EDUPROB veřejnost

vyjadřuje vztah mezi předměty a jevy nebo jejich znaky. Jedná se o výrok, který obsahuje tvrzení nebo popírání určitých souvislostí mezi předměty nebo jevy. V soudech tedy něco tvrdíme nebo popíráme. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

viz koncentrace

věda zabývající se speciální výchovou a vyučováním osob tělesně, smyslově či duševně postižených. Podle zaměření na osoby s konkrétním hendikepem se dělí na: etopedii, logopedii, psychopedii, somatopedii a tyflopedii (viz hesla ve slovníku). (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

zvláštní, příznačný, osobitý

norma, kriterium

přidělený, vrozený. Daný již zrozením a vyplývající z pohlaví, rasy, místa, rodičů apod. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

získaný díky vlastnímu úsilí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

určovaný počtem voleb v sociometrickém šetření. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

opakující se

dle C. Lombrosa tzv. znaky zrůdnosti na těle (konstituční či organické nepravidelnosti), které byly považovány za příčiny slabomyslnosti, kriminality, aj. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

termín P. Janeta; příznaky hysterie základní. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

znak vzniklý dlouhodobým vykonáváním určité profese. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

podněcování, působení podnětu

podněcovat, vyvolávat

podnět, tj. vnější či vnitřní činitel, který vyvolává v živém organismu aktivitu. Pojem „stimulus“ je nejčastěji užíván ve vnímání pro podnět, který působí na receptor.

v psychologii nadměrná zátěž neúnikového druhu, která vede k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové poškození, k vysoké aktivaci adrenokortikálních funkcí a psychosomatickým poruchám. Liší se od neurotické reakce, v níž somatické poškození či porucha může být vyřešena únikovým mechanizmem. U tělesné zátěže jde o přehřátí, podchlazení, infekci, otravu, poranění, šok či trauma. Rozšíření fyziologické zátěže na psychologickou naráží na problémy, především vzhledem k povaze stresoru. Rozsah psychologických stresorů je individuálně rozdílný a vlastně nekonečný, může jím být i silná radost. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

úmyslně vyvolaný. Výjimečnost navozené situace (skok padákem, vysokohorská túra aj.) vyvolává stav změněného vědomí. Překročení dosavadních hranic možností; růst sebedůvěry pro další život. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)