Státní zastupitelství
Požiadavky na absolvovanie
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ
Státní zastupitelství je významným činitelem výkonu spravedlnosti. Státní zastupitelství realizuje právo státu na stíhání osob, které se měly dopustit trestných činů. Tento zájem se v demokratické trestní justici chápe šířeji jako 'veřejný zájem', který je v tom, že veřejný žalobce stíhá osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, ale i v tom, že veřejný žalobce má uloženy povinnosti k oběti trestného činu, mladistvým pachatelům, obhajobě, atp. Tyto povinnosti se týkají ochrany základních práv a svobod, do nichž je zasahováno v trestním řízení, a to nejen obviněného, ale i dalších osob zúčastněných na trestním procesu. Státní zastupitelství zajišťuje veřejný zájem i v netrestní oblasti své působnosti. Účast státních zástupců a soudců na výkonu trestní spravedlnosti je rozdílná. Soudci v trestním řízení rozhodují o vině a trestu, státní zástupci podávají k soudu obžalobu a zastupují ji v řízení před soudem. Společným rysem je to, že soudci i státní zástupci se účastní na výkonu trestní spravedlnosti.
HISTORIE STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
Skutečný původ má tato instituce v právu francouzském, a to již v tzv. inkvizičním řízení. Řízení před francouzskými soudy bylo původně velmi přísně formalizováno a zastupování účastníků v něm nebylo možné. Jediným privilegiem byli v tomto případě vybaveni král a závislé osoby.Teprve v roce 1302 byli nařízením krále Filipa IV. Sličného zavedeni pro trestní řízení královští zmocněnci, resp. prokurátoři, jimž bylo zakázáno přijímat pověření k zastupování od soukromých osob. Tato funkce postupně nabyla charakteru stálých úřadů.
Od 16. století existoval ve Francii ústřední orgán státní správy pro zastupování státu ve věcech veřejného zájmu netrestního tzv. veřejné ministerstvo. Tento orgán byl koncem 18. století, kdy byla ve Francii provedena právní reforma, přeměněn na orgán plně vybavený k zastupování všech sporů, které stát vedl ve veřejném zájmu nebo ve svém zájmu soukromoprávním proti jiným subjektům. Toto veřejné ministerstvo vykonávalo vedle řady funkcí v trestním i netrestním řízení rovněž dozor nad soudy, a to ze své pozice strážce zákona.
Po revoluci v roce 1789 došlo během k četným změnám, jež se dotkly také veřejné žaloby. Dosavadní inkviziční řízení, které se stalo nástrojem mocenské zvůle a ohrožovalo bezpečnost občanů mnohdy více než 'tradiční zločinci', bylo přizpůsobeno anglickému právu a v důsledku toho si přípravné řízení uchovalo ráz řízení inkvizičního, avšak hlavní líčení mělo charakter obžalovací. V tomto systému procesu už tedy nebylo možné zahájit hlavní líčení z iniciativy soudu, ale jen na základě návrhu státního, případně soukromého žalobce.
V první polovině 19. století se nechaly francouzským příklad inspirovat při reformování trestního řízení také některé staroněmecké státy a prostřednictvím tzv. reformovaných trestních řádů přešla instituce státního zastupitelství i do práva rakouského, tudíž i českého.
SOUSTAVA STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a obvody soudů. Státní zastupitelství je zásadně příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí. Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, dvě vrchní státní zastupitelství v Praze a Olomouci, osm krajských státních zastupitelství a okresní státní zastupitelství. Pro dobu branné pohotovosti státu zákon o státním zastupitelství předpokládá fungování vyšších a nižších polních státních zastupitelství.
V čele státního zastupitelství stojí vedoucí státní zástupce, jehož pojmenování se odvíjí od stupně státního zastupitelství. V čele Nejvyššího státního zastupitelství stojí nejvyšší státní zástupce. Do funkce nejvyššího státního zástupce byla 9. listopadu 2005 jmenována JUDr. Renata Vesecká..
V čele vrchního státního zastupitelství stojí vrchní státní zástupce, v čele krajského státního zastupitelství stojí krajský státní zástupce a v čele okresního státního zastupitelství stojí okresní státní zástupce. státní zástupci). Vedoucího státního zástupce zastupuje jeho náměstek či náměstci.
VZTAHY V RÁMCÍ STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
Vztahy v soustavě státního zastupitelství jsou založeny na základě omezené nadřízenosti a podřízenosti. Realizace řídících a kontrolních vztahů se označuje jako dohled. Dohled bývá rozlišován na vertikální, který je vykonáván mezi různými stupni státních zastupitelství, a horizontální, který je vykonáván uvnitř jednotlivých státních zastupitelství, tedy ze strany vedoucího státního zástupce či jím pověřeného státního zástupce vůči jednotlivým státním zástupcům daného státního zastupitelství.
Nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu a dávat jim v konkrétních věcech písemné pokyny k jejich postupu. Podřízené státní zastupitelství je povinno se takovými pokyny řídit, pokyn může v konkrétní věci písemně odmítnout pouze tehdy, pokud by byl v rozporu se zákonem. Nejvyšší státní zastupitelství ani vrchní státní zastupitelství nemohou vydávat závazné pokyny v neskončené věci vedené u okresního státního zastupitelství a ani si věc nemohou atrahovat a vyřídit ji samy.
Obdobný princip se uplatňuje i mezi vedoucím státním zástupcem a státními zástupci působícími u daného státního zastupitelství.
Při řízení soustavy státního zastupitelství má výsadní postavení nejvyšší státní zástupce. Ke sjednocení a usměrnění postupu státních zástupců při výkonu jejich působnosti může vydávat pokyny obecné povahy, které jsou závazné jak pro všechny státní zástupce, tak i pro další zaměstnance státního zastupitelství. Ke sjednocení výkladu zákonů a dalších právních předpisů může vydávat výkladová stanoviska, která sice formálně nejsou bezprostředně závazná a mají pouze doporučující charakter, avšak v soustavě státního zastupitelství mají velkou váhu a odchýlení od nich by mělo být vždy pečlivě odůvodněno. Nejvyšší státní zástupce také může nařídit kontrolu skončených věcí.
1. STÁTNÍ ZÁSTUPCI
Státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti a může se jím stát občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, ke dni jmenování dosáhl věku nejméně 25 let, získal vysokoškolské vzdělání studiem magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice, úspěšně složil závěrečnou zkoušku, jeho morální vlastnosti dávají záruku, že bude funkci řádně zastávat, a souhlasí se svým jmenováním do funkce a s přidělením k určitému státnímu zastupitelství. Státní zástupci jsou jmenování na dobu časově neomezenou a svoji funkci vykonávají v pracovním poměru. Funkce zaniká nejpozději na konci kalendářního roku, v němž státní zástupce dosáhne věku 70 let. Státní zástupce nesmí vykonávat jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost, s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, jakož i činnosti v poradních orgánech státu, jsou-li takové činnosti slučitelné s požadavky na řádný výkon funkce státního zástupce. 9. listopadu 2005 byla nejvyšší státní zástupkyní JUDr. Renata Vesecká.
K jinému státnímu zastupitelství lze státního zástupce přeložit pouze s jeho souhlasem či na jeho žádost. Jediným možným případem nuceného přidělení k jinému státnímu zastupitelství by byl případ změny v organizaci státního zastupitelství či změny obvodů státních zastupitelství, pokud by nebylo možno zajistit výkon působnosti státního zastupitelství přeložením státních zástupců s jejich souhlasem.
Odborným pomocníkem státního zástupce je asistent státního zástupce a dále vyšší úředník státního zastupitelství. Budoucí státní zástupci se na výkon funkce odborně připravují v průběhu čekatelské praxe, která trvá 3 roky a za niž je uznávána praxe asistenta státního zástupce nebo jiná zákonem upravená právní praxe. Do pracovního poměru právního čekatele může být přijat ten, kdo splňuje předpoklady pro jmenování státního zástupce (s výjimkou věku, závěrečné zkoušky a souhlasu s přidělením).
2. POUŽITÁ LITERATURA
Cs.wikipedie [online]. 2004 [cit. 2010-04-25]. Státní zastupitelství. Dostupné z WWW:
< http://cs.wikipedia.org/wiki/Státní_zastupitelství>.
Cs.wikipedie [online]. 2005 [cit. 2010-04-25]. Státní zastupitelství. Dostupné z WWW:
< http://cs.wikipedia.org/wiki/Státní_zastupitelství>.
Nejvyšší státní zastupitelství [online]. 2004 [cit. 2010-04-25]. Státní zastupitelství. Dostupné z WWW: < http://portal.justice.cz/Justice2/uvod/StatniZast.aspx>.
KOUDELKA, Zdeněk; RŮŽIČKA, Miroslav; VONDRUŠKA, František. Zákon o státním zastupitelství s komentářem a judikaturou. Praha : Leges, s. r. o., 2010. 400 s. ISBN 978-80-87212-25-7.
