VOLNÝ POHYB KAPITÁLU


  Volný pohyb kapitálu je základním nástrojem jednotného trhu Evropské unie. Je vedle pohybu zboží, osob a služeb další tzv. základní svobodou vnitřního trhu Evropské unie. Přesuny kapitálu mezi členskými státy jsou v současnosti prakticky možné bez žádných omezení až na pár výjimek. To znamená, že občan nebo ekonomický subjekt členské země muže využívat stejných služeb kapitálového trhu členské země jako kapitálových služeb své země. 

Volný pohyb kapitálu se skládá ze dvou podkategorií a to:
- podkategorie volného pohybu věcného (hmotného) kapitálu. Tento pohyb definován jako přeshraniční převod peněz a jiných majetkových hodnot za účelem investice. Investice mohou být přímé a portfoliové, investice k rozšíření podniku, investice do nemovitosti, transakce
na finančních trzích (cenné papíry), půjčky a úvěry, depozita, pojištění.

- podkategorie volného pohybu plateb (peněžního kapitálu). Tento pohyb je definován jako přeshraniční převod peněz a jiných majetkových hodnot za účelem splnění závazku. Jedná
se o platby za dovezené zboží a služby, transfery peněz migrujících pracovníku.

Volný pohyb plateb je vždy jednou části dvoustranného obchodu, na rozdíl od volného pohybu kapitálu, který je vždy jednostranný transfer.
V současné době je volný pohyb kapitálu a plateb upravován Smlouvou o fungování Evropské unie Hlavou IV, Kapitolou 4, Články 63 – 66.

Článek 63
- zakazuje všechna omezení pohybu kapitálu a plateb mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.

Článek 64
- upravuje článek 63 a říká, že článkem 63 není dotčeno žádných omezení vůči třetím zemím, která existují ke dni 31. prosince 1993 podle vnitrostátního práva nebo práva Unie ve vztahu pohybu kapitálu do nebo z  třetích zemí. S ohledem na existující omezení ve vnitrostátních právních řádech Bulharska, Estonska a Maďarska je odpovídajícím dnem 31. prosinec 1999.
- dále říká, že ve snáze dosáhnout v co největší míře volného pohybu kapitálu mezí členskými státy a třetími zeměmi aniž by byly dotčeny ostatní kapitoly smluv, přijímá Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem vhodná opatření týkající se pohybu kapitálu do a ze třetích zemí. Odchýlit od těchto opatření může jenom v případě, že by představovaly pro právo Unie krok zpět.

Článek 65
- stanovuje možnost členským státům uplatňovat příslušná ustanovení svých daňových předpisu, která rozlišují mezi daňovými poplatníky podle místa bydliště nebo podle místa,
kde je kapitál investován. Členské státy dále mají právo učinit všechna opatření, která
by zabránila porušování vnitrostátních právních a správních předpisů, zejména v oblasti daňového práva a dohledu nad finančními institucemi, nebo stanovit postupy pro ohlašování pohybu kapitálu pro účely správní nebo statistické, popřípadě učinit opatření odůvodněná veřejným pořádkem nebo veřejnou bezpečnosti.

Článek 66
- umožňuje Radě přijmout ochranná opatření vůči třetím zemím na návrh Komise
a po konzultaci s Evropskou centrální bankou na dobu nepřekračující šesti měsíců. A to v případě, že by volný pohyb kapitálu z nebo do třetích zemí způsoboval nebo hrozil způsobit vážné poruchy fungování hospodářské a měnové unie.

Definice kapitálu

Kapitálem jsou věcné statky, výrobní prostředky, cenné papíry, peníze, akcie, které nejsou určené ke spotřebě ale jsou uplatněné v ekonomice a přinášejí vlastníkovi takového kapitálu zisk ve formě dividend, podílu nebo úroků.
Kapitál můžeme rozdělit podle:
formy vlastnictví na:
- vlastní,
- cizí.
podle doby vlastnictví na:
- krátkodobý
- střednědobý
- dlouhodobý

Vývoj liberalizace pohybu kapitálu   
Ustanovení o částečném uvolnění pohybu kapitálu osahovala již smlouva Evropského hospodářského společenství (EHS) podepsána 25. března 1957 v Římě (tzv. Římská smlouva s platnosti od 1. ledna 1958), která předpokládala, že členské státy mezi sebou postupně zruší omezení volného pohybu kapitálu a to v nutné míře sloužící k dobrému chodu společnosti.
Smlouva EHS byla přijata za účelem, aby podporovala vzájemnou ekonomickou integraci. Součásti ekonomické integrace bylo také vytvoření společného vnitřního trhu, který měl být vytvářen v následujících dvanáctí letech. Tento úkol se však ukázal mnohém náročnější
než se předpokládalo, zvláště pro uvolnění pohybu kapitálu. Pro tento krok bylo zapotřebí odstranit mnoho překážek. 

