Hospodářská komora České republiky
Požadavky na absolvování
HOSPODÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY
- (dále také HK ČR) je samostatným, nezávislým subjektem a také nejsilnější organizací zastupující podnikatele v České republice. Byla zřízena zákonem č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, a patří mezi nejvýznamnější zástupce podnikatelské sféry v České republice. Hospodářská komora ČR přímo sdružuje více než 13 000 členů (firem, OSVČ ) organizovaných v 65 regionálních a 83 oborových složkách. Od roku 2004 je povinným připomínkovým místem podnikatelské legislativy
Hlavním posláním Hospodářské komory České republiky je podpora podnikatelských aktivit mimo zemědělství, potravinářství a lesnictví, prosazování a ochrana zájmů a zajišťování potřeb členů komory. Hospodářská komora České republiky je samostatná organizace, která působí nezávisle na politických stranách, státních orgánech a orgánech územní samosprávy.
Hospodářská komora České republiky šíří znalosti a informace o hospodářství, ekonomických podmínkách a právních předpisech, týkajících se podnikatelských aktivit, jakož i hospodářských styků se zahraničím. Poskytuje své členské základně i podnikatelské veřejnosti poradenské a konzultační služby v otázkách spojených s podnikatelskou činností, organizuje v rámci své působnosti vzdělávací činnost, spolupracuje s orgány státní správy a místních samospráv, zabezpečuje propagaci a šíření informací o podnikatelské činnosti svých členů, zřizuje v rámci své působnosti zařízení s institucemi na podporu rozvoje podnikání a vzdělanosti, profesního vzdělávání a forem rekvalifikace. Hospodářská komora České republiky se podílí na řešení problémů zaměstnanosti a na odborné přípravě k výkonu povolání, podporuje školská zařízení, zřízená k tomuto účelu.
Hospodářská komora České republiky navazuje a rozvíjí styky s obdobnými institucemi v zahraničí, je členem sdružení evropských obchodních komor Eurochambres a UEAPME, evropské asociace živnostníků a malých a středních podnikatelů, a na základě dohod spolupracuje s podnikatelskými svazy, zaměstnavatelskými svazy a podobnými sdruženími.
Hospodářská komora ČR je organizačně tvořena dvěma částmi – regionální a oborovou komorovou sítí. Součástí regionální komorové sítě jsou okresní hospodářské komory, regionální hospodářské komory a krajské hospodářské komory. Oborovou část tvoří živnostenská společenstva rozdělená dle oborů podnikání do čtyř skupin – tzv. profesních unií: Obchod a cestovní ruch; Průmysl a doprava; Služby pro podnikání a ostatní a Stavebnictví, technická řemesla a technická zařízení. Profesní unie je neformální platforma k prohloubení vzájemné spolupráce a koordinace činností společenstev v rámci celé republiky i v jednotlivých regionech. Členové Hospodářské komory České republiky jsou registrováni vždy u místně příslušné hospodářské komory nebo podle oboru u živnostenského společenstva.
Konkrétně je HK ČR tvořena v regionální části 14 krajskými komorami, 2 regionálními a 49 okresními komorami. Tyto regionální komory spravují dohromady 26 oblastních kanceláří. Komory jsou zastoupeny v 72 městech ČR, tedy téměř ve všech okresech ČR. Oborová část nebo-li profesní unie je tvořena 83 živnostenskými společenstvy. V profesní unii Obchod a cestovní ruch je sdruženo 7 organizací, v profesní unii Průmysl a doprava celkem 17, v profesní unii Služby pro podnikání a ostatní celkem 29 a v profesní unii Stavebnictví, technická zařízení a technická řemesla celkem 30 organizací. Celkový počet členů v současné době dosahuje čísla 13 604.
Členem Hospodářské komory České republiky se může stát každá právnická nebo fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo vlastnící živnostenský list. Členství v Hospodářské komoře České republiky je dobrovolné. Členové HK ČR jsou velké, střední i malé firmy všech podnikatelských oborů a kolektivní členové (asociace, cechy, sdružení, ...)
Výše členského příspěvku
• podnikatel, fyzická osoba, který se stane členem HK ČR prostřednictvím okresní nebo regionální komory, platí členský příspěvek ve výši 500,- Kč za rok.
