Případová studie: Průběh pohovoru

Site: Testovací server CDV
Course: Aktugram - veřejnost
Book: Případová studie: Průběh pohovoru
Printed by: Guest user
Date: Friday, June 21, 2024, 8:18 PM

Description

Případová studie: Průběh pohovoru, autor Dr. Stanislava Exnerová

První varianta

Klíčová slova: Použití jména, artikulace, polohové konfigurace, korektnost, realistické sebehodnocení, zájem o firmu, první dojem, věrohodnost

Paní Jana je pozvaná na pohovor.
Vstupuje do kanceláře. Od stolu zvedá oči mladší muž. Vstává.

M: Dobrý den, vy jdete na pohovor?

J se zajíkne: Dobrý den, já jsem D… ová.

M: Já jsem Makovec. Tady si můžete odložit kabát.

J: Děkuji, venku je dnes pěkná zima, co?

M: To máte pravdu, profukuje to. Pojďte prosím dál.

Vcházejí do další místnosti. Je to malá zasedačka. Kolem delšího stolu je šest židlí. V čele sedí starší muž, vedle něj asi stejně stará žena a napravo od ní je odsunutá židle.

M: Tak tady vedu další uchazečku, paní…?

J: D…ová.

SM: „Pardon, já jsem asi nerozuměl, jaké je vaše jméno?

Jana je na rozpacích. Co je špatného na jejím jméně? Dívá se na usmívající se komisi. Je jim snad k smíchu?

J: Drrrhová!

SM: Aha děkuji. Tak paní Drhová, já jsem Modrý a tohle je naše personalistka paní Berková.

Podávají si ruce a sedají si. Paní Jana si sedne na druhý konec stolu proti staršímu muži. Pan Makovec si sedá nalevo od Modrého.

SM: Tady máme váš dotazník. Životopis tu také máme, hm, hm… V základním výběru jste prošla do dalšího kola. Vzdělání máte celkem přiměřené, zkušenosti … no…

A koukám tady, vy bydlíte v Malinové, tam je hezky, že?

J: Jo, znáte to tam? Je tam klid a ten výhled, to nám všichni závidí…

SM: A jak dlouho už tam bydlíte?

J: Už asi dvacet let.

SM: Odtamtud je také všude blízko, to je výhoda, že?

J: No právě, to je fakt dobrý…

SM: A kde jste naposled pracovala?

J: V Rotaně, ale to bylo docela daleko.

SM: Aha, tak kvůli tomu jste odešla?

J: Kdepak, to bylo z jiných důvodů.

Všichni mlčí. Personalistka se dívá Janě do očí. Modrý pokyvuje hlavou. Jana je trochu na rozpacích, upřený pohled ji přinutí rozpovídat se.

J: Já vlastně ani nevím, prostě se mě chtěli zbavit. Měla jsem ten pocit.

Berková: Nesedla jste si s lidmi? Někdy to prostě nevyjde, že?

J: To víte, jak s kým. Ale já nemám s lidmi problémy, s většinou normálně vyjdu.

B: A jakého jste měla šéfa?

J: No, takového normálního… Mladší člověk, inženýr, asi chtěl mít kolem sebe jen mladé.

B: Vy jste přece také mladá…

J: Hm, ale jak na co.

B: To mi povídejte, to jsou pořád nějaké novinky, třeba s počítači, že?

Jana mlčí.

SM: No a co byste nám řekla o sobě?

J: Tak, je mi 38 let, mám průmyslovku a kurz na obchodní akademii, pracovala jsem zatím na místě sekretářky a jako administrativní pracovnice.

Odmlčí se a tázavě hledí z jednoho na druhého?

B: A proč bychom měli chtít právě vás? Zkuste nás přesvědčit, že jste ta pravá…

Jana překvapeně mlčí.

J: No, to si asi rozhodnete sami, že? Tak třeba, jsem naprosto spolehlivá. Děti už mám velké, mám maturitu. Ráda pracuji s lidmi…

B: A s jakými lidmi ráda pracujete?

J: S jakými… Hlavně se slušnými lidmi, když moc nepomlouvají, nezávidí a tak.

B: Nevadilo by vám, kdybyste musela jednat také s klienty? Sem chodí také zákazníci…

J: Proč ne? To by neměl být problém. A co se tady s nimi řeší? Já myslela, že jde o takovou tu běžnou administrativu.

SM: Tady je to docela pestré. Co víte o naší firmě, máte nějakou představu o naší činnosti?

J: To nevím, já jsem odpověděla na ten inzerát…

B: A jak si rozumíte s počítačem?

J: Jo, to jde. Umím.

Berková se dívá na hodinky.

B: Ach ten čas, tak víte, co? Pokuste se na závěr ještě o tohle: řekněte tři slova, která vás nejvíc charakterizují…

Jana přemýšlí.

J: Tři slova, tři slova… To takhle narychlo… Tak třeba: spolehlivost…, Liberec… a už nevím. Třeba…

Mlčí. Berková a Modrý chvíli vyčkávají a pak se začnou zvedat.

SM: Takže děkujeme, už vás nebudeme trápit. Uvidíme, dáme vám v každém případě vědět. Možná bude další kolo, to byste se dozvěděla. Kontakt na vás máme…

Podávají si ruce, loučí se, Jana nejistě couvá, vrazí při tom do židle.

klukV čem paní Jana chybovala?

