Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka:  1  2  3  (Další)
  VŠE

S

Sebeaktualizace

Pojem užívá ve své teorii osobnosti A. Maslow, představitel humanistického směru (viz slovník). Jde o tendenci člověka rozvíjet a uplatnit všechny své schopnosti a potencionality, nejprve prostřednictvím uspokojování tělesných, posléze psychických potřeb. Sebeaktualizace je proces, který není nikdy zcela dovršen.

Seberealizace

naplnění, rozvoj, plné využívání schopností a vloh člověka. Patří mezi jednu z vyšších soc. potřeb v hierarchii. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Seberegulační vlastnosti

sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekritika. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Sebeuvědomění

dochází k němu kolem 2. - 3. roku života. Souvisí s rozvojem řeči (ve výpovědích dítěte o sobě dochází k nahrazování 3. os. č. j. zájmenem „já“) a promítá se též v chování (tzv. období vzdoru a negativismu – viz slovník). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Sekta

pojem není právně vymezen

  1. původně název pro každé nové náboženství.
  2. později byl termín používán u náboženské skupiny, která se vydělila z hlavního církevního proudu, přičemž hlavní nástroje boje proti sektám byly exkomunikace a inkvizice (v křesťanství).
  3. od poloviny 20. stol. je pod tímto termínem chápána skupina vydělená z určitého celku, často ztotožňována s kultem. K hlavním znakům sekty patří: přísná pravidla vynucovaná sankcemi, absolutní autorita vůdce, mocenská struktura, podřízenost učení sekty, uzavřenost vůči nezasvěceným, omezená komunikace se světem mimo sektu, absence humoru, poslušnost až fanatizmus členů, výlučnost a určité učení ideologické, politické nebo náboženské.
    (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Selekce

výběr

Selektivita

výběrovost

Sémantická

týkající se významu slov a řeči

Sémantický

týkající se významu slov a řeči. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál; 2004)

Sen

představivost vyskytující se během spánku, sny obsahují útržky zážitků z bdění. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Senzibilizace

zvýšení citlivosti vůči určitým podnětům. Vzniká při současném působení podnětů; např. zrakovou čivost mohou zvýšit slabé zvukové podněty. Jindy může odrážet potřebu organizmu, např. zvýšená čivost chuťová při potřebě určité látky. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Senzomotorický

aktivity či dovednosti, ve kterých dochází ke spojení vnímání (či představ) s pohyby - např. hra na hudební nástroj, psaní na stroji, řízení motorových vozidel, chůze apod.

Similarita

podobnost

Simulace

účelová tendence v chování jedince, který své prožitky úmyslně předstírá. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Smyslové klamy

inadekvátnost je podmíněna převážně objektivními činiteli. Vysvětlují se hlavně fyzikálně a dochází k nim na základě nedokonalosti, ohraničených možností smyslových orgánů, (např. ruka nebo hůl ponořená do vody se nám jeví vlivem lomeného odrazu na její hladině jako částečně zlomená). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Socializace

proces, v němž si člověk osvojuje určitý systém poznatků, norem a hodnot, jež mu umožňují začlenit se do určité společnosti a účastnit se jejího života. Dle S. Freuda se socializace odehrává ve stádiích:

  1. orální – v popředí je sání, dumlání a jiné orální aktivity,
  2. anální – v popředí je vyměšování,
  3. oidipovské – konflikt s otcem, matkou.
    (kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004) 

Sociální

společenský

Sociologie

věda o lidské společnosti, o jejím vzniku a životě. Zakladatelem byl A. Comte. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Somatické

tělesné

Somatopedie

jedna z pěti disciplín speciální pedagogiky (viz slovník), jejím předmětem je výchova a vzdělávání osob tělesně postižených, nemocných a zdravotně oslabených. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Soud

vyjadřuje vztah mezi předměty a jevy nebo jejich znaky. Jedná se o výrok, který obsahuje tvrzení nebo popírání určitých souvislostí mezi předměty nebo jevy. V soudech tedy něco tvrdíme nebo popíráme. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Soustředěnost

