usnadňuje i reprodukci. Tzn. snažíme se vniknout do logické stavby látky, pochopit její smysl, vzájemné souvislosti, logicky ji utřídit do smysluplných souvislostí – to znamená učení s porozuměním. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

Paměť mechanická

označuje zapamatování bez porozumění smyslu, bez účasti logického zpracování materiálu (např. telefonní číslo). Osvojení látky se děje pouhým opakováním. Mechanická paměť převládá v předškolním věku a na počátku mladšího školního věku. Je důležitá i v pozdějším věku k osvojení např. básně, historických údajů atd. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

Paměť názorná

označení pro souhrn pamětí daných typem využívaných analyzátorů, jako je zrak, sluch, dotek, chuť, čich. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Paměť neúmyslná

(spontánní, bezděčná) je počáteční formou paměti, která převažuje v dětství a vede k uchování osobně atraktivních informací. Neklademe si za cíl něco si zapamatovat a nepoužíváme k tomu ani zvláštních prostředků podporujících zapamatování, do vědomí se dostávají tedy i takové zážitky, které jsme neměli v úmyslu zapamatovat a vybavovat. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

Paměť obrazová

(imaginární) zakódovaní informací v dlouhodobé paměti obrazovou formou. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Paměť operační

uchovává informace, které umožňují vykonat určitý výkon. Délku uchování určuje čas, potřebný pro činnost (operaci) v rozsahu sekund až desítek sekund. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Paměť slovně logická

je rozhodující v procesu osvojování si vědomostí, pojmů, logických vztahů, myšlenek, čísel, symbolů. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Paměť úmyslná

(záměrná) je často regulovaná vůlí. Je důležitá vzhledem k záměrnému učení, kdy si klademe za cíl si něco zapamatovat a vynakládáme k tomu určité volní úsilí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Paměťové procesy

Zapamatování (vštípení) prostřednictvím tohoto paměťového procesu (fáze) se uskutečňuje vštěpování nového materiálu. Pamatování (podržení v paměti, uchování paměťového materiálu, retence). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Pansexualismus

je podstatou psychoanalytické teorie. Jedná se o představu, že veškeré lidské jednání vychází ze sexuálního pudu.

Pareidolie

schopnost vyvolat si ve fantazii příjemné a jasné iluzorní prožitky, úryvky melodie, obrazy lidí, zvířat, při podnětech jako je hukot vlaku, skvrna na zdi, mraky na obloze apod. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Paréza

neúplné ochrnutí některých částí těla, např. při hysterii, tj. i bez organického podkladu. Někdy též jako částečné ochrnutí psychických funkcí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Patlavost

vada řeči projevující se nesprávnou výslovností hlásek a hláskových skupin. Dělí se na patlavost hláskovou, slabikovou a slovní. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Patopsychologie

psychologie nemocných. Zabývá se duševním životem tělesně nemocného člověka a psychologickými činiteli, které ovlivňují průběh a léčbu choroby. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Pediatrie

lékařský obor zabývající se prevencí a léčbou chorob dětského věku. (Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993)

Percepce

viz. vnímání

Periferní nervový systém

Skládá se z nervových spojů, které spojují mozek a hřbetní míchu s ostatními částmi těla. Dělí se dále na část somatickou a autonomní.

Perinatální

vztahující se k období těsně před, během a těsně po porodu. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Perseverace

setrvačnost, ulpívání na určitém slově, větě, myšlence, tématu nebo představě a jejich vrácení se do vědomí bez jakékoli souvislosti, např, stále se vracející melodie. U dementních pacientů se vyskytuje nepřiměřené a bezprostřední opakování dříve řečených vět. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Perspektivní chápání

pohled na aktuální skutečnost z hlediska budoucnosti, např. z hlediska dlouhodobějších cílů, které si jedinec zvolil. Schopnost odpoutat se od současnosti. (srov. Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Plegie

úplná ztráta hybnosti, úplná obrna, ochrnutí způsobené poruchou centrálního nervového systému. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Pocit méněcennosti

původně termín C.G. Junga. Tento pocit vychází ze skutečnosti, že žádný člověk v současné civilizaci nemůže žít sám, ale je závislý na druhých lidech, na společnosti. Obecně můžeme říci, že se jedná o trvalý zneklidňující pocit jedince, že v něčem, v některých svých vlastnostech zaostává za jinými lidmi. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Počitek

Nejjednodušší, elementární vjem. Počitek přináší první, elementární informace o jednotlivých, izolovaných vlastnostech předmětů a jevů, které bezprostředně působí na smyslové orgány (např. vůně, velikost, barva, tvar apod.) Vzniká korovou analýzou vzruchů, jež byly dostředivými nervy a dráhami přeneseny do jednotlivých mozkových ústředí analyzátorů.

