Kurz pro výchovné poradce veřejnost

odolný

Autorem je A. Adler. Teorie řeší zejména vztah jedince ke společenskému prostředí a vyrovnávání se s ním. Zabývá se otázkou podřízenosti, s níž učiní v raném dětství zkušenost každý jedinec. Pocit méněcennosti, který následně vzniká, se jedinec snaží kompenzovat vrozenou potřebou moci (touhou po sebeuplatnění). Nedojde-li ke kompenzaci, vzniká často neuróza, která má chránit individuum před prožíváním vlastní méněcennosti a bezmoci. Individuální psychologie se zaměřovala především na psychologii dítěte a podnítila zakládání poraden pro děti a mládež

dětský, nevyspělý

potlačení

Pozornost mu ve svých výzkumech psychologie učení věnoval především behaviorismus. Principem instrumentálního chování je takové jednání, které je řízeno snahou dosáhnout prospěchu či odměny a tendencí vyhnout se trestu.

sjednocení, vytvoření jednoho celku

sjednocující, působící jako celek

vzájemné aktivní působení

Rozdíly mezi jedinci ve sledovaném znaku, např. ve vlastnosti, výkonu, apod.

receptory informující jedince o vnitřním stavu organismu. Dále se dělí na proprioreceptory a visceroreceptory (viz slovník).

mezilidský

Vyhodnocování údajů získaných ve výzkumu a hledání vzájemných jejich vztahů a příčin. V psychoanalýze jde o výklad snů a volných asociací, analytik pomáhá pacientovi získat vhled do podstaty nevědomých konfliktů, vysvětluje jeho chování i motivace

Pojem (zavedený E.CH. Tolmanem) používaný v neobehaviorismu. Jedná se o faktory, které se nacházejí mezi podnětem a reakcí a které tuto výslednou reakci ovlivňují. Jde o aspekty organismu a osobnosti (např. pudy). Reakce (chování) je tedy v neobehaviorismu funkcí podnětu a organismu (osobnosti).

uvnitř rodiny

Rozdíly ve sledovaném znaku (např. ve výkonu) u jednoho jedince v průběhu času či za změněných podmínek.

vnitřní, zaměřený na sebe sama

(lat. „hledění dovnitř“) sebepozorování. Pozorování vlastní psychiky, vnitřních prožitků a procesů probíhajících ve vědomí, které si jedinec je schopen uvědomovat. Proti introspekci vystupovali především behavioristé, kteří odmítali subjektivní pojmy a metody. Pro zvědečtění psychologie jakožto vědy prosazovali požadavek objektivního pozorování chování. Jiní autoři naopak považují introspekci za základní metodu psychologie, protože mnohé psychické jevy nelze pozorovat žádným jiným způsobem.

Pojem užívaný původně v typologii C.G. Junga, jedna část ektopsýché (= vnější části osobnosti), opakem je extroverze. Polarita introverze - extroverze je také jednou z dimenzí temperamentu podle Eysencka (druhou je stabilita - labilita či neuroticismus)

Je průvodním jevem Oidipovského a Elektřina komplexu, které jsou ústředním bodem psychoanalytické teorie. V předškolním věku se u dětí objevuje nevědomé přání získat rodiče opačného pohlaví a nahradit rodiče stejnopohlavního, které je spojeno se strachem z potrestání. Chlapci se nevědomě obávají kastrace otcem, dívky v nevědomí prožívají pocit, že jim byl penis odňat v minulosti.

odbourávání struktur a uvolňování energie