Kalkulace v obchodě
Požadavky na absolvování
KALKULACE NÁKLADŮ A CEN V OBCHODĚ
Kalkulace je předběžný výpočet nákladů případně ceny nějakého výrobku nebo projektu.
Kalkulace nákladů
K řízení nákladů je nezbytné jejich sledování i z hlediska věcného, tj. podle výkonů nebo výrobků a služeb. To zajistíme kalkulací vlastních nákladů.
Vlastní náklady slouží ke stanovení vnitropodnikových cen výkonů, k sestavování rozpočtů, ke kontrole a rozboru hospodárnosti a rentability výkonů a k limitování nákladů.
Vlastní náklady (kalkulační) jsou ve většině položek shodné s náklady finančními, liší se v:
- podnikatelská mzda,
- kalkulační úroky při použití vlastní kalkulace,
- kalkulační nájemné z vlastních prostor,
- odpisy po uplynutí doby životnosti k substančnímu zachování kalkulace.
Kalkulace nákladů je písemný přehled jednotlivých složek nákladů a jejich úhrn na kalkulační jednici. Kalkulační jednice je určitý výkon (výrobek, služba) zastupující homogenní produkci vymezenou měřící jednotkou např. množství, hmotnost, délka, čas apod. Jednotky mohou
být i smluvní.
Všeobecný kalkulační vzorec
Jednotlivé složky nákladů se vyčíslují v kalkulačních položkách, které tvoří tzv. všeobecný kalkulační vzorec. Ten sice není závazný, ale je v ČR používán ve většině podniků.
V kalkulačním vzorci jsou dvě základní skupiny nákladů:
- náklady přímé (přímý materiál, přímé mzdy, ostatní přímé náklady),
- náklady režijní (nepřímé náklady) jsou společně vynakládané na celé kalkulované množství výrobků nebo zajištění chodu celého podniku, které není možné stanovit na kalkulační jednici přímo, nebo jejichž určování by bylo nehospodárné. Na jednotlivé výrobky se režijní náklady zúčtují nepřímo prostřednictvím přirážek podle určitých klíčů.
Hranice mezi přímými a nepřímými náklady je relativní. Režijní náklady představují značnou část celkových nákladů a jejich podíl dále narůstá. Je tedy nutné řídit jejich vývoj a stanovit úkoly (limity) pro snižování.
Jednotlivé složky nákladů se vyčíslují v kalkulačních položkách. Doporučené kalkulační položky obsahuje všeobecný kalkulační vzorec, který i když není závazný a jeho struktura
je věcí podnikatelského subjektu, je používán většinou podniků v ČR.
Má tyto položky:
přímé náklady
přímé mzdy
ostatní přímé náklady
výrobní (provozní) režie
vlastní náklady výroby
správní režie
zásobovací režie
vlastní náklady výkonu
odbytová režie
úplné vlastní náklady výkonu
zisk / ztráta
ceny výkonu
Způsob stanovení nákladů na kalkulační jednici:
- přímé náklady se stanoví přímo
- režijní náklady:
režijní přirážkou = vyjádřený poměr režijních nákladů ke zvolené peněžní rozvrhové základně
režijní sazbou = podíl režijních nákladů na jednotku naturální rozvrhové základny
Kalkulační metody
Tradičně se kalkulační metody člení takto:
- kalkulace dělením - prostá kalkulace dělením, stupňovitá kalkulace dělením, kalkulace dělením s poměrovými čísly,
- kalkulace přirážkové,
- kalkulace ve sdružené výrobě - zůstatková (odečítací) metoda, rozčítací metoda, metoda kvantitativní výtěže,
- kalkulace rozdílové (metoda standardních nákladů, metoda normová),
- prostá kalkulace dělením - v současné době mohou podniky sestavovat i tzv. kalkulace neúplných nákladů.
Náklady na kalkulační jednici n se zjišťují podle položek kalkulačního vzorce dělením úhrnných nákladů N za období počtem kalkulačních jednic q vyrobených v období.
Vzorec: n = N/q Častěji se používá v hromadné výrobě.
Kalkulace ceny
Nákladově orientovaná tvorba ceny = kalkulace ceny stanovuje se součtem nákladů
na spotřebované suroviny, ke kterému se připočte přirážka (obchodní marže). Používá se ve všech oborech, ve kterých se může vyčíslit nákladovost výrobků (pohostinství, oděvnictví atd.). Výhodou jsou jasné vstupní náklady a teoreticky neomezená marže.
Kalkulační metoda: vlastní náklady + nějakým % získaný zisk
Výhody: jednoduchost, jasnost, využití struktury vlastních nákladů, záruka zisku u každého výrobku, výrobce zná lépe své náklady než poptávku, zdání spravedlivosti pro prodávajícího i kupujícího, podnik nemusí na změnu poptávky reagovat změnou ceny.
Nevýhody: ignoruje konkurenci, nebere v úvahu reálnou situaci v poptávce, dosažení plánovaného zisku závisí na splnění počtu prodaných výrobků.
Použité zdroje:
http://nop.topsid.com/
http://cs.wikipedia.org
Kalkulace je předběžný výpočet nákladů případně ceny nějakého výrobku nebo projektu.
Kalkulace nákladů
K řízení nákladů je nezbytné jejich sledování i z hlediska věcného, tj. podle výkonů nebo výrobků a služeb. To zajistíme kalkulací vlastních nákladů.
Vlastní náklady slouží ke stanovení vnitropodnikových cen výkonů, k sestavování rozpočtů, ke kontrole a rozboru hospodárnosti a rentability výkonů a k limitování nákladů.
Vlastní náklady (kalkulační) jsou ve většině položek shodné s náklady finančními, liší se v:
- podnikatelská mzda,
- kalkulační úroky při použití vlastní kalkulace,
- kalkulační nájemné z vlastních prostor,
- odpisy po uplynutí doby životnosti k substančnímu zachování kalkulace.
Kalkulace nákladů je písemný přehled jednotlivých složek nákladů a jejich úhrn na kalkulační jednici. Kalkulační jednice je určitý výkon (výrobek, služba) zastupující homogenní produkci vymezenou měřící jednotkou např. množství, hmotnost, délka, čas apod. Jednotky mohou
být i smluvní.
Všeobecný kalkulační vzorec
Jednotlivé složky nákladů se vyčíslují v kalkulačních položkách, které tvoří tzv. všeobecný kalkulační vzorec. Ten sice není závazný, ale je v ČR používán ve většině podniků.
V kalkulačním vzorci jsou dvě základní skupiny nákladů:
- náklady přímé (přímý materiál, přímé mzdy, ostatní přímé náklady),
- náklady režijní (nepřímé náklady) jsou společně vynakládané na celé kalkulované množství výrobků nebo zajištění chodu celého podniku, které není možné stanovit na kalkulační jednici přímo, nebo jejichž určování by bylo nehospodárné. Na jednotlivé výrobky se režijní náklady zúčtují nepřímo prostřednictvím přirážek podle určitých klíčů.
Hranice mezi přímými a nepřímými náklady je relativní. Režijní náklady představují značnou část celkových nákladů a jejich podíl dále narůstá. Je tedy nutné řídit jejich vývoj a stanovit úkoly (limity) pro snižování.
Jednotlivé složky nákladů se vyčíslují v kalkulačních položkách. Doporučené kalkulační položky obsahuje všeobecný kalkulační vzorec, který i když není závazný a jeho struktura
je věcí podnikatelského subjektu, je používán většinou podniků v ČR.
Má tyto položky:
přímé náklady
přímé mzdy
ostatní přímé náklady
výrobní (provozní) režie
vlastní náklady výroby
správní režie
zásobovací režie
vlastní náklady výkonu
odbytová režie
úplné vlastní náklady výkonu
zisk / ztráta
ceny výkonu
Způsob stanovení nákladů na kalkulační jednici:
- přímé náklady se stanoví přímo
- režijní náklady:
režijní přirážkou = vyjádřený poměr režijních nákladů ke zvolené peněžní rozvrhové základně
režijní sazbou = podíl režijních nákladů na jednotku naturální rozvrhové základny
Kalkulační metody
Tradičně se kalkulační metody člení takto:
- kalkulace dělením - prostá kalkulace dělením, stupňovitá kalkulace dělením, kalkulace dělením s poměrovými čísly,
- kalkulace přirážkové,
- kalkulace ve sdružené výrobě - zůstatková (odečítací) metoda, rozčítací metoda, metoda kvantitativní výtěže,
- kalkulace rozdílové (metoda standardních nákladů, metoda normová),
- prostá kalkulace dělením - v současné době mohou podniky sestavovat i tzv. kalkulace neúplných nákladů.
Náklady na kalkulační jednici n se zjišťují podle položek kalkulačního vzorce dělením úhrnných nákladů N za období počtem kalkulačních jednic q vyrobených v období.
Vzorec: n = N/q Častěji se používá v hromadné výrobě.
Kalkulace ceny
Nákladově orientovaná tvorba ceny = kalkulace ceny stanovuje se součtem nákladů
na spotřebované suroviny, ke kterému se připočte přirážka (obchodní marže). Používá se ve všech oborech, ve kterých se může vyčíslit nákladovost výrobků (pohostinství, oděvnictví atd.). Výhodou jsou jasné vstupní náklady a teoreticky neomezená marže.
Kalkulační metoda: vlastní náklady + nějakým % získaný zisk
Výhody: jednoduchost, jasnost, využití struktury vlastních nákladů, záruka zisku u každého výrobku, výrobce zná lépe své náklady než poptávku, zdání spravedlivosti pro prodávajícího i kupujícího, podnik nemusí na změnu poptávky reagovat změnou ceny.
Nevýhody: ignoruje konkurenci, nebere v úvahu reálnou situaci v poptávce, dosažení plánovaného zisku závisí na splnění počtu prodaných výrobků.
Použité zdroje:
http://nop.topsid.com/
http://cs.wikipedia.org
Naposledy změněno: pondělí, 27. ledna 2014, 11.57