V klasickém podmiňování se jedná o reakci učícího se jedince na vnější podnět (nezávislou proměnnou). V experimentu bývá závislá proměnná většinou nějaký měřitelný rys pokusné osoby. Závislá proměnná je funkcí nezávislé proměnné, např. schopnost naučit se co největší počet slov závisí na délce času, který má pokusná osoba k učení.