Státní památková péče
Conditions d’achèvement
STÁTNÍ PAMÁTKOVÁ PÉČE
1. Právní úprava státní památkové péče
V českém právním řádu upravuje státní památkovou péči zákon č.20/1987 Zákon o státní památkové péči. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1.ledna 1988.
Jeho součástí je:
• Část první:
Základní ustanovení
• Část druhá:
Péče o kulturní památky
Ochrana a užívání kulturních památek
• Část třetí:
Archeologické výzkumy a nálezy
• Část čtvrtá:
Orgány a organizace státní památkové péče
• Část pátá:
Opatření při porušení povinností
Pokuty právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikání
• Část šestá:
Ustanovení společná a závěrečná
1.1. §1 Účel zákona
(1) „Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu. Účelem zákona je vytvořit všestranné podmínky pro další prohlubování politickoorganizátorské a kulturně výchovné funkce státu při péči o kulturní památky, o jejich zachování a vhodné využívání, aby se podílely na rozvoji kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a vlastenectví, na estetické výchově pracujících a tím přispívaly k dalšímu rozvoji společnosti.
(2) Péče státu o kulturní památky (dále jen „státní památková péče“) zahrnuje činnosti, opatření a rozhodnutí, jimiž orgány a odborná organizace státní památkové péče (§ 25 až 32) v souladu se společenskými potřebami zabezpečují zachování, ochranu a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. Ostatní orgány státní správy a jiné organizace spolupracují v oboru své působnosti s orgány a odbornou organizací státní památkové péče a pomáhají jim při plnění jejich úkolů.“
1.2. § 25 Organizační uspořádání státní památkové péče
(1) „Státní památkovou péči vykonávají orgány státní památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností.
(2) Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní památkové péče.
(3) Orgány státní památkové péče ve spolupráci s ostatními orgány státní správy a za odborné pomoci odborné organizace státní památkové péče, vědeckých, uměleckých a dalších odborných organizací a ústavů dbají, aby se státní památková péče zabezpečovala plánovitě, komplexně a diferencovaně a v souladu s dlouhodobou koncepcí jejího rozvoje.“
1.3. § 32 Odborná organizace státní památkové péče
(1) „Odborná organizace státní památkové péče je organizace pro výkon a koordinaci veškeré odborné činnosti v oboru státní památkové péče k zabezpečení jednoty kulturně politických záměrů a ideově metodických, ekonomických a technických hledisek, jakož i perspektivního rozvoje státní památkové péče.
(2) Odborná organizace státní památkové péče
a) zpracovává rozbory stavu a vývoje státní památkové péče, podklady pro prognózy, koncepce a dlouhodobé výhledy rozvoje státní památkové péče,
b) organizuje, koordinuje a plní vědeckovýzkumné úkoly státní památkové péče, rozpracovává teorii a metodologii státní památkové péče a metodiku společenského uplatnění kulturních památek,
c) plní úkoly odborně metodického, dokumentačního a informačního pracoviště pro úsek státní památkové péče a zabezpečuje průzkumy, výzkumy a dokumentaci kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón,
d) vede ústřední seznam kulturních památek,
e) připravuje odborné podklady pro ministerstvo kultury, zejména pro prohlášení věcí za kulturní památky,
f) zpracovává potřebné odborné podklady pro ostatní orgány státní památkové péče, metodicky usměrňuje činnost konzervátorů a zpravodajů a poskytuje bezplatnou odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při zajišťování péče o kulturní památky,
g) zabezpečuje odborný dohled nad prováděním komplexní péče o kulturní památky a nad jejich soustavným využíváním,
h) sleduje kulturně výchovné využití kulturních památek a jejich propagaci a zabezpečuje kulturně výchovné využití a zpřístupnění kulturních památek, s nimiž hospodaří,
i) zabezpečuje další vzdělávání pracovníků v oboru státní památkové péče,
j) plní další úkoly na úseku státní památkové péče, kterými ji pověří ministerstvo kultury.
