Případová studie: Konflikt v kanceláři

První varianta

Klíčová slova: konflikt, tolerance, asertivita, spolupráce při řešení konfliktu, racionální a osobní rovina v konfliktu

Jana chodí ráda navoněná. Petr s ní sdílí kancelář, ale ne vášeň pro parfémy. Jejich vůně mu vadí a tak často provokativně větrá. Větrá a větrá. Jana okno zavírá, Petr jde hned za ní a zase otevře. Čeká na příležitost, při které by mohl nějak šikovně svoje znechucení ventilovat. Jana nic nechce vědět. Průvan jí vadí a tak jednoho dne vybuchne.

Jana: Proboha, Petře, už zase větráš! Je tu hrozná zima!

Petr: Jen na chvilinku, aby tu byl čerstvý vzduch. Už se tu nedá dýchat.

J: Ale nepřeháněj, větral jsi před chvílí!

P: Ty to necítíš?

J: A co?

P: No tak já nevím, já tedy potřebuji čerstvý vzduch.

J: A nevadí ti, že jsem z toho pořád nastydlá?

P: Ty jsi nastydlá?

J: A ne?

P: Ničeho jsem si nevšiml.

J: No právě.

P: Ty taky nevidíš, když mi něco vadí.

J: A co ti vadí?

P: Ty tvoje parfémy. Voníš příliš, víš?

J: To nejsou žádné laciné šmejdy.

P: To neříkám, ale je to tu všude.

Jana uraženě zmlkne.

Petr také mlčí, oba tiše pracují. Petr pustí tiše nějakou hudbu z rádia.

Jana nic neříká.

Odpoledne přichází vedoucí.

J: Paní vedoucí, tady pan kolega na mě pořád pouští průvan. Já už to vážně nevydržím. Pořád smrkám. A teď ještě to rádio. Tady se nedá pracovat.

V: Paní Marková, tady se něco strhlo, že? Pane Nový, jak je to s tím větráním? Nemůžete se nějak rozumně dohodnout?

J: Já jsem se snažila.

P: Paní vedoucí, mě je prostě nepříjemné, že tu pořád smrdí ty voňavky. Tak větrám. Jsem povinen to čichat?

J: Co ti smrdí? A co ty tvoje svačiny? Všechno tu načichne z těch jeho divných jídel.

P: Kdybys jedla jako já, tak bys nevypadala takhle…

J: Paní vedoucí, já tohle nemám zapotřebí, vážně. Sama to slyšíte…

V: Pane Nový, takhle to vážně nejde, to přece nemyslíte vážně.

P: Paní vedoucí, já chci jen trochu normálního vzduchu.

V: Prosím vás, lidi, domluvte se nějak, ne? Nejste malé děti, ne?

J: To snad ne? To se musí nějak řešit. Přece mi tady nebude někdo říkat, co mám jíst. Já jsem tu už 13 let a opravdu nejsem už malá!

P: A co tím chcete říct, dámo? Já udělám dvakrát tolik práce a vážně už toho mám taky dost.

V: Dobře, tak přijdete zítra ve tři ke mně… oba dva! Vypadá to, že nemáte dost práce. Vedoucí odchází.

Co bylo špatně?

Lepší varianta

Jana chodí ráda navoněná. Petr s ní sdílí kancelář, ale ne vášeň pro parfémy. Jejich vůně mu vadí. Několikrát se snaží prostě jen vyvětrat, ale nestačí to. Nechce Janu urazit, jen prosadit svůj požadavek, aby v kanceláři nic nevonělo příliš. Přemýšlí, jak to Janě sdělit.

P: Jano, prosím tě, potřebuji se s tebou na něčem domluvit, ale je to trochu osobní…

J: O co jde? Zveš mě na rande?

P: Jestli vezmeš taky manžela a já Kamilu, tak jo… Ale ne, vážně. Přiznám se ti, že hrozně trpím, když cítím nějakou výraznou vůni.

J: Výraznou vůni? Souvisí to nějak s tvým větráním?

P: Právě! Větrám, protože mi tvůj parfém prostě nedělá dobře. Ale fakt je, že pak je tu zase docela chladno.

J: To je to tak cítit? A tobě se nelíbí?

P: V tom to není. Prostě je to jen moc intenzivní. Je to tu docela malé…

J: Tak to máš říct, ne? Já už to neodhadnu…

P: To víš, já nevěděl, jak do toho. Teď se mi teda ulevilo.

J: No já jsem se zase bála, že tu budu muset sedět v kožichu.

Oba se smějí. Petr doufá, že Jana bude parfémem napříště šetřit...

Co se zlepšilo?