Kurz pro výchovné poradce veřejnost

zhoubný

změna, ovlivnění

bájný výklad příčin a původu přírodních a společenských jevů , opírající se o působení nadpřirozených sil; zobrazení obecných sociálních vztahů v rodině a kmenovém společenství

sebeláska; v psychoanal. stav, v němž se Já stalo vlastním sexuálním objektem; (Fromm) obranný mechanismus proti ztrátě sebeúcty; psychiatr. označení pro druh psychopatie u člověka, kt. vnímá jen sebe a své zájmy

stav vzdoru vůči všemu, co je na jedinci vyžadováno z okolí; zákonité stadium v raném dětském vývoji; v pubertě pak zvláště vůči autoritám; též jako projev duš. choroby, např. schizofrenie, manie, aj.

(individuální, kolektivní) - ta část vzpomínek a zážitků, které si jedinec neuvědomuje; termín označující neuvědomované oblasti psychického života (Jung) termín pro historickou a kolektivní zkušenost uloženou v nevědomí z něhož vznikají archetypy projevující se ve snech

u psychoanal. je vnější chování pouhým symbolem hlubinných procesů. Zjevné způsoby chování odstraňují úzkost a ohrožení; smyslem OM je zachovat celistvost a neporušenost ega před destruktivními účinky pudových a citových hnutí, v situacích konfliktu, obrany pocitů viny, výčitek svědomí, studu, strachu a odporu. Všechny mají společné a) popírají či překrucují realitu b) pracují nevědomě.

nechuť pacienta pokračovat v léčbě v okamžiku, kdy momentálně nevýhody ze zapojení do psychoter. převyšují nad výhodami; delší odmlky, neschopnost produkovat představy- nechuť přijímat interpretace – pozdní příchody atd. Dle většiny autorů podstatná část psychoter. práce spočívá v analýze odporu

slabomyslnost; intelekt. porucha dědičná nebo jako důsledek poškození mozkové tkáně (ozářením spermie, vajíčka, plodu, infekcí matky, Rh faktorem, nedost. kyslíku): debilita (10 let, IQ 52-67), imbecilita (6 let, IQ 36-51), idiotie (2 roky, IQ 20-35)

stadium vývoje orální: první stadium vývoje libida zhruba do 1,5 roku; zdrojem nejv. slastí jsou ústa – broukání, přivolání matky, první slova, odezva na slova

odborný názor na danou problematiku

vědní disciplína, která se zabývá odchylnými, nenorm. život. pochody a jevy

 věda, zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života společnosti. Zároveň se tento termín používá pro označení učitelské praxe.

vnímání

neúčinná látka pro nemocného k porovnání účinnosti léku

proces vytváření dočasných nervových spojů; nejjednodušší formu učení: jakýkoli podnět B (neutr, nepodmíněný, podmíněný) je-li přiměřeně dlouho spojován (předchází, opožďuje se, je paralelní) s podnětem A vyvolávající reakci, se stane podnětem podmíněným, podnět B vyvolává odpověď (původně A)

dohadovat se

a) prezentace nepodm. podnětu před, současně nebo po podnětu podm.; b) upevnění zážitku, představy, děje; c) konfigurace podnětu pro jedince příjemná či nepříjemná; d) činnost, objekt, děj, kt. uspokojuje, snižuje potřebu; e) chování u něhož je pravděp. výskytu vyšší; f) informace o chování zpětnou vazbou

John Dewey
Američan, na amerických školách měli jeho myšlenky velký vliv. U nás není tento směr alternativních škol zastoupen. Ústředním bodem procesu učení je podle něj zkušenost – na rozdíl od Herbarta. Musí se pracovat z určitou činností. Vztahují se k němu dva pojmy – projektové a problémové vyučování.