Počitkový práh

Smyslové podněty mají určité rozmezí, v němž při vnímání vedou ke vzniku počitku. Toto rozmezí ohraničuje dolní a horní počitkový práh, nad nimiž již počitky nevznikají nebo mění svůj charakter. Jde o podněty podprahové a nadprahové (viz slovník).

Podnět

jakýkoli vnější nebo vnitřní činitel, který vyvolá v živém organizmu aktivitu.
elektrochemický impulz, šířící se od dendritů k jejich axonálnímu zakončení.
(Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Podprahový podnět

Jedná se o podnět, který má nižší intenzitu, než jakou je jedinec schopen si uvědomovat. Takový podnět nevyvolá počitek. Minimální intenzita podnětu, která je ještě schopna vyvolat počitek, se nazývá dolní počitkový práh. Podněty pod touto hranicí jsou tzv. podněty podprahové, které si jedinec neuvědomuje, ačkoli na psychiku a organismus působí.

Pojem

slovo, symbol odrážející podstatné vlastnosti předmětů a jevů. Je výsledek logických myšlenkových operací. Na rozdíl od představy pojem vyjadřuje obecné vlastnosti. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Polemika

útočně zahrocený názorový spor vedený ústně nebo tiskem; prudká výměna názorů. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Polemizovat

vést polemiku (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Polygenní

jsoucí různého původu, určovaný více než jedním genovým párem. Týká se většiny vlastností nebo znaků. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Postnatální

po narození

Posttraumatický

následující, vyskytující se po úrazu, poúrazový. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Poznávací procesy

pozornost a paměť jsou podmínkou efektivního rozvoje všech poznávacích procesů. Poznávací procesy tvoří jednotu a vzájemně se ovlivňují. Základní poznávací procesy (vnímání, představivost, myšlení) pracují nejefektivněji jen za účasti pozornosti a paměti. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Pozornost

zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt nebo děj, např. poslouchání na rozdíl od prostého slyšení. Je to jeden z mechanismů regulace psychické aktivity. Pozornost je ovlivnitelná různými vnějšími i vnitřními faktory (roli hrají nápadnost, neočekávanost, novost vnímaného, prostředí i postoj, zájem, očekávání, únava). Pozornost zabezpečuje množství a kvalitu informací. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

Pozornost bezděčná

(neúmyslná, pasivní, spontánní) vzbuzují ji bezprostředně působící změny v prostředí nebo náhlé, nápadné, silné, nové, neznámé, kontrastní podněty, dále potřeby nebo zájmy (motivační sféra). Podstatou bezděčné pozornosti jsou orientačně pátrací reflexy, které ve vývoji člověka postupně dozrávají. Tento typ pozornosti má značný význam v prvních letech života. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

Pozornost fluktuační

větší odklony, výkyvy či přesuny pozornosti se nazývají fluktuací a znamenají ve svých důsledcích neschopnost intenzivního soustředění vůbec. Fluktuace je většinou způsobená vnitřním rušivým konfliktem nebo působením silných emocí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Pozornost záměrná

(úmyslná, volní, aktivní) je předstupněm volní aktivity, protože člověk tento druh pozornosti vědomě vzbuzuje a udržuje pomocí volního úsilí, jedná se o pozornost cílevědomou, tj. determinovanou cílem činnosti, je základním předpokladem školního cílevědomého a řízeného vzdělávání, ve srovnání s bezděčnou pozorností je tento druh pozornosti náročnější a více vyčerpávající. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Pragmatická

vztahující se k praktickému využití řeči

Pragmatický

dbající příčinného vztahu, příčinné, vnitřní souvislosti: sledující příčiny událostí, zejména psychologické
vztahující se k pragmatizmu; dbající užitečnosti.
(kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Predikce

způsob, jak na základě vysvětlení určitého jevu lze předpovědět jevy budoucí následné. Odhad budoucích hodnot skutečného průběhu; (vědecké) předvídání, předpovídání, předpověď, předpoklad. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Představa

obsah vědomí, vybavený či přepracovaný minulý zážitek a vjem. Lze je dělit podle druhu smyslů na zrakové, sluchové, čichové hmatové aj. Představy jsou materiálem pro vytváření pojmů, pro myšlení, city a volní jednání Þ typy představivosti. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Představa fantazijní

vzniká v procesu obrazotvornosti, tj. fantazie, na podkladě paměťových stop, ale přetvářejí je do jiného celku. Tvoří se kombinací několika stop, ale nejčastěji zmenšováním, zveličováním, popř. zmnožováním některých částí aktualizovaných paměťových představ. Základem pro jejich vznik jsou vjemy a jejich reprodukce. Vztah ke skutečnosti je oslabený nebo může úplně chybět. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Představa fragmentálnější

