V psychoterapii se jedná o citový (často pozitivní i negativní) vztah pacienta k terapeutovi. Pacient má k terapeutovi vztah a postoje, které odpovídají vztahu a postojům k jiným, kdysi důležitým lidem, často rodičům v dětství. Přenosu a jeho rozboru bývá v terapii využíváno.