Národní kontrolní úřad
Completion requirements
NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD
Supreme Audit Office
1 Historie kontroly v našich zemích
Roku 1761 byla založena první kontrolní instituce s názvem Dvorská účetní komora, která se stala roku 1918 zároveň i Českou kontrolní institucí v rámci rakousko-uherské monarchie. Nejvyšší účetní dvůr s působností pro naše země existoval až do roku 1919. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 na tradici tohoto úřadu navázal Nejvyšší účetní kontrolní úřad v Praze.
Po roce 1919 se prováděly různé typy kontrol - kontrola pokladní správy, kontrola správní a kontrola státní. Úřad byl podřízený Parlamentu, prováděl zejména kontrolu hospodaření, ze zákona samostatný, rovnocenný ministerstvům a zároveň na nich nezávislý. Byl mu určen dozor nad státním hospodářstvím a státním dluhem. V čele stál předseda, který byl jmenován prezidentem republiky. Tento úřad fungoval, s odhlédnutím od změn v době nacistické okupace, až do roku 1951.
V první polovině 50. let se stala kontrolní instituce ústředním orgánem státní správy. V čele stál ministr, který byl členem vlády. Tehdy bylo cílem prosazování politických cílů a způsobu hospodaření totalitního režimu. Po roce 1960 vznikla Ústřední komise státní kontroly a statistiky. Kontrolní činnost se zaměřovala převážně na kontrolu plnění státního plánu v organizacích. Teprve roku 1967 se oddělila kontrola od statistiky a vznikly dva samostatné úřady.
V roce 1971 byla zřízena soustava orgánů lidové kontroly, která byla rozčleněna na federální a republikovou, a to opět jako přímý nástroj řízení státu a společnosti komunistickou stranou. Roku 1989 vzniklo Federální ministerstvo kontroly v čele s ministry. Od roku 1991 nastaly změny v činnosti státní kontroly. Jejich působnost byla vymezena na státní správu a jí podřízené orgány a na všechny osoby, jimž byly poskytnuty prostředky ze státního rozpočtu.
Nakonec byla změněna koncepce kontrolní činnosti. Bylo připravováno obnovení Nejvyššího kontrolního úřadu. Po přechodnou dobu byla v činnosti federální i republiková ministerstva kontroly a Nejvyšší kontrolní úřad České republiky.
Po vzniku samostatné České republiky v roce 1993 byl zřízen nynější Nejvyšší kontrolní úřad, jak ho známe dnes.
[1]
2 Postavení a působnost NKÚ
Funkci nezávislého kontrolního orgánu plní v České republice Nejvyšší kontrolní úřad, jehož koncepce je založena na zkušenostech podobných kontrolních institucí v Evropě. NKÚ vychází z Ústavy České republiky, plní svojí funkci samostatně a není závislý ani na parlamentu, ani na vládě. Jsou pouze zamezeny jakékoliv politické vlivy na jeho činnost. Proto představuje jeden z nezastupitelných prvků parlamentní demokracie.
Ústava České republiky definuje v samostatné hlavě Nejvyšší kontrolní úřad jako: „nezávislý orgán,
• který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a kontrolu plnění státního rozpočtu,
• jehož prezidenta a viceprezidenta jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny (podle zákona o NKÚ na dobu devíti let),
• a jehož postavení, působnost a organizační strukturu stanoví zákon.“
Na základě tohoto zákona NKÚ zejména kontroluje a posuzuje hospodaření se státním majetkem i s finančními prostředky vybíranými na základě zákona např. sociální a zdravotní pojištění, a také plnění příjmových a výdajových položek státního rozpočtu. NKÚ provádí od roku 2002 kontrolu hospodaření ČNB v oblasti výdajů na pořízení majetku a na provoz ČNB.
Aby byla zabezpečena objektivita u posuzovaných skutečností a v rozhodování o zásadních otázkách, týkajících se působnosti úřadu, byl uzákoněn kolektivní princip. O plánování a závěrech z kontrolní činnosti NKÚ rozhodují jeho kolektivní orgány. Jsou to Kolegium a senáty úřadu. Kolegium se skládá z prezidenta, viceprezidenta a z patnácti členů Úřadu. Senáty úřadu tvoří členové Úřadu a jsou minimálně tříčlenné. Jsou voleni Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a jejich funkční období trvá nepřetržitě do šedesáti pěti let věku.
