OECD - organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
Completion requirements
ORGANIZACE PRO HOSPODÁŘKOU SPOLUPRÁCI A ROZVOJ - OECD
Historie
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development - OECD) byla založena 30. září 1961 jako následnice Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (Organization for Europien Economic Cooperation - OEEC). Ta vznikla v roce 1948 v rámci Marshallova plánu obnovy a rozvoje Evropy.
Zakládající státy
Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spolková republika Německo, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Velká Británie a Spojené státy americké. Postupně se k nim ještě připojily Japonsko, Finsko a Austrálie a v roce 1973 Nový Zéland.
V dubnu 1994 bylo za plnoprávného člena přijato Mexiko. Členské země OECD bývají někdy také nazývány G -25. Po pádu železné opony vytvořila tato organizace Středisko pro spolupráci s evropskými ekonomikami přecházejícími na tržní hospodářství a připravila pro ně program spolupráce PIT - Partners in Transition.
Základní cíl OECD
Základním cílem je dosažení co nejvyššího hospodářského růstu a zaměstnanosti a prostřednictvím koordinace politiky členských zemí podpora hospodářského a sociálního rozvoje v oblastech působnosti organizace. Významným úkolem je i koordinace pomoci členských zemí rozvojovým státům.
Při naplňování těchto záměrů dociluje OECD řady poměrně úspěšných výsledků. Přestože 25 členských zemí tvoří přibližně sedminu z celkového počtu států světa a jenom 16% světové populace, kryjí tyto země ze dvou třetin celosvětový objem výroby zboží a služeb, 60 % světového exportu a 80 % hospodářské pomoci rozvojovým zemím.
Rozdělení pravomocí
Vrcholným orgánem OECD je Rada (Council), kterou tvoří zástupci členských zemí. Jednotlivé země mají stálé delegace, které jsou ustaveny jako diplomatická zastoupení v čele s velvyslancem. Velvyslanec potom reprezentuje svoji zemi na pravidelných týdenních zasedáních Rady, kterým přesedá generální tajemník. Každoročně na přelomu května a června se schází Rada na úrovni ministrů členských zemí.
Rada pracující na principu konsensu vydává buď rozhodnutí (Decision), která zavazují členské země, nebo doporučení (Recommendation) vyjadřující politickou vůli. Rada schvaluje program činnosti výborů (Committees) a v její práci jí pomáhá výkonný výbor (Executive Committee), který je hlavním výkonným orgánem. Má čtrnáct členů určených každoročně radou.
Rozhodující část práce OECD probíhá v desítkách specializovaných výborů, skupin expertů a pracovních týmů. Hlavní výbory byly ustaveny např. pro hospodářskou politiku, obchod, průmysl, vědeckou a technologickou politiku ap.
Výbory a ostatní pracovní skupiny tvoří přední odborníci jednotlivých členských zemí nebo členové stálých delegací při OECD. Vlastní činnost administrativně zajišťuje mezinárodní sekretariát, v jehož čele je generální tajemník, který má tři náměstky.
Činnost aparátu OECD a další aktivity jsou finančně zabezpečovány ročními příspěvky členských zemí. Jejich výše závisí na velikosti hrubého národního produktu (GNP). Členské země mohou přispívat i nad tento rámec zejména na práce, na kterých mají zvláštní zájem s ohledem na dlouhodobější perspektivu.
Jednací Jazyk
Oficiálními jazyky jsou angličtina a francouzština. Pracovníci sekretariátu jsou vybíráni ze všech členských zemí. Sídlem sekretariátu je Paříž. V Bonnu, Tokiu a Washingtonu jsou publikační a informační střediska. Sekretariát OECD má 1800 zaměstnanců, z toho je 600 ekonomů, statistiků a analytiků. Další personál zajišťuje jednání a konference, připravuje dokumenty a publikace a řeší i ostatní otázky.
Rozdělení sekretariátu
Sekretariát je rozdělen na řadu specializovaných ředitelství (Directorates) odpovídajících výborům, které jsou partnery hlavních resortů členských zemí. Vedle hospodářského a statistického oddělení existují jednotlivá ředitelství pro:
- spolupráci při rozvoji
- finanční, rozpočtové a podnikatelské záležitosti
- obchod
- vědu, techniku a průmysl
- potraviny, zemědělství a rybolov
- sociální záležitosti, pracovní sílu a vzdělávání
- životní prostředí
- veřejnou správu
Dále bylo ustaveno několik samostatných nebo částečně samostatných útvarů, každý z nich se svým vlastním řídícím výborem jako např.
- Agentura pro jadernou energetiku
- Rozvojové středisko
- Klub Sahel
- Středisko pro výzkum problematiky vzdělávání a inovací.
Rozsáhlou spolupráci udržuje OECD s četnými mezinárodními organizacemi jako jsou Evropská unie, Evropské sdružení volného obchodu, různé organizace OSN atd. Odborné útvary organizace průběžně zkoumají a analyzují činnost jednotlivých států z různých pohledů. Proto také OECD představuje největší zdroj srovnávacích údajů nejen o ekonomikách členských zemí, ale i ekonomice světa globálně. Rozsáhlé informační zdroje dovolují potom zpracovávat všestranné expertizy, které jsou potom publikovány. Tak se OECD stala největším světovým vydavatelem, který publikuje hospodářské rozbory.
Ročně vydává průměrně 250 titulů, které zahrnují v podstatě všechny oblasti činnosti organizace jako všeobecné ekonomické analýzy a prognózy, energetiku, rozvojovou pomoc, zaměstnanost a sociální problematiku, trhy, a spotřebitelskou politiku, vzdělávání, životní prostředí, regionální vývoj, zemědělství, dopravu a turistiku. Dvakrát ročně jsou hospodářským a statistickým oddělením vydávány detailní ekonomické prognózy pro všechny země OECD, každý rok je pro každou členskou zemi publikován podrobný přehled o hospodářské politice a výkonnosti ekonomiky.
V současné době je jedním z velkých problémů nezaměstnanost. Jako hlavní zbraň proti ní je podle mínění odborníků OECD vhodná makroekonomická politika, která krátkodobě ovlivňuje sezónní výkyvy objemu výroby a nezaměstnanosti a v dlouhodobém výhledu vytváří zdravé finanční klima a cenovou stabilitu, což opět přispívá ke zvyšování objemu produkce a zaměstnanosti. Stabilita ekonomického rozvoje podporuje vznik nových podnikatelských aktivit a zvyšuje šanci na rozvoj firem stávajících.
Pro snižování nezaměstnanosti dobře působí i technický pokrok a jeho rozšiřování do všech členských zemí. Tím se zvyšuje produktivita práce, počet pracovních příležitostí a životní úroveň. Platí to však v dlouhodobém případně střednědobém období. V krátkodobém měřítku vede totiž dokonalejší technologie k snižování potřeby pracovních sil, zvláště těch méně kvalifikovaných. Problémem je malá mobilita pracovních sil. Proto by měly vlády členských zemí OECD vytvořit takové právní normy, které by měly umožnit i práci na zkrácený úvazek. S tím však souvisí nutnost revize daňových a sociálních systémů, které zatím zájemce o práci na zkrácený úvazek diskriminují. Všechna tato doporučení nejsou v žádném případě brána jako dogmata, každá členská země si z nich vybírá ta, která mají v konkrétní zemi naději na pomoc při snižování nezaměstnanosti.
Nezbytnou podmínkou rozvoje počtu pracovních sil je politika podpory soukromého podnikání. Malé a střední firmy nemohou být diskriminovány vůči firmám velkým. Studie, kterou zpracovala OECD, proto doporučuje, aby začínajícím podnikatelům byly poskytovány výhody, které se nemusí omezovat jenom na daňovou problematiku. To se týká nejen poskytování nezbytných informací, ale i přívětivějšího postoje státních institucí k začínajícím podnikatelům.
