1. Hodnota peněz

1.6. Centralizace emise bankovek

Zpočátku obíhaly klasické bankovky souběžně s mincemi z drahých kovů a státovkami. Později však začínají klasické bankovky již dominovat. Státovky jsou zakázány a drobné neplnohodnotné mince mají jen nízké hodnoty.

V oběhu je však velké množství různých bankovek. Proto je emise postupně omezována pouze na několik vybraných bank a nakonec je svěřena pouze jedné bance na daném území.

Říkáme jí centrální (cedulová, emisní) banka. První bankou s časově neomezeným výhradním právem emitovat na daném území bankovky se stává v rámci tzv. Peeloých zákonů z let 1844 – 1845 anglická banka Banko of England.

Převedení práva emise hotovostních peněz v jedinou banku a rušení povinného kovového krytí jednak znamenají konec oběhu klasických bankovek a jednak vedou k narůstání významu měnové polity.

V oběhu jsou bankovky centrální banky, které jsou za drahé kovy jen částečně směnitelné. Tato směnitelnost je ve všech vyspělých zemích postupně zrušena. Definitivní konec přímé vazby bankovek na drahý kov (ukončení procesu tzv. demonetizace) v zásadě představují:

  • zrušení směnitelnosti amerického dolaru 15. 8. 1971,
  • zákaz stanovování zlatých obsahů národních měn v členských zemích Mezinárodního měnového fondu v březnu 1978,
  • v ČR bylo zlaté krytí koruny na úrovni O,123426 gramů ryzího zlata, bylo odvozeno od zlatého obsahu v sovětském rublu, v roce 1990 bylo krytí zrušeno.