(tj. útržkovitější), chudší na detaily, ale i bohatší (viz fantazijní představy). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Představa paměťová

vybavená představa předmětů a jevů při jejich novém vnímání. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Představa perseverační

znamená ulpívání na nějaké představě a její spontánní vracení do vědomí. Má sice charakter představy, ale její vznik je podmíněn nadhraniční sumou obrazů (v situacích, kdy tentýž podnět působil dlouho) nebo vlivem velkého citového vypětí, které je navozeno neobvyklostí samotného podnětu, i když působí krátce. Perseverační představy bývají prožívány většinou nepříjemně, rušivě, člověk jejich automatickým vnucováním může i trpět. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Představa reprodukující

(rekonstrukční): navozuje se slovním popisem nebo nákresem (grafické nebo symbolické zobrazení) – např.: noty, schémata, dopravní značky, mapy apod. Tento druh představ se uplatňuje např. v technice, při vyučování geometrie, zeměpisu, dějepisu, hudbě, ale i v běžném životě. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Představivost

můžeme charakterizovat jako psychický poznávací proces tvorby představ. Tento proces tvoří přechod mezi poznáváním smyslovým (názorným) a abstraktním (rozumovým). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Pregenitální sexualita

podle psychoanalytické teorie se jedná o rané fáze vývoje lidského jedince - fázi orální, anální, falickou a latentní. Je zaměřena autoeroticky.

Prelingvální

před osvojením řeči

Premisa

tvrzení ze kterých něco odvozujeme. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Prenatální

před narozením

Prenatální vývoj

Období od oplození vajíčka do narození dítěte.

Přenos

V psychoterapii se jedná o citový (často pozitivní i negativní) vztah pacienta k terapeutovi. Pacient má k terapeutovi vztah a postoje, které odpovídají vztahu a postojům k jiným, kdysi důležitým lidem, často rodičům v dětství. Přenosu a jeho rozboru bývá v terapii využíváno.

Privilegium

výsada

Privilegovanost

výjimečnost

Problém

chápeme určitou otázku nebo situaci, k jejímuž vyřešení nestačí dosud naučená řešení, ale vyžadují nový způsob řešení. Jde o rozpor mezi aktuální situací a cílem. Sporná otázka, situace vyžadující řešení. Cíl, k jehož splnění se cesty teprve musí hledat, na rozdíl od úkolu, k jehož splnění jsou cesty již známé. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Projekce

Odraz vnitřních duševních obsahů jedince ve vnímání a chápání vnějšího světa (např. vnímání vlastního rozpoložení jedince na ostatních lidech). V psychoanalýze jde o obranný mechanismus, který chrání jedince před poznáním vlastních nežádoucích vlastností tím, že je spatřuje u druhých lidí.

Proklamace

veřejné (slavnostní) prohlášení, provolání. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Proklamovaný

prohlašovaný

Proměnná nezávislá

V klasickém podmiňování se jedná o vnější stimul neboli podnět, který je přítomen při učení. Z hlediska experimentu je dopředu dána a v průběhu experimentu se nemění.

Proměnná závislá

V klasickém podmiňování se jedná o reakci učícího se jedince na vnější podnět (nezávislou proměnnou). V experimentu bývá závislá proměnná většinou nějaký měřitelný rys pokusné osoby. Závislá proměnná je funkcí nezávislé proměnné, např. schopnost naučit se co největší počet slov závisí na délce času, který má pokusná osoba k učení.

Proprioreceptory

Receptory podávající informace o počitcích pohybu (kinestetické, proprioceptivní počitky) a o počitcích polohy, její změny a rovnováhy (statické) - informují ústředí o změnách ve šlachách, kloubech a svalech.

