později byl termín používán u náboženské skupiny, která se vydělila z hlavního církevního proudu, přičemž hlavní nástroje boje proti sektám byly exkomunikace a inkvizice (v křesťanství).
od poloviny 20. stol. je pod tímto termínem chápána skupina vydělená z určitého celku, často ztotožňována s kultem. K hlavním znakům sekty patří: přísná pravidla vynucovaná sankcemi, absolutní autorita vůdce, mocenská struktura, podřízenost učení sekty, uzavřenost vůči nezasvěceným, omezená komunikace se světem mimo sektu, absence humoru, poslušnost až fanatizmus členů, výlučnost a určité učení ideologické, politické nebo náboženské. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)