Institucionální nezávislost NKÚ je podtržena ze zákona založeným zvláštním institutem kárného řízení, jež probíhá před Kárnou komorou Úřadu. Jejich členové jsou prezident Úřadu a dva soudci Nejvyššího soudu.
Jediným určujícím orgánem finanční nezávislosti Úřadu je Poslanecká sněmovna a státní rozpočet.
[2]
3 Organizační struktura NKÚ
Prezidentem NKÚ je v současné době Ing. František Dohnal a viceprezidentem Ing. Miroslav Kala.
[3]
4 Kontrolní činnost NKÚ
Hlavním posláním NKÚ je zajistit, aby bylo nakládáno hospodárně s prostředky daňových poplatníků, s prostředky vybíranými na základě zákona a s majetkem státu. Kolegium sestavuje a schvaluje každoročně plán kontrolní činnosti na příslušný rozpočtový rok, jehož konečným výstupem je schválený kontrolní závěr.
Při své kontrolní činnosti se v prvé řadě NKÚ soustředí na to, zda státní a další subjekty se svěřeným státním majetkem a prostředky nakládají účelně a hospodárně a zda přitom postupují v souladu s právními předpisy. Stejným způsobem postupuje NKÚ při kontrole využívání prostředků, které byly poskytnuty České republice ze zahraničí, a při kontrole prostředků, za které převzal stát záruky.
[6]
V kompetenci NKÚ je také vydávání a umořování státních cenných papírů a zadávání státních zakázek. Na základě výsledků své kontrolní činnosti zpracovává a předkládá Poslanecké sněmovně svá stanoviska ke zprávě o plnění státního rozpočtu a ke státnímu závěrečnému účtu.
Na požádání Parlamentu České republiky a jeho orgánů předkládá NKÚ připomínky a stanoviska k návrhům právních předpisů, týkajících se převážně rozpočtu, účetnictví, statistiky a kontrolní, daňové a inspekční činnosti.
NKÚ neformálně spolupracuje v rámci legislativního procesu s vládou, jednotlivými ministerstvy i ostatními ústředními orgány.
[4]
5 Systém plánování a provádění kontroly
5.1 Plán kontrolní činnosti
Plán kontrolní činnosti je základním kamenem aktivity NKÚ. Znamená věcné a časové vymezení jednotlivých kontrolních akcí pro následující rozpočtový rok. Obsahuje předmět a cíl kontroly, kontrolované subjekty včetně tzv. kontrolovaných osob a časový průběh kontroly. Dále se v plánu uvádí jméno člena Kolegia, který je pověřen vypracováním kontrolního závěru.
Podněty ke kontrolní činnosti dává prezident, viceprezident či členové NKÚ. Mohou vycházet ale i od Poslanecké sněmovny a Senátu České republiky. Tento vypracovaný plán dává prezident NKÚ Poslanecké sněmovně a vládě České republiky. Zároveň ho zveřejňuje ve Věstníku NKÚ. Kontrolu provádějí členové NKÚ a kontroloři na základě písemného pověření. Vztahy mezi kontrolovanými osobami a kontrolory jsou stanoveny kontrolním řádem.
5.2 Příprava
Příprava je při kontrole velice důležitá. Jejím cílem je získat co nejvíce informací o kontrolovaných subjektech a tématu kontroly. Součástí přípravy je i výběr kritérií pro hodnocení předmětu kontroly.
Poté je zpracován program kontrolní akce. Zároveň je sestavena kontrolní skupina, která je zaškolena v dané problematice a je seznámena s organizačním, metodickým a časovým zajištěním kontrolní akce.
5.3 Provedení kontroly
Kontrolu mohou provádět pouze osoby pověřené kontrolou, u nichž je zaručena nepoddajnost k předmětu kontroly a vůči kontrolovaným osobám. Kontroloři předloží kontrolované osobě pověření, seznámí ji s programem kontroly a vyžádají si potřebnou spolupráci. Pokud kontrolovaný odepře spolupráci, může NKÚ udělit odpovědnému pracovníkovi ve správním řízení pokutu až do výše 50 000 Kč.
