Slovník pro speciální pedagogy

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: 1 2 (Další)
VŠE

D

Decentrace

proces, jímž jedinec v průběhu vývoje překonává centraci, vázanost vnímání a myšlení na jediný, zejména smyslově nápadný aspekt situace, tj. konkrétnost myšlení nebo vázanost na svou osobu, tj. překonává (dětský) egocentrizmus. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Dědičnost polygenní

určovaná více než jedním genovým párem. Týká se většiny vlastností nebo znaků. Vlastnosti, jako je například inteligence, hmotnost a emocionalita, nespadají do určitých oddělených kategorií, ale jsou spojitě proměnné. Většina lidí není ani hloupá, ani chytrá, inteligence je celkově rozložena v širokém rozmezí, přičemž většina jedinců se nachází blízko středu. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Atkinsonová, R.L. a kol.: Psychologie ; Victoria publishing ; Praha 1995)

Dedukce

typ úsudku a metoda zkoumání, kdy se z přijatých výroků dospívá k novému tvrzení, závěru, důsledku. Postup od obecného k zvláštnímu, vyvozování zvláštního případu z obecného. Kritériem takového úsudku je míra pravdivosti obecného soudu a formální správnost vyvození závěru. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Dekódování

převedení, převádění z jedné soustavy číselných nebo abecedních znaků do jiné (původní) soustavy. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Dekoncentrace

jedná se o snížené zaměření intenzity pozornosti na určité podněty či činnosti. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Depotní

vznikající jako zásoba, tvořící zásobu, zásobní. Např. pomalé uvolňování léčiv z lékové formy nebo z místa podání (v organizmu). (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

Deprivace

strádání

Doplňující informace

Determinace

určení podstatných znaků určitého jevu, jeho odlišení od jiných jevů. Vymezení pojmu určením jeho obsahu a rozsahu. V tvarové psychologii volní akt, v psychoanal. mechanizmus, který přenáší nelibé představy do psych. symbolů. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Diference

rozdíl, rozpor

Disimulace

účelová tendence v chování jedince, který úmyslně zastírá své prožitky. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Distribuce

rozdělování, rozdělení, rozložení, např. distribuce pozornosti.
statistické rozdělení náhodného jevu.
(Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Divergence

rozbíhavost, v psychologii např. osobnostních znaků s postupujícím věkem Þ myšlení divergentní. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Dominance

sklon ovládat druhé

Dominantní

převažující, převládající, rozhodující. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Dovednosti

Učením získané předpoklady ke správnému, rychlému a úspornému vykonávání určitých činností. Dělí se dále na: senzomotorické (dovednosti, v nichž dochází ke spojení vjemů či představ s pohyby – např. chůze, hra na hudební nástroj, apod.), intelektuální (umožňují řešit např. matematické úlohy, pomáhají osvojit si cizí jazyk a vůbec řešit složité problémy) a sociální (napomáhají začlenění jedince do společnosti).

Dynamické vlastnosti

Vlastnosti týkající se intenzity a dynamiky prožívání a chování. Jedná se zejména o vlastnosti temperamentové.

Dysartrie

porucha výslovnosti jen některých hlásek, ztížená artikulace, výslovnost, při zachované tvorbě řeči. Porucha článkovací složky mluvy způsobená poruchou svalové kontroly řeči, často doprovázena poruchou schopností, které s těmito svaly souvisejí, jako je žvýkání a pití. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Dysfázie

porucha řeči, schopnosti vyjádření či porozumění mluvenému

Dysfunkce

porucha přirozeného průběhu organické či psychické funkce. Reakce, která neodpovídá přiměřeností svému cíli. Porucha činnosti některých orgánů nebo systému. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Dysgnozie

porucha poznávacích funkcí, neschopnost spojovat vnímané s představami, příp. vybavovat nebo tvořit asociace ani chápat vztahy a závislosti. Podle podnětů se rozeznává

sluchová, akustická –duševní hluchota, neschopnost rozumět slyšené řeči,
zraková, vizuální – duševní slepota, neschopnost naučit se číst,
hmatová, taktilní – neschopnost poznat předměty hmatem,
pohybová, kinetická – neschopnost opakovat dříve naučené pohyby.
(Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Dysgrafie

porucha psaní, neschopnost napodobit tvary písmen, naučit se správně psát. Dysgrafie může být vrozená nebo získaná poškozením mozku. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Dyskinéza

porucha volních pohybů a jejich koordinace

Dyslálie

viz patlavost

Dyslexie

vývojová porucha čtení, buď vrozená nebo získaná poškozením mozku. Patří mezi nejčastější formy specifických vývojových poruch učení. Projevuje se nesnázemi při učení se číst, při zachované inteligenci. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Dysortografie

specifická porucha učení, která se projevuje v oblasti pravopisu. Zpravidla dochází k záměnám krátkých a dlouhých samohlásek, tvrdých a měkkých slabik, sykavek, vynechávání, přidávání či zaměňování písmen či slabik, psaní slov dohromady. Často se objevuje spolu s dysgrafií nebo specifickými poruchami výslovnosti. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Dyspraxie

částečné snížení schopnosti vykonávat složitější úkony. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Dystonie

porucha napětí svalového tonu, která vede k funkční poruše. Výsledkem je porušená rovnováha vegetativní nervové soustavy, jako je snížená schopnost pružně vyrovnávat výkyvy organizmu, např. u neuróz. Příčinou je buď nemoc, nebo vliv prostředí, nejčastěji problémových mezilidských vztahů. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Stránka: 1 2 (Další)
VŠE