(3) Odborná organizace státní památkové péče si pro zajištění činností pro výkon státní památkové péče vytváří se souhlasem ministerstva kultury a po projednání s krajem krajská, popřípadě i další územní odborná pracoviště (střediska).“
2. Základní pojmy
2.1. Kulturní památka
Kulturní památka je movitá nebo nemovitá věc, která je za kulturní památku prohlášena Ministerstvem kultury. Je to významný doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka pro hodnoty historické, umělecké, vědecké a technické. Kulturní památka má přímý vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem.
2.2. Národní kulturní památka
Národní kulturní památka je kulturní památka, která tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa – např. Pražský hrad, české korunovační klenoty, hrad Karlštejn…
2.3. Památková rezervace
Památková rezervace je území, jejichž charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek nebo archeologických nálezů.
2.4. Památková zóna
Památková zóna je území sídelního útvaru nebo jeho části s menším počtem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, která vykazují významné kulturní hodnoty.
2.5. Památková péče
Památková péče je soubor činností, opatření a rozhodnutí orgánů, jejichž cílem je péče o kulturní památky.
Kulturní památky a národní kulturní památky jsou evidovány v Ústředním seznamu kulturních památek.
Odbornou organizací státní památkové péče je Národní památkový ústav. Tato práce se jím bude dále zabývat podrobněji.
3. Národní památkový ústav
„Národní památkový ústav (dále jen NPÚ) je odbornou a výzkumnou organizací státní památkové péče s celostátní působností. Je státní příspěvkovou organizací řízenou ministerstvem kultury.“
3.1. Hlavní činnosti Národního památkového ústavu
„Hlavní činnosti NPÚ lze rozdělit na dvě základní skupiny:
• výzkum a vývoj, jakož i odborné a metodické činnosti usměrňující péči o památky ve vlastnictví a správě jiných subjektů a o památkově chráněná území,
• péči o soubor zpřístupněných kulturních památek, zejména státních hradů a zámků, které jsou v přímé správě NPÚ, mimo to také poskytuje metodickou pomoc dalším vlastníkům zpřístupněných památek.“ NPÚ je správcem státního majetku.
NPÚ má také poradní funkci pro výkonnou složku státní památkové péče, což jsou obce s rozšířenou působností.
NPÚ dále zajišťuje další odborné, pedagogické, vzdělávací a publikační činnosti ohledně péče o kulturní památky a památkově chráněná území. Provádí také činnosti směřující k záchraně ohrožených kulturních památek a snaží se popularizovat památkovou péči v jednotlivých regionech.
3.2. Pracoviště Národního památkového ústavu
Celkovou činnost NPÚ řídí ústřední pracoviště a dále má 14 územních odborných pracovišť – ty zajišťují úkoly státní památkové péče v rozsahu své územní působnosti.
Předchůdcem ústředního pracoviště Národního památkového ústavu byl Státní ústav památkové péče (1958-2002).
Územní odborná pracoviště:
• Praha
• střední Čechy
• České Budějovice
• Plzeň
• Loket
• Ústí nad Labem
• Liberec
• Pardubice
• Josefov
• Brno
• Telč
• Kroměříž
• Ostrava
• Olomouc
3.3. Vedení národního památkového ústavu
Generální ředitelkou NPÚ je v současné době Ing. arch. Naděžda Goryczková. Ta řídí ústřední pracoviště a jsou jí podřízena také jednotlivá územní odborná pracoviště.
Zajišťovatelem státní památkové péče je Ministerstvo kultury, kterému pro tyto účely slouží Národní památkový ústav a jeho územní pracoviště. Ten však není výkonnou složkou, ale pouze poradní (a zároveň také vědeckovýzkumnou a odbornou). Výkonnou složkou státní památkové péče jsou obce s rozšířenou působností.
