Česká obchodní inspekce
Požadavky na absolvování
ČESKÁ OBCHODNÍ INSPEKCE
Historie trhu, kontroly dodržování norem a ČOI
Vztah mezi prodávajícím a kupujícím byl v minulosti záležitostí lokální a postavení těchto subjektů trhu bylo v podstatě vyrovnané. Prodávající zásoboval jen velmi omezené území, často ohraničené městskými hradbami, a měl stálou klientelu, jejíž ztrátu nemohl dopustit. Ani v dávných dobách však nebylo šizení zákazníků a vzpírání se daným normám neobvyklým jevem. Z norem, které na našem území ovlivňovaly vztah prodávajícího a kupujícího, můžeme zmínit například roku 1579 vydaná „Práva městská Království českého“, která postihovala dění ve městě : soudnictví, majetkové vztahy a další. Jednotné městské právo dávalo tedy prodávajícím i kupujícím záruku stejného posuzování jejich závazků v různých městech. Dohled nad nepoctivými obchodníky byl v počátcích prováděli městští rychtáři a konšelé. Ti stanovovali ceny některého zboží a kontrolovali obchodníky i řemesla .
Ve 40. a 50. letech 14. století se začali řemeslníci sdružovat do cechů. Vydávané cechovní předpisy upravovaly rovnost při nákupu surovin, regulovaly objem výroby i objem zboží prodávaného na trhu jedním mistrem, řešily i otázky zaměstnanosti. Činnost cechů byla v dalším vývoji upravována a regulována. Konec cechů nastal v roce 1859, kdy byla řemesla prohlášena za svobodná a každý, kdo si zakoupil živnostenský list mohl řemeslo provozovat.
Živnostenský řád, s působností od ledna 1860, vydaný za vlády císaře Františka Josefa I., upravoval základní povinnosti a práva osob provozujících živnost, např. stanovil povinnosti při označování provozoven, při ocenování výrobků či při zajištění hygieny. Dohledem byl pověřen živnostenský úřad, který měl „dozorčí právo“. Tento živnostenský řád z dob Rakouska Uherska byl převzat i Československým státem v roce 1918 a byl definitivně zrušen až k 31. 12. 1965.
Dne 2.12.1952 byla zřízena státní obchodní inspekce, která prověřovala např. : a) správnost prodeje zboží spotřebitelům, pokud jde o dodržování čisté váhy a míry;
b) přísné zachovávání stanovených maloobchodních cen a obchodních přirážek v obchodních podnicích;
c) dodržování předepsaných povinných zásob a sortimentu zboží;
d) plnění stanovených norem pro skladbu a množství hotových jídel, podávaných v podnicích společného stravování;
e) zajištění drobných peněz pro pokladny a jejich správné vracení spotřebitelům při placení prodaného zboží;
f) dodržování hygienických a bezpečnostních předpisů v obchodních podnicích; a další
V roce 1986 byl přijat samostatný zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, platící doposud. Tento zákon byl v průběhu dalších let dále upravován.
Definice :
Česká obchodní inspekce je orgánem státní správy a organizační složka státu. Byla ustanovena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. je nástupnickou organizací Státní obchodní inspekce a je podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu.
Organizační struktury
1) Organizační struktura ČOI
Člení se na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty se sídly v krajských městech.
Kontrolní činnost ČOI
Ročně provedou inspektoři ČOI přibližně 50 000 kontrol a zodpoví několik desítek tisíc dotazů. Při méně závažných porušení zákona může inspektor uložit blokovou pokutu až do 5 000 korun. V soudním řízení může být uložena pokuta až do 1 000 000 korun a při opakovaném porušení až do 2 000 000 korun. Nejvyšší sankcí, kterou umožňuje uložit zákon o technických požadavcích na výrobky a zákon o obecné bezpečnosti výrobků, je 20 milionů korun. Mezi hlavní činnosti ČOI patří kontrola dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti, zdravotní nezávadnosti a bezpečnosti výrobků i služeb.
ČOI kontroluje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na trh, poskytující služby, vyvíjející jinou podobnou činnost na trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice). Konkrétně pak ČOI kontroluje :
• jakost zboží a výrobků, včetně zdravotní nezávadnosti, hygieny, podmínky skladování a dopravy
• jestli se při prodeji používají ověřená a správně fungující měřidla např váhy
• dodržování dohodnutých nebo stanovených podmínek poskytovaných služeb a jejich kvalitu např služby cestovních kanceláří
• dodržování státních podmínek pro provozování činností např podmínky stanovené v živnostenském zákoníku pro jednotlivé druhy živností
• zda jsou výrobky řádně označeny, zda jsou k výrobkům přidány všechny požadované dokumenty, zda vlastnosti výrobku odpovídají technickým požadavkům např konstrukce lešení na stavbách
• jestli nedochází ke klamání spotřebitele např složení potrvin uváděné na obalu
• jestli výrobky , které přicházejí na trh jsou bezpečné např jestli neobsahují nebezpečné látky nebo součásti
• zda jsou zachovány náležité podmínky při poskytování spotřebytelských úvěrů
ČOI ve své činnosti spolupracuje s celou řadou dalších orgánů např. s živnostenskými úřady, zde ČOI velice úzce spolupracuje s Ministerstvem průmyslu a obchodu v dozorové činnosti týkající se např. ochrany spotřebitele. Dále ČOI spolupracuje s celními úřady především v oblasti porušování práva duševního vlastnictví v příhraničních oblastech a tržnicích, spadá jsem např. kontrola ochraných známek a autorských práv. V oblasti kontroly dodržování práv duševního vlastnictví spolupracuje ČOI i s některými složkami Policie ČR, hlavně s cizineckou a pohraniční policií. Společné kontrolní akce provádí ČOI též s Českou inspekcí životního prostředí. Tyto kontroly jsou zaměřeny především na výrobky vyráběné z odpadu ( alternativní paliva, stavební materiál,... ).
ČOI samozřejmě spolupracuje i s dalšími organizačními skupinami např. s různými profesními sdruženími a asociacemi v oblastech zvýšení ochrany spotřebitele, sem patří třeba komunikace a společná práce s Cestovními kancelářemi, hotely, restauracemi, s výrobci výtahů, s Českou protipirátskou únií v oblasti padělání např CD a DVD disků .
Některé zajímavé případy
1) Udovozce výrobku „ Korálky Bindeez byla provedena kontrola a odebrány vzorky výrobků.Rozbory k ověření jakosti a bezpečnosti výrobku byly zadány Státnímu zdravotnímu ústavu Praha, který potvrdil zjištění přítomnost nepovolené chemikálie Butandiol ve výrobku. Buthandiol je druh průmyslového rozpouštědla s toxikačními účinky. Kontrolované osobě byl uložen zákaz tyto výrobky uvádět na trh, nabízet nebo vystavovat. Zákaz se vztahoval na celkem 3 790 ks v prodejní hodnotě 1 591 610.
ČOI zakázala prodej svíček, které vypadají a voní jako čokoládové bonbóny, dezerty nebo káva. Ohroženi byli především děti a lidé s nižší rozlišovací schopností.
Obchodníci stále prodávají alkohol mladistvým – inspektoři ČOI provedli kontrolu zaměřenou na prodej alkoholu mladistvým. Z 54 kontrol bylo zjištěno, že ve 24 případech byl podán alkohol nezletilým. Dokonce byl zjištěn případ kdy si 11 letý mladík odnesl krabicové víno. Inspektoři si v některých případech vyslechli i argumenty typu „já zapomněla“, nebo dokonce „vždyť je to víno přeci lehké“.
Pokuta za prodej alkoholu osobám mladším 18 let může činit až 50.000,- Kč u fyzických osob a až 500.000,- Kč u osob právnických.
