Kurz pro výchovné poradce veřejnost

soupeření mezi dvěma n. více jedinci, skupinami či institucemi se snahou získat tytéž n. větší výhody než druhá strana

Jean Jacques (1712 – 1778)
Emil, čili o výchově – výchovný román – popisuje své výchovné principy a metody, které autor používá při výchově.

• Hlavní tezí je, že člověk je od přírody dobrý – posláním výchovy je zabránit, aby společnost zkazila člověka.
• Hlásal tzv.pedagogický naturalismu– návrat k přirozenosti - součástí toho bylo odmítání některých praktik v tehdejší společnosti.
• Respektování vývoje a růstu dítěte
  JJR vypracoval jakousi koncepci vývoje dítěte – tedy kdy je dobré pěstovat co (fyzické schopnosti, rozum, smysly apod.)

jsou přítomny protiklady dráždivosti a tuposti, přecitlivělosti a chladnosti, příznačná je společenská uzavřenost a protiklad bezvýrazného povrchu a zážitkově bohatého nitra osobnosti. Vystupňováním těchto vlastností přechází norm. temperament přes hraniční, schizoidní až do choroby schizofrenie.

sebepřijímání, realistický pohled na vlastní schopnosti, celkovou hodnotu, stejně na svá omezení; schopnost přiměřeně obojí prožívat

naplnění, rozvoj schopností člověka; jedna z vyšších sociálních potřeb v hierarchii A. Maslowa

spol. skupina spojená náb. či filos. vírou v urč. ideu, často radikálního charakteru, odlišného od učení či náboženství oficiálního; členové vedou obvykle pospolitý život, jsou spojeni vědomím urč. výlučnosti

volba, výběr

odloučení dítěte od matky n. rodičů; může způsobit ztrátu citového vztahu a psych. deprivaci; u anorexie či enurézy může dočasná separace od neurotických, patogenních rodičů být pro dítě prospěšná

první SS je považován vznik AA 1935. A.A. Lowe zal. národní organizaci Recovery Inc. – zahrnuje skupiny jako anonymní hráči, jedlíci, váleční veteráni, fundamentalisté, milenky, holohlaví muži; dělí se pro fyzické a duševní choroby, pro změnu návykového chování, pro překonání krize spojené s náhlou změnou; étos: získávám pomoc z toho, že pomáhám druhým; převažující aktivitou je předávání informací

družnost, schopnost utvářet a udržovat mezilidské vztahy; začíná se vytvářet již v 1. roce života

týkající se spol. vztahů; mnoho významů, např. to, co je společné všem lidem, urč. společenství, co se týká konkrétního jedince

zvláštní, příznačný, osobitý

subjekt si neuvědomuje že se učí - mateřština, reklama, sociální učení (na základě vzoru např. otec, matka)

stálost, vlastnost char. min. emocionální změnou; schopnost udržet osobnost bez výkyvu při zátěži

převod naměřených výsledků, tzv. hrubého skóre na vážené, standardní; např. u testu IQ věkové hledisko při převodu výsledků; pro tvorbu s. důležitá reprezentativnost vzorku, u kt. se vypracovávají, a validita i reliabilita užité techniky

přizpůsobení (testu) urč. populaci a určení jeho citlivosti, reliability a validity

hovor. synon. pro prestiž; někt. autory považován spolu se soc. rolí za součást soc. pozice; dle R. Lintona postavení jednice v soc. systému; vždy relační, vztahující se k ostatním statusům téhož systému; zahrnuje autoritu, urč. moc, výsady vzdělání, povolání (profese), příjmy, majetek, náboženství, členství ve stranách, spolcích a klubech, biol. znaky; v systému hierarchicky rozděleny, na vrcholu systému málo jedinců, čím níže, tím větší počet osob; s. vrozený a získaný

automaticky používaný pohybový n. mluvní návyk; jeho změna je nesnadná, provázená negat. emocemi (parazitní slova, způsob chůze); s. dynamický je soustavou relativně trvalých podm. i nepodm. reflexů