Lepší varianta

Paní Jana je pozvaná na pohovor.
Vstupuje do kanceláře. Od stolu zvedá oči mladší muž. Vstává.

M: Dobrý den, vy jdete na pohovor?

J: Dobrý den, já jsem Drhová.

Vyslovuje co nejlépe. Ví, že se její jméno občas plete.

M: Já jsem Makovec. Paní Drhová, tady si můžete odložit kabát.

J: Děkuji, venku je dnes pěkná zima, co?

M: To máte pravdu, profukuje to. Pojďte prosím dál.

Vcházejí do další místnosti. Je to malá zasedačka. Kolem delšího stolu je šest židlí. V čele sedí starší muž, vedle něj asi stejně stará žena a napravo od ní je odsunutá židle.

M: Tak tady vedu další uchazečku, paní Drhovou.

J: Jana Drhová, dobrý den.

SM: Paní Drhová, já jsem Modrý a tohle je naše personalistka paní Berková.

Podávají si ruce a sedají si. Jana se podívá na židli vedle Modrého.

J: Mohu?

SM: Jistě, jistě, prosím.

Paní Jana se posadí proti paní Berkové, jen si židli přisune trochu šikmo, takže dobře vidí i na Modrého. K rohu stolu vedle Modrého si přisune židli ještě Makovec.

SM: Tady máme váš dotazník. Životopis tu také máme, hm, hm… V základním výběru jste prošla do dalšího kola. Vzdělání máte celkem přiměřené, zkušenosti … no… A koukám tady, vy bydlíte v Malinové, tam je hezky, že?

J: Velmi, znáte to tam? Je tam klid a ten výhled, to nám všichni závidí…

SM: A jak dlouho už tam bydlíte?

J: Už asi dvacet let.

SM: Odtamtud je také všude blízko, to je výhoda, že?

J: To je praktické.

SM: A kde jste naposled pracovala?

J: V Rotaně, ale to bylo docela daleko.

SM: Aha, tak kvůli tomu jste odešla?

J: Kdepak, to bylo z jiných důvodů.

Všichni mlčí. Personalistka se dívá Janě do očí. Modrý pokyvuje hlavou. Jana je trochu na rozpacích, upřený pohled ji přinutí rozpovídat se.

J: Chci odejít, protože se tam velmi zhoršily vztahy. To se moc těžko pracuje. Člověk je závislý i na těch druhých, a když nefunguje spolupráce…

Berková: Nesedla jste si s lidmi? Někdy to prostě nevyjde, že?

J: To víte, jak s kým. Ale já nemám s lidmi problémy, s většinou normálně vyjdu.

B: A jakého jste měla šéfa?

J: No, mladší člověk, inženýr, má rád kolem sebe mladé.

B: Vy jste přece také mladá…

J: Hm, ale jak na co.

B: To mi povídejte, to jsou pořád nějaké novinky, třeba s počítači, že?

J: Člověk se musí pořád učit, to jinak nejde. Já se snažím držet krok a myslím, že mi to docela jde.

SM: No a co byste nám řekla o sobě?

J: Je mi 38 let, mám průmyslovku a kurz na obchodní akademii, pracovala jsem zatím na místě sekretářky a jako administrativní pracovnice. Dobře se domluvím německy. Jsem vdaná, dětem je 13 a 15 let. Strašně ráda vařím a taky bych se chtěla naučit dobře fotografovat. Rádi chodíme přírodou…

Odmlčí se a tázavě hledí z jednoho na druhého.

J: Co by vás zajímalo podrobněji?

B: Zajímalo by nás, proč bychom měli chtít právě vás? Zkuste nás přesvědčit, že jste ta pravá…

J: Pokud hledáte někoho spolehlivého, pracovitého, nekuřáka, s velkými dětmi, vzděláním a dlouhou praxí, tak to jsem já. Nemarodím, nestěhuju se, ráda pracuji s lidmi.

B: A s jakými lidmi ráda pracujete?

J: Samozřejmě nejraději se slušnými lidmi, se kterými se dají udržovat korektní vztahy.

B: Nevadilo by vám, kdybyste musela jednat také s klienty? Sem chodí také zákazníci…

J: Proč ne? To nebude problém. A co se tady s nimi řeší? Já myslela, že jde o takovou tu běžnou administrativu.

SM: Tady je to docela pestré. Co víte o naší firmě, máte nějakou představu o naší činnosti?

J: Dívala jsem se pochopitelně na vaše stránky, ale to je spíš pro veřejnost, pro partnery a tak, že?

Berková se dívá na hodinky.

B: Ach ten čas, tak víte, co? Pokuste se na závěr ještě o tohle: řekněte tři slova, která vás nejvíc charakterizují…

Jana přemýšlí.

J: Tři slova… Třeba: práce, rodina, klid.

Mlčí. Berková a Modrý pokyvují hlavami. Pak se začnou zvedat.

SM: Takže děkujeme, už vás nebudeme trápit. Uvidíme, dáme vám v každém případě vědět. Možná bude další kolo, to byste se dozvěděla. Kontakt na vás máme…

Podávají si ruce, loučí se, Jana se usmívá a beze spěchu odchází.

klukCo se zlepšilo?