EDUPROB veřejnost

proces uchovávání zakódovaných informací v paměti. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

paměť znamená schopnost přijímat, držet a znovu oživovat minulé vjemy. Je to funkce, která umožňuje uchování zkušenosti a informace o podnětu, který už nepůsobí. Paměť můžeme tedy chápat jak vlastnost, tak proces i schopnost. Je základním předpokladem učení. Nemá vlastní obsah, je vždycky spojena s dalšími psychickými procesy, poznávacími či emotivně regulačními. Paměť pomáhá při zpracování, interpretaci a transformacemi zkušenosti. Paměťové funkce jsou ovlivňovány somatickým i psychickým stavem. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

uchovává informaci, která se v určitém okamžiku dostává ke smyslovým orgánům po dobu od zlomků sekund až po sekundy, je to jakoby fotografie objektů, které působí na smyslové orgány. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

slouží k zapamatování informací, o nichž předpokládáme, že je upotřebíme delší čas. Umožňuje vytváření vědomostí, dovedností, návyků, vytváří materiální základ pro pojmové a myšlenkové zpracování informací. Zkušenosti jsou zde zakódovány různým způsobem – verbálním, obrazovým, motorickým. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

paměť, která je zakódována a uchovávána v molekulách DNA, jejím prostřednictvím se dědí všechny vrozené činnosti. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

slouží k uchovávání individuální zkušenosti člověka. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

uchovává omezené množství informací v průběhu krátkého časového intervalu (sekundy až desítky sekund). (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

je kombinací logiky a mechanické paměti. Účast myšlenkových operací přispívá pozitivním způsobem k zakódování, ale usnadňuje i reprodukci. Tzn. snažíme se vniknout do logické stavby látky, pochopit její smysl, vzájemné souvislosti, logicky ji utřídit do smysluplných souvislostí – to znamená učení s porozuměním. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

označuje zapamatování bez porozumění smyslu, bez účasti logického zpracování materiálu (např. telefonní číslo). Osvojení látky se děje pouhým opakováním. Mechanická paměť převládá v předškolním věku a na počátku mladšího školního věku. Je důležitá i v pozdějším věku k osvojení např. básně, historických údajů atd. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

označení pro souhrn pamětí daných typem využívaných analyzátorů, jako je zrak, sluch, dotek, chuť, čich. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

(spontánní, bezděčná) je počáteční formou paměti, která převažuje v dětství a vede k uchování osobně atraktivních informací. Neklademe si za cíl něco si zapamatovat a nepoužíváme k tomu ani zvláštních prostředků podporujících zapamatování, do vědomí se dostávají tedy i takové zážitky, které jsme neměli v úmyslu zapamatovat a vybavovat. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

(imaginární) zakódovaní informací v dlouhodobé paměti obrazovou formou. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

uchovává informace, které umožňují vykonat určitý výkon. Délku uchování určuje čas, potřebný pro činnost (operaci) v rozsahu sekund až desítek sekund. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

je rozhodující v procesu osvojování si vědomostí, pojmů, logických vztahů, myšlenek, čísel, symbolů. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

(záměrná) je často regulovaná vůlí. Je důležitá vzhledem k záměrnému učení, kdy si klademe za cíl si něco zapamatovat a vynakládáme k tomu určité volní úsilí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Zapamatování (vštípení) prostřednictvím tohoto paměťového procesu (fáze) se uskutečňuje vštěpování nového materiálu. Pamatování (podržení v paměti, uchování paměťového materiálu, retence). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

je podstatou psychoanalytické teorie. Jedná se o představu, že veškeré lidské jednání vychází ze sexuálního pudu.

schopnost vyvolat si ve fantazii příjemné a jasné iluzorní prožitky, úryvky melodie, obrazy lidí, zvířat, při podnětech jako je hukot vlaku, skvrna na zdi, mraky na obloze apod. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

neúplné ochrnutí některých částí těla, např. při hysterii, tj. i bez organického podkladu. Někdy též jako částečné ochrnutí psychických funkcí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

vada řeči projevující se nesprávnou výslovností hlásek a hláskových skupin. Dělí se na patlavost hláskovou, slabikovou a slovní. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)