Významným prvkem při řešení problematiky nezaměstnanosti je mzda, i když se nesmí zapomínat na další náklady na pracovní sílu jako jsou příspěvky na sociální zabezpečení. Ty totiž mnohdy neúměrně zvyšují náklady na pracovní sílu a někdy jsou tyto náklady vyšší než vlastní mzda. Z toho potom vyplývá neochota podnikatelů zvyšovat počet pracovních míst. Stát by se proto měl snažit přehodnotit svoje přístupy a vytvořit oboustranně výhodné podmínky v oblasti daňové a sociální politiky.
Studie ke snižování nezaměstnanosti OECD upozorňuje i na nutnost změny přístupu k povinnosti podnikatelů udržovat pracovní místa i v případech, že dotyčné zaměstnance nepotřebují. Pokud je tento předpis příliš striktní, působí kontraproduktivně a podnikatel není ochoten v době konjunktury zvyšovat počet pracovních míst.
Ke zvýšení efektivnosti světového hospodářství přispívá koordinační činnost OECD, kterou vznikají nové dimenze propojení mezinárodního obchodu, investic a hospodářské spolupráce. To umožňuje jednotlivým zemím i podnikům využívat poznatky technického pokroku a ve svém důsledku vede ke snižování vlastních nákladů. Dochází k významnému propojení národních ekonomik do světového dění např. prostřednictvím zahraničních investic. Tím se snižují přepravní nároky a zboží je vyráběno přímo v zemích spotřeby.
Oživení světové ekonomiky v současnosti vyžaduje rozvoj mezinárodního obchodu a mezinárodní spolupráce společností. Proto vznikají společné podniky, jejichž prostřednictvím přechází z jedné země do druhé know-how. Nejvíce aktivity v této oblasti mají země západní Evropy, Spojené státy a Japonsko. Kooperace se zaměřuje zejména na letecký a elektronický průmysl, telekomunikace, počítačovou techniku a automobilový průmysl. Původně do této spolupráce vstupovaly firmy velké, v současné době se spolupráce dotýká také firem menších. Globalizace se týká zejména oborů náročných na výzkum a vývoj. Taková spolupráce zpětně přispívá ke zvyšování počtu pracovních příležitostí, což je významné zejména v současné době, kdy se problém nezaměstnanosti stává problémem spíše politickým než ekonomickým.
Pro podnikatele, kteří chtějí proniknout na trhy členských států, je důležité, aby se seznámili s podmínkami, které jsou kladeny na výrobky a služby i z hlediska spotřebitelského. V oblasti spotřebitelských záležitostí klade OECD velký důraz na podporu politiky ochrany hospodářské soutěže. Ta je totiž primárním předpokladem, který pomáhá spotřebiteli zajistit zboží i služby v dostatečné nabídce, přiměřené jakosti a za přiměřenou cenu. V pozadí však nejsou ani další aspekty spotřebitelské politiky.
Vstup ČR do OECD
Česká republika, Maďarsko a Polsko se staly právoplatnými členy OECD v průběhu roku 1996.
A závěrem, co přináší členství České republiky v OECD? Množství kontaktů s odborníky, které nám umožní mj. poučit se z chyb, kterými jiné země ztratily mnoho času. Získáváme další znalosti a nápady, které nám umožní urychlit rozvoj hospodářství.
Vstup Slovenska do OECD
Ministr zahraničí Slovenské republiky Eduard Kukan a generální tajemník ORGANIZACE PRO EKONOMICKOU SPOLUPRÁCI A ROZVOJ, Donald J. Johnston, podepsali návrh, kterým by se měl stvrdili termín, pro vstup Slovenska do OECD. Slovensko by se mělo tak stát třicátým členem ORGANIZACE PRO EKONOMICKOU SPOLUPRÁCI A ROZVOJ.
Tento návrh pro přijetí Slovenska do OECD byl podstoupen Slovenskému parlamentu, aby jej schválil a to přibližně v lhůtě dvou následujících měsíců. Potom ještě musel písemně stvrdit rozhodnutí o členství i prezident Slovenské republiky. Až poté se následně otevřela cesta Slovensku pro formální vstup do této organizace plánovaný na 28. červenec 2000.