Cílem kontrolorů je zjistit skutečný stav věcí, prokázat je příslušnými doklady a tento zjištěný stav porovnat s danými kritérii uvedenými v plánu. Doložit, které předpisy byly porušeny nebo nebyly dodrženy. O zjištěných skutečnostech musí zachovávat mlčenlivost a respektovat tak oprávněné zájmy a práva kontrolovaných osob.
[5]
6 Výsledky kontrol, jejich uplatňování a zveřejňování
6.1 Kontrolní protokol
Výsledkem každé kontroly je kontrolní protokol, jehož obsahem je popis zjištěných skutečností a porušených právních předpisů.
Náležitosti kontrolního protokolu jsou jména kontrolorů, přesné označení kontrolované osoby, místa a času provedené kontroly, jejího předmětu a doklady, o něž se protokol opírá. Nechybí ani podpis kontrolora a odpovědného zástupce kontrolované osoby. Kontrolované osoby mohou podat písemně zdůvodněné námitky, o jejichž opodstatnění rozhoduje vedoucí kontrolní skupiny. Pokud námitkám nevyhoví, může se kontrolovaná osoba odvolat k členu NKÚ, k senátu či ke Kolegiu, který rozhoduje o konečné platnosti.
6.2 Kontrolní závěr
V kontrolním závěru jsou shrnuty výsledky kontrolních protokolů a příslušných dokladů. Vypracovává ho člen NKÚ, který je zodpovědný za kontrolu. Tento závěr schvaluje podle významu kontroly buď sedmnáctičlenné Kolegium, nebo senát. Schválené závěry posílá prezident NKÚ Poslanecké sněmovně, Senátu, vládě České republiky, České národní bance, pokud je kontrolovanou osobou, a na požádání také příslušným ministerstvům. Podklady, vzniklé při kontrole, poskytuje NKÚ pouze na vyžádání Poslanecké sněmovně a vládě ČR.
Zjistí-li NKÚ při kontrolní akci trestnou činnost nebo porušení hmotně-právních předpisů, oznámí prezident tuto činnost státnímu zástupci, úřadu vyšetřování nebo orgánům policie.
6.3 Výroční zpráva a Věstník NKÚ
Souhrnné výsledky kontrolní a další činnosti NKÚ jsou zhodnoceny ve výroční zprávě publikované ve Věstníku, který vychází čtvrtletně a kromě schválených kontrolních závěrů a výroční zprávy obsahuje také plán kontrolní činnosti na příslušný rozpočtový rok.
[4]
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
[1] Nejvyšší kontrolní úřad [online]. 2005-06-11 [cit. 2010-03-31]. Historie kontroly v našich zemích. Dostupné z WWW: <http://www.nku.cz/cz/urad/historie-kontroly.htm>.
[2] Nejvyšší kontrolní úřad [online]. 2005 [cit. 2010-03-31]. Postavení a působnost. Dostupné z WWW: <http://www.nku.cz/cz/urad/default.htm>.
[3] Nejvyšší kontrolní úřad [online]. 2009-01-11 [cit. 2010-03-31]. Organizační struktura. Dostupné z WWW: <http://www.nku.cz/cz/urad/organizacni-struktura.htm>.
[4] Nejvyšší kontrolní úřad [online]. 2005 [cit. 2010-03-31]. Kontrolní činnost NKÚ. Dostupné z WWW: <http://www.nku.cz/cz/kontrola/default.htm>.
[5] Businessinfo.cz [online]. 1997, 2010 [cit. 2010-03-31]. Kontrolní činnost Nejvyššího kontrolního úřadu. Dostupné z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/inspekce-a-kontroly/kontrolni-cinnost-nejvyssiho-kontrolniho/1000547/1776/>.
[6] Nejvyšší kontrolní úřad In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2007, 2010-02-15 [cit. 2010-03-31]. Dostupné z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Nejvyšší_kontrolní_úřad >.
SEZNAM POUŽITÉ CITACE
[1] Česká republika. Ústava české republiky. In Sbírka zákonů. 2010, 1993, 22, 166, s. 770. Dostupný také z WWW: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=166/1993>.