viz koncentrace

Speciální pedagogika

věda zabývající se speciální výchovou a vyučováním osob tělesně, smyslově či duševně postižených. Podle zaměření na osoby s konkrétním hendikepem se dělí na: etopedii, logopedii, psychopedii, somatopedii a tyflopedii (viz hesla ve slovníku). (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Specifický

zvláštní, příznačný, osobitý

Standard

norma, kriterium

Status sociální

  1. hovorově prestiž
  2. některými autory považován spolu se sociální rolí za součást sociální pozice
  3. dle R. Lintona postavení jedince v sociálním systému. Vždy relační, vztahující se k ostatním statusům téhož systému. Zahrnuje autoritu, moc, výsady a prestiž. Promítá se do něj původ, vzdělání, povolání, příjmy, majetek, náboženství, členství ve stranách, spolcích a klubech, biologické znaky atd. Viz též: status sociální vrozený a získaný.
    (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Status sociální připsaný

přidělený, vrozený. Daný již zrozením a vyplývající z pohlaví, rasy, místa, rodičů apod. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Status sociální získaný

získaný díky vlastnímu úsilí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Status sociometrický

určovaný počtem voleb v sociometrickém šetření. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Stereotyp

  1. opakující se, navyklý způsob jednání,
  2. automaticky používaný pohybový, mluvní nebo myšlenkový návyk. Jeho změna je nesnadná, provázená negativními emocemi (parazitní slova, způsob chůze aj.)
    (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004) 

Stereotypní

opakující se

Stigma

  1. dědičný nebo vrozený znak, např. mateřské znaménko nebo „oheň“
  2. v sociální psychologii označení jedince hanlivým označením (opilec, kriminálník aj.), které mu brání nebo znesnadňuje začlenit se do společnosti.
    (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Stigma degenerační

dle C. Lombrosa tzv. znaky zrůdnosti na těle (konstituční či organické nepravidelnosti), které byly považovány za příčiny slabomyslnosti, kriminality, aj. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Stigma mentální

termín P. Janeta; příznaky hysterie základní. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Stigma profesní

znak vzniklý dlouhodobým vykonáváním určité profese. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Stimulace

podněcování, působení podnětu

Stimulovat

podněcovat, vyvolávat

Stimulus, stimul

podnět, tj. vnější či vnitřní činitel, který vyvolává v živém organismu aktivitu. Pojem „stimulus“ je nejčastěji užíván ve vnímání pro podnět, který působí na receptor.

Stres

v psychologii nadměrná zátěž neúnikového druhu, která vede k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové poškození, k vysoké aktivaci adrenokortikálních funkcí a psychosomatickým poruchám. Liší se od neurotické reakce, v níž somatické poškození či porucha může být vyřešena únikovým mechanizmem. U tělesné zátěže jde o přehřátí, podchlazení, infekci, otravu, poranění, šok či trauma. Rozšíření fyziologické zátěže na psychologickou naráží na problémy, především vzhledem k povaze stresoru. Rozsah psychologických stresorů je individuálně rozdílný a vlastně nekonečný, může jím být i silná radost. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Stres chtěný

úmyslně vyvolaný. Výjimečnost navozené situace (skok padákem, vysokohorská túra aj.) vyvolává stav změněného vědomí. Překročení dosavadních hranic možností; růst sebedůvěry pro další život. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Stres prodlužovaný

prolongovaný, protrahovaný. Čím déle stres trvá, tím větší je pravděpodobnost psychosomatického onemocnění. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Struktura

termín v tvarové psychologii. Znamená vztah mezi celkovým tvarem a částmi, tvořícími celek. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2002)

Strukturalismus

Psychologický směr stavící na rozkladu vědomí na jednotlivé prvky pomocí introspekce. Vycházel z myšlenky, že komplexní psychické děje (např. myšlení) lze „složit“ z jednotlivých psychických prvků (počitků a představ) podle zákonů asociace a s přispěním pamětních prvků.