Státní zastupitelství je významným činitelem výkonu spravedlnosti. Státní zastupitelství realizuje právo státu na stíhání osob, které se měly dopustit trestných činů. Tento zájem se v demokratické trestní justici chápe šířeji jako 'veřejný zájem', který je v tom, že veřejný žalobce stíhá osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, ale i v tom, že veřejný žalobce má uloženy povinnosti k oběti trestného činu, mladistvým pachatelům, obhajobě, atp. Tyto povinnosti se týkají ochrany základních práv a svobod, do nichž je zasahováno v trestním řízení, a to nejen obviněného, ale i dalších osob zúčastněných na trestním procesu. Státní zastupitelství zajišťuje veřejný zájem i v netrestní oblasti své působnosti. Účast státních zástupců a soudců na výkonu trestní spravedlnosti je rozdílná. Soudci v trestním řízení rozhodují o vině a trestu, státní zástupci podávají k soudu obžalobu a zastupují ji v řízení před soudem. Společným rysem je to, že soudci i státní zástupci se účastní na výkonu trestní spravedlnosti.
HISTORIE STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
Skutečný původ má tato instituce v právu francouzském, a to již v tzv. inkvizičním řízení. Řízení před francouzskými soudy bylo původně velmi přísně formalizováno a zastupování účastníků v něm nebylo možné. Jediným privilegiem byli v tomto případě vybaveni král a závislé osoby.Teprve v roce 1302 byli nařízením krále Filipa IV. Sličného zavedeni pro trestní řízení královští zmocněnci, resp. prokurátoři, jimž bylo zakázáno přijímat pověření k zastupování od soukromých osob. Tato funkce postupně nabyla charakteru stálých úřadů.
Od 16. století existoval ve Francii ústřední orgán státní správy pro zastupování státu ve věcech veřejného zájmu netrestního tzv. veřejné ministerstvo. Tento orgán byl koncem 18. století, kdy byla ve Francii provedena právní reforma, přeměněn na orgán plně vybavený k zastupování všech sporů, které stát vedl ve veřejném zájmu nebo ve svém zájmu soukromoprávním proti jiným subjektům. Toto veřejné ministerstvo vykonávalo vedle řady funkcí v trestním i netrestním řízení rovněž dozor nad soudy, a to ze své pozice strážce zákona.
Po revoluci v roce 1789 došlo během k četným změnám, jež se dotkly také veřejné žaloby. Dosavadní inkviziční řízení, které se stalo nástrojem mocenské zvůle a ohrožovalo bezpečnost občanů mnohdy více než 'tradiční zločinci', bylo přizpůsobeno anglickému právu a v důsledku toho si přípravné řízení uchovalo ráz řízení inkvizičního, avšak hlavní líčení mělo charakter obžalovací. V tomto systému procesu už tedy nebylo možné zahájit hlavní líčení z iniciativy soudu, ale jen na základě návrhu státního, případně soukromého žalobce.
V první polovině 19. století se nechaly francouzským příklad inspirovat při reformování trestního řízení také některé staroněmecké státy a prostřednictvím tzv. reformovaných trestních řádů přešla instituce státního zastupitelství i do práva rakouského, tudíž i českého.
SOUSTAVA STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a obvody soudů. Státní zastupitelství je zásadně příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí. Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, dvě vrchní státní zastupitelství v Praze a Olomouci, osm krajských státních zastupitelství a okresní státní zastupitelství. Pro dobu branné pohotovosti státu zákon o státním zastupitelství předpokládá fungování vyšších a nižších polních státních zastupitelství.
V čele státního zastupitelství stojí vedoucí státní zástupce, jehož pojmenování se odvíjí od stupně státního zastupitelství. V čele Nejvyššího státního zastupitelství stojí nejvyšší státní zástupce. Do funkce nejvyššího státního zástupce byla 9. listopadu 2005 jmenována JUDr. Renata Vesecká..
V čele vrchního státního zastupitelství stojí vrchní státní zástupce, v čele krajského státního zastupitelství stojí krajský státní zástupce a v čele okresního státního zastupitelství stojí okresní státní zástupce. státní zástupci). Vedoucího státního zástupce zastupuje jeho náměstek či náměstci.
VZTAHY V RÁMCÍ STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
Vztahy v soustavě státního zastupitelství jsou založeny na základě omezené nadřízenosti a podřízenosti. Realizace řídících a kontrolních vztahů se označuje jako dohled. Dohled bývá rozlišován na vertikální, který je vykonáván mezi různými stupni státních zastupitelství, a horizontální, který je vykonáván uvnitř jednotlivých státních zastupitelství, tedy ze strany vedoucího státního zástupce či jím pověřeného státního zástupce vůči jednotlivým státním zástupcům daného státního zastupitelství.
Nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu a dávat jim v konkrétních věcech písemné pokyny k jejich postupu. Podřízené státní zastupitelství je povinno se takovými pokyny řídit, pokyn může v konkrétní věci písemně odmítnout pouze tehdy, pokud by byl v rozporu se zákonem. Nejvyšší státní zastupitelství ani vrchní státní zastupitelství nemohou vydávat závazné pokyny v neskončené věci vedené u okresního státního zastupitelství a ani si věc nemohou atrahovat a vyřídit ji samy.
Obdobný princip se uplatňuje i mezi vedoucím státním zástupcem a státními zástupci působícími u daného státního zastupitelství.
Při řízení soustavy státního zastupitelství má výsadní postavení nejvyšší státní zástupce. Ke sjednocení a usměrnění postupu státních zástupců při výkonu jejich působnosti může vydávat pokyny obecné povahy, které jsou závazné jak pro všechny státní zástupce, tak i pro další zaměstnance státního zastupitelství. Ke sjednocení výkladu zákonů a dalších právních předpisů může vydávat výkladová stanoviska, která sice formálně nejsou bezprostředně závazná a mají pouze doporučující charakter, avšak v soustavě státního zastupitelství mají velkou váhu a odchýlení od nich by mělo být vždy pečlivě odůvodněno. Nejvyšší státní zástupce také může nařídit kontrolu skončených věcí.
1. STÁTNÍ ZÁSTUPCI
Státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti a může se jím stát občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, ke dni jmenování dosáhl věku nejméně 25 let, získal vysokoškolské vzdělání studiem magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice, úspěšně složil závěrečnou zkoušku, jeho morální vlastnosti dávají záruku, že bude funkci řádně zastávat, a souhlasí se svým jmenováním do funkce a s přidělením k určitému státnímu zastupitelství. Státní zástupci jsou jmenování na dobu časově neomezenou a svoji funkci vykonávají v pracovním poměru. Funkce zaniká nejpozději na konci kalendářního roku, v němž státní zástupce dosáhne věku 70 let. Státní zástupce nesmí vykonávat jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost, s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, jakož i činnosti v poradních orgánech státu, jsou-li takové činnosti slučitelné s požadavky na řádný výkon funkce státního zástupce. 9. listopadu 2005 byla nejvyšší státní zástupkyní JUDr. Renata Vesecká.
K jinému státnímu zastupitelství lze státního zástupce přeložit pouze s jeho souhlasem či na jeho žádost. Jediným možným případem nuceného přidělení k jinému státnímu zastupitelství by byl případ změny v organizaci státního zastupitelství či změny obvodů státních zastupitelství, pokud by nebylo možno zajistit výkon působnosti státního zastupitelství přeložením státních zástupců s jejich souhlasem.
Odborným pomocníkem státního zástupce je asistent státního zástupce a dále vyšší úředník státního zastupitelství. Budoucí státní zástupci se na výkon funkce odborně připravují v průběhu čekatelské praxe, která trvá 3 roky a za niž je uznávána praxe asistenta státního zástupce nebo jiná zákonem upravená právní praxe. Do pracovního poměru právního čekatele může být přijat ten, kdo splňuje předpoklady pro jmenování státního zástupce (s výjimkou věku, závěrečné zkoušky a souhlasu s přidělením).
2. POUŽITÁ LITERATURA
Cs.wikipedie [online]. 2004 [cit. 2010-04-25]. Státní zastupitelství. Dostupné z WWW:
< http://cs.wikipedia.org/wiki/Státní_zastupitelství>.
Cs.wikipedie [online]. 2005 [cit. 2010-04-25]. Státní zastupitelství. Dostupné z WWW:
< http://cs.wikipedia.org/wiki/Státní_zastupitelství>.
Nejvyšší státní zastupitelství [online]. 2004 [cit. 2010-04-25]. Státní zastupitelství. Dostupné z WWW: < http://portal.justice.cz/Justice2/uvod/StatniZast.aspx>.
KOUDELKA, Zdeněk; RŮŽIČKA, Miroslav; VONDRUŠKA, František. Zákon o státním zastupitelství s komentářem a judikaturou. Praha : Leges, s. r. o., 2010. 400 s. ISBN 978-80-87212-25-7.
Posledná zmena: pondelok, 27 januára 2014, 11:57