Supreme Audit Office
1 Historie kontroly v našich zemích
Roku 1761 byla založena první kontrolní instituce s názvem Dvorská účetní komora, která se stala roku 1918 zároveň i Českou kontrolní institucí v rámci rakousko-uherské monarchie. Nejvyšší účetní dvůr s působností pro naše země existoval až do roku 1919. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 na tradici tohoto úřadu navázal Nejvyšší účetní kontrolní úřad v Praze.
Po roce 1919 se prováděly různé typy kontrol - kontrola pokladní správy, kontrola správní a kontrola státní. Úřad byl podřízený Parlamentu, prováděl zejména kontrolu hospodaření, ze zákona samostatný, rovnocenný ministerstvům a zároveň na nich nezávislý. Byl mu určen dozor nad státním hospodářstvím a státním dluhem. V čele stál předseda, který byl jmenován prezidentem republiky. Tento úřad fungoval, s odhlédnutím od změn v době nacistické okupace, až do roku 1951.
V první polovině 50. let se stala kontrolní instituce ústředním orgánem státní správy. V čele stál ministr, který byl členem vlády. Tehdy bylo cílem prosazování politických cílů a způsobu hospodaření totalitního režimu. Po roce 1960 vznikla Ústřední komise státní kontroly a statistiky. Kontrolní činnost se zaměřovala převážně na kontrolu plnění státního plánu v organizacích. Teprve roku 1967 se oddělila kontrola od statistiky a vznikly dva samostatné úřady.
V roce 1971 byla zřízena soustava orgánů lidové kontroly, která byla rozčleněna na federální a republikovou, a to opět jako přímý nástroj řízení státu a společnosti komunistickou stranou. Roku 1989 vzniklo Federální ministerstvo kontroly v čele s ministry. Od roku 1991 nastaly změny v činnosti státní kontroly. Jejich působnost byla vymezena na státní správu a jí podřízené orgány a na všechny osoby, jimž byly poskytnuty prostředky ze státního rozpočtu.
Nakonec byla změněna koncepce kontrolní činnosti. Bylo připravováno obnovení Nejvyššího kontrolního úřadu. Po přechodnou dobu byla v činnosti federální i republiková ministerstva kontroly a Nejvyšší kontrolní úřad České republiky.
Po vzniku samostatné České republiky v roce 1993 byl zřízen nynější Nejvyšší kontrolní úřad, jak ho známe dnes.
[1]
2 Postavení a působnost NKÚ
Funkci nezávislého kontrolního orgánu plní v České republice Nejvyšší kontrolní úřad, jehož koncepce je založena na zkušenostech podobných kontrolních institucí v Evropě. NKÚ vychází z Ústavy České republiky, plní svojí funkci samostatně a není závislý ani na parlamentu, ani na vládě. Jsou pouze zamezeny jakékoliv politické vlivy na jeho činnost. Proto představuje jeden z nezastupitelných prvků parlamentní demokracie.
Ústava České republiky definuje v samostatné hlavě Nejvyšší kontrolní úřad jako: „nezávislý orgán,
• který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a kontrolu plnění státního rozpočtu,
• jehož prezidenta a viceprezidenta jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny (podle zákona o NKÚ na dobu devíti let),
• a jehož postavení, působnost a organizační strukturu stanoví zákon.“
Na základě tohoto zákona NKÚ zejména kontroluje a posuzuje hospodaření se státním majetkem i s finančními prostředky vybíranými na základě zákona např. sociální a zdravotní pojištění, a také plnění příjmových a výdajových položek státního rozpočtu. NKÚ provádí od roku 2002 kontrolu hospodaření ČNB v oblasti výdajů na pořízení majetku a na provoz ČNB.
Aby byla zabezpečena objektivita u posuzovaných skutečností a v rozhodování o zásadních otázkách, týkajících se působnosti úřadu, byl uzákoněn kolektivní princip. O plánování a závěrech z kontrolní činnosti NKÚ rozhodují jeho kolektivní orgány. Jsou to Kolegium a senáty úřadu. Kolegium se skládá z prezidenta, viceprezidenta a z patnácti členů Úřadu. Senáty úřadu tvoří členové Úřadu a jsou minimálně tříčlenné. Jsou voleni Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a jejich funkční období trvá nepřetržitě do šedesáti pěti let věku.
Institucionální nezávislost NKÚ je podtržena ze zákona založeným zvláštním institutem kárného řízení, jež probíhá před Kárnou komorou Úřadu. Jejich členové jsou prezident Úřadu a dva soudci Nejvyššího soudu.
Jediným určujícím orgánem finanční nezávislosti Úřadu je Poslanecká sněmovna a státní rozpočet.
[2]
3 Organizační struktura NKÚ
Prezidentem NKÚ je v současné době Ing. František Dohnal a viceprezidentem Ing. Miroslav Kala.
[3]
4 Kontrolní činnost NKÚ
Hlavním posláním NKÚ je zajistit, aby bylo nakládáno hospodárně s prostředky daňových poplatníků, s prostředky vybíranými na základě zákona a s majetkem státu. Kolegium sestavuje a schvaluje každoročně plán kontrolní činnosti na příslušný rozpočtový rok, jehož konečným výstupem je schválený kontrolní závěr.
Při své kontrolní činnosti se v prvé řadě NKÚ soustředí na to, zda státní a další subjekty se svěřeným státním majetkem a prostředky nakládají účelně a hospodárně a zda přitom postupují v souladu s právními předpisy. Stejným způsobem postupuje NKÚ při kontrole využívání prostředků, které byly poskytnuty České republice ze zahraničí, a při kontrole prostředků, za které převzal stát záruky.
[6]
V kompetenci NKÚ je také vydávání a umořování státních cenných papírů a zadávání státních zakázek. Na základě výsledků své kontrolní činnosti zpracovává a předkládá Poslanecké sněmovně svá stanoviska ke zprávě o plnění státního rozpočtu a ke státnímu závěrečnému účtu.
Na požádání Parlamentu České republiky a jeho orgánů předkládá NKÚ připomínky a stanoviska k návrhům právních předpisů, týkajících se převážně rozpočtu, účetnictví, statistiky a kontrolní, daňové a inspekční činnosti.
NKÚ neformálně spolupracuje v rámci legislativního procesu s vládou, jednotlivými ministerstvy i ostatními ústředními orgány.
[4]
5 Systém plánování a provádění kontroly
5.1 Plán kontrolní činnosti
Plán kontrolní činnosti je základním kamenem aktivity NKÚ. Znamená věcné a časové vymezení jednotlivých kontrolních akcí pro následující rozpočtový rok. Obsahuje předmět a cíl kontroly, kontrolované subjekty včetně tzv. kontrolovaných osob a časový průběh kontroly. Dále se v plánu uvádí jméno člena Kolegia, který je pověřen vypracováním kontrolního závěru.
Podněty ke kontrolní činnosti dává prezident, viceprezident či členové NKÚ. Mohou vycházet ale i od Poslanecké sněmovny a Senátu České republiky. Tento vypracovaný plán dává prezident NKÚ Poslanecké sněmovně a vládě České republiky. Zároveň ho zveřejňuje ve Věstníku NKÚ. Kontrolu provádějí členové NKÚ a kontroloři na základě písemného pověření. Vztahy mezi kontrolovanými osobami a kontrolory jsou stanoveny kontrolním řádem.
5.2 Příprava
Příprava je při kontrole velice důležitá. Jejím cílem je získat co nejvíce informací o kontrolovaných subjektech a tématu kontroly. Součástí přípravy je i výběr kritérií pro hodnocení předmětu kontroly.
Poté je zpracován program kontrolní akce. Zároveň je sestavena kontrolní skupina, která je zaškolena v dané problematice a je seznámena s organizačním, metodickým a časovým zajištěním kontrolní akce.
5.3 Provedení kontroly
Kontrolu mohou provádět pouze osoby pověřené kontrolou, u nichž je zaručena nepoddajnost k předmětu kontroly a vůči kontrolovaným osobám. Kontroloři předloží kontrolované osobě pověření, seznámí ji s programem kontroly a vyžádají si potřebnou spolupráci. Pokud kontrolovaný odepře spolupráci, může NKÚ udělit odpovědnému pracovníkovi ve správním řízení pokutu až do výše 50 000 Kč.
Cílem kontrolorů je zjistit skutečný stav věcí, prokázat je příslušnými doklady a tento zjištěný stav porovnat s danými kritérii uvedenými v plánu. Doložit, které předpisy byly porušeny nebo nebyly dodrženy. O zjištěných skutečnostech musí zachovávat mlčenlivost a respektovat tak oprávněné zájmy a práva kontrolovaných osob.
[5]
6 Výsledky kontrol, jejich uplatňování a zveřejňování
6.1 Kontrolní protokol
Výsledkem každé kontroly je kontrolní protokol, jehož obsahem je popis zjištěných skutečností a porušených právních předpisů.
Náležitosti kontrolního protokolu jsou jména kontrolorů, přesné označení kontrolované osoby, místa a času provedené kontroly, jejího předmětu a doklady, o něž se protokol opírá. Nechybí ani podpis kontrolora a odpovědného zástupce kontrolované osoby. Kontrolované osoby mohou podat písemně zdůvodněné námitky, o jejichž opodstatnění rozhoduje vedoucí kontrolní skupiny. Pokud námitkám nevyhoví, může se kontrolovaná osoba odvolat k členu NKÚ, k senátu či ke Kolegiu, který rozhoduje o konečné platnosti.
6.2 Kontrolní závěr
V kontrolním závěru jsou shrnuty výsledky kontrolních protokolů a příslušných dokladů. Vypracovává ho člen NKÚ, který je zodpovědný za kontrolu. Tento závěr schvaluje podle významu kontroly buď sedmnáctičlenné Kolegium, nebo senát. Schválené závěry posílá prezident NKÚ Poslanecké sněmovně, Senátu, vládě České republiky, České národní bance, pokud je kontrolovanou osobou, a na požádání také příslušným ministerstvům. Podklady, vzniklé při kontrole, poskytuje NKÚ pouze na vyžádání Poslanecké sněmovně a vládě ČR.
Zjistí-li NKÚ při kontrolní akci trestnou činnost nebo porušení hmotně-právních předpisů, oznámí prezident tuto činnost státnímu zástupci, úřadu vyšetřování nebo orgánům policie.
6.3 Výroční zpráva a Věstník NKÚ
Souhrnné výsledky kontrolní a další činnosti NKÚ jsou zhodnoceny ve výroční zprávě publikované ve Věstníku, který vychází čtvrtletně a kromě schválených kontrolních závěrů a výroční zprávy obsahuje také plán kontrolní činnosti na příslušný rozpočtový rok.
[4]
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
[1] Nejvyšší kontrolní úřad [online]. 2005-06-11 [cit. 2010-03-31]. Historie kontroly v našich zemích. Dostupné z WWW: <http://www.nku.cz/cz/urad/historie-kontroly.htm>.
[2] Nejvyšší kontrolní úřad [online]. 2005 [cit. 2010-03-31]. Postavení a působnost. Dostupné z WWW: <http://www.nku.cz/cz/urad/default.htm>.
[3] Nejvyšší kontrolní úřad [online]. 2009-01-11 [cit. 2010-03-31]. Organizační struktura. Dostupné z WWW: <http://www.nku.cz/cz/urad/organizacni-struktura.htm>.
[4] Nejvyšší kontrolní úřad [online]. 2005 [cit. 2010-03-31]. Kontrolní činnost NKÚ. Dostupné z WWW: <http://www.nku.cz/cz/kontrola/default.htm>.
[5] Businessinfo.cz [online]. 1997, 2010 [cit. 2010-03-31]. Kontrolní činnost Nejvyššího kontrolního úřadu. Dostupné z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/inspekce-a-kontroly/kontrolni-cinnost-nejvyssiho-kontrolniho/1000547/1776/>.
[6] Nejvyšší kontrolní úřad In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2007, 2010-02-15 [cit. 2010-03-31]. Dostupné z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Nejvyšší_kontrolní_úřad >.
SEZNAM POUŽITÉ CITACE
[1] Česká republika. Ústava české republiky. In Sbírka zákonů. 2010, 1993, 22, 166, s. 770. Dostupný také z WWW: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=166/1993>.
Last modified: Monday, 27 January 2014, 11:57 AM