Protektivita

ochrana

Prožívání

momentální uvědomování si vnitřního života, který je přístupný sebepozorováním (co člověk vnímá, nač myslí, co cítí, co chce, apod.). Prožívání se týká oblasti psychických procesů, stavů a vlastností. Pro prožívání je charakteristická jeho subjektivnost, jedinečnost (neopakovatelnost) a neustálá proměnlivost v průběhu času. Obsahuje složky poznávací (přijímání podnětů smysly a jejich zpracování, rozumové uvažování), citovou (prožívání je příjemné či nepříjemné) a snahovou (něco chceme, nějak jednáme). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Říčan, Psychologie náboženství; Portál; Praha 2002)

Prozodická

neverbální stránka řeči

Prozodie

společné označení pro melodii hlasu, intonaci, přestávky, důraz a další stránky řeči (neverbální aspekty mluvené řeči), které pomáhají pochopit nejednoznačnou syntaxi a vyjádřit postoje a citové stavy mluvčího. Schopnost prozodie je vázána dle F. Koukolíka převážně nebo výlučně na pravou hemisféru (při standardní dominaci). Poškození schopnosti prozodie se označuje aprozodie. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Pseudologia fantastica

viz. lhavost bájivá

Psychiatrie

je jeden z medicínských (lékařských) oborů. Zabývá se stejně jako klinická psychologie prevencí, diagnostikou a terapií duševních poruch a nemocí. V diagnostice využívá především klinických metod. Základním léčebným prostředkem je medikamentózní léčba (psychofarmaka). Termín prvně použil něm. lékař Johann Christian Reil (1803) v pojednání o projevech šílenství „Rapsodie o duševních nemocech“. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychické vlastnosti

Jsou obecným předpokladem pro vykonávání lidských činností a ovlivňují chování; jsou tou stránkou osobnosti, která je jedinci přisuzována na základě jeho poměrně stálého chování; formují se v průběhu ontogenetického vývoje.

Rozlišují se: obecné vlastnosti (např. vlastnosti paměti, myšlení a vnímání) a vlastnosti osobnosti (vyjadřují psychické rozdíly mezi lidmi, např. temperamentové, charakterové, vlastnosti schopností, apod.).Základní kategorie vlastností jsou: aktivačně motivační (vyjadřují, proč člověk provádí určitou činnost, chová se určitým způsobem, vedou jak k činnosti, tak i k nečinnosti), vztahově postojové (souvisí s hodnotami, které člověk uznává - charakterové vlastnosti), výkonové (předpoklady pro určitou činnost - zejména schopnosti), seberegulační (např. sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekritika), dynamické (týkají se intenzity a dynamiky prožívání a chování - vlastnosti temperamentové).

Psychoanalýza

Psychologický směr z poč. 20. stol. založený na přesvědčení, že rozhodující význam na vývoji a chování jedince má sexuální pud. Psychoanalytická psychoterapie je založená na rozboru a interpretaci snů a volných asociací. V nich jsou odhalovány nevědomé konflikty a potlačovaná přání, jsou převáděny na úroveň vědomou spolu s odreagováním emocionálních problémů. Autorem teorie i metody léčby je Sigmund Freud.

Psychologie analytická

též Hlubinná psychologie. Částečně navazuje na psychoanalytickou teorii. Zdůrazňuje však vedle individuálního vědomí (a nevědomí) i existenci vědomí (a nevědomí) kolektivního, utvořeného historicky, přejatého od předků. Jeho obsahem jsou archetypy, nejstarší typické zkušenosti lidstva.

Psychologie aplikovaná

souhrnné označení těch psychologických disciplín, které využívají psychologické teorie, objevy a principy v takových oblastech, jako je vzdělávání, průmysl, obchod, sport, apod. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychologie diferenciální

speciální psychologický obor, který zjišťuje a vysvětluje interindividuální psychické rozdíly mezi lidmi (např. podle pohlaví, stáří, profese, sociálního zařazení, apod.). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychologie experimentální

Vychází z poznatků získaných na základě experimentů, zkoumá procesy společné člověku i některým subhumánním živočichům - především vnímání, učení, paměť, řešení problému a motivaci. V Čechách byla zal. 1. experimentální laboratoř v r. 1911-1912 (M. Rostohar). Základy tomuto směru položil W. Wundt.

Psychologie forenzní (soudní)

aplikovaný psychologický obor, uplatňuje se v soudní praxi. Zabývá se studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestných činů, psychologickými expertizami pro soudní potřeby. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychologie hlubinná

viz Analytická psychologie

Psychologie humanistická

psychologický směr, který vznikl v 50. letech 20. stol. jako reakce na klasický behaviorismus a psychoanalýzu. Odmítá představu, že lidské chování je determinováno prostředím či podvědomím. Zdůrazňuje schopnost lidí svobodně se rozhodovat a jednat v souladu s tím, co je z hlediska jeho vývoje optimální. Duševní život je vnímán jako jedinečná síla směřující k sebeuskutečnění a uplatnění životních možností člověka (viz Sebeaktualizace). Hlavními představiteli jsou G. Allport, C. Rogers a A. Maslow

Psychologie individuální

Autorem je A. Adler. Teorie řeší zejména vztah jedince ke společenskému prostředí a vyrovnávání se s ním. Zabývá se otázkou podřízenosti, s níž učiní v raném dětství zkušenost každý jedinec. Pocit méněcennosti, který následně vzniká, se jedinec snaží kompenzovat vrozenou potřebou moci (touhou po sebeuplatnění). Nedojde-li ke kompenzaci, vzniká často neuróza, která má chránit individuum před prožíváním vlastní méněcennosti a bezmoci. Individuální psychologie se zaměřovala především na psychologii dítěte a podnítila zakládání poraden pro děti a mládež

Psychologie inženýrská (též lidské inženýrství)

aplikovaný psychologický obor nacházející uplatnění v ekonomické praxi, zejména v průmyslu, obchodu a dopravě. Rozvinula se ve 20. stol., vychází z psychologických výzkumů zkoumajících vztah člověk – stroj. Zabývá se též standardizací pracovních činností, metod a prostředků, dále hodnocením a výběrem pracovníků, aj. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004.)

Psychologie klinická

zabývá se diagnostikou, prevencí a terapií duševních chorob a poruch, dále vztahy lékaře k pacientovi, a pacienta k lékaři i postojem pacienta k nemoci. Je aplikací psychologických poznatků v diagnostice a léčbě, využívá se ve zdravotnictví. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychologie kognitivní

Též poznávací psychologie. Vznikla v USA v pol. 60. let. Ovlivnila ji teorie verbálního učení, inženýrská psychologie, dále teorie informace, věda o počítačové technice a lingvistika. Pojem kognitivní psychologie není v psychologii užíván jednoznačně. V širším smyslu slova je takto označována psychologie poznávacích procesů (poznávání), která se vydělila z neobehaviorismu. V užším smyslu jde o psychologický směr, přijatý též v Evropě, odmítající výzkum chování zvířat. Zaměřila se na studium „černé schránky“, především na procesy zpracovávající informace. Chování chápe jako vnější projev vnitřních psychických jevů. Vychází z laboratorních experimentů. Představiteli směru jsou S. M. Kosslyn a R. M. Shepard.

Psychologie obecná

základní, syntetizující psychologická disciplína, vymezuje předmět svého zkoumání, metodologické základy tohoto zkoumání, systém metod a povahu psychologie jako vědy. Zkoumá obecné zákonitosti psychiky, chování a prožívání, podává fenomenologii kategorií lidské psychiky a základní empirické poznatky o jednotlivých kategoriích. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Psychologie osobnosti

jedno z odvětví psychologie, jež zkoumá, co je podstatou osobnosti, co ji charakterizuje a jak se utváří. Někdy je chápána jako samostatná disciplína, jindy jako součást psychologie obecné. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Psychologie pedagogická

aplikovaný psychologický obor zaměřený na zkoumání podmínek, průběhu a výsledků vyučování a výchovy z psychologického hlediska. Vychází především z psychologie učení, z psychologie osobnosti a z vývojové psychologie, má úzký vztah k pedagogickým oborům. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Psychologie poradenská

aplikovaný psychologický obor zabývající se předškolním, školním a profesionálním poradenstvím, dále poradenstvím v oblasti partnerských vztahů a rodiny. Psychologické poradenství bývá zajišťováno týmově, zaměřuje se na překonání problémů jedince a rozvoj jeho osobnosti. Poradenská psychologie nachází uplatnění především ve výchovném poradenství na školách, v pedagogicko-psychologických poradnách, speciálně pedagogických centrech, různých krizových centrech apod. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Psychologie práce

aplikovaný psychologický obor nacházející uplatnění v ekonomické praxi, zejména v průmyslu, obchodu a dopravě. Zabývá se vnitřními (schopnosti, dovednosti, motivace pracovníka) a vnějšími (vybavení pracoviště, hluk, osvětlení, design, apod.) podmínkami pracovního procesu, též mezilidskými vztahy na pracovišti, výběrem pracovníků, tvorbou týmu, apod. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychologie reklamy

