EDUPROB veřejnost

znovuprožití patogenních emočních zážitků, potlačených emocí, s odpovídajícím emočním doprovodem; cílem je uvolnění emočního napětí

psych. činnost, pomocí níž jsou odkrývány podstatné vlastnosti předmětů n. vztahy mezi nimi; způsob myšlenkového postižení předmětu, jehož pomocí vymezujeme urč. stránku či vlastnost věcí, kt. bychom smyslově neodlišili; výledkem jsou pojmy, kt. nelze vnímat n. si představit

zobecněný, vyvozený, nevázaný na určité případy

nadměrné požívání toxických látek (alkohol, káva, tabák. léky aj.) -bez návyku, s návykem, dále jednorázový, opakovaný, příležitostný, pravidelný, periodický

obecná vlastnost organismů přizpůsobovat se podmínkám, ve kt. existují; psychol. zahrnuje přizpůsobení se chování, vnímání, myšlení, postojů; poruchy chování jsou pak chápány jako ztroskotání adaptace

přiměřený, odpovídající

vpravování se do nových životních situací, specif. případ adaptace; aktivita subjektu při vynaložení sil na překonání předchozího způsobu jednání

doplňková léčebná technika (psychofarmaka)

pokyny k testu vyhodnocování testu práce s testem 1h až několik let (Rorschachův test)

silný, krátce probíhající citový stav (hněv, zděšení, radost, nadšení…), projevuje se zrychleným dýcháním a tepem, zčervenáním (stenický), zpomal. dechem a tepem, zblednutí (astenický)

emoční procesy duševního života; schopnost reagovat city a emocemi

vybití nevědomých emočních impulsů v jednání

úmyslné zveličování příznaků nemoci

zážitek dostavující se při vyřešení problému, pochopením vzájemných vztahů (vhled)

(A. Comte) nesobecký charakter mezilidských vztahů; projevuje se myšlením, cítěním a jednáním, které bere ohled na ost. lidi

současný výskyt protichůdných tendencí v psych procesech

současný výskyt extraverze a introverze u jednoho člověka

stadium vývoje anální: v psychoalnal. studium vývoje, kdy je vybíjení libida soustředěno na řitní oblast – potěšní z nucení na stolici, z vyměšování (sexualita infantilní) 1,5 do 3 let

předchorobí, dg. metoda shromažďující všechny údaje a okolnosti, které vedly k nemoci

neschopnost člověka prožívat potěšení a radost (např. u depresí)

(C.G.Jung) termín pro dva základní archetypy přítomné v mysli člověka: ženský (anima), mužský (animus)

předjímání urč. procesů, jevů n. dějů, kt. teprve nastanou; předem vytvořená představa

praobraz, pravzor, Jungův termín pro nejstarší a typické zkušenosti lidstva, projevuje se ve fantaziích a snech; jsou to pravzory lidského jednání a usilování, pocitů a poznání; jednotlivé archetypy skládají kolektivní nevědomí

schopnost prosadit se bez zjevné agresivity; zal. na dostatečné  sebevědomí

vztah mezi duš. obsahy (představa, pojem, pocit - v elementové asociační teorii jsou situace: splývání (simultánní), přizpůsobování, kombinace a následnost (sukcesivnost) - zvláštním případem je dle IPP podmíněný reflex (korové propojení nerv. vzruchu) a. SILNÁ, SLABÁ, VOLNÁ

(K. Lewin) očekávaná úroveň vlastního výkonu, na základě předchozího výkonu (úspěch?, zklamání?), úspěch a. úroveň zvyšuje a naopak

slabší těl. nervová či duš. konstituce viz. též NEURASTENIE: nervová slabost, druh neurózy, snadná únavnost, nespavost, poruchy soustředění, depres. nálada PSYCHASTENIE: (Janet) neuróza projevující se nerozhodností, pochybovačností, fobiemi, únavností, bolestni hlavy, nespavostí

přitažlivost

pohroužení se do vnitřního života převládá nad vztahem ke skutečné realitě; egocentrické, nerealistické myšlení, snění

schopnost člověka řídit své volní jednání; vědomé úsilí o dosažení stanoveného cíle; též přijetí spol. norem, kt. se pak stanou součástí autoregulačního systému jedince

frustrovaná osoba zlehčuje situace n. nedosažený cíl (kyselé hrozny)

dobročinnost

nezhoubný

hodnocení

metoda skupinového tvůrčího myšlení, podstatou je snaha uvolnit podvědomé procesy, odstranit zábrany a uvolnit fantazii, cílem je nalezení netradičního řešení problému

jakákoliv technika snažící se ovládnout myšlení a jednání člověka proti jeho vlastní vůli

vyhoření, ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka helping professions

