Kurz pro výchovné poradce veřejnost

Podstatnou část informací k případu získáváme pomocí diagnostických metod. Použité metody závisejí především na případu, protože ten určuje, jaké informace potřebujeme. Dále výběr metod určuje naše profesio-nální kompetence, to znamená, že pedagog má k dispozici jiné metody než psycholog nebo speciální pedagog. To ovšem neznamená, že se musíme při zpracování kazuistiky omezit pouze na data, která můžeme získat sami. V případě potřeby se pro získání relevantních dat obracíme na příslušné odborníky (zvláště pokud kazuistiku zpracováváme v rámci své profese). Využíváme rovněž materiály z předchozích vyšetření dítěte a záznamů ze školní dokumentace.

V přílohách III. - VIII. jsou uvedeny některé techniky, které je možno použít pro diagnostiku ve škole. Jedná se pouze o výběr možností. Podrobnější informace, případně další metody lze nalézt v literatuře. Speciální pedagogové použijí ke kazuistické studii postiženého jedince vlastní diagnostické metody. Učitel - výchovný poradce používá metod pedagogicko-psychologické diagnostiky, kterou V. Hrabal charakterizuje jako využití pedagogických dat pro psychologickou diagnostiku. V této oblasti je učitel (výchovný poradce) kompetentním odborníkem. Na tomto místě se omezíme na výčet oblastí, ve kterých hledáme relevantní informace pro vypracování kazuistiky. Protože kazuistika je zpracování případu jednotlivého žáka, zaměříme se zde na metody individuální diagnostiky. I metody, které jsou jinak používány pro diagnostiku skupiny, využíváme zde pro získání dat o jednotlivci (viz příloha VIII).

Jedná-li se o diagnostiku celkové úrovně schopností a jejich rozložení, použijeme analýzu prospěchu žáka a posouzení míry úsilí, které musí vynaložit pro dosažení určitého výkonu. K této problematice přináší řadu užitečných postupů V. Hrabal (Diagnostika 2002, kapitola 2). K posouzení motivace žáka využíváme motivační dotazníky, které jsou obsaženy v publikaci Jaký jsem učitel V. Hrabala (1988) nebo v Pedagogicko-psychologické diagnostice P. Dittricha (1993). Jedna z metod posouzení motivace je uvede-na v příloze IV.

Pro úspěšnost ve školní práci (ale i v životě obecněji) je mimořádně důležité jaký obraz o sobě samém si člověk vytváří, do jaké míry důvěřuje sám sobě, jak se hodnotí. Tu oblast diagnostikuje řada metod, z nich některé jsou založeny na posouzení pozorovatele (zde pedagoga), jiné používají sebehodnotící výpovědi. V přílohách IV. - VI. je uvedeno několik metod, použitelných k diagnostice této oblasti. Posuzovací škála v příloze IV se vztahuje ke školní práci, další dvě metody zachycují sebepojetí a sebehodnocení dítěte obecněji. V příloze VII je uvedena jedna z oblíbených projektivních metod, které nám pomohou orientovat se ve školních i osobních problémech dítěte.