znamená ulpívání na nějaké představě a její spontánní vracení do vědomí. Má sice charakter představy, ale její vznik je podmíněn nadhraniční sumou obrazů (v situacích, kdy tentýž podnět působil dlouho) nebo vlivem velkého citového vypětí, které je navozeno neobvyklostí samotného podnětu, i když působí krátce. Perseverační představy bývají prožívány většinou nepříjemně, rušivě, člověk jejich automatickým vnucováním může i trpět. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)