• podnikatel, právnická osoba, který se stane členem HK ČR prostřednictvím okresní nebo regionální komory, platí členský příspěvek ve výši 5.000,- Kč za rok.
Členové společenstev platí příspěvek stanovený interním příspěvkovým řádem
K začlenění živnostenského společenstva do struktur Hospodářské komory České republiky dochází na základě rozhodnutí Představenstva HK ČR po splnění "Pravidel pro začleňování živnostenských společenstev do HK ČR“. V případě začlenění dvou a více společenstev působících ve stejných nebo obdobných oborech je rozhodující tzv. autorizace společenstva. Pravidla pro autorizaci naleznete zde stejně jako seznam oborů, které byly již autorizovány . Pravidla autorizace upravují postup udělování autorizace vybraným společenstvům k výkonu koordinačních, aktivizačních a reprezentačních činností souhrnu živnostenských společenstev téhož oboru.
Služby Hospodářské komory ČR poskytující svým členům
Poradenství pro podnikání
Připomínkování podnikatelské legislativy
Dokumenty pro podnikání
Mimosoudní řešení sporů
Zprostředkování kontaktů
Aktivní podpora exportu
Podnikatelské akce v národním i mezinárodním kontextu
Podpora odborného vzdělávání
Účast v systému celoživotního učení
Historie obchodních a živnostenských komor na území českých zemí
Od 17. století vznikaly v západní a střední Evropě postupně nové instituce na podporu průmyslu a zejména obchodu. Byly to obchodní komory, které místo stagnujících řemeslnických cechů a kupeckých grémií začaly plnit úlohu nových poradních orgánů pro zákonodárná a správní opatření státu v záležitostech obchodu a průmyslu.
Zakládání obchodních komor bylo tehdy spojeno s šířením tzv. merkantilistické politiky, a to především ve Francii. První komora vznikla v roce 1650 v Marseille, potom roku 1700 v Dunquerque a pak následovaly další.
S francouzským panstvím přešla instituce komor za napoleonských válek na půdu německou i rakouskou.
V ostatních zemích Rakouského císařství byla zatím péče o průmysl a obchod v rukou státních úřadů, které teprve časem získaly pomocníky ve spolcích na povzbuzení průmyslu, jež vznikaly za dobrovolné iniciativy šlechty, inteligence i průmyslníků.
Avšak jak poznamenal Josef Gruber, významný český národohospodář a komorní činitel, „teprve veliké liberální hnutí roku 1848 vyneslo na povrch mezi jinými požadavky hospodářskými a politickými též požadavek spolupůsobení obchodnictva a průmyslnictva při správě záležitostí jeho zřízením komor obchodních a zvláštního ministerstva pro obchod a živnosti“.
Začátky v době Rakouska – Uherska …
Na převrat ve veřejné správě, který rok 1848 bezesporu znamená, působily především dvě události těchto revolučních let – prohlášení nové ústavy a dále zrušení poddanství (1848). Tím mohla být veřejná správa budována až do nejnižších instancí.
Do revolučního roku 1848 v Rakousku spadají také počátky ministerstev, kromě jiného též ministerstva pro obchod, živnosti a veřejné stavby, které od roku 1861 mělo podobu ministerstva pro obchod a národní hospodářství.
V záležitostech obchodu a živnostenských okresní hejtmanství přijímala oznámení o samostatném provozování svobodných živností, udělovala koncese při živnostech koncesovaných, schvalovala živnostenské provozovny, povolovala týdenní trhy aj. Náležela jim trestní pravomoc při překročení živnostenského řádu, právo odejmout živnostenské oprávnění, jednala o porušení privilegií, vyšetřovala a trestala porušení zákonů vydaných na ochranu známek a vzorů, udělovala svolení k provozování podomního obchodu atd.
