Případová studie: Průběh pohovoru
První varianta
Klíčová slova: Použití jména, artikulace, polohové konfigurace, korektnost, realistické sebehodnocení, zájem o firmu, první dojem, věrohodnost
Paní Jana je pozvaná na pohovor.
Vstupuje do kanceláře. Od stolu zvedá oči mladší muž. Vstává.
M: Dobrý den, vy jdete na pohovor?
J se zajíkne: Dobrý den, já jsem D… ová.
M: Já jsem Makovec. Tady si můžete odložit kabát.
J: Děkuji, venku je dnes pěkná zima, co?
M: To máte pravdu, profukuje to. Pojďte prosím dál.
Vcházejí do další místnosti. Je to malá zasedačka. Kolem delšího stolu je šest židlí. V čele sedí starší muž, vedle něj asi stejně stará žena a napravo od ní je odsunutá židle.
M: Tak tady vedu další uchazečku, paní…?
J: D…ová.
SM: „Pardon, já jsem asi nerozuměl, jaké je vaše jméno?
Jana je na rozpacích. Co je špatného na jejím jméně? Dívá se na usmívající se komisi. Je jim snad k smíchu?
J: Drrrhová!
SM: Aha děkuji. Tak paní Drhová, já jsem Modrý a tohle je naše personalistka paní Berková.
Podávají si ruce a sedají si. Paní Jana si sedne na druhý konec stolu proti staršímu muži. Pan Makovec si sedá nalevo od Modrého.
SM: Tady máme váš dotazník. Životopis tu také máme, hm, hm… V základním výběru jste prošla do dalšího kola. Vzdělání máte celkem přiměřené, zkušenosti … no…
A koukám tady, vy bydlíte v Malinové, tam je hezky, že?
J: Jo, znáte to tam? Je tam klid a ten výhled, to nám všichni závidí…
SM: A jak dlouho už tam bydlíte?
J: Už asi dvacet let.
SM: Odtamtud je také všude blízko, to je výhoda, že?
J: No právě, to je fakt dobrý…
SM: A kde jste naposled pracovala?
J: V Rotaně, ale to bylo docela daleko.
SM: Aha, tak kvůli tomu jste odešla?
J: Kdepak, to bylo z jiných důvodů.
Všichni mlčí. Personalistka se dívá Janě do očí. Modrý pokyvuje hlavou. Jana je trochu na rozpacích, upřený pohled ji přinutí rozpovídat se.
J: Já vlastně ani nevím, prostě se mě chtěli zbavit. Měla jsem ten pocit.
Berková: Nesedla jste si s lidmi? Někdy to prostě nevyjde, že?
J: To víte, jak s kým. Ale já nemám s lidmi problémy, s většinou normálně vyjdu.
B: A jakého jste měla šéfa?
J: No, takového normálního… Mladší člověk, inženýr, asi chtěl mít kolem sebe jen mladé.
B: Vy jste přece také mladá…
J: Hm, ale jak na co.
B: To mi povídejte, to jsou pořád nějaké novinky, třeba s počítači, že?
Jana mlčí.
SM: No a co byste nám řekla o sobě?
J: Tak, je mi 38 let, mám průmyslovku a kurz na obchodní akademii, pracovala jsem zatím na místě sekretářky a jako administrativní pracovnice.
Odmlčí se a tázavě hledí z jednoho na druhého?
B: A proč bychom měli chtít právě vás? Zkuste nás přesvědčit, že jste ta pravá…
Jana překvapeně mlčí.
J: No, to si asi rozhodnete sami, že? Tak třeba, jsem naprosto spolehlivá. Děti už mám velké, mám maturitu. Ráda pracuji s lidmi…
B: A s jakými lidmi ráda pracujete?
J: S jakými… Hlavně se slušnými lidmi, když moc nepomlouvají, nezávidí a tak.
B: Nevadilo by vám, kdybyste musela jednat také s klienty? Sem chodí také zákazníci…
J: Proč ne? To by neměl být problém. A co se tady s nimi řeší? Já myslela, že jde o takovou tu běžnou administrativu.
SM: Tady je to docela pestré. Co víte o naší firmě, máte nějakou představu o naší činnosti?
J: To nevím, já jsem odpověděla na ten inzerát…
B: A jak si rozumíte s počítačem?
J: Jo, to jde. Umím.
Berková se dívá na hodinky.
B: Ach ten čas, tak víte, co? Pokuste se na závěr ještě o tohle: řekněte tři slova, která vás nejvíc charakterizují…
Jana přemýšlí.
J: Tři slova, tři slova… To takhle narychlo… Tak třeba: spolehlivost…, Liberec… a už nevím. Třeba…
Mlčí. Berková a Modrý chvíli vyčkávají a pak se začnou zvedat.
SM: Takže děkujeme, už vás nebudeme trápit. Uvidíme, dáme vám v každém případě vědět. Možná bude další kolo, to byste se dozvěděla. Kontakt na vás máme…
Podávají si ruce, loučí se, Jana nejistě couvá, vrazí při tom do židle.