Seznam použité literatury
www.oecd.org
http://en.wikipedia.org/wiki/Organisation_for_Economic_Co-operation_and_Development
Historie
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development - OECD) byla založena 30. září 1961 jako následnice Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (Organization for Europien Economic Cooperation - OEEC). Ta vznikla v roce 1948 v rámci Marshallova plánu obnovy a rozvoje Evropy.
Zakládající státy
Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spolková republika Německo, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Velká Británie a Spojené státy americké. Postupně se k nim ještě připojily Japonsko, Finsko a Austrálie a v roce 1973 Nový Zéland.
V dubnu 1994 bylo za plnoprávného člena přijato Mexiko. Členské země OECD bývají někdy také nazývány G -25. Po pádu železné opony vytvořila tato organizace Středisko pro spolupráci s evropskými ekonomikami přecházejícími na tržní hospodářství a připravila pro ně program spolupráce PIT - Partners in Transition.
Základní cíl OECD
Základním cílem je dosažení co nejvyššího hospodářského růstu a zaměstnanosti a prostřednictvím koordinace politiky členských zemí podpora hospodářského a sociálního rozvoje v oblastech působnosti organizace. Významným úkolem je i koordinace pomoci členských zemí rozvojovým státům.
Při naplňování těchto záměrů dociluje OECD řady poměrně úspěšných výsledků. Přestože 25 členských zemí tvoří přibližně sedminu z celkového počtu států světa a jenom 16% světové populace, kryjí tyto země ze dvou třetin celosvětový objem výroby zboží a služeb, 60 % světového exportu a 80 % hospodářské pomoci rozvojovým zemím.
Rozdělení pravomocí
Vrcholným orgánem OECD je Rada (Council), kterou tvoří zástupci členských zemí. Jednotlivé země mají stálé delegace, které jsou ustaveny jako diplomatická zastoupení v čele s velvyslancem. Velvyslanec potom reprezentuje svoji zemi na pravidelných týdenních zasedáních Rady, kterým přesedá generální tajemník. Každoročně na přelomu května a června se schází Rada na úrovni ministrů členských zemí.
Rada pracující na principu konsensu vydává buď rozhodnutí (Decision), která zavazují členské země, nebo doporučení (Recommendation) vyjadřující politickou vůli. Rada schvaluje program činnosti výborů (Committees) a v její práci jí pomáhá výkonný výbor (Executive Committee), který je hlavním výkonným orgánem. Má čtrnáct členů určených každoročně radou.
Rozhodující část práce OECD probíhá v desítkách specializovaných výborů, skupin expertů a pracovních týmů. Hlavní výbory byly ustaveny např. pro hospodářskou politiku, obchod, průmysl, vědeckou a technologickou politiku ap.
Výbory a ostatní pracovní skupiny tvoří přední odborníci jednotlivých členských zemí nebo členové stálých delegací při OECD. Vlastní činnost administrativně zajišťuje mezinárodní sekretariát, v jehož čele je generální tajemník, který má tři náměstky.
Činnost aparátu OECD a další aktivity jsou finančně zabezpečovány ročními příspěvky členských zemí. Jejich výše závisí na velikosti hrubého národního produktu (GNP). Členské země mohou přispívat i nad tento rámec zejména na práce, na kterých mají zvláštní zájem s ohledem na dlouhodobější perspektivu.
Jednací Jazyk
Oficiálními jazyky jsou angličtina a francouzština. Pracovníci sekretariátu jsou vybíráni ze všech členských zemí. Sídlem sekretariátu je Paříž. V Bonnu, Tokiu a Washingtonu jsou publikační a informační střediska. Sekretariát OECD má 1800 zaměstnanců, z toho je 600 ekonomů, statistiků a analytiků. Další personál zajišťuje jednání a konference, připravuje dokumenty a publikace a řeší i ostatní otázky.