Hlavním oborem činnosti´rakouského ministerstva obchodu bylo působení v obchodních a průmyslových záležitostech. Z tohoto hlediska dohlíželo ministerstvo obchodu i na obchodní a živnostenské komory (dále jen OŽK) a dávalo jim volební řády. Dále vedlo vyjednávání o státních smlouvách, pokud se vztahovaly na obchod, průmysl a plavbu a provádělo dohled na jejich provádění. Spolupůsobilo při upravování cel, při zkoumání a potvrzování stanov spolků k podpoře průmyslu a obchodu, jakož i živnostenských bank, akciových společností atd. Mj. také řídilo vyučovací ústavy obchodní a živnostenské, nebo na ně dohlíželo, řídilo záležitosti vynálezů, ochranných známek, průmyslových výstav. Ministerstvo obchodu spolupůsobilo také v jistých záležitostech živnostenských, přičemž vrchní správa živnostenských záležitostí náležela ministerstvu vnitra.
Provozování živností bylo v Rakousku jednotně uzákoněno až v roce 1859, kdy byl schválen živnostenský řád. Rozlišoval živnosti výrobní (buď jako řemeslo, nebo tovární), obchodní a služeb osobních – dále koncesované, řemeslné (povinností byl výuční a pracovní list) a svobodné (ostatní).
Zákon č. 117 ř. z. ze dne 17. 6. 1883 mj. zavedl též institut živnostenských inspektorů. Ti prováděli dohled nad dodržováním živnostenských předpisů v praxi. Novelou zákona č. 39 ř. z. ze dne 15. 3. 1883 byl živnostenský řád z roku 1859 rozšířen a prohlouben a zároveň bylo nařízeno, že všichni živnostníci (vyjímaje továrníky) musí být členy nucených čili závazných živnostenských společenstev.
První republika…
V důsledku válečného hospodářství v letech 1914 – 1918 a snah po rozšíření zahraničního obchodu, který musel být pro nedostatek deviz v prvních letech existence nové ČSR regulován, byla hospodářská správa v tomto období tzv. přechodného hospodářství velmi složitá a často se měnila podle toho, která koncepce v dané chvíli právě zvítězila.
Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností (MPOŽ) bylo zřízeno spolu s ostatními ministerstvy zákonem č. 2 z 2. listopadu 1918. Navázalo ve své činnosti na rakouské a uherské ministerstvo obchodu. Z rakouského ministerstva převzalo též řadu vysokých úředníků, ostatní úřednictvo dodaly průmyslové organizace a rovněž především pražská OŽK.Jedním z poradních sborů ministerstva byla Státní rada živnostenská, ustanovená vládním nařízením č. 59/1920 původně pod názvem Živnostenská rada československá. Jejím jádrem byli zástupci zemských korporací živnostenských a obchodnických a OŽK, mimo to ministr jmenoval další členy. Všichni členové rady byli rozděleni do 2 hlavních odborů – živnostenského a obchodnického. Každý odbor si zvolil svůj 30 členný výbor, který připravoval porady týkající se těchto odvětví. Kromě toho existoval ještě koordinační 15 členný tzv. společný výbor. Státní rada živnostenská byla poradcem vlády ve všech zákonodárných, správních i organizačních záležitostech, které se týkaly živností i obchodu, tedy poradcem všech ministerstev.
Vedle Státní rady živnostenské existovaly v jednotlivých zemích Zemské živnostenské rady. Jmenovaná instituce pro Moravu byla zřízena již v roce 1907. Vysílaly do ní zástupce moravské OŽK a jednoty živnostenských společenstev. Byla rozdělena na český a německý odbor. V Čechách se objevovaly snahy o zřízení zemské živnostenské rady již od konce 19. století, byla však zřízena teprve v roce 1920. Podle stanov byla „zastupitelstvem zájmů malého a středního živnostnictva a obchodnictva zemí vydržovaným za účelem hospodářského, technického a didaktického zvelebování živností.“ Byla složena ze zástupců vlády i členů jmenovaných zemským správním výborem a rovněž do ní vysílaly své zástupce zemské jednoty živnostenských společenstev, OŽK a svazy živnostenských družstev.
Po Mnichovské konferenci …
Zásadními změnami po Mnichovské konferenci v roce 1938 procházelo zabrané území Sudet, mj. nařízením říšského ministerstva hospodářství ze dne 20. prosince 1938 byly na tomto území zavedeny s platností od 1. ledna 1939 řemeslnické komory, a to v Chebu (pro vládní okres Cheb), v Liberci (pro vládní okres Liberec) a v Šumperku (pro vládní okres Opava). Dále rozhodnutím téhož ministerstva z 12. ledna 1939 o ohraničení hospodářských obvodů byly přikázány příslušné části bývalého čs. území hospodářským obvodům Vídeň, Horní Dunaj a Bavorsko, přičemž území podléhající správě říšského komisaře pro sudetoněmecká území tvořilo hospodářský obvod „Sudetenland“ a byla zde založena příslušná hospodářská komora podle říšsko – německých pravidel („Wirtschaftskammer Sudetenland“) s úřadovnou v Liberci. Zřizovány byly povinné organizace jako Ústřední svaz průmyslu pro Čechy a Moravu a Ústřední svaz obchodu.
Dosavadní dobrovolné organizace obchodnictva zřízené podle živnostenské řádu (tj. obchodní grémia, popř. jejich sekce) byly buď rozhodnutím ministra obchodu převedeny do ústředního svazu jako jeho součásti, nebo rozpuštěny.
V duchu Košického vládního programu …
Po květnu 1945 byl v duchu Košického vládního programu veškerý průmysl, kde si to vyžadoval plynulý chod výroby nebo který byl ve vlastnictví či správě osob státně nespolehlivých, dán pod národní správu a konfiskován ve prospěch ČSR, přičemž zemědělský majetek byl konfiskován v květnu, ostatní majetek (tj. zejména průmyslové podniky a živnosti) v říjnu 1945.
Ve stejné době byl znárodněn veškerý průmysl uhelný, energetický, hutní a zbrojní a většina podniků chemického průmyslu. V ostatních odvětvích průmyslové výroby bylo znárodnění provedeno podle charakteru daného odvětví a v závislosti na počtu pracovníků.
Takto již koncem roku 1945 přešlo do správy lidově demokratického státu více než 60 % průmyslu, v němž pracovaly celé čtyři pětiny veškerého průmyslového dělnictva.
Činnost naprosté většiny průmyslových závodů řídilo ministerstvo průmyslu. Druhá etapa znárodnění v tomto odvětví proběhla až po únoru 1948. Ústředním orgánem pro správu zahraničního obchodu se v osvobozené čs. republice stalo ministerstvo zahraničního obchodu, zřízené dekretem prezidenta republiky č. 1/1945 Sb. Dekretem č. 113/1945 Sb. se ministrovi zahraničního obchodu dostalo zmocnění k úpravě, řízení a kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží všeho druhu. Po únoru 1948 v rámci druhé etapy znárodnění bylo provedeno zákonem č. 119/1948 Sb. o státní organizaci obchodu a mezinárodního zasílatelství znárodnění dalších firem a došlo současně k monopolizaci tohoto odvětví.
Takto vznikla nová organizace zahraničního obchodu, kterou tvořilo ministerstvo zahraničního obchodu, jím řízené podniky zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství, celní orgány a též nový subjekt – Československá obchodní komora, na níž dnem 1. ledna 1949 přešla působnost rušených obchodních a živnostenských komor související se zahraničním obchodem.
Novodobá historie …
V roce 1993 vznikla ze zákona č. 301/ 1992 Sb. Hospodářská komora České republiky, která navazuje na činnost předválečných obchodních, průmyslových a živnostenských komor. Hospodářská komora České republiky ze zákona prosazuje a ochraňuje zájmy podnikatelské veřejnosti, zajišťuje její potřeby a podporuje její rozvoj. Je tvořena regionální sítí komor, společenstev, profesních a živnostenských svazů v celorepublikovém rozsahu. Členy Hospodářské komory České republiky jsou reprezentanti největších a středních firem a stejně podstatnou část tvoří také malé společnosti a drobní živnostníci. Široká škála členské základny tak může využívat specifických služeb včetně mezinárodních podpůrných akcí a programů.