4) ČOI zakázala prodje nebezpečných dětských bund a hraček -
Jednalo so o bundu typu JIA DA LI a Ku Go. Podle ČOI šňůry na stažení kapuce mohli způsobit poranění nebo dokoknce udušení dítěte následkem nepředvídatelného zachycení šňůrami.
Další nebezpečným výrobkem podle ČOI byla hračka nosorožce, která obsahovala nadměrné množství Ftalátů, které poškozují imunitní systém člověka, mohou způsobovat vrozené vady a kardiovaskulární problémy či neplodnost.
5) Česká obchodní inspekce objevila na tuzemském trhu zapalovač ve tvaru ručního granátu - Zapalovač ve tvaru granátu při spuštění vydává zvuk v podobě střelby a povelů ke střelbě. Na zapalovači nejsou uvedeny žádné bezpečnostní informace. Zapalovač neobvyklého typu je vždy považován za nebezpečný a nesmí být uveden na trh
Historie trhu, kontroly dodržování norem a ČOI
Vztah mezi prodávajícím a kupujícím byl v minulosti záležitostí lokální a postavení těchto subjektů trhu bylo v podstatě vyrovnané. Prodávající zásoboval jen velmi omezené území, často ohraničené městskými hradbami, a měl stálou klientelu, jejíž ztrátu nemohl dopustit. Ani v dávných dobách však nebylo šizení zákazníků a vzpírání se daným normám neobvyklým jevem. Z norem, které na našem území ovlivňovaly vztah prodávajícího a kupujícího, můžeme zmínit například roku 1579 vydaná „Práva městská Království českého“, která postihovala dění ve městě : soudnictví, majetkové vztahy a další. Jednotné městské právo dávalo tedy prodávajícím i kupujícím záruku stejného posuzování jejich závazků v různých městech. Dohled nad nepoctivými obchodníky byl v počátcích prováděli městští rychtáři a konšelé. Ti stanovovali ceny některého zboží a kontrolovali obchodníky i řemesla .
Ve 40. a 50. letech 14. století se začali řemeslníci sdružovat do cechů. Vydávané cechovní předpisy upravovaly rovnost při nákupu surovin, regulovaly objem výroby i objem zboží prodávaného na trhu jedním mistrem, řešily i otázky zaměstnanosti. Činnost cechů byla v dalším vývoji upravována a regulována. Konec cechů nastal v roce 1859, kdy byla řemesla prohlášena za svobodná a každý, kdo si zakoupil živnostenský list mohl řemeslo provozovat.
Živnostenský řád, s působností od ledna 1860, vydaný za vlády císaře Františka Josefa I., upravoval základní povinnosti a práva osob provozujících živnost, např. stanovil povinnosti při označování provozoven, při ocenování výrobků či při zajištění hygieny. Dohledem byl pověřen živnostenský úřad, který měl „dozorčí právo“. Tento živnostenský řád z dob Rakouska Uherska byl převzat i Československým státem v roce 1918 a byl definitivně zrušen až k 31. 12. 1965.
Dne 2.12.1952 byla zřízena státní obchodní inspekce, která prověřovala např. : a) správnost prodeje zboží spotřebitelům, pokud jde o dodržování čisté váhy a míry;
b) přísné zachovávání stanovených maloobchodních cen a obchodních přirážek v obchodních podnicích;
c) dodržování předepsaných povinných zásob a sortimentu zboží;
d) plnění stanovených norem pro skladbu a množství hotových jídel, podávaných v podnicích společného stravování;
e) zajištění drobných peněz pro pokladny a jejich správné vracení spotřebitelům při placení prodaného zboží;
f) dodržování hygienických a bezpečnostních předpisů v obchodních podnicích; a další
V roce 1986 byl přijat samostatný zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, platící doposud. Tento zákon byl v průběhu dalších let dále upravován.
Historie trhu, kontroly dodržování norem a ČOI
Vztah mezi prodávajícím a kupujícím byl v minulosti záležitostí lokální a postavení těchto subjektů trhu bylo v podstatě vyrovnané. Prodávající zásoboval jen velmi omezené území, často ohraničené městskými hradbami, a měl stálou klientelu, jejíž ztrátu nemohl dopustit. Ani v dávných dobách však nebylo šizení zákazníků a vzpírání se daným normám neobvyklým jevem. Z norem, které na našem území ovlivňovaly vztah prodávajícího a kupujícího, můžeme zmínit například roku 1579 vydaná „Práva městská Království českého“, která postihovala dění ve městě : soudnictví, majetkové vztahy a další. Jednotné městské právo dávalo tedy prodávajícím i kupujícím záruku stejného posuzování jejich závazků v různých městech. Dohled nad nepoctivými obchodníky byl v počátcích prováděli městští rychtáři a konšelé. Ti stanovovali ceny některého zboží a kontrolovali obchodníky i řemesla .
Ve 40. a 50. letech 14. století se začali řemeslníci sdružovat do cechů. Vydávané cechovní předpisy upravovaly rovnost při nákupu surovin, regulovaly objem výroby i objem zboží prodávaného na trhu jedním mistrem, řešily i otázky zaměstnanosti. Činnost cechů byla v dalším vývoji upravována a regulována. Konec cechů nastal v roce 1859, kdy byla řemesla prohlášena za svobodná a každý, kdo si zakoupil živnostenský list mohl řemeslo provozovat.
Živnostenský řád, s působností od ledna 1860, vydaný za vlády císaře Františka Josefa I., upravoval základní povinnosti a práva osob provozujících živnost, např. stanovil povinnosti při označování provozoven, při ocenování výrobků či při zajištění hygieny. Dohledem byl pověřen živnostenský úřad, který měl „dozorčí právo“. Tento živnostenský řád z dob Rakouska Uherska byl převzat i Československým státem v roce 1918 a byl definitivně zrušen až k 31. 12. 1965.
Dne 2.12.1952 byla zřízena státní obchodní inspekce, která prověřovala např. : a) správnost prodeje zboží spotřebitelům, pokud jde o dodržování čisté váhy a míry;
b) přísné zachovávání stanovených maloobchodních cen a obchodních přirážek v obchodních podnicích;
c) dodržování předepsaných povinných zásob a sortimentu zboží;
d) plnění stanovených norem pro skladbu a množství hotových jídel, podávaných v podnicích společného stravování;
e) zajištění drobných peněz pro pokladny a jejich správné vracení spotřebitelům při placení prodaného zboží;
f) dodržování hygienických a bezpečnostních předpisů v obchodních podnicích; a další
V roce 1986 byl přijat samostatný zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, platící doposud. Tento zákon byl v průběhu dalších let dále upravován.
Definice :
Česká obchodní inspekce je orgánem státní správy a organizační složka státu. Byla ustanovena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. je nástupnickou organizací Státní obchodní inspekce a je podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu.
Organizační struktury
1) Organizační struktura ČOI
Člení se na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty se sídly v krajských městech.
Kontrolní činnost ČOI
Ročně provedou inspektoři ČOI přibližně 50 000 kontrol a zodpoví několik desítek tisíc dotazů. Při méně závažných porušení zákona může inspektor uložit blokovou pokutu až do 5 000 korun. V soudním řízení může být uložena pokuta až do 1 000 000 korun a při opakovaném porušení až do 2 000 000 korun. Nejvyšší sankcí, kterou umožňuje uložit zákon o technických požadavcích na výrobky a zákon o obecné bezpečnosti výrobků, je 20 milionů korun. Mezi hlavní činnosti ČOI patří kontrola dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti, zdravotní nezávadnosti a bezpečnosti výrobků i služeb.
ČOI kontroluje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na trh, poskytující služby, vyvíjející jinou podobnou činnost na trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice). Konkrétně pak ČOI kontroluje :
• jakost zboží a výrobků, včetně zdravotní nezávadnosti, hygieny, podmínky skladování a dopravy
• jestli se při prodeji používají ověřená a správně fungující měřidla např váhy
• dodržování dohodnutých nebo stanovených podmínek poskytovaných služeb a jejich kvalitu např služby cestovních kanceláří
• dodržování státních podmínek pro provozování činností např podmínky stanovené v živnostenském zákoníku pro jednotlivé druhy živností
• zda jsou výrobky řádně označeny, zda jsou k výrobkům přidány všechny požadované dokumenty, zda vlastnosti výrobku odpovídají technickým požadavkům např konstrukce lešení na stavbách
• jestli nedochází ke klamání spotřebitele např složení potrvin uváděné na obalu
• jestli výrobky , které přicházejí na trh jsou bezpečné např jestli neobsahují nebezpečné látky nebo součásti
• zda jsou zachovány náležité podmínky při poskytování spotřebytelských úvěrů
ČOI ve své činnosti spolupracuje s celou řadou dalších orgánů např. s živnostenskými úřady, zde ČOI velice úzce spolupracuje s Ministerstvem průmyslu a obchodu v dozorové činnosti týkající se např. ochrany spotřebitele. Dále ČOI spolupracuje s celními úřady především v oblasti porušování práva duševního vlastnictví v příhraničních oblastech a tržnicích, spadá jsem např. kontrola ochraných známek a autorských práv. V oblasti kontroly dodržování práv duševního vlastnictví spolupracuje ČOI i s některými složkami Policie ČR, hlavně s cizineckou a pohraniční policií. Společné kontrolní akce provádí ČOI též s Českou inspekcí životního prostředí. Tyto kontroly jsou zaměřeny především na výrobky vyráběné z odpadu ( alternativní paliva, stavební materiál,... ).
ČOI samozřejmě spolupracuje i s dalšími organizačními skupinami např. s různými profesními sdruženími a asociacemi v oblastech zvýšení ochrany spotřebitele, sem patří třeba komunikace a společná práce s Cestovními kancelářemi, hotely, restauracemi, s výrobci výtahů, s Českou protipirátskou únií v oblasti padělání např CD a DVD disků .
Některé zajímavé případy
1) Udovozce výrobku „ Korálky Bindeez byla provedena kontrola a odebrány vzorky výrobků.Rozbory k ověření jakosti a bezpečnosti výrobku byly zadány Státnímu zdravotnímu ústavu Praha, který potvrdil zjištění přítomnost nepovolené chemikálie Butandiol ve výrobku. Buthandiol je druh průmyslového rozpouštědla s toxikačními účinky. Kontrolované osobě byl uložen zákaz tyto výrobky uvádět na trh, nabízet nebo vystavovat. Zákaz se vztahoval na celkem 3 790 ks v prodejní hodnotě 1 591 610.
ČOI zakázala prodej svíček, které vypadají a voní jako čokoládové bonbóny, dezerty nebo káva. Ohroženi byli především děti a lidé s nižší rozlišovací schopností.
Obchodníci stále prodávají alkohol mladistvým – inspektoři ČOI provedli kontrolu zaměřenou na prodej alkoholu mladistvým. Z 54 kontrol bylo zjištěno, že ve 24 případech byl podán alkohol nezletilým. Dokonce byl zjištěn případ kdy si 11 letý mladík odnesl krabicové víno. Inspektoři si v některých případech vyslechli i argumenty typu „já zapomněla“, nebo dokonce „vždyť je to víno přeci lehké“.
Pokuta za prodej alkoholu osobám mladším 18 let může činit až 50.000,- Kč u fyzických osob a až 500.000,- Kč u osob právnických.