Kretschmerova typologie (astenický, atletický, pyknický typ) cyklotýmní: srdečnost přizpůsobivost, rychlé střídání nálad, více zaměřená pozornost, převaha smyslového a praktického uvažování

všechno existující a rozvíjející se v člověku na základě genetického fondu jeho rodičů, přičemž ono dědičné, zapsané v molekulách DNK (viz), nemusí vystupovat v okamžiku narození, ale v různě vzdáleném okamžiku od narození; u člověka je d. základem duš. rozvoje, kt. je uskutečňován cestou výchovy

dědičnost závislá na účinku většího počtu genů

věda o člověku postiženém vadou tělesnou, smyslovou, duševní; 5 disciplín: ETO-,  LOGO-, PSYCHO-, SOMATO-,TYFLOPEDIE

neschopnost vyrovnat se s vlivy, kt. narušují činnost organismu d. psychická: znovuobjevení se symptomů nebo projevů již léčené choroby v novém prostření nebo v nové sociální situaci D. NEUROTICKÁ: ztráta důvěry v léčbu či lékaře; výsledkem, zhoršený stav, emoční labilita, deprese

záznam o průběhu nemoci a jejím léčení

provinilec (15-18 i 18-24 let), impulzivní, nesocializovaný, socializovaný

duš. stav char. pocity smutku, skleslosti, vnitřního napětí, nerozhodnost, spolu s útlumem a zpomalením duš. i těl. procesů, ztrátou zájmů a pokleslým sebevědomím

určení choroby nebo jejích následků, vrozených a získaných poruch a vad

(DNA) - deoxiribonukleová kyselina, nositel genetické informace

sklon ovládat druhé, vysoký stupeň egocentrického prosazování

ovládající

krajní forma individualismu a egoismu, upoutávání pozornosti k vlastní osobě; hysterie; též Piagetova hypotéza, že dítě je v raném věku samo sobě středem

osamostatňování

nejčastěji zastřešující pojem pro subjektivní zážitky libosti a nelibosti provázené fyziol. změnami, motorickými projevy (gestikulace, mimika), stavy menší či větší pohotovosti a zaměřenosti (láska, strach, nenávist aj.); lze u nich zjišťovat směr přibližování či vzdalování, intenzitu a čas trvání; fenomenologie rozlišuje city, afekty, nálady a vášně; též dělení na vyšší (soucit) a nižší (agresivita), na intelektuální, etické, estetické, dále na astenické a stenické aj.

citový

schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhé osoby

závěrečný posudek v chorobopisu po skončení krize choroby

pokus; vědecká metoda, ve kt. jsou kontrolovány všechny proměnné tak, aby se ze změn daly vyvozovat kvantitativně vyjádřitelné závislosti; pravý e. musí být opakovatelný a ověřitelný; pro psychol. e.  se v současné vědecké literatuře razí termín kvazi-experiment k odlišení exaktnosti, kt. jsou schopny zachovávat přírodní vědy

zkoušet

termín ozn. povahové rysy člověka, jako je společenskost, snadná soc. adaptace a kontakt s lidmi, záliba ve změnách a vzruš. situacích

symbolizující mužský pohlavní úd

souhrn vnějších znaků a vlastností jedince; je tvořen vzájemným působením vrozených vloh (viz genotyp) a vlivů okolního svvěta v ontogenetickém vývoji jedince

zdánlivý

ustrnutí, ulpívání na určitém objektu nebo způsobu uspokojování potřeby psychoanal. ustrnutí v jednom z vývojových stadií, protože přesun do dalšího by znamenal zvýšení úzkosti. -  FIXACE INFANTILNÍ: ustrnutí v análním období Þ -  charakter anální: Retenční (zadržující) egoista, uvařený v sobě, paličatý, dogmatický. lakomý, Expulsivní (vypouštěcí) poddajný , mírný, nepořádný, vztahovačný, velkorysý, oby sklon k obsesím (nutkavé myšlení), kompulzím (nutkavé pohyby nebo jednání), fobiím (úzkostí provázený chorobný strach z určité osoby, zvířete, situace) (TRIÁDA ANÁLNÍ: nutkavý smysl pro pořádek, lakota, tvrdohlavost)

vnějškový

psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli, ohrožení, oddálení, znemožnění uspokojení urč. potřeby, překážka vnější, vnitřní(stydlivost, plachost, vina, výčitky svědomí Dollard: při agresi vždy frustrace Horneyová: frustrace vyplývá z konfliktu mezi egoismem a altruismem Frankl:  frustrace existenciální, uvědomění bezcílnosti smyslu života

