Základy obecné psychologie - doplňující studijní materiál

Vágnerová, M Základy obecné psychologie - doplňující studijní materiál k tištěným studijním textům

1. Vymezení základních pojmů

definice Psychologie je vědní obor, který se zabývá zkoumáním psychických jevů, jež jsou obsahem lidské mysli, a jejich vnějších projevů, tj. chování.

Psychologie je podle doslovného překladu vědou o duši (psyché znamená v řečtině duše a logos je věda). Avšak vzhledem k tomu, že pojem duše nelze přesněji definovat, byl nahrazen termínem psychika, resp. psychické jevy. Základní zaměření psychologie lze tedy vymezit následujícím způsobem:

  • Psychické jevy jsou projevy lidské mysli, které mohou být vědomé, ale mohou být i nevědomé, resp. v daném časovém úseku neuvědomované. Lidská psychika funguje ekonomicky a to, co není důležité či potřebné se dostává mimo dosah vědomí. Jednotlivé psychické jevy neexistují v lidském vědomí izolovaně, vždycky tvoří komplex, složený z celé řady dílčích aspektů. Např. člověk vnímá nějaké dění, uvědomuje si, co pro něj znamená a nějakým způsobem o něm uvažuje, popřípadě ho emočně prožívá atd. Ale také se v důsledku toho určitým způsobem chová a na danou situaci reaguje.
  • Psychické projevy mohou být členěny podle toho, jakou mají funkci, tj. zda slouží k orientaci a adaptaci jedince na okolní svět, nebo zda vyjadřují specifičnost jeho prožívání a směřování. Podle toho je také můžeme analyzovat. Můžeme na ně nahlížet jako na projevy obecných funkcí, které se rozvíjejí u všech lidí. Avšak lze k nim přistupovat i jako k individuálně typickým projevům, které odlišují jednoho člověka od druhého. Všichni lidé jsou např. vybaveni schopností citového prožívání, ale pan X. je obvykle dobře naladěn, zatímco pan Y. se neustálé trápí nějakými obavami.

Z hlediska obecnosti a trvalosti lze rozlišovat psychické vlastnosti, procesy a stavy. To znamená jak obecnější a trvalejší vlastnosti, tak jejich aktuální projevy, které často probíhají ve formě procesů (např. procesu poznávání).

  • Psychické vlastnosti jsou trvalejšími charakteristikami jedince. Mají svou individuálně typickou podobu. Mohou být v různé míře rozvinuté a mohou mít různou kvalitu. To znamená, že lidé se z tohoto hlediska liší. Např. paní X. má lepší paměť než paní Y., je také více společenská, ale zase není tak spolehlivá atd. Psychické vlastnosti je možné měřit prostřednictvím různých vnějších projevů, např. na základě chování nebo subjektivního hodnocení intenzity určitého prožitku atd.
  • Psychickým procesem je právě probíhající dění, které se v určité oblasti odehrává. Může jít např. o proces zapamatování nějaké události, ale i o proces jejího vnímání či prožívání. Je to akt, který probíhá v lidské psychice a může být doprovázen nějakými vnějšími projevy. Jeho trvání je omezené na určitou, relativně krátkou dobu. Průběh takového procesu může být různý, v závislosti na psychických vlastnostech daného jedince, ale i na vnějších podnětech (tj. na situaci, v níž probíhá).
  • Psychický stav je aktuální vyladění daného jedince. I on závisí jak na trvalejších psychických vlastnostech tohoto člověka, tak na situaci, v níž se momentálně nachází. Může jím být např. stav pohody, ale i stav nabuzenosti a naštvanosti, či stav stresu. Je jasné, že člověka, který je dispozičně labilní, vyvedou z míry i běžné události. Aktivní a činorodý jedinec zase tak snadno neupadne do stavu apatie apod.

Psychické procesy a stavy jsou ovlivnitelné vnitřními i vnějšími podněty. Mají svou vlastní dynamiku, probíhají podle určitých zákonitostí, které jsou dány funkčním stavem mozku. Některé jsou do určité míry autonomní, tj. málo ovlivnitelné chtěním či vůlí jedince. Člověk si např. nemůže poručit, co se mu bude líbit a co ne, resp. co ho zaujme a co ne. Jiné jsou závislé na rozhodnutí jedince a jeho vědomém zaměření. Člověk se např. může rozhodnout, že se bude věnovat určité činnosti, něčemu se naučí a nebo se něčemu bude naopak systematicky vyhýbat (např. kontaktu s určitým člověkem).

Psychické jevy můžeme nahlížet z obecného hlediska, ale takový přístup představuje určitou abstrakci. Lidská psychika funguje ve skutečnosti individuálně charakteristickým způsobem, lidé jsou různí a rozdílné bývají i jejich psychické vlastnosti a projevy. Psychologie se proto nezaměřuje jenom na hodnocení obecných psychických jevů, ale i na studium osobnosti, tj. psychické jedinečnosti. Každého člověka, tj. každou lidskou osobnost lze hodnotit na základě jejích jednotlivých psychických vlastností, procesů a stavů. To znamená, že:

shrnutí Lidská psychika funguje jako integrovaný celek, který je individuálně typický a ve svých charakteristických rysech i relativně stabilní.