4. Platební styk

4.1. Hotovostní platební styk

Podstata a význam

Hotovostní platební styk se uskutečňuje mezi podniky nebo mezi podniky a obyvatelstvem s použitím peněz. Běžnější je bezhotovostní platební styk, některé subjekty však prodávají převážně za hotové (obchod, osobní doprava, služby provozované individuálními podnikateli), takže je u nich hotovostní platební styk rozšířenější.

V hotovosti platí podniky v případech, kdy je bezhotovostní platba neproveditelná (výplata mezd, dávek nemocenského pojištění, cestovné) nebo neúčelná (drobné nákupy zboží v obchodě, platby za neinvestiční dodávky v nižší částce).

Pro výběr hotovosti z bankovního účtu se používá šek.

Šeky jsou klasickým nástrojem platebního styku. Využívají se při hotovostních i bezhotovostních platbách. Lze se s nimi setkat v obchodním styku i při neobchodních platbách soukromých osob.

V České republice je používání šeků upraveno směnečným a šekovým zákonem, který je v souladu s tzv. Ženevskými konvencemi, což je mezinárodně platná dohoda, podle níž je šekové právo upraveno v řadě zemí.

Šek je cenný papír, který obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce šeku bance (šekovníkovi), aby vyplatila z jeho účtu oprávněnému majiteli šeku peněžitou částku uvedenou na šeku.

Podle zákona musí mít šek tyto podstatné náležitosti:

formální: celá listina – šek musí být sepsána v jednom jazyce

obsahové:

  1. Označení, že jde o šek v souvislém textu.
  2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní sumu.
  3. Jméno toho, kdo má platit (šekovník – banka).
  4. Údaj místa, kde má být placeno (není-li uvedeno, je to sídlo šekovníka).¨
  5. Datum a místo vystavení šeku.¨
  6. Podpis výstavce (musí být v souladu s podpisovým vzorem, který vyhotovil majitel účtu u peněžního ústavu při uzavírání smlouvy o vedení běžného účtu).

Pokud některá z uvedených náležitostí chybí, není daná listina platná jako šek. Dále naše banky požadují, aby na šeku bylo: bankovní spojení plátce, konstantní symbol, číslo šeku.

Druhy šeků:

a) podle výstavce:

  1. bankovní šeky - vystavují je banky na žádost svých klientů a jsou kryty zablokováním peněz na BÚ klienta. Jedná se o velmi kvalitní druh šeků.
  2. soukromé šeky - výstavcem je osoba, která má v bance účet.

b) podle způsobu převoditelnosti:

  1. šek na řad - tento je vystaven na určitou osobu a lze ho převádět indosamentem (rubopisem, žirem) na další osoby.
  2. šek na jméno (rektašek) - zde je výslovně uvedeno jméno oprávněné osoby a nelze jej indosovat.
  3. šek na majitele, držitele - zde není uveden žádný konkrétní majitel nebo je zde uvedeno konkrétní jméno s doložkou „nebo majiteli“. Oprávněným majitelem šeku je v tomto případě osoba, v jejíž rukou se šek momentálně nachází. Pro převedení tohoto šeku na nového majitele postačí jeho fyzické předání.

c) podle způsobu použití:

  1. šek pokladní - slouží k výběrům hotovosti z banky.
  2. šek k zúčtování - zde je proplacení v hotovosti vyloučeno, šekovník ho může vyrovnat pouze bezhotovostně (na šeku je uvedeno „jen k zúčtování“).

Základními šekovými úkony je křižování šeku (všeobecné nebo zvláštní), kterým se omezí okruh subjektů, kterým může být šek proplacen. Křižování se provádí tak, že výstavce nebo majitel opatří šek na líci dvěma rovnoběžnými čarami a ochrání výstavce proti proplacení šeku neoprávněné osobě.

Ještě poznámka k zaručenému šeku a cestovním šekům. Zaručený šek je druhem soukromého šeku, u kterého při dodržení stanovených podmínek garantuje banka, která vydala tiskopisy tohoto šeku, jeho proplacení, aniž by požadovala ověřování jeho krytí. V ČR je možné se setkat se dvěma formami zaručených šeků a sice eurošeky a šeky zaručeného šekového systému (je to korunová alternativa eurošeků). Na rozdíl od většiny platebních karet je lze použít i v momentě, kdy na účtu není dostatek finančních prostředků. Jednoznačnou výhodou těchto šeků je jistota pro majitele i příjemce, že bude vždy proplacen. Předpokládá se však, že v konkurenci s platebními kartami časem ztratí atraktivnost. Cestovní šeky jsou speciálním druhem šeku vytvořeným pro potřeby cestovního ruchu. Nejsou opravdovými šeky podle šekového práva a jejich právní úprava je obsažena v obchodním zákoníku. Instituce, která šek vydala, je povinna jej proplatit nebo zajistit jeho proplacení.

Platební karty

Platební karta je plastiková karta, odpovídající (z hlediska materiálu, rozměrů,…) mezinárodním normám, pomocí které může její majitel provádět bezhotovostní platby a výběry hotovostí z běžného účtu, ke kterému je karta vystavena.

Platební karta musí obsahovat tyto náležitosti:

1. označení vydavatele karty. Nejvýznamnější vydavatele platebních karet lze v současnosti rozdělit do tří skupin:

  • banky a bankovní asociace (VISA, Europany/Master Card, JCB)
  • finanční společnosti (American Expres, Diners Club)
  • obchodní domy, letecké, telekomunikační, olejářské společnosti apod.