(S využitím zdroje: Bohumír Brom, Historie obchodních a živnostenských komor na území českých zemí; Praha, 2001)
Zdroje:
www.khk.liberec.cz
www.komora.cz
www.ohkliberec.cz
- (dále také HK ČR) je samostatným, nezávislým subjektem a také nejsilnější organizací zastupující podnikatele v České republice. Byla zřízena zákonem č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, a patří mezi nejvýznamnější zástupce podnikatelské sféry v České republice. Hospodářská komora ČR přímo sdružuje více než 13 000 členů (firem, OSVČ ) organizovaných v 65 regionálních a 83 oborových složkách. Od roku 2004 je povinným připomínkovým místem podnikatelské legislativy
Hlavním posláním Hospodářské komory České republiky je podpora podnikatelských aktivit mimo zemědělství, potravinářství a lesnictví, prosazování a ochrana zájmů a zajišťování potřeb členů komory. Hospodářská komora České republiky je samostatná organizace, která působí nezávisle na politických stranách, státních orgánech a orgánech územní samosprávy.
Hospodářská komora České republiky šíří znalosti a informace o hospodářství, ekonomických podmínkách a právních předpisech, týkajících se podnikatelských aktivit, jakož i hospodářských styků se zahraničím. Poskytuje své členské základně i podnikatelské veřejnosti poradenské a konzultační služby v otázkách spojených s podnikatelskou činností, organizuje v rámci své působnosti vzdělávací činnost, spolupracuje s orgány státní správy a místních samospráv, zabezpečuje propagaci a šíření informací o podnikatelské činnosti svých členů, zřizuje v rámci své působnosti zařízení s institucemi na podporu rozvoje podnikání a vzdělanosti, profesního vzdělávání a forem rekvalifikace. Hospodářská komora České republiky se podílí na řešení problémů zaměstnanosti a na odborné přípravě k výkonu povolání, podporuje školská zařízení, zřízená k tomuto účelu.
Hospodářská komora České republiky navazuje a rozvíjí styky s obdobnými institucemi v zahraničí, je členem sdružení evropských obchodních komor Eurochambres a UEAPME, evropské asociace živnostníků a malých a středních podnikatelů, a na základě dohod spolupracuje s podnikatelskými svazy, zaměstnavatelskými svazy a podobnými sdruženími.
Hospodářská komora ČR je organizačně tvořena dvěma částmi – regionální a oborovou komorovou sítí. Součástí regionální komorové sítě jsou okresní hospodářské komory, regionální hospodářské komory a krajské hospodářské komory. Oborovou část tvoří živnostenská společenstva rozdělená dle oborů podnikání do čtyř skupin – tzv. profesních unií: Obchod a cestovní ruch; Průmysl a doprava; Služby pro podnikání a ostatní a Stavebnictví, technická řemesla a technická zařízení. Profesní unie je neformální platforma k prohloubení vzájemné spolupráce a koordinace činností společenstev v rámci celé republiky i v jednotlivých regionech. Členové Hospodářské komory České republiky jsou registrováni vždy u místně příslušné hospodářské komory nebo podle oboru u živnostenského společenstva.
Konkrétně je HK ČR tvořena v regionální části 14 krajskými komorami, 2 regionálními a 49 okresními komorami. Tyto regionální komory spravují dohromady 26 oblastních kanceláří. Komory jsou zastoupeny v 72 městech ČR, tedy téměř ve všech okresech ČR. Oborová část nebo-li profesní unie je tvořena 83 živnostenskými společenstvy. V profesní unii Obchod a cestovní ruch je sdruženo 7 organizací, v profesní unii Průmysl a doprava celkem 17, v profesní unii Služby pro podnikání a ostatní celkem 29 a v profesní unii Stavebnictví, technická zařízení a technická řemesla celkem 30 organizací. Celkový počet členů v současné době dosahuje čísla 13 604.
Členem Hospodářské komory České republiky se může stát každá právnická nebo fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo vlastnící živnostenský list. Členství v Hospodářské komoře České republiky je dobrovolné. Členové HK ČR jsou velké, střední i malé firmy všech podnikatelských oborů a kolektivní členové (asociace, cechy, sdružení, ...)
Výše členského příspěvku
• podnikatel, fyzická osoba, který se stane členem HK ČR prostřednictvím okresní nebo regionální komory, platí členský příspěvek ve výši 500,- Kč za rok.