Přesto v roce 1960 byla EHS přijata směrnice, která stanovovala nepodmíněnou liberalizaci přímých investic, krátkodobých a střednědobých půjček pro podnikatelské účely a obchodu z cennými papíry obchodovatelnými na burzách. Kapitálové transakce byly rozděleny
do tří skupin:
- plně liberalizované,
- částečně liberalizovány,
- bez povinnosti liberalizovat, jednalo se o krátkodobé investice, u kterých hrozilo nebezpečí spekulace.
K větší liberalizaci pohybu kapitálu se země EHS neodhodlaly z obav odlivu kapitálu mimo svůj stát.
Tento krok částečného uvolnění pohybu kapitálu byl zapotřebí učinit a to z důvodu,
že docházelo k prohlubování vzájemných obchodních vztahu mezi členskými zeměmi.
Tím, že se prohlubovaly obchodní vztahy docházelo i k nepříjemnostem při placení
a to z důvodů kolísavých kurzu. Každý stát měl svou měnovou politiku a mohl ovlivňovat směnnost své měny vůči ostatním měnám, devalvaci, úrokové sazby atd. Tyto kurzové omezení mohly představovat určité riziko pro ekonomické subjekty investovat svůj kapitál mimo svou domovskou zemi. Takové obavy ohrožovaly stabilitu vnitřního trhu.
 
V sedmdesátých letech došlo ke zhoršení mezinárodní měnové soustavy (devalvace dolaru, ropné šoky), došlo k devizovým omezením. EHS reagovala na to vytvořením Evropského měnového systému (EMS), který měl za úkol vytvořit stabilní prostředí pro vnitřní
trh. Záměrem bylo stabilizovat pohyby ve směnných kurzech EHS a snížit míru inflace.
Některé státy jako Francie a Itálie zpřísnily kontroly kapitálového pohybu. Tímto
se liberalizace pohybu kapitálu v EHS pozastavila. Přesto některé státy EHS naopak přijaly jednostranná opatření k odstranění všech překážek v kapitálových tocích. Spolková republika Německo (1961), Velká Británie (1979)  a po ní následovaly země Beneluxu (1980).
Rozhodujícím krokem pro uvolnění kapitálového pohybu bylo přijetí směrnice 88/361/EHS z roku 1988, která vstoupila v platnost v roce 1990. S platnosti této směrnice byla liberalizace rozšířená na všechny kapitálové operace. Některé země si však vyjednaly přechodná období, která platila pro Španělsko, Portugalsko a Irsko do konce roku 1992 a pro Řecko
do 30. června 1994. Po vypršení těchto období byly překážky přesunu kapitálových toku v rámci Evropské unie odstraněny.

Dalším faktorem, který si EHS uvědomovalo byla konkurenceschopnost vůči USA
a Japonsku. Bylo zapotřebí posílit a stabilizovat kapitálový trh v rozšiřující se Evropě.
V roce 1988 při zasedání Evropské rady v Hannoveru Rada pověřila tehdejšího předsedu Evropské komise Jacquese Delorse, aby ve spolupráci s guvernéry členských centrálních bank a dalšími experty vypracoval etapový plán k dosažení Hospodářské a měnové unie. V dubnu 1989 byl zveřejněn Deloresův plán a v červnu téhož roku byl přijat Evropskou radou
na zasedání v Madridu. Deloresův plán obsahoval tři etapy:
- etapa 1 (1990 – 1993) zahrnovala plnou liberalizaci kapitálových toku, užší koordinaci centrálních bank, odstranění všech restrikci vůči Evropské zúčtovací jednotce (European Currency Unit – ECU), prohloubení ekonomické konvergence.
- etapa 2 (1994 – 1998) zahrnovala založení Evropského měnového institutu (EMI), zákaz úvěrování veřejného sektoru centrálními bankami, zvýšenou koordinaci měnových politik, posílení hospodářské konvergence, nezávislost národních centrálních bank, příprava na třetí etapu.
- etapa 3 (1999 – 2003) zahrnovala neodvolatelnou fixaci přepočítacích kurzů, zavedení eura, provedení společné měnové politiky, spuštění kurzového mechanismu ERM-II, nabyti účinnosti Paktu stability a růstu.

Maastrichtská smlouva

Takto je neoficiálně nazývaná Smlouva o Evropské unii (Treaty on European Union), která byla podepsána 7. února 1992 v Maastrichtu a vstoupila v platnost 1. listopadu
1993 po absolvování obtížného ratifikačního procesu. Tato smlouva nahrazovala všechny články a směrnice o volném pohybu kapitálu a nahrazovala je novým upraveným zněním
ve článcích 73a až 73g. Smlouva o Evropské unii výslovně zakazovala používat jakákoli omezení ve volném pohybu kapitálu. Rovněž smlouva obsahovala články 105 až 111, které upravovaly měnovou politiku podle Delorese. 

