Kurz pro výchovné poradce veřejnost

Je nutno mít na paměti, že údaje, které nám rodiče sdělují, jsou interpretovány, jsou např. zabarveny emocionálně. Matka, která se rozvádí, bude jen těžko uvádět, že její manžel se pečlivě stará o dítě, i když to může být pravda. Nemusí se přímo jednat o lež, ale stačí, aby matka neuvedla skutečnosti, které emocionálně odmítá připustit.

Interpretace skutečností, týkajících se dítěte, nemusí být způsobena záměrnou snahou rodičů zkreslit realitu, vypovídá však o tom, jak ji sami vnímají. Např. význam výpovědi, že dítěti je v rodině věnována dostatečná pozornost, závisí na tom, co pod dostatečnou pozorností rodiče chápou. Je proto nutné se ptát na konkrétní podoby této pozornosti a z ní pak vyvodit, jak to asi ve skutečnosti vypadá.

Protože však takto získáváme údaje, které výchovný poradce jako učitel dále interpretuje, je zde riziko dalšího zkreslení. Učitel je jinak profesionálně formován než rodiče a má jiný vztah k jejich dítěti. Jeho představy o tom, co je pro dítě nutné, případně jak o ně přiměřeně pečovat, jsou závislé na jeho znalostech pedagogiky a psychologie i na jeho profesio-nálních zkušenostech. Rodiče přistupují k výchově svého dítěte zpravidla ze zcela jiných pozic. Tak dostatečná pozornost věnovaná dítěti může pro odborníka znamenat něco úplně jiného, než jak to chápou rodiče, a ten pak může považovat získané výpovědi za důkaz nedostatečnosti, protože jeho kritéria jsou jiná. Pro rodiče např. nemusí být nejdůležitější školní výsledky dítěte. Typickým příkladem zde může být péče romských rodičů o dítě, která z jejich hlediska je dostatečná, pokud dítěti dávají najevo, že je milují. Zájem o jeho školní výkonnost však nevstupuje do jejich vzorce rodičovské péče.

V této souvislosti je třeba připomenout, že naše vnímání druhých osob, to, co si z jejich výpovědi zapamatujeme i interpretace vypovídaného, jsou ovlivňovány sociální percepcí. Vždy je riziko, že budeme podléhat dojmu, který v nás vyvolá náš respondent, případně, že nás budou ovlivňovat předchozí informace, které už o případu máme. (K této problematice více např. Hayesová 1998, HadjMoussová 2002 nebo Výrost, Slaměník 1997.).