Případová studie: Konflikt v kanceláři
První varianta
Klíčová slova: konflikt, tolerance, asertivita, spolupráce při řešení konfliktu, racionální a osobní rovina v konfliktu
Jana chodí ráda navoněná. Petr s ní sdílí kancelář, ale ne vášeň pro parfémy. Jejich vůně mu vadí a tak často provokativně větrá. Větrá a větrá. Jana okno zavírá, Petr jde hned za ní a zase otevře. Čeká na příležitost, při které by mohl nějak šikovně svoje znechucení ventilovat. Jana nic nechce vědět. Průvan jí vadí a tak jednoho dne vybuchne.
Jana: Proboha, Petře, už zase větráš! Je tu hrozná zima!
Petr: Jen na chvilinku, aby tu byl čerstvý vzduch. Už se tu nedá dýchat.
J: Ale nepřeháněj, větral jsi před chvílí!
P: Ty to necítíš?
J: A co?
P: No tak já nevím, já tedy potřebuji čerstvý vzduch.
J: A nevadí ti, že jsem z toho pořád nastydlá?
P: Ty jsi nastydlá?
J: A ne?
P: Ničeho jsem si nevšiml.
J: No právě.
P: Ty taky nevidíš, když mi něco vadí.
J: A co ti vadí?
P: Ty tvoje parfémy. Voníš příliš, víš?
J: To nejsou žádné laciné šmejdy.
P: To neříkám, ale je to tu všude.
Jana uraženě zmlkne.
Petr také mlčí, oba tiše pracují. Petr pustí tiše nějakou hudbu z rádia.
Jana nic neříká.
Odpoledne přichází vedoucí.
J: Paní vedoucí, tady pan kolega na mě pořád pouští průvan. Já už to vážně nevydržím. Pořád smrkám. A teď ještě to rádio. Tady se nedá pracovat.
V: Paní Marková, tady se něco strhlo, že? Pane Nový, jak je to s tím větráním? Nemůžete se nějak rozumně dohodnout?
J: Já jsem se snažila.
P: Paní vedoucí, mě je prostě nepříjemné, že tu pořád smrdí ty voňavky. Tak větrám. Jsem povinen to čichat?
J: Co ti smrdí? A co ty tvoje svačiny? Všechno tu načichne z těch jeho divných jídel.
P: Kdybys jedla jako já, tak bys nevypadala takhle…
J: Paní vedoucí, já tohle nemám zapotřebí, vážně. Sama to slyšíte…
V: Pane Nový, takhle to vážně nejde, to přece nemyslíte vážně.
P: Paní vedoucí, já chci jen trochu normálního vzduchu.
V: Prosím vás, lidi, domluvte se nějak, ne? Nejste malé děti, ne?
J: To snad ne? To se musí nějak řešit. Přece mi tady nebude někdo říkat, co mám jíst. Já jsem tu už 13 let a opravdu nejsem už malá!
P: A co tím chcete říct, dámo? Já udělám dvakrát tolik práce a vážně už toho mám taky dost.
V: Dobře, tak přijdete zítra ve tři ke mně… oba dva! Vypadá to, že nemáte dost práce. Vedoucí odchází.