• podnikatel, právnická osoba, který se stane členem HK ČR prostřednictvím okresní nebo regionální komory, platí členský příspěvek ve výši 5.000,- Kč za rok.
Členové společenstev platí příspěvek stanovený interním příspěvkovým řádem
K začlenění živnostenského společenstva do struktur Hospodářské komory České republiky dochází na základě rozhodnutí Představenstva HK ČR po splnění "Pravidel pro začleňování živnostenských společenstev do HK ČR“. V případě začlenění dvou a více společenstev působících ve stejných nebo obdobných oborech je rozhodující tzv. autorizace společenstva. Pravidla pro autorizaci naleznete zde stejně jako seznam oborů, které byly již autorizovány . Pravidla autorizace upravují postup udělování autorizace vybraným společenstvům k výkonu koordinačních, aktivizačních a reprezentačních činností souhrnu živnostenských společenstev téhož oboru.
Služby Hospodářské komory ČR poskytující svým členům
Poradenství pro podnikání
Připomínkování podnikatelské legislativy
Dokumenty pro podnikání
Mimosoudní řešení sporů
Zprostředkování kontaktů
Aktivní podpora exportu
Podnikatelské akce v národním i mezinárodním kontextu
Podpora odborného vzdělávání
Účast v systému celoživotního učení
Historie obchodních a živnostenských komor na území českých zemí
Od 17. století vznikaly v západní a střední Evropě postupně nové instituce na podporu průmyslu a zejména obchodu. Byly to obchodní komory, které místo stagnujících řemeslnických cechů a kupeckých grémií začaly plnit úlohu nových poradních orgánů pro zákonodárná a správní opatření státu v záležitostech obchodu a průmyslu.
Zakládání obchodních komor bylo tehdy spojeno s šířením tzv. merkantilistické politiky, a to především ve Francii. První komora vznikla v roce 1650 v Marseille, potom roku 1700 v Dunquerque a pak následovaly další.
S francouzským panstvím přešla instituce komor za napoleonských válek na půdu německou i rakouskou.
V ostatních zemích Rakouského císařství byla zatím péče o průmysl a obchod v rukou státních úřadů, které teprve časem získaly pomocníky ve spolcích na povzbuzení průmyslu, jež vznikaly za dobrovolné iniciativy šlechty, inteligence i průmyslníků.
Avšak jak poznamenal Josef Gruber, významný český národohospodář a komorní činitel, „teprve veliké liberální hnutí roku 1848 vyneslo na povrch mezi jinými požadavky hospodářskými a politickými též požadavek spolupůsobení obchodnictva a průmyslnictva při správě záležitostí jeho zřízením komor obchodních a zvláštního ministerstva pro obchod a živnosti“.
Začátky v době Rakouska – Uherska …
Na převrat ve veřejné správě, který rok 1848 bezesporu znamená, působily především dvě události těchto revolučních let – prohlášení nové ústavy a dále zrušení poddanství (1848). Tím mohla být veřejná správa budována až do nejnižších instancí.
Do revolučního roku 1848 v Rakousku spadají také počátky ministerstev, kromě jiného též ministerstva pro obchod, živnosti a veřejné stavby, které od roku 1861 mělo podobu ministerstva pro obchod a národní hospodářství.
V záležitostech obchodu a živnostenských okresní hejtmanství přijímala oznámení o samostatném provozování svobodných živností, udělovala koncese při živnostech koncesovaných, schvalovala živnostenské provozovny, povolovala týdenní trhy aj. Náležela jim trestní pravomoc při překročení živnostenského řádu, právo odejmout živnostenské oprávnění, jednala o porušení privilegií, vyšetřovala a trestala porušení zákonů vydaných na ochranu známek a vzorů, udělovala svolení k provozování podomního obchodu atd.
