Aktugram - veřejnost

Zátěžovou je taková situace, která u daného jedince vyvolává pocit stresu, tj. nadměrného zatížení nebo ohrožení spojeného s úbytkem uspokojení, ohrožujícím jeho tělesnou i duševní pohodu.

Jako zátěžové, resp. stresující, se mohou jevit různé životní situace. Mohou mít pro člověka různý význam a mohou vyvolávat rozmanité reakce, které závisí na jeho subjektivním názoru. Lidé o takových situacích uvažují a nějak je hodnotí, mohou je i různým způsobem prožívat, a na základě toho reagovat. Hodnocení zátěžové situace zahrnuje jak kognitivní, tak emotivní složku. City jsou součástí prožívání mnoha situací, zejména těch, které se nějak vymykají běžnému standardu, resp. očekávání. Negativní emoce signalizují, že jde o situaci zátěžovou, která se tudíž jeví jako nepříjemná a ohrožující.

Přístup k zátěžovým situacím může být různý. Lidé se snaží s tímto faktem nějak vyrovnat a udržet si i v takové situaci psychickou pohodu a sebedůvěru. Někteří lidé mnoho problémů nevidí, většina situací jim připadá zvládnutelná. Jiní mají sklon vnímat i běžné dění jako problémové a podle své povahy jsou buď ochotni s problémy bojovat nebo hledat způsob, jak se jim vyhnout. Někteří z nich mají tendenci rezignovat, jiní se snaží přenést zodpovědnost na někoho jiného. Všechny uvedené varianty mohou za určitých okolností vést k přijatelnému výsledku. Důležité je umět odhadnout, kdy bude která z nich nejúčinnější.

Preference určitého přístupu k problémům nebývá náhodná. Vychází z osobnostních vlastností a kompetencí daného jedince, a samozřejmě i z jeho zkušeností. Lidé si pamatují, jaké situace jim v minulosti přinesly nějaké potíže, resp. jaké chování bylo za takových okolností užitečné, a mají sklon reagovat stejně. Avšak někdy nejde ani tak o důsledek zkušenosti, jako spíš o to, že člověk jinak reagovat nedokáže.

Reakce na zátěžovou situaci závisí na tom, zda je prožívána jako výzva nebo jako nezvládnutelný problém.

• Zátěž může být zpracována jako výzva, jako podnět stimulující úsilí zaměřené na její zvládnutí. Její obtížnost a náročnost se může stát podnětem k aktivitě, jejímž cílem je překonání potíží. Může navodit pozitivní emoce, které umožňují dosažení většího výkonu. Pokud je výsledek uspokojivý, posílí sebejistotu a sebevědomí takového člověka.
• Zátěž může stimulovat potřebu obrany a úniku. Jestliže člověk považuje situaci za nezvládnutelnou, bude na ni reagovat spíše únikovým jednáním. V tomto případě není důležité, zda by problém skutečně nedokázal zvládnout a nebo má jen nízkou sebedůvěru. Defenzivní jednání ovlivní i sebehodnocení. Nejen selhání, ale i rezignace na řešení může sebedůvěru zhoršovat. Pocit nezvládnuté zátěže navozuje negativní emoční odezvu, která má více nepříznivých důsledků.

Protektivní faktory. K označení dispoziční odolnosti ke stresu slouží termín hardiness (tj. pevnost, tvrdost), který lze chápat jako vyjádření stupně odolnosti, a termín resilience (neboli houževnatost, nezdolnost), ten je možné interpretovat jako schopnost zvládat různé stresy a pružně na ně reagovat. Resilience je víc než jen odolnost ke stresu. Je to schopnost rychlého zotavení a opětovné stabilizace, včetně udržení pocitu přijatelné životní pohody. Celkově jde o schopnost přijímat náročné životní situace a udržovat si přitom dostatečnou důvěru ve vlastní kompetence i v možnost najít přijatelné řešení. Takoví lidé chápou většinu zátěží jako něco, co se občas stává a s čím je v životě třeba počítat. Neberou je jako neřešitelnou tragédii, která jiné lidi nepostihuje. Neulpívají na tom, co nelze změnit a neúměrně dlouho netruchlí nad tím, co je definitivně ztraceno.

Pro hodnocení zátěží a jejich zvládání je důležité:

• Jak daný jedinec takové situace hodnotí a interpretuje jejich význam, zda je považuje za ohrožující.
• Jak je prožívá, jaké emoční reakce vyvolávají, zda převáží úzkost a strach, či dokonce pocit bezmocnosti, nebo pozitivní ladění, optimismus a důvěra ve zlepšení situace.
• Zda si dokáže udržet kontrolu nad situací, zda je přesvědčen, že je možné ji zvládnout, ať už sám nebo s pomocí ostatních atd., tj. zda je schopen chápat zátěž jako výzvu.
• Zda jej zátěž aktivizuje ve smyslu hledání účelných způsobů jejího řešení nebo jej paralyzuje a vede k rezignaci.
• Zda je dostatečně flexibilní a dovede zapomenout na nepříjemné zážitky, zda se dovede zotavit po traumatické zkušenosti a zbytečně neulpívá na neúčelném způsobu reagování.