Slovník pro speciální pedagogy

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: 1 2 3 (Další)
VŠE

A

Absolutní práh

Jedná se o maximální (horní počitkový) a minimální (dolní počitkový) práh intenzity podnětu, která ještě vyvolá specifický počitek. Podněty nad a pod tímto prahem vedou k jinému charakteru počitků nebo je nevyvolají vůbec, přesto však ovlivňují psychiku i organismus jedince.

Abstrakce

myšlenkový proces odlučující odlišnosti a zvláštnosti a zjišťující obecné a podstatné vlastnosti a vztahy. Způsob myšlenkového postižení předmětu, jehož pomocí se vymezuje určitá stránka či vlastnost věci, kterou nelze smyslově odlišit. Výsledkem jsou pojmy, které nelze vnímat nebo si je představit. Opakem je konkretizace. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Abstraktní

zobecněný, vyvozený, nevázaný na určité případy

Adaptace

obecná schopnost organizmů přizpůsobovat se podmínkám, ve kterých existují (žijí). Patří mezi základní vlastnosti každé živé hmoty. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

ADD syndrom

porucha pozornosti bez hyperaktivity. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Doplňuící informace

Adekvátní

přiměřený, odpovídající (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

ADHD syndrom

deficit/porucha pozornosti s hyperaktivitou. Někdy uváděn též jako ADHD/ADD. U nás se užívá v obdobném významu dosud starší termín lehká mozková dysfunkce (LMD), která však na rozdíl od ADD nepopisuje projevy chování, ale (někdy bez důkazů) příčinu poruchy. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Doplňující informace

Adolescence

věkové údobí od skončení puberty do dospívání. Trvá přibližně od 15. do 20. roku věku jedince. V tomto období se završuje rozvoj identity dospívajícího. Rozvíjí se mužská a ženská role v souladu s dozráváním sekundárních pohlavních znaků – tělo je důležitou součástí adolescenta. V tomto období dochází k pohlavní zralosti, dozrávání rozumových schopností a dotváření integrity osobnosti. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004 ; Vágnerová, M.: Vývojová psychologie Dětství, dospělost, stáří; Portál; Praha 2000 )

Afekt katarzní

očistný afekt, který prostřednictvím hněvu a obdobných emočních projevů uvolní psychické napětí agresivně nabité osoby. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Aferentní

Dostředivý, centripetální. Jedná se o směr od periférie k centru. Cesta vzruchu vedená dostředivými nervovými drahami do ústředí v míše nebo mozku. Opakem je eferentní (viz slovník).

Agravace

účelová tendence v chování jedince, který své prožitky navenek úmyslně zveličuje. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Agrese

útočné či výbojné jednání, projev nepřátelství vůči konkrétní osobě či objektu, úmyslný útok na překážku, osobu, předmět stojící v cestě k uspokojení potřeby (reakce na frustraci). Agrese může být buď potlačena a projevit se krátkodobě podrážděností nebo dlouhodobě psychosomatickými důsledky (ritualizována nebo symbolizována), anebo se může projevit otevřeně. Jednotlivé psychologické školy zaujímají k agresi rozdílné výklady: dle psychoanalytiků jde o pud, dle etologů součást instinktivní výbavy umožňující přežití, dle zastánců sociálního učení jde naopak o naučenou odpověď. U člověka jsou rozlišovány čtyři stupně agrese: afekt katarzní, agresivita, chování agresivní a imitace agrese (viz slovník). (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Doplňující informace

Agresivita

útočnost, u člověka může jít

o reakci na pocit osobního ohrožení,
o trvalejší osobnostní rys,
o symptom duševní poruchy nebo choroby.

Příčinou často bývá frustrace, úzkost, vnitřní napětí. Psychoanalýza pokládá obranné a útočné reakce za projevy primárního pudu. Agresivita se může projevovat skrytě, ve fantazii a myšlení, otevřeně sociálně tolerovanými formami, k nimž patří např. vyhrocené a sportovní fandovství, posměch. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Aktivačně motivační vlastnosti

Vyjadřují, proč člověk provádí určitou činnost, proč se chová určitým způsobem. Vedou jak k činnosti, tak i k nečinnosti.