Podepsáním této smlouvy skončilo období „fyzických“, viditelných překážek ve volném pohybu kapitálu. 
Po tomto období začalo období nové, které v podstatě trvá do dnes a to je harmonizace finančního sektoru.

ČR vs. Volný pohyb kapitálu
Česká republika polovině devadesátých let přijala v souvislosti se závazky s Organizaci
pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) řadu opatření pro liberalizaci pohybu kapitálu, čímž si vytvořila předpoklad pro přijetí do EU. Od roku 1995 je liberalizován oboustranný pohyb přímých investic. Ve stejném roce byl přijat devizový zákon č. 219/1995 Sb., kterým byl liberalizován kapitálový účet ČR.  V roce 1999 byly liberalizovány pohyby
na kapitálovém účtu platební bilance. A od roku 2001 je uvolněná možnost zakládaní bankovních účtu v zahraničí. Tímto se ČR přiblížila ke standardům EU při zapojování
do jednotného trhu.
Všechny překážky volného pohybu byly až na pár výjimek (přechodná období) zrušená.

Přechodná období
České republice se před vstupem do EU (ČR vstoupila do EU 1. 5. 2004) podařilo vyjednat několik přechodných období týkajících se nabývaní majetku v ČR občany EU. Přechodná období byla vyjednána z důvodu zvýšení konkurenceschopností českých občanů vůči bohatším občanům EU. Jednalo se o dvě přechodná období :
- pětileté přechodné období pro nabývání objektů vedlejšího bydlení př. chaty (toto období již pozbylo platnosti),
- sedmileté přechodné období pro nabývání zemědělské půdy a lesů (toto období je ještě v platností. Platnost skončí 30. 4. 2011).

Etapy hospodářské a měnové unie

Etapa 1  (1.7.1990 – 31.12.1993)
  1990 zahájení 1. etapy Hospodářské a měnové unie

Etapa 2  (1.1.1994 – 31.1.1998)
1. leden 1994 zahájení 2. etapy 
Vznik  Evropského měnového institutu (EMI). Cílem jeho vzniku bylo posilování měnové spolupráce mezi státy EU.
16. prosince 1995 při zasedaní Evropské rady v Madridu byly dokončeny detaily společné měny, př. schválení názvu společné měny „Euro“.
16. - 17. července 1997 při zasedaní Evropské rady v Amsterodamu bylo rozhodnuto
o vytvoření Paktu stability. Pakt má kontrolovat dodržení podmínek pro přijetí eura. Zároveň byl vytvořen ERM II (Evropský mechanismus směnných kurzu). Země které vstoupily
do ERM II musí kurzy svých měn dodržovat ve stanoveném fluktuačním pásmu
+/- 15% od stanovení středního kurzu (centrální parity) k euru.
V květnu 1998 splňovalo podmínky pro přijetí eura 11 členských státu.
1. června 1998 zahájila svou činnost Evropská centrální banka (ECB), která nahradila činnost EMI. Cílem  ECB je cenová stabilita (nízká inflace). Dále provádí měnovou politiku členských zemi, které zavedou euro jako svou měnu.
31.12.1998 byly zafixovány kurzy zemi, které splňuji podmínky pro přijetí eura.

Etapa 3 (1.1.1999 – xx. xx. xxxx)
1. leden 1999 zahájení 3. etapy.
V lednu 1999 bylo zavedeno euro ale jenom pro bezhotovostní transakce.
V lednu 2001 Řecko se stálo dvanáctým členem eurozóny.
V lednu 2002 země eurozóny začaly platit eurem. 

  V současnosti používá euro jako svou měnu 16 členských zemi z celkového počtu
27 členských státu.
 
Pár informaci o EU
Evropská unie je společenství 27 nezávislých evropských státu. Tyto státy jsou rozloženy
na území 4 325 675 km² . Počet obyvatel v EU v lednu 2009 čítal  499 673 325 obyvatel (115 obyv./km²). V roce 2010 se předpokládá, že překročí hranici 500 000 000 obyvatel. Hrubý domácí produkt (HDP) v roce 2008 byl 12 173 mld. EUR v přepočtu na obyvatele 33 800 USD. Nejvyšší HDP mělo Lucembursko 85 100 USD/Obyv. Nejmenší HDP mělo Bulharsko 11 000 USD/Obyv.
HDP v ČR byl ve stejném roce ve výší 26 800 USD/Obyv. 

Zdroje:
www.euroskop.cz
www.businnesinfo.cz
www.wikipedie.cz
www.sagit.cz
www.epravo.cz
www.portal.gov.cz
www.mvcr.cz
Last modified: Monday, 27 January 2014, 11:57 AM