Hlavním oborem činnosti´rakouského ministerstva obchodu bylo působení v obchodních a průmyslových záležitostech. Z tohoto hlediska dohlíželo ministerstvo obchodu i na obchodní a živnostenské komory (dále jen OŽK) a dávalo jim volební řády. Dále vedlo vyjednávání o státních smlouvách, pokud se vztahovaly na obchod, průmysl a plavbu a provádělo dohled na jejich provádění. Spolupůsobilo při upravování cel, při zkoumání a potvrzování stanov spolků k podpoře průmyslu a obchodu, jakož i živnostenských bank, akciových společností atd. Mj. také řídilo vyučovací ústavy obchodní a živnostenské, nebo na ně dohlíželo, řídilo záležitosti vynálezů, ochranných známek, průmyslových výstav. Ministerstvo obchodu spolupůsobilo také v jistých záležitostech živnostenských, přičemž vrchní správa živnostenských záležitostí náležela ministerstvu vnitra.
Provozování živností bylo v Rakousku jednotně uzákoněno až v roce 1859, kdy byl schválen živnostenský řád. Rozlišoval živnosti výrobní (buď jako řemeslo, nebo tovární), obchodní a služeb osobních – dále koncesované, řemeslné (povinností byl výuční a pracovní list) a svobodné (ostatní).
Zákon č. 117 ř. z. ze dne 17. 6. 1883 mj. zavedl též institut živnostenských inspektorů. Ti prováděli dohled nad dodržováním živnostenských předpisů v praxi. Novelou zákona č. 39 ř. z. ze dne 15. 3. 1883 byl živnostenský řád z roku 1859 rozšířen a prohlouben a zároveň bylo nařízeno, že všichni živnostníci (vyjímaje továrníky) musí být členy nucených čili závazných živnostenských společenstev.
První republika…
V důsledku válečného hospodářství v letech 1914 – 1918 a snah po rozšíření zahraničního obchodu, který musel být pro nedostatek deviz v prvních letech existence nové ČSR regulován, byla hospodářská správa v tomto období tzv. přechodného hospodářství velmi složitá a často se měnila podle toho, která koncepce v dané chvíli právě zvítězila.
Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností (MPOŽ) bylo zřízeno spolu s ostatními ministerstvy zákonem č. 2 z 2. listopadu 1918. Navázalo ve své činnosti na rakouské a uherské ministerstvo obchodu. Z rakouského ministerstva převzalo též řadu vysokých úředníků, ostatní úřednictvo dodaly průmyslové organizace a rovněž především pražská OŽK.Jedním z poradních sborů ministerstva byla Státní rada živnostenská, ustanovená vládním nařízením č. 59/1920 původně pod názvem Živnostenská rada československá. Jejím jádrem byli zástupci zemských korporací živnostenských a obchodnických a OŽK, mimo to ministr jmenoval další členy. Všichni členové rady byli rozděleni do 2 hlavních odborů – živnostenského a obchodnického. Každý odbor si zvolil svůj 30 členný výbor, který připravoval porady týkající se těchto odvětví. Kromě toho existoval ještě koordinační 15 členný tzv. společný výbor. Státní rada živnostenská byla poradcem vlády ve všech zákonodárných, správních i organizačních záležitostech, které se týkaly živností i obchodu, tedy poradcem všech ministerstev.
Vedle Státní rady živnostenské existovaly v jednotlivých zemích Zemské živnostenské rady. Jmenovaná instituce pro Moravu byla zřízena již v roce 1907. Vysílaly do ní zástupce moravské OŽK a jednoty živnostenských společenstev. Byla rozdělena na český a německý odbor. V Čechách se objevovaly snahy o zřízení zemské živnostenské rady již od konce 19. století, byla však zřízena teprve v roce 1920. Podle stanov byla „zastupitelstvem zájmů malého a středního živnostnictva a obchodnictva zemí vydržovaným za účelem hospodářského, technického a didaktického zvelebování živností.“ Byla složena ze zástupců vlády i členů jmenovaných zemským správním výborem a rovněž do ní vysílaly své zástupce zemské jednoty živnostenských společenstev, OŽK a svazy živnostenských družstev.
