Kurz pro výchovné poradce veřejnost

nadměrná zátěž neúnikového (neurotická reakce je řešena únikovým mechanismem) druhu vedoucí k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové postižení, k poruše adrenokortikálních fcí a psychosomatickým poruchám. Seyle (1950) ji def. jako char. fyziol. odpověď; Coper, Appley (1966) def stres jako stav org., kdy je jeho integrita ohrožena a on musí zapojit všechny svoje schopnosti na svoji ochranu

a) závislé na jedinci, na jeho vnímání; opak objektivního (tíha - hmotnost; citová hodnota - tržní hodnota); b) každé poznání, pohled ovlivněný osobní zkušeností, emocemi, předsudky; c) nezjevné, vnitřní, přístupné jen sebepozorování (příhoda z dětství); d) opak fyzického, tělesného

v psychoanal. OM spočívající v zjemnění, přenesení pudové energie na sociálně uznávané a oceňované činnosti (např. umění)

tendence jedince podřizovat se , nechat se vést, ovládat; jde o kontinuum na škále dominance – submise; může souviset s nedostatečným sebevědomím a také s aktuální život. situací jedince

tendence jedince podřizovat se, nechat se vést, ovládat; jde o kontinuum na škále dominance, a hodnocení této vlastnosti závisí od umístění na uvedené šklále; může souviset s nedostatečným sebevědomím a také s aktuální život. situací jedince

a) schopnost čl. přejímat od jiné osoby myšlenky, kt. nejsou v rozporu s dosavadním poznáním jedince  b) ovlivnění čl. spíše citovými než racionálními způsoby, za snížené kontroly vědomí (hypnóza, afekt)

nad-Já, psychoanal. termín pro etickou složku osobnosti

příznak, nejčastěji choroby

skupina příznaků vyskytujících se společně

soustavný