aplikovaný psychologický obor zabývající se psychologickými stránkami účinnosti reklamy, např. vztahem mezi prostředky (umístění, barva, písmo, aj.) a adresátem reklamy (věková, sociální, profesní skupina, apod.). (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychologie řízení

poradenská služba. Nachází uplatnění v ekonomické praxi, zejména v průmyslu, obchodu a dopravě. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Psychologie sociální

obor psychologie zkoumající vliv sociálních činitelů na psychiku jedince a na její utváření. Zabývá se sociálními interakcemi, postoji, rolemi, významem a dynamikou sociálních skupin. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychologie vývojová

psychologický obor zkoumající změny duševního vývoje jedince v průběhu jeho ontogeneze (individuálního vývoje od početí do smrti – viz slovník). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Psychometrie

speciální psychologické odvětví zabývající se měřením psychických jevů, jejich trváním a jejich vztahy k dalším psychickým vlastnostem a k fyziologickým procesům. Psychometrie dále zjišťuje a vysvětluje interindividuální psychické rozdíly mezi lidmi a orientuje se na konstrukci testů. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychopatologie

zabývá se vznikem, průběhem, příčinami, projevy, popisem a tříděním duševních poruch nebo nemocí, úzce souvisí s klinickou psychologií a psychiatrií. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Psychopedie

jeden z oborů speciální pedagogiky (viz slovník), zaměřuje se na možnosti a přístupy ve výchově a vzdělávání mentálně postižených jedinců. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychosomatická

psychicky působící na fyziologický proces nebo jev a následně i na vznik a průběh orgánového onemocnění. Termín není užíván v MKN-10, protože by z něj mohlo být vyvozováno, že psychické faktory nehrají důležitou roli při vzniku a průběhu chorob, které jako psychosomatické označeny nejsou. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychosomatické

psychicky navozené tělesné projevy

Psychoterapie

léčení duševních chorob a hraničních stavů psychologickými prostředky, tj. slovem, gestem, mimikou, mlčením, příp. úpravou prostředí. Je jedním z účinných způsobů psychické pomoci plánované, promyšlené a prováděné odborníky. Vyžaduje talent, schopnost improvizace a intuici, je vždy úsilím k odpovědnosti, snahou rozšířit subjektivní svět pacientových hodnot. Ve světě existují různé psychoterapeutické směry. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychoterapie dynamická

neopsychoanalyticky orientovaná, neurotické chování pramení z poruch mezilidských vztahů (K. Horneyová) a je potřeba vyhýbat se úzkosti a nejistotě (H.S.Sullivan). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychoterapie existenciální

zaměřená na pochopení lidské existence, člověk je schopen dělat rozhodnutí a nést za ně odpovědnost, je však třeba mu pomoci rozeznat vlastní schopnosti, vědět, čím je teď a čím by mohl být. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Psychoterapie hlubinná

pychoterapie zahrnující klasickou psychoanalýzu S. Freuda a analytickou psychologii C. G. Junga. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I. díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2002)

Psychoterapie humanistická

vychází z myšlenek humanistické psychologie (viz slovník). Na rozdíl od psychoanalýzy, která pracuje v psychoterapii především individuálně, kladou humanističtí terapeutové důraz na skupinová setkání, která mají spíše charakter tréninku než terapie

Psychoterapie individuální

interakce mezi psychoterapeutem a jedním klientem. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Psychoterapie kognitivně-behaviorální

vycházející z teorie učení, poznávacích a hodnotících procesů, především myšlení. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Psychoterapie rodinná

do péče se přijímá celá rodina, nikoli jen „předkládaný nemocný člen“. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Psychoterapie skupinová

interakce jednoho či dvou terapeutů, nejčastěji muže a ženy, se skupinou pacientů či klientů a mezi členy skupiny navzájem – využívá se zde skupinové dynamiky. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Psychóza

označení těžkých duševních chorob, při nichž zpravidla a) je ztracen kontakt jedince s realitou, b) vnímání, prožívání, cítění i vůle jsou těžce deformovány, c) chybí vědomí nemoci. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Pud

energie nebo nutkání vycházející ze základních životních potřeb

Stránka: 1 2 3 4 5 6 (Další)
VŠE