2. jméno držitele platební karty, popř. jinou formu identifikace (rodné číslo, podpis….)

  • číslo platební karty
  • platnost karty
  • záznam dat (ve formě magnetického proužku, mikročipu, laserového záznamu)

V současné době jsou nejrozšířenější karty s magnetickým proužkem. Jejich výhodou je jednoduchost a tudíž i nízké náklady na výrobu, naopak nevýhodou je omezená kapacita magnetického proužku i nedostatečná ochrana proti zneužití. Proto se připravuje přechod na čipové karty (označované Smart Cards – chytré karty), které mají uloženy potřebné údaje v mikročipu. Karty s laserovým záznamem se pro svou vysokou cenu zatím v peněžnictví nevyužívají.

Platební karty se staly běžnou součástí života moderní společnosti a přitom svůj další rozvoj mají, díky novým technologiím, stále ještě před sebou.

Situace v ČR se vyvíjela následovně. V polovině roku 1989 vydala Česká a Slovenská státní spořitelna jako první bankomatové karty ke sporožirovým účtům. V roce 1990 se Živnobanka stala členem EuroCard/MasterCard a VISA a začala vydávat VISA karty k devizovým účtům svých klientů. V roce 1991 bylo založeno Mezibankovní sdružení pro platební karty. Zakládajícími členy byly Agrobanka, Investiční banka, Komerční banka, Poštovní banka, Tatrabanka a Všeobecná úvěrová banka a jeho cílem bylo vybudovat společný systém platebních karet v rámci systému EuroCard/MasterCard. V létě 1992 byl systém přejmenován na Sdružení pro bankovní karty. V roce 1994 se stala jejím členem i Česká spořitelna. Přestože se do hovorového jazyka mnoha držitelů platebních karet dostalo tvrzení, že v obchodě zaplatí „kreditkou“, ve skutečnosti se tímto instrumentem může pochlubit jen velmi malý okruh lidí. Nejrozšířenějším platebním instrumentem jsou totiž v naší zemi tzv. debetní karty. Kreditní /úvěrové/ karty začínají však dnes kromě Komerční banky nabízet i Česká spořitelna, Bank Austria Creditanstalt a ČSOB.

Jaké jsou rozdíly jednotlivých typů karet?

Mezi úvěrové platební karty patří kreditní a tzv. charge karty. V obou případech je základní odlišností od debetních karet především systém zúčtování provedené transakce. Zatímco u debetní je každá transakce bezprostředně zúčtována na vrub účtu jejího držitele, u úvěrových je situace odlišná. U kreditní i charge karty vždy platí, že se nejdříve utrácí, a to na dluh, a teprve potom se tato půjčka splácí. Jednoznačnou výhodou je, že její majitel může snadno nakupovat, aniž by měl na bankovním účtu nějaké peníze. Negativní stránkou úvěrových karet je vybíraný úrok (i když byl na účtu dostatek peněz – celá suma je považována za další čerpání úvěru). Úroky se pohybují okolo 15 % p.a., někdy i 20 % p.a. Tuto kartu by si neměli pořizovat klienti, kteří se snaží co nejvíce ušetřit a utrácet co nejméně. S kreditní kartou je na rozdíl od charge karty spojen nekonečný revolvingový úvěr, kdy majitel karty může být nekonečně dlouhou dobu v mínusu. Jedinou podmínkou je pouze každý měsíc splatit určitou část z vyčerpaného úvěru (včetně úroků). U všech peněžních ústavů v tomto směru panuje jednota a od majitelů kreditních karet vyžadují splátku minimálně 10 % měsíčně. Poté může majitel opět čerpat úvěr až do výše sjednaného úvěrového rámce. Lákadlem u kreditních karet je tzv. bezúročné období. Jedná se o určitou lhůtu (od provedení transakce či obdržení výpisu plateb za minulý měsíc), během níž je možné bez jakýchkoliv úroků dlužnou částku uhradit. Odlišným úvěrovým platebním instrumentem je tzv. charge karta. Zde je nutné celou vyčerpanou částku za uplynulý měsíc uhradit (obvykle nejpozději v průběhu následujícího měsíce). Specifické postavení na poli úvěrových karet mají karty Diners Club, které jsou typu charge. Jedná se o nejprestižnější platební karty na světě, což také odpovídá její ceně, která je minimálně na úrovni zlatých karet. V ČR lze tento instrument pořídit za částku 5 000,00 Kč ročně.

Úvěrové karty jsou vhodné pro určitý typ lidí, kteří mají vyšší příjmy a nečiní jim problémy vzniklé úvěry splácet. Každopádně i tito držitelé by si měli do svého portfolia pořídit některou z debetních karet a kreditku používat jako doplněk.

Elektronická peněženka – měla by se stát novým platebním nástrojem, který ještě více omezí manipulace s hotovostmi. Jedná se o čipovou kartu obsahující záznam finanční částky, kterou může držitel použít. Tato částka může být průběžně doplňována pomocí speciálních terminálů nebo z jiné elektronické peněženky. Oproti platební kartě může být i přenosná. Vývoj elektronické peněženky je v centru pozornosti centrálních bank, neboť jejich zavedení může v dlouhodobé perspektivě ovlivnit možnosti centrální banky kontrolovat peněžní nabídku a oběh.