člověk závislý na hře

termín zavedený Johannesenem r. 1909 jako dědičný faktor; jednotka genetické informace pro urč. znak

soubor genetických informací organismu, souhrn rysů, kt. je jedinec schopen biologicky přenášet; informace jsou uloženy v chromozomech; na rozdíl od manifestní, somatické struktury, kterou se projevuje fenotyp (viz)

tvar, forma figura, struktura (Ch. von Ehrenfelds 1890) celek není jen pouhou sumou částí

sprejem nastříkané obrazce na zdech apod.

nejvyšší část nervové soustavy, skládá se z mozkové kůry a podkoří; vývoj začíná u savců; mozkové hemisféry mají hlavní význam pro regulaci chování

zatím neexistující, pouze předpokládaný

(iatropatogenie, iatropsychogenie) opak psychoterapie

(Freud) označení pro zdroj pudové energie, soubor vnitřních subjektivních zážitků, uložený v nevědomí

ztotožněn, nevědomý pochod, při němž se člověk ztotožňuje s jedincem, skupinou, organizací, kt. mu imponují

soubor rysů, podle nichž je jedinec znám v urč. specifické skupině; i. aktuální  přestavuje, co jedinec skutečně je, na rozdíl od i. potenciální, kt. spočívá v nerealizovaných vlastnostech; jedinci v adolescenci obvykle procházejí krizí i.

(imprintace) intenzivní, nereverzibilní učení v senzitivních obdobích mláděte

viz jednání impulsivní

(Jung) proces diferenciace psychického vývoje člověka ve vlastní samostatnou osobnost (individuální přirozenost)

dětský, nevyspělý

sjednocující, působící jako celek

schopnost učit se ze zkušenosti, schopnost přizpůsobit se, řešit nové problémy, orientovat se v nových situacích na základě určování podstatných souvislostí - THORNDIKE (1904): schopnost zobecňování, řešení nových problémů - SPEARMAN : G-faktor stálá obecná schopnost, S-faktor - THURSTONE (1938): řeč, myšlení, paměť, úsudek, operace s čísly, prostorovou představivost - CATTEL (1944): fluidní i. (tvořivá), krystalická i. (naučená) -(60. léta) myšlení divergentní (vysoce tvořivé), konvergentní (IQ) - GARDNER (80. léta) JAZ, MAT, 3D, POHYB, HUD, LIDSKÉ VZTAHY, VLASTNÍ ROZVOJ

(Thorndike) schopnost jednot s lidmi a tvořivě řešit mezilidské konflikty, její vysokou úroveň představuje tzv. sociální takt

vzájemné aktivní působení; ovlivňování jedinců, skupin a prostředí; jeden subjekt svým jednáním vyvolává změnu v druhém subjektu, v soc. i. prostřednictvím chování, jednání, řeči a mimiky; podíl činnosti osoby A na činnosti osoby B

mezilidský

důležitý proces vytváření závěrů ze získaných výzk. či dg. údajů; údaje se vyhodnocují, klasifikují a hledají se mezi nimi vzájemné vztahy; nutnost zpětné vazby

vnitřní, zaměřený na sebe sama

přisuzování si vlastností, které člověku evidentně scházejí

zaměřenost osobnosti do vlastního nitra, na sebe sama na svůj vnitřní svět

zaměřenost osobnosti do vlastního nitra, na sebe sama, na svůj vnitřní svět, prožitky, city a myšlenky; v patol. míře ztráta kontaktu s realitou; viz autismus, izolace sociální

poměr mezi mentálním a skutečným věkem

odpoutání psychologického obsahu, zážitku od jeho citového doprovodu

stažení se do osamocení buď jako reakce na frustraci, n. jde o krajní introverzi, příp. autismus či jinou duš. chorobu

uskutečnění okamžitého nápadu, bez zábran, provedené se značnou energií, při vědomí; jde o j. nutkavé, zdánlivě nemotivované, s min. afektem; viz např. kleptomanie, dromomanie; org. poruchy

sledování nemocného po skončení nemoci

zařazování objektů do určité skupiny

(poznávání) více či méně úplné a přesné obrazy ve vědomí; je zprostředkováno vnímáním, pamětí, myšlením a emocemi

následek organického nebo duševního traumatu náhlý patol. stav organismu projevující se - aktivními poruchami: studený pot, rychlý nitkovitý puls a dýchání - nepříjemné pocity: strach, úzkost

vyrovnání, náhrada; aktivní způsob, styl jak se člověk vyrovnává s život. nezdary, jímž řeší konflikty a reaguje na frustraci, a to změnou cíle nebo cesty k cíli

schopnost, způsobilost, kvalifikace