v psychologii nadměrná zátěž neúnikového druhu, která vede k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové poškození, k vysoké aktivaci adrenokortikálních funkcí a psychosomatickým poruchám. Liší se od neurotické reakce, v níž somatické poškození či porucha může být vyřešena únikovým mechanizmem. U tělesné zátěže jde o přehřátí, podchlazení, infekci, otravu, poranění, šok či trauma. Rozšíření fyziologické zátěže na psychologickou naráží na problémy, především vzhledem k povaze stresoru. Rozsah psychologických stresorů je individuálně rozdílný a vlastně nekonečný, může jím být i silná radost. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)