4) ČOI zakázala prodje nebezpečných dětských bund a hraček -
Jednalo so o bundu typu JIA DA LI a Ku Go. Podle ČOI šňůry na stažení kapuce mohli způsobit poranění nebo dokoknce udušení dítěte následkem nepředvídatelného zachycení šňůrami.
Další nebezpečným výrobkem podle ČOI byla hračka nosorožce, která obsahovala nadměrné množství Ftalátů, které poškozují imunitní systém člověka, mohou způsobovat vrozené vady a kardiovaskulární problémy či neplodnost.
5) Česká obchodní inspekce objevila na tuzemském trhu zapalovač ve tvaru ručního granátu - Zapalovač ve tvaru granátu při spuštění vydává zvuk v podobě střelby a povelů ke střelbě. Na zapalovači nejsou uvedeny žádné bezpečnostní informace. Zapalovač neobvyklého typu je vždy považován za nebezpečný a nesmí být uveden na trh
Historie trhu, kontroly dodržování norem a ČOI
Vztah mezi prodávajícím a kupujícím byl v minulosti záležitostí lokální a postavení těchto subjektů trhu bylo v podstatě vyrovnané. Prodávající zásoboval jen velmi omezené území, často ohraničené městskými hradbami, a měl stálou klientelu, jejíž ztrátu nemohl dopustit. Ani v dávných dobách však nebylo šizení zákazníků a vzpírání se daným normám neobvyklým jevem. Z norem, které na našem území ovlivňovaly vztah prodávajícího a kupujícího, můžeme zmínit například roku 1579 vydaná „Práva městská Království českého“, která postihovala dění ve městě : soudnictví, majetkové vztahy a další. Jednotné městské právo dávalo tedy prodávajícím i kupujícím záruku stejného posuzování jejich závazků v různých městech. Dohled nad nepoctivými obchodníky byl v počátcích prováděli městští rychtáři a konšelé. Ti stanovovali ceny některého zboží a kontrolovali obchodníky i řemesla .
Ve 40. a 50. letech 14. století se začali řemeslníci sdružovat do cechů. Vydávané cechovní předpisy upravovaly rovnost při nákupu surovin, regulovaly objem výroby i objem zboží prodávaného na trhu jedním mistrem, řešily i otázky zaměstnanosti. Činnost cechů byla v dalším vývoji upravována a regulována. Konec cechů nastal v roce 1859, kdy byla řemesla prohlášena za svobodná a každý, kdo si zakoupil živnostenský list mohl řemeslo provozovat.
Živnostenský řád, s působností od ledna 1860, vydaný za vlády císaře Františka Josefa I., upravoval základní povinnosti a práva osob provozujících živnost, např. stanovil povinnosti při označování provozoven, při ocenování výrobků či při zajištění hygieny. Dohledem byl pověřen živnostenský úřad, který měl „dozorčí právo“. Tento živnostenský řád z dob Rakouska Uherska byl převzat i Československým státem v roce 1918 a byl definitivně zrušen až k 31. 12. 1965.
Dne 2.12.1952 byla zřízena státní obchodní inspekce, která prověřovala např. : a) správnost prodeje zboží spotřebitelům, pokud jde o dodržování čisté váhy a míry;
b) přísné zachovávání stanovených maloobchodních cen a obchodních přirážek v obchodních podnicích;
c) dodržování předepsaných povinných zásob a sortimentu zboží;
d) plnění stanovených norem pro skladbu a množství hotových jídel, podávaných v podnicích společného stravování;
e) zajištění drobných peněz pro pokladny a jejich správné vracení spotřebitelům při placení prodaného zboží;
f) dodržování hygienických a bezpečnostních předpisů v obchodních podnicích; a další
V roce 1986 byl přijat samostatný zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, platící doposud. Tento zákon byl v průběhu dalších let dále upravován.
Naposledy změněno: pondělí, 27. ledna 2014, 11.57