Aktualizace

viz vybavování

Alexitymie

disociace emočních a kognitivních procesů. Neschopnost vyjádřit emoce slovy. Výsledkem je snížená schopnost introspekce, malá fantazie a prázdný citový život provázený chudými mezilidskými vztahy. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Ambivalence

současná existence protichůdných citových postojů (sympatie, antipatie) k určité osobě nebo předmětu. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Ambivalentní

významově nebo pocitově nejednoznačný. Vyvolávající kladné i záporné reakce současně; umožňující současný zisk i ztrátu; znemožňující jasnou volbu. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Amnézie

porucha paměti, výpadek paměti

Anální fáze

Podle psychoanalytické teorie jde o druhou z fází vývoje libida, která následuje po fázi orální. Nastupuje kolem 2. roku života, primárním místem pocitů slasti je anus, konečník (vypuzování a zadržování stolice)

Analogie

nalezení stejných rysů či vlastností u jinak netotožných objektů. Na základě shody jedněch vlastností se usuzuje na shodu dalších vlastností u týchž objektů. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Analýza

rozbor; rozbor celku na jednotlivé části

Analyzátor

funkční jednotka vnímání, která zpracovává vnější a vnitřní vzruchy na počitky. Každý analyzátor se skládá: z periferní části, zde se nachází receptor (čidlo), v němž vyvolá podnět nervový vzruch; dále z aferentních (dostředivých) nervů a ze specifických center (ústředí) v kůře mozkové. Činnost analyzátorů probíhá reflexně a tvoří fyziologický základ počitků. Podnět svým působením vyvolá v receptoru nervový impuls, tj. vzruch, který putuje dostředivými nervy a dráhami do jednotlivých oblastí mozku, kde se nachází ústředí analyzátorů. Zde vzniká korovou analýzou vzruchů počitek. Analyzátory lze rozdělit podle umístění receptorních zakončení na: vnější (exteroreceptory) a vnitřní (interoreceptory), které se dělí na další podskupiny – viz slovník.

Anamnéza

pomocí anamnézy zkoumáme důležité okolnosti, které mohly mít vliv na vývoj jedince od narození, resp. od početí po současnost. Podle způsobu jakým údaje získáváme rozlišujeme: heteroanamnézu: údaje získané od jiné osoby (např. rodič, učitel); autoanamnézu: údaje získané od vyšetřované osoby (většinou hlavně u dospělých). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Anorexie

původně nedostatek snaživosti
především nechutenství. Důvodem mohou být choroby zažívacího traktu, případně jiná onemocnění.
(Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Doplňující informace

Anorexie mentální

vyhladovění sebe sama. Porucha vyvolaná úmyslným snižováním váhy, kterou si způsobuje postižený sám tím, že se vyhýbá většině jídel a užívá způsoby snižování váhy jako je vyprovokované zvracení, užívání laxativ, diuretik, nadměrné cvičení, atd. Důvodem je strach z tloušťky, zkreslená představa o vlastním těle jako vtíravá ovládavá myšlenka, představa o povinnosti mít nízkou váhu jako výsledek sociokulturního tlaku na ideál dívky. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Anorexie sexuální

ztráta sexuální touhy. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Anticipace

předjímání, předjetí, předvídání, předzvěst. Myšlenkové předjímání budoucího dění.
předčasné uplatnění něčeho dříve, než je obvyklé, pravidelné.
(kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Anticipační představy

představy zaměřené do budoucnosti. Bývají spojeny s cílem činnosti, popř. s určitou potřebou a ovlivňují výkon jedince. Jestliže jsou doprovázeny kladným citovým přízvukem, pak jde o přání, obsahují-li záporný emoční náboj, mluvíme o obavách. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Antipatie

nelibost, nechuť, často neuvědomovaná, k určitým osobám a věcem, bez náležitého rozumového zdůvodnění. Je to afektivní postoj, který může vyústit v averzi. Podílí se na ní činnost vegetativního nervstva. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Archetypy

v analytické teorii n ejstarší typické zkušenosti lidstva. Vytvářejí kolektivní nevědomí, v němž se nacházejí v potencionální připravenosti. S archetypy se pojí též instinktivní tendence reagovat podle nich na určité životní situace . (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2002; Říčan, P.: Psychologie náboženství, Portál, Praha 2002)