Rozdělení sekretariátu
Sekretariát je rozdělen na řadu specializovaných ředitelství (Directorates) odpovídajících výborům, které jsou partnery hlavních resortů členských zemí. Vedle hospodářského a statistického oddělení existují jednotlivá ředitelství pro:
- spolupráci při rozvoji
- finanční, rozpočtové a podnikatelské záležitosti
- obchod
- vědu, techniku a průmysl
- potraviny, zemědělství a rybolov
- sociální záležitosti, pracovní sílu a vzdělávání
- životní prostředí
- veřejnou správu
Dále bylo ustaveno několik samostatných nebo částečně samostatných útvarů, každý z nich se svým vlastním řídícím výborem jako např.
- Agentura pro jadernou energetiku
- Rozvojové středisko
- Klub Sahel
- Středisko pro výzkum problematiky vzdělávání a inovací.
Rozsáhlou spolupráci udržuje OECD s četnými mezinárodními organizacemi jako jsou Evropská unie, Evropské sdružení volného obchodu, různé organizace OSN atd. Odborné útvary organizace průběžně zkoumají a analyzují činnost jednotlivých států z různých pohledů. Proto také OECD představuje největší zdroj srovnávacích údajů nejen o ekonomikách členských zemí, ale i ekonomice světa globálně. Rozsáhlé informační zdroje dovolují potom zpracovávat všestranné expertizy, které jsou potom publikovány. Tak se OECD stala největším světovým vydavatelem, který publikuje hospodářské rozbory.
Ročně vydává průměrně 250 titulů, které zahrnují v podstatě všechny oblasti činnosti organizace jako všeobecné ekonomické analýzy a prognózy, energetiku, rozvojovou pomoc, zaměstnanost a sociální problematiku, trhy, a spotřebitelskou politiku, vzdělávání, životní prostředí, regionální vývoj, zemědělství, dopravu a turistiku. Dvakrát ročně jsou hospodářským a statistickým oddělením vydávány detailní ekonomické prognózy pro všechny země OECD, každý rok je pro každou členskou zemi publikován podrobný přehled o hospodářské politice a výkonnosti ekonomiky.
V současné době je jedním z velkých problémů nezaměstnanost. Jako hlavní zbraň proti ní je podle mínění odborníků OECD vhodná makroekonomická politika, která krátkodobě ovlivňuje sezónní výkyvy objemu výroby a nezaměstnanosti a v dlouhodobém výhledu vytváří zdravé finanční klima a cenovou stabilitu, což opět přispívá ke zvyšování objemu produkce a zaměstnanosti. Stabilita ekonomického rozvoje podporuje vznik nových podnikatelských aktivit a zvyšuje šanci na rozvoj firem stávajících.
Pro snižování nezaměstnanosti dobře působí i technický pokrok a jeho rozšiřování do všech členských zemí. Tím se zvyšuje produktivita práce, počet pracovních příležitostí a životní úroveň. Platí to však v dlouhodobém případně střednědobém období. V krátkodobém měřítku vede totiž dokonalejší technologie k snižování potřeby pracovních sil, zvláště těch méně kvalifikovaných. Problémem je malá mobilita pracovních sil. Proto by měly vlády členských zemí OECD vytvořit takové právní normy, které by měly umožnit i práci na zkrácený úvazek. S tím však souvisí nutnost revize daňových a sociálních systémů, které zatím zájemce o práci na zkrácený úvazek diskriminují. Všechna tato doporučení nejsou v žádném případě brána jako dogmata, každá členská země si z nich vybírá ta, která mají v konkrétní zemi naději na pomoc při snižování nezaměstnanosti.
Nezbytnou podmínkou rozvoje počtu pracovních sil je politika podpory soukromého podnikání. Malé a střední firmy nemohou být diskriminovány vůči firmám velkým. Studie, kterou zpracovala OECD, proto doporučuje, aby začínajícím podnikatelům byly poskytovány výhody, které se nemusí omezovat jenom na daňovou problematiku. To se týká nejen poskytování nezbytných informací, ale i přívětivějšího postoje státních institucí k začínajícím podnikatelům.
Významným prvkem při řešení problematiky nezaměstnanosti je mzda, i když se nesmí zapomínat na další náklady na pracovní sílu jako jsou příspěvky na sociální zabezpečení. Ty totiž mnohdy neúměrně zvyšují náklady na pracovní sílu a někdy jsou tyto náklady vyšší než vlastní mzda. Z toho potom vyplývá neochota podnikatelů zvyšovat počet pracovních míst. Stát by se proto měl snažit přehodnotit svoje přístupy a vytvořit oboustranně výhodné podmínky v oblasti daňové a sociální politiky.