Subjektivita

vlastnost poznatků, výpovědí, postojů a pod., které jsou v rozhodující míře určovány závislostí na poznávajícím, vypovídajícím nebo postoj zaujímajícím subjektu. (kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha:  Academia 2001)

Subjektivní

  1. závislé na jedinci, na jeho vnímání, tedy často nevěcné, podjaté jednostranné
  2. ovlivněné osobní zkušeností, emocemi, předsudky
  3. nezjevné, vnitřní, přístupné jen sebepozorování, např. příhoda z dětství aj.
  4. opak objektivního
  5. často též opak fyzického, tělesného.
    (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Submisivita

tendence jedince podřizovat se, nechat se vést, ovládat. Jde o kontinuum na škále dominance – submise, a hodnocení této vlastnosti závisí na umístění na uvedené škále. Může souviset s nedostatečným sebevědomím a také s aktuální životní situací jedince. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Sugesce

slovní nebo mimoslovní působení jednoho jedince na druhého, popř. na více osob (heterosugesce) či na sebe sama (autosugesce). Důsledkem sugestivního působení je bezděčná, automatická reakce. Účinnost sugesce se zvyšuje při snížené kontrole vědomí. Myšlenky, které jsou předmětem sugesce, však nesmějí být v přímém rozporu s dosavadním poznáním jedince. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Sugestibilita

sklon přejímat myšlenky druhých lidí. Vyšší je u dětí, jedinců s nižším intelektem, s nižším sebevědomím, v situaci únavy

Superego (Nadjá)

představuje mravně hodnotící instanci, jedná se o zvnitřněné vnější požadavky na chování a prožívání dítěte. Zahrnuje svědomí a představu ideálního Já

Surdopedagogika

obor pedagogiky zabývající se teorií i praxí rozvoje osobnosti výchovy a vzdělávání dětí s vadami sluchu. (kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 2001)

Surdopedie

obor zaměřený na práci s lidmi postiženými vadami sluchu. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Symbol

  1. konkrétní předmět sloužící k označení nějakého abstraktního pojmu,
  2. dohodnutá značka, znamení pro něco (často mezinárodní),
  3.  znak (země, státu).
    (kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 2001)

Sympatie

kladný citový vztah k jiné osobě, ke skupině, hnutí aj. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Sympatikus

součást nervového systému. Nervové buňky sympatiku jsou uloženy v hrudní a bederní části míchy. Transmitery sympatiku jsou adrenalin a noradrenalin. Připravují organismus na boj nebo útěk, činnost sympatika převládá v období emočního vzrušení a stresu, většinou pracuje jako celek: zrychluje srdeční tep a zvyšuje tlak, zrychluje dýchání, rozšiřuje cévy ve svalech a zužuje je v kůži, vyvolává pocení, snižuje vylučování slin a hlenu, zvyšuje hladinu glukózy v krvi, zvyšuje srážlivost krve pro případ poranění, aktivuje žlázy s vnitřním vylučováním a tvorbu hormonů, převádí krev z žaludku a střev k mozku a kosterním svalům. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Symptom

příznak (něčeho): strachu, nebezpečí, nepřátelství atd. Patrná známka nemoci, příznak: objektivní, subjektivní. Příznak nebo projev choroby, popř. poškození. (kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 2001)

Syntaktická

vztahující se k větné stavbě

Syntéza

myšlenkové spojování jednotlivých prvků, skutečností nebo vlastností v celek. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Systematický

  1. soustavný, uspořádaný
  2. vztahující se k systému
  3. týkající se vzorců komunikace.
    (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Systemická terapie

se v 80. letech vydělila z terapie systémové. Dle V. Strnada (1990) jde o výrazně kognitivní, krátkodobou terapii, která počítá se spoluprací pacienta. Je výrazně zaměřena na současnost a spoléhá se na rozumové zpracování terapeutického materiálu do té míry, že provokuje vlastní sebeozdravné zdroje pacienta nebo klienta. Terapeutický důraz je kladen na změnu způsobu komunikace, zpravidla rodinné. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Systemický

vztahující se k systemické terapii. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Stránka:  1  2  3  (Další)
  VŠE


◄ Elektronický slovník psychologických pojmů
Informace o studiu ►