Arteterapie

použití uměleckých technik jako nástroje diagnostiky, psychoterapie, výchovy, sociální práce. Klade důraz na aktivitu, přičemž využívá uvolňovací, katarzní a projektivní vlastnosti lidské tvořivosti. Pomocí kresby, koláže, modelování dochází k porozumění sobě i druhým a k překonávání některých problémů. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Asfyxie

dušení vedoucí k nedostatku kyslíku ve tkáních se současným hromaděním kysličníku uhličitého. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001 )

Asimilace

přizpůsobení, splynutí. Psychologický jev, kdy nově vnímané a pozorované objekty jsou upravovány v souvislosti s již dříve získanými a osvojenými poznatky. Dle J. Piageta zapojení nové zkušenosti do již existující struktury; přetváření skutečných či symbolických předmětů a tím jejich osvojování. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Asociace

vztah mezi duševními obsahy, např. mezi představami, pocity, pojmy, apod. viz též Volná asociace

Asociace volná

v psychoanalýze náhodně se vynořující myšlenky, představy a pocity. Volné asociace představují nejbezprostřednější cestu k nevědomým obsahům

Aspirace

snaha jednotlivce nebo společenských skupin o dosažení určitých subjektivně nebo společensky významných cílů. Náročnost cílů, které si člověk vytyčuje a jež se snaží uskutečnit (literární, vědecká, politická). (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Atraktivita

vzbuzující zájem, pozornost, přitažlivý, lákavý, poutavý. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Atribuce

přisuzování, připisování

připsání určité práce, resp. určení autorství
přiznaná kvalita, rys, znak, právo.
(Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Auditivní

související se sluchovou činností, sluchový. Paměť sluchová, klam sluchový. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Autogenní trénink

jedna z relaxačních technik, pomáhá navodit změněný stav vědomí. Autorem je J. H. Schultz. Využívá se při ní vzájemná souvislost mezi psychickým napětím, stavem vegetativní nervové soustavy a napětím svalstva. Prostřednictvím svalového uvolnění lze dosáhnout i uvolnění psychického, a tím ovlivnit některé orgánové funkce, které jsou řízeny vegetativní nervovou soustavou. Nižší stupeň nácviku autogenního tréninku se skládá z nácviku pocitu tíhy, tepla, vnímání klidného dechu, pravidelného rytmu srdce, tepla v břiše a chladu na čele. Pomáhá odstraňovat napětí, neklid, navodit spánek, duševní pohodu a vyrovnanost. Cvičí se 2 – 3krát denně po 5 minutách. Lze ho úspěšně uplatnit jak u dětí, tak u dospělých. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Autokorekce

sebenáprava, sebezlepšování

Automatizmus

zmechanizovaný úkon. Samovolný průběh pohybové činnosti bez kontroly vědomé pozornosti a vůle, jako je chůze, psaní, určitá gesta, grimasy. Základ návyků. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Autoregulace

samořízení, samoregulace. Řízení vlastního stavu organizmu nebo jiného systému zpravidla zaměřené na optimalizaci tohoto stavu. U člověka autoregulace probíhá na úrovni biologické, psychické i sociální. Průběh může být

nevědomý, jako při metabolických pochodech nebo
vědomý, jako při psych. zaměřené činnosti.

Jde o jednu ze základních schopností člověka řídit své volní jednání a vědomě usilovat o dosažení stanoveného cíle. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Autosugesce

slovní nebo mimoslovní působení jedince na sebe sama. Např. negativní myšlenky, které napadají studenta před zkouškou a které mají posléze tendenci ovlivnit jeho výkon. Může být vědomá i nevědomá (viz též sugesce, heterosugesce). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Autozom

(autosom) jakýkoli chromozom jiný než pohlavní. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Averze

silná antipatie. Pocit nelibosti, nechuti a odporu s tendencí vyhnout se někomu nebo něčemu nepříjemnému. Opakem je sympatie. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Stránka: 1 2 3 (Další)
VŠE