Případová studie: Ještě jednou průběh pohovoru
První varianta
Klíčová slova: korektnost, věrohodnost, předstírání, zdvořilost, realistické sebehodnocení, první dojem
Paní Iva je pozvána na druhé kolo výběrového řízení na místo asistentky projektového manažera.
Vstupuje do kanceláře. Od stolu se zvedá mladá dívka.
K: Dobrý den, vy jdete na pohovor, viďte? Já jsem Karla, asistentka.
I: Dobrej, jasně, že jdu na pohovor… Zvali jste mě na desátou.
K: Jistě. Tady si můžete odložit. Pan Modrý, to je majitel, a personalistka paní Berková už jsou tady. Vede Ivu do sousední malé zasedačky. Modrý sedí v čele stolu. Berková sedí vedle něj. Iva si sedne proti Berkové.
K: Pane Modrý, přišla paní na pohovor.
Modrý vstává a podává Ivě ruku: Modrý, dobrý den.
I: Dobrý den, to se povedlo, já jsem Zelená.
Zdraví se také s paní Berkovou, Berková se představuje. Smějí se.
SM: Tady máme váš dotazník. Životopis tu také máme, hm, hm… V základním výběru jste prošla do dalšího kola. Vzdělání máte celkem přiměřené, zkušenosti … no…
A koukám tady, vy bydlíte v Malinové, tam je hezky, že?
I: Jasně, znáte to tam? Je to blízko do centra.
SM: A jak dlouho už tam bydlíte?
I: Už asi deset let. Trochu dlouho, že?
SM: To já bydlím v jedné ulici už přes třicet let.
I: Fakt jo? Tak to jste zapustil kořeny…
SM: Hm, to ano.
B: A co práce, kde jste byla naposledy?
I: To je všechno v tom dotazníku a v životopise, ne? Já bych to nerada nějak rozebírala. Pro mě je to uzavřená kapitola.
SM: Počkejte, vy jste měla nějaké problémy? Co vás vedlo ke změně místa?
I: Víte, s některými lidmi se nedomluvíte. Já vydržím dost, ale nenechám si… No a taky rovnou řeknu, když se mi něco nelíbí.
Všichni mlčí. Personalistka se dívá Janě do očí. Modrý pokyvuje hlavou.
Berková: Nesedli jste si? Někdy to prostě nevyjde, že?
I: Ale já nemám s lidmi problémy, s většinou v pohodě vyjdu.
B: A jakého jste měla šéfa?
I: No, takového normálního… Takový mladý frajírek. Měl dojem, že ví všechno…
B: Vy jste přece také mladá…
I: Jistě, ale už mám taky nějakou zkušenost. Tenhle byl sotva po škole, dneska jsou všichni inženýři ekonomie, ale jak vypadá faktura nevědí…
SM: A s jakými lidmi ráda pracujete?
I: Já vážně vyjdu s každým, mě je to jedno. Kolegy a šéfy si člověk nevybírá, že?
Iva se zasmála a rozhlédla.
B: Dobře, tak nám prostě řekněte něco o sobě, ano?
I: Já jsem dobrá hlavně s počítačem a vždycky jsem všechno v pohodě zvládla. V Rubeně jsem byla nejlepší, to víte, to pak někteří nemůžou snést. Jsem zdravá, svoji práci si vždycky udělám.
B: A proč bychom měli chtít právě vás? Zkuste nás přesvědčit, že jste ta pravá…
Iva se usměje.
I: Prostě proto, že mám všechna plus, ne?
SM: A máte také nějaká mínus? Co je vaší slabou stránkou?
I: Ale jděte, to vám nebudu vykládat, ne? Taky jak kdo to bere, já si třeba myslím, že upřímnost je přednost. A někteří vám budou říkat, že ne.
SM: Jistě, a co práce s lidmi, bavila by vás? Tady je třeba dost komunikovat s klienty a někdy to není jednoduché.
I: Toho bych se nebála, já si s lidmi raz dva poradím.
B: Jste asi zdatná žena, zdá se. Proč jste si vybrala naši firmu? Co o ní víte?
I: No tak, to je to poslední. Já si dělám svý a o ostatní se nestarám. Do ničeho prostě nestrkám nos, taky proč, že? Vy jste si dali inzerát, tak jsem se přihlásila. Zaměstnancům platíte, tak jste asi slušná firma, ne?
Směje se.
Berková se dívá na hodinky.
B: Ach ten čas, tak víte, co? Pokuste se na závěr ještě o tohle: řekněte tři slova, která vás nejvíc charakterizují.
Iva se usměje.
I: Tři slova… výkonnost, flexibilita, kreativita.
B: To je skvělé!
I: Já mám jasno.
SM: Takže děkujeme, už vás nebudeme trápit. Uvidíme, dáme vám v každém případě vědět. Možná bude další kolo, to byste se dozvěděla. Kontakt na vás máme…
Podávají si ruce, loučí se. Iva se otočí a hrne se k sekretářce pro kabát.
