EDUPROB veřejnost

myšlenkový proces odlučující odlišnosti a zvláštnosti a zjišťující obecné a podstatné vlastnosti a vztahy. Způsob myšlenkového postižení předmětu, jehož pomocí se vymezuje určitá stránka či vlastnost věci, kterou nelze smyslově odlišit. Výsledkem jsou pojmy, které nelze vnímat nebo si je představit. Opakem je konkretizace. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

zobecněný, vyvozený, nevázaný na určité případy

porucha pozornosti bez hyperaktivity. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Doplňuící informace 

přiměřený, odpovídající (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

deficit/porucha pozornosti s hyperaktivitou. Někdy uváděn též jako ADHD/ADD. U nás se užívá v obdobném významu dosud starší termín lehká mozková dysfunkce (LMD), která však na rozdíl od ADD nepopisuje projevy chování, ale (někdy bez důkazů) příčinu poruchy. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Doplňující informace

věkové údobí od skončení puberty do dospívání. Trvá přibližně od 15. do 20. roku věku jedince. V tomto období se završuje rozvoj identity dospívajícího. Rozvíjí se mužská a ženská role v souladu s dozráváním sekundárních pohlavních znaků – tělo je důležitou součástí adolescenta. V tomto období dochází k pohlavní zralosti, dozrávání rozumových schopností a dotváření integrity osobnosti. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004 ; Vágnerová, M.: Vývojová psychologie Dětství, dospělost, stáří; Portál; Praha 2000 )

očistný afekt, který prostřednictvím hněvu a obdobných emočních projevů uvolní psychické napětí agresivně nabité osoby. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Dostředivý, centripetální. Jedná se o směr od periférie k centru. Cesta vzruchu vedená dostředivými nervovými drahami do ústředí v míše nebo mozku. Opakem je eferentní (viz slovník).

účelová tendence v chování jedince, který své prožitky navenek úmyslně zveličuje. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

útočné či výbojné jednání, projev nepřátelství vůči konkrétní osobě či objektu, úmyslný útok na překážku, osobu, předmět stojící v cestě k uspokojení potřeby (reakce na frustraci). Agrese může být buď potlačena a projevit se krátkodobě podrážděností nebo dlouhodobě psychosomatickými důsledky (ritualizována nebo symbolizována), anebo se může projevit otevřeně. Jednotlivé psychologické školy zaujímají k agresi rozdílné výklady: dle psychoanalytiků jde o pud, dle etologů součást instinktivní výbavy umožňující přežití, dle zastánců sociálního učení jde naopak o naučenou odpověď. U člověka jsou rozlišovány čtyři stupně agrese: afekt katarzní, agresivita, chování agresivní a imitace agrese (viz slovník). (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Doplňující informace

útočnost, u člověka může jít

1. o reakci na pocit osobního ohrožení,
2. o trvalejší osobnostní rys,
3. o symptom duševní poruchy nebo choroby.

Příčinou často bývá frustrace, úzkost, vnitřní napětí. Psychoanalýza pokládá obranné a útočné reakce za projevy primárního pudu. Agresivita se může projevovat skrytě, ve fantazii a myšlení, otevřeně sociálně tolerovanými formami, k nimž patří např. vyhrocené a sportovní fandovství, posměch. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

viz vybavování

disociace emočních a kognitivních procesů. Neschopnost vyjádřit emoce slovy. Výsledkem je snížená schopnost introspekce, malá fantazie a prázdný citový život provázený chudými mezilidskými vztahy. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

současná existence protichůdných citových postojů (sympatie, antipatie) k určité osobě nebo předmětu. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

významově nebo pocitově nejednoznačný. Vyvolávající kladné i záporné reakce současně; umožňující současný zisk i ztrátu; znemožňující jasnou volbu. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

porucha paměti, výpadek paměti

Podle psychoanalytické teorie jde o druhou z fází vývoje libida, která následuje po fázi orální. Nastupuje kolem 2. roku života, primárním místem pocitů slasti je anus, konečník (vypuzování a zadržování stolice)