KONCENTRACE V OBCHODĚ



Koncentrace je jedním z typů sdružování, či slučování podniků do větších hospodářských jednotek. Dá se vysvětlit jako soustřeďování podnikatelských činností i výrobních faktorů (práce,materiál,energie) do stále větších podnikatelských celků. Koncentraci můžeme dělit na věcnou, což znamená soustřeďování v rámci místně vymezeného podniku jako vnitřní růst jeho velikosti a na organizační, kterou si můžeme vysvětlit jako spojení místně odloučených podniků do nového organizačního celku. Výsledkem koncentrace jsou velké podniky.

A co je tím důležitým důvodem při rozhodování o koncentraci? Především kapitálová síla, která umožňuje provádět vědeckovýzkumnou činnost a zavádět její výsledky pomocí investic, které vedou k vysoké produktivitě práce. Velké sdružené podniky mají značný podíl na trhu, který se promítá do pozitivní úrovně jimi dosahované rentability. Koncentrace znamená podřízení sdružených podniků jednotnému vedení. Kapitálovými nebo smluvními vztahy se omezuje hospodářská , případně i právní samostatnost sdružených podniků. V tržní ekonomice se vedle velkých podniků vyskytují i podniky malé a střední, k jejichž přednostem patří zejména jednoduchá řídící struktura, větší citlivost na požadavky trhu, vytváření nových pracovních příležitostí, a tím podněcování ekonomického růstu a zabezpečování sociální stability, podněcování podnikatelského ducha členů společnosti k podstoupení rizika podnikání. Koncentrace vyjadřuje stav konkurenčního prostředí v příslušném odvětví. Úroveň koncentrace bývá vyjadřována procentem, kterým se na činnosti odvětví podílejí jednotlivé velikostní skupiny podniků. Tržní koncentraci v odvětví vyjadřuje například Herfindahlův index. V něm jsou umocněny na druhou a sečteny procentně vyjádřejné podíly jednotlivých podniků působících v odvětví:
H =  Si2,
kde Si je tržní podíl i-tého podniku.

Hodnota indexu se bude rovnat 1, pokud je odvětví tvořeno pouze jedním podnikem. Úroveň koncentrace závisí na velikosti trhu – čím je trh menší, tím je obvykle koncentrace větší. U některých činností (například výroby cigaret) je koncentrace značná, u jiných (například pečiva či obuvi) je koncentrace nižší.

Koncentrace organizační se dále dělí na fúzi a akvizici. Fúzí se rozumí dohoda podnikatelů  o splynutí jejich podniků v jeden a to tak, že buď všechny podniky zaniknou a vznikne jeden nový nebo jeden podnik existuje dál a ostatní do něj vplynou. Někteří kritici říkají, že jde v podstatě nikoli o skutečný fyzický růst výroby a produktivity, ale pouze o růst koncentrace aktiv. Podíl aktiv se skutečně zvyšuje, například když se jedna obří společnost pokouší proniknout do revíru jiných korporací, jak tomu bylo v případě tabákové firmy Philip Morris, která získala General Foods. Tehdy se zvýšila koncentrace aktiv, ale zároveň se zvýšil stupeň efektivní konkurence v zasažených odvětvích. Zastánci fúze naopak tvrdí, že díky fúzím se umožňuje uvést dobré metody moderního řízení do zaostávajících oborů. Dále že samotné převzetí jednoho podniku druhým představuje způsob, který obdobně jako bankrot pomáhá ekonomice se zbavit „suchého dřeva“ v hospodářském zápase o přežití.

Akvizice je převzetí podniku na základě koupě a prodeje. Může mít buď přátelský nebo nepřátelský charakter.

Podmínkou fúze a akvizice je, aby před jejím provedením existovali samostatné podniky.

Splynutí či převzetí může mít tři podoby:
a)    horizontální - pokud se dají dohromady dvě společnosti vyrábějící pro stejný trh (např. fúze výrobců aut)
b)    vertikální  -  pokud se sloučí firmy na různém stupni výrobního procesu (např. stavební firma se spojí s výrobcem stavebních hmot)
        -   cílem je získání kontroly a dosažení úspor z vertikální integrace
c)      konglomerátní – pokud se spojí dvě firmy působící na dvou vzájemně nesouvijejících trzích
      - př: výrobce potravin s výrobcem elektroniky,

Fúze podléhá kontrole antimonopolního úřadu.
Last modified: Monday, January 27, 2014, 11:57 AM