EDUPROB veřejnost

zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt nebo děj, např. poslouchání na rozdíl od prostého slyšení. Je to jeden z mechanismů regulace psychické aktivity. Pozornost je ovlivnitelná různými vnějšími i vnitřními faktory (roli hrají nápadnost, neočekávanost, novost vnímaného, prostředí i postoj, zájem, očekávání, únava). Pozornost zabezpečuje množství a kvalitu informací. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

(neúmyslná, pasivní, spontánní) vzbuzují ji bezprostředně působící změny v prostředí nebo náhlé, nápadné, silné, nové, neznámé, kontrastní podněty, dále potřeby nebo zájmy (motivační sféra). Podstatou bezděčné pozornosti jsou orientačně pátrací reflexy, které ve vývoji člověka postupně dozrávají. Tento typ pozornosti má značný význam v prvních letech života. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Vágnerová, M.: Úvod do psychologie; ÚMV pro UK HTF; Praha 1996)

větší odklony, výkyvy či přesuny pozornosti se nazývají fluktuací a znamenají ve svých důsledcích neschopnost intenzivního soustředění vůbec. Fluktuace je většinou způsobená vnitřním rušivým konfliktem nebo působením silných emocí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

(úmyslná, volní, aktivní) je předstupněm volní aktivity, protože člověk tento druh pozornosti vědomě vzbuzuje a udržuje pomocí volního úsilí, jedná se o pozornost cílevědomou, tj. determinovanou cílem činnosti, je základním předpokladem školního cílevědomého a řízeného vzdělávání, ve srovnání s bezděčnou pozorností je tento druh pozornosti náročnější a více vyčerpávající. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

vztahující se k praktickému využití řeči

způsob, jak na základě vysvětlení určitého jevu lze předpovědět jevy budoucí následné. Odhad budoucích hodnot skutečného průběhu; (vědecké) předvídání, předpovídání, předpověď, předpoklad. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

obsah vědomí, vybavený či přepracovaný minulý zážitek a vjem. Lze je dělit podle druhu smyslů na zrakové, sluchové, čichové hmatové aj. Představy jsou materiálem pro vytváření pojmů, pro myšlení, city a volní jednání Þ typy představivosti. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

vzniká v procesu obrazotvornosti, tj. fantazie, na podkladě paměťových stop, ale přetvářejí je do jiného celku. Tvoří se kombinací několika stop, ale nejčastěji zmenšováním, zveličováním, popř. zmnožováním některých částí aktualizovaných paměťových představ. Základem pro jejich vznik jsou vjemy a jejich reprodukce. Vztah ke skutečnosti je oslabený nebo může úplně chybět. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

(tj. útržkovitější), chudší na detaily, ale i bohatší (viz fantazijní představy). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

vybavená představa předmětů a jevů při jejich novém vnímání. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

znamená ulpívání na nějaké představě a její spontánní vracení do vědomí. Má sice charakter představy, ale její vznik je podmíněn nadhraniční sumou obrazů (v situacích, kdy tentýž podnět působil dlouho) nebo vlivem velkého citového vypětí, které je navozeno neobvyklostí samotného podnětu, i když působí krátce. Perseverační představy bývají prožívány většinou nepříjemně, rušivě, člověk jejich automatickým vnucováním může i trpět. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

(rekonstrukční): navozuje se slovním popisem nebo nákresem (grafické nebo symbolické zobrazení) – např.: noty, schémata, dopravní značky, mapy apod. Tento druh představ se uplatňuje např. v technice, při vyučování geometrie, zeměpisu, dějepisu, hudbě, ale i v běžném životě. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

můžeme charakterizovat jako psychický poznávací proces tvorby představ. Tento proces tvoří přechod mezi poznáváním smyslovým (názorným) a abstraktním (rozumovým). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

podle psychoanalytické teorie se jedná o rané fáze vývoje lidského jedince - fázi orální, anální, falickou a latentní. Je zaměřena autoeroticky.

před osvojením řeči

tvrzení ze kterých něco odvozujeme. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

před narozením

Období od oplození vajíčka do narození dítěte.

V psychoterapii se jedná o citový (často pozitivní i negativní) vztah pacienta k terapeutovi. Pacient má k terapeutovi vztah a postoje, které odpovídají vztahu a postojům k jiným, kdysi důležitým lidem, často rodičům v dětství. Přenosu a jeho rozboru bývá v terapii využíváno.