Použité zdroje
[1] Zákon č. 20/1987 Sb. Zákon o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Národní památkový ústav [online]. [cit. 2010-04-27]. Dostupné z: <http://www.npu.cz/>
1. Právní úprava státní památkové péče
V českém právním řádu upravuje státní památkovou péči zákon č.20/1987 Zákon o státní památkové péči. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1.ledna 1988.
Jeho součástí je:
• Část první:
Základní ustanovení
• Část druhá:
Péče o kulturní památky
Ochrana a užívání kulturních památek
• Část třetí:
Archeologické výzkumy a nálezy
• Část čtvrtá:
Orgány a organizace státní památkové péče
• Část pátá:
Opatření při porušení povinností
Pokuty právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikání
• Část šestá:
Ustanovení společná a závěrečná
1.1. §1 Účel zákona
(1) „Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu. Účelem zákona je vytvořit všestranné podmínky pro další prohlubování politickoorganizátorské a kulturně výchovné funkce státu při péči o kulturní památky, o jejich zachování a vhodné využívání, aby se podílely na rozvoji kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a vlastenectví, na estetické výchově pracujících a tím přispívaly k dalšímu rozvoji společnosti.
(2) Péče státu o kulturní památky (dále jen „státní památková péče“) zahrnuje činnosti, opatření a rozhodnutí, jimiž orgány a odborná organizace státní památkové péče (§ 25 až 32) v souladu se společenskými potřebami zabezpečují zachování, ochranu a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. Ostatní orgány státní správy a jiné organizace spolupracují v oboru své působnosti s orgány a odbornou organizací státní památkové péče a pomáhají jim při plnění jejich úkolů.“
1.2. § 25 Organizační uspořádání státní památkové péče
(1) „Státní památkovou péči vykonávají orgány státní památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností.
(2) Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní památkové péče.
(3) Orgány státní památkové péče ve spolupráci s ostatními orgány státní správy a za odborné pomoci odborné organizace státní památkové péče, vědeckých, uměleckých a dalších odborných organizací a ústavů dbají, aby se státní památková péče zabezpečovala plánovitě, komplexně a diferencovaně a v souladu s dlouhodobou koncepcí jejího rozvoje.“
1.3. § 32 Odborná organizace státní památkové péče
(1) „Odborná organizace státní památkové péče je organizace pro výkon a koordinaci veškeré odborné činnosti v oboru státní památkové péče k zabezpečení jednoty kulturně politických záměrů a ideově metodických, ekonomických a technických hledisek, jakož i perspektivního rozvoje státní památkové péče.
(2) Odborná organizace státní památkové péče
a) zpracovává rozbory stavu a vývoje státní památkové péče, podklady pro prognózy, koncepce a dlouhodobé výhledy rozvoje státní památkové péče,
b) organizuje, koordinuje a plní vědeckovýzkumné úkoly státní památkové péče, rozpracovává teorii a metodologii státní památkové péče a metodiku společenského uplatnění kulturních památek,
c) plní úkoly odborně metodického, dokumentačního a informačního pracoviště pro úsek státní památkové péče a zabezpečuje průzkumy, výzkumy a dokumentaci kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón,
d) vede ústřední seznam kulturních památek,
e) připravuje odborné podklady pro ministerstvo kultury, zejména pro prohlášení věcí za kulturní památky,
f) zpracovává potřebné odborné podklady pro ostatní orgány státní památkové péče, metodicky usměrňuje činnost konzervátorů a zpravodajů a poskytuje bezplatnou odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při zajišťování péče o kulturní památky,
g) zabezpečuje odborný dohled nad prováděním komplexní péče o kulturní památky a nad jejich soustavným využíváním,
h) sleduje kulturně výchovné využití kulturních památek a jejich propagaci a zabezpečuje kulturně výchovné využití a zpřístupnění kulturních památek, s nimiž hospodaří,
i) zabezpečuje další vzdělávání pracovníků v oboru státní památkové péče,
j) plní další úkoly na úseku státní památkové péče, kterými ji pověří ministerstvo kultury.