Studie ke snižování nezaměstnanosti OECD upozorňuje i na nutnost změny přístupu k povinnosti podnikatelů udržovat pracovní místa i v případech, že dotyčné zaměstnance nepotřebují. Pokud je tento předpis příliš striktní, působí kontraproduktivně a podnikatel není ochoten v době konjunktury zvyšovat počet pracovních míst.
Ke zvýšení efektivnosti světového hospodářství přispívá koordinační činnost OECD, kterou vznikají nové dimenze propojení mezinárodního obchodu, investic a hospodářské spolupráce. To umožňuje jednotlivým zemím i podnikům využívat poznatky technického pokroku a ve svém důsledku vede ke snižování vlastních nákladů. Dochází k významnému propojení národních ekonomik do světového dění např. prostřednictvím zahraničních investic. Tím se snižují přepravní nároky a zboží je vyráběno přímo v zemích spotřeby.
Oživení světové ekonomiky v současnosti vyžaduje rozvoj mezinárodního obchodu a mezinárodní spolupráce společností. Proto vznikají společné podniky, jejichž prostřednictvím přechází z jedné země do druhé know-how. Nejvíce aktivity v této oblasti mají země západní Evropy, Spojené státy a Japonsko. Kooperace se zaměřuje zejména na letecký a elektronický průmysl, telekomunikace, počítačovou techniku a automobilový průmysl. Původně do této spolupráce vstupovaly firmy velké, v současné době se spolupráce dotýká také firem menších. Globalizace se týká zejména oborů náročných na výzkum a vývoj. Taková spolupráce zpětně přispívá ke zvyšování počtu pracovních příležitostí, což je významné zejména v současné době, kdy se problém nezaměstnanosti stává problémem spíše politickým než ekonomickým.
Pro podnikatele, kteří chtějí proniknout na trhy členských států, je důležité, aby se seznámili s podmínkami, které jsou kladeny na výrobky a služby i z hlediska spotřebitelského. V oblasti spotřebitelských záležitostí klade OECD velký důraz na podporu politiky ochrany hospodářské soutěže. Ta je totiž primárním předpokladem, který pomáhá spotřebiteli zajistit zboží i služby v dostatečné nabídce, přiměřené jakosti a za přiměřenou cenu. V pozadí však nejsou ani další aspekty spotřebitelské politiky.
Vstup ČR do OECD
Česká republika, Maďarsko a Polsko se staly právoplatnými členy OECD v průběhu roku 1996.
A závěrem, co přináší členství České republiky v OECD? Množství kontaktů s odborníky, které nám umožní mj. poučit se z chyb, kterými jiné země ztratily mnoho času. Získáváme další znalosti a nápady, které nám umožní urychlit rozvoj hospodářství.
Vstup Slovenska do OECD
Ministr zahraničí Slovenské republiky Eduard Kukan a generální tajemník ORGANIZACE PRO EKONOMICKOU SPOLUPRÁCI A ROZVOJ, Donald J. Johnston, podepsali návrh, kterým by se měl stvrdili termín, pro vstup Slovenska do OECD. Slovensko by se mělo tak stát třicátým členem ORGANIZACE PRO EKONOMICKOU SPOLUPRÁCI A ROZVOJ.
Tento návrh pro přijetí Slovenska do OECD byl podstoupen Slovenskému parlamentu, aby jej schválil a to přibližně v lhůtě dvou následujících měsíců. Potom ještě musel písemně stvrdit rozhodnutí o členství i prezident Slovenské republiky. Až poté se následně otevřela cesta Slovensku pro formální vstup do této organizace plánovaný na 28. červenec 2000.
Seznam použité literatury
www.oecd.org
http://en.wikipedia.org/wiki/Organisation_for_Economic_Co-operation_and_Development
Last modified: Monday, 27 January 2014, 11:57 AM