Po Mnichovské konferenci …
Zásadními změnami po Mnichovské konferenci v roce 1938 procházelo zabrané území Sudet, mj. nařízením říšského ministerstva hospodářství ze dne 20. prosince 1938 byly na tomto území zavedeny s platností od 1. ledna 1939 řemeslnické komory, a to v Chebu (pro vládní okres Cheb), v Liberci (pro vládní okres Liberec) a v Šumperku (pro vládní okres Opava). Dále rozhodnutím téhož ministerstva z 12. ledna 1939 o ohraničení hospodářských obvodů byly přikázány příslušné části bývalého čs. území hospodářským obvodům Vídeň, Horní Dunaj a Bavorsko, přičemž území podléhající správě říšského komisaře pro sudetoněmecká území tvořilo hospodářský obvod „Sudetenland“ a byla zde založena příslušná hospodářská komora podle říšsko – německých pravidel („Wirtschaftskammer Sudetenland“) s úřadovnou v Liberci. Zřizovány byly povinné organizace jako Ústřední svaz průmyslu pro Čechy a Moravu a Ústřední svaz obchodu.
Dosavadní dobrovolné organizace obchodnictva zřízené podle živnostenské řádu (tj. obchodní grémia, popř. jejich sekce) byly buď rozhodnutím ministra obchodu převedeny do ústředního svazu jako jeho součásti, nebo rozpuštěny.
V duchu Košického vládního programu …
Po květnu 1945 byl v duchu Košického vládního programu veškerý průmysl, kde si to vyžadoval plynulý chod výroby nebo který byl ve vlastnictví či správě osob státně nespolehlivých, dán pod národní správu a konfiskován ve prospěch ČSR, přičemž zemědělský majetek byl konfiskován v květnu, ostatní majetek (tj. zejména průmyslové podniky a živnosti) v říjnu 1945.
Ve stejné době byl znárodněn veškerý průmysl uhelný, energetický, hutní a zbrojní a většina podniků chemického průmyslu. V ostatních odvětvích průmyslové výroby bylo znárodnění provedeno podle charakteru daného odvětví a v závislosti na počtu pracovníků.
Takto již koncem roku 1945 přešlo do správy lidově demokratického státu více než 60 % průmyslu, v němž pracovaly celé čtyři pětiny veškerého průmyslového dělnictva.
Činnost naprosté většiny průmyslových závodů řídilo ministerstvo průmyslu. Druhá etapa znárodnění v tomto odvětví proběhla až po únoru 1948. Ústředním orgánem pro správu zahraničního obchodu se v osvobozené čs. republice stalo ministerstvo zahraničního obchodu, zřízené dekretem prezidenta republiky č. 1/1945 Sb. Dekretem č. 113/1945 Sb. se ministrovi zahraničního obchodu dostalo zmocnění k úpravě, řízení a kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží všeho druhu. Po únoru 1948 v rámci druhé etapy znárodnění bylo provedeno zákonem č. 119/1948 Sb. o státní organizaci obchodu a mezinárodního zasílatelství znárodnění dalších firem a došlo současně k monopolizaci tohoto odvětví.
Takto vznikla nová organizace zahraničního obchodu, kterou tvořilo ministerstvo zahraničního obchodu, jím řízené podniky zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství, celní orgány a též nový subjekt – Československá obchodní komora, na níž dnem 1. ledna 1949 přešla působnost rušených obchodních a živnostenských komor související se zahraničním obchodem.
Novodobá historie …
V roce 1993 vznikla ze zákona č. 301/ 1992 Sb. Hospodářská komora České republiky, která navazuje na činnost předválečných obchodních, průmyslových a živnostenských komor. Hospodářská komora České republiky ze zákona prosazuje a ochraňuje zájmy podnikatelské veřejnosti, zajišťuje její potřeby a podporuje její rozvoj. Je tvořena regionální sítí komor, společenstev, profesních a živnostenských svazů v celorepublikovém rozsahu. Členy Hospodářské komory České republiky jsou reprezentanti největších a středních firem a stejně podstatnou část tvoří také malé společnosti a drobní živnostníci. Široká škála členské základny tak může využívat specifických služeb včetně mezinárodních podpůrných akcí a programů.
(S využitím zdroje: Bohumír Brom, Historie obchodních a živnostenských komor na území českých zemí; Praha, 2001)
Zdroje:
www.khk.liberec.cz
www.komora.cz
www.ohkliberec.cz
Naposledy změněno: pondělí, 27. ledna 2014, 11.57