(3) Odborná organizace státní památkové péče si pro zajištění činností pro výkon státní památkové péče vytváří se souhlasem ministerstva kultury a po projednání s krajem krajská, popřípadě i další územní odborná pracoviště (střediska).“
2. Základní pojmy
2.1. Kulturní památka
Kulturní památka je movitá nebo nemovitá věc, která je za kulturní památku prohlášena Ministerstvem kultury. Je to významný doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka pro hodnoty historické, umělecké, vědecké a technické. Kulturní památka má přímý vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem.
2.2. Národní kulturní památka
Národní kulturní památka je kulturní památka, která tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa – např. Pražský hrad, české korunovační klenoty, hrad Karlštejn…
2.3. Památková rezervace
Památková rezervace je území, jejichž charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek nebo archeologických nálezů.
2.4. Památková zóna
Památková zóna je území sídelního útvaru nebo jeho části s menším počtem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, která vykazují významné kulturní hodnoty.
2.5. Památková péče
Památková péče je soubor činností, opatření a rozhodnutí orgánů, jejichž cílem je péče o kulturní památky.
Kulturní památky a národní kulturní památky jsou evidovány v Ústředním seznamu kulturních památek.
Odbornou organizací státní památkové péče je Národní památkový ústav. Tato práce se jím bude dále zabývat podrobněji.
3. Národní památkový ústav
„Národní památkový ústav (dále jen NPÚ) je odbornou a výzkumnou organizací státní památkové péče s celostátní působností. Je státní příspěvkovou organizací řízenou ministerstvem kultury.“
3.1. Hlavní činnosti Národního památkového ústavu
„Hlavní činnosti NPÚ lze rozdělit na dvě základní skupiny:
• výzkum a vývoj, jakož i odborné a metodické činnosti usměrňující péči o památky ve vlastnictví a správě jiných subjektů a o památkově chráněná území,
• péči o soubor zpřístupněných kulturních památek, zejména státních hradů a zámků, které jsou v přímé správě NPÚ, mimo to také poskytuje metodickou pomoc dalším vlastníkům zpřístupněných památek.“ NPÚ je správcem státního majetku.
NPÚ má také poradní funkci pro výkonnou složku státní památkové péče, což jsou obce s rozšířenou působností.
NPÚ dále zajišťuje další odborné, pedagogické, vzdělávací a publikační činnosti ohledně péče o kulturní památky a památkově chráněná území. Provádí také činnosti směřující k záchraně ohrožených kulturních památek a snaží se popularizovat památkovou péči v jednotlivých regionech.
3.2. Pracoviště Národního památkového ústavu
Celkovou činnost NPÚ řídí ústřední pracoviště a dále má 14 územních odborných pracovišť – ty zajišťují úkoly státní památkové péče v rozsahu své územní působnosti.
Předchůdcem ústředního pracoviště Národního památkového ústavu byl Státní ústav památkové péče (1958-2002).
Územní odborná pracoviště:
• Praha
• střední Čechy
• České Budějovice
• Plzeň
• Loket
• Ústí nad Labem
• Liberec
• Pardubice
• Josefov
• Brno
• Telč
• Kroměříž
• Ostrava
• Olomouc
3.3. Vedení národního památkového ústavu
Generální ředitelkou NPÚ je v současné době Ing. arch. Naděžda Goryczková. Ta řídí ústřední pracoviště a jsou jí podřízena také jednotlivá územní odborná pracoviště.
Zajišťovatelem státní památkové péče je Ministerstvo kultury, kterému pro tyto účely slouží Národní památkový ústav a jeho územní pracoviště. Ten však není výkonnou složkou, ale pouze poradní (a zároveň také vědeckovýzkumnou a odbornou). Výkonnou složkou státní památkové péče jsou obce s rozšířenou působností.
Použité zdroje
[1] Zákon č. 20/1987 Sb. Zákon o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Národní památkový ústav [online]. [cit. 2010-04-27]. Dostupné z: <http://www.npu.cz/>
Modifié le: lundi 27 janvier 2014, 11:57