EDUPROB veřejnost

podnět, tj. vnější či vnitřní činitel, který vyvolává v živém organismu aktivitu. Pojem „stimulus“ je nejčastěji užíván ve vnímání pro podnět, který působí na receptor.

v psychologii nadměrná zátěž neúnikového druhu, která vede k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové poškození, k vysoké aktivaci adrenokortikálních funkcí a psychosomatickým poruchám. Liší se od neurotické reakce, v níž somatické poškození či porucha může být vyřešena únikovým mechanizmem. U tělesné zátěže jde o přehřátí, podchlazení, infekci, otravu, poranění, šok či trauma. Rozšíření fyziologické zátěže na psychologickou naráží na problémy, především vzhledem k povaze stresoru. Rozsah psychologických stresorů je individuálně rozdílný a vlastně nekonečný, může jím být i silná radost. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

úmyslně vyvolaný. Výjimečnost navozené situace (skok padákem, vysokohorská túra aj.) vyvolává stav změněného vědomí. Překročení dosavadních hranic možností; růst sebedůvěry pro další život. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

prolongovaný, protrahovaný. Čím déle stres trvá, tím větší je pravděpodobnost psychosomatického onemocnění. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

termín v tvarové psychologii. Znamená vztah mezi celkovým tvarem a částmi, tvořícími celek. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2002)

Psychologický směr stavící na rozkladu vědomí na jednotlivé prvky pomocí introspekce. Vycházel z myšlenky, že komplexní psychické děje (např. myšlení) lze „složit“ z jednotlivých psychických prvků (počitků a představ) podle zákonů asociace a s přispěním pamětních prvků.

vlastnost poznatků, výpovědí, postojů a pod., které jsou v rozhodující míře určovány závislostí na poznávajícím, vypovídajícím nebo postoj zaujímajícím subjektu. (kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha:  Academia 2001)

tendence jedince podřizovat se, nechat se vést, ovládat. Jde o kontinuum na škále dominance – submise, a hodnocení této vlastnosti závisí na umístění na uvedené škále. Může souviset s nedostatečným sebevědomím a také s aktuální životní situací jedince. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

slovní nebo mimoslovní působení jednoho jedince na druhého, popř. na více osob (heterosugesce) či na sebe sama (autosugesce). Důsledkem sugestivního působení je bezděčná, automatická reakce. Účinnost sugesce se zvyšuje při snížené kontrole vědomí. Myšlenky, které jsou předmětem sugesce, však nesmějí být v přímém rozporu s dosavadním poznáním jedince. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

sklon přejímat myšlenky druhých lidí. Vyšší je u dětí, jedinců s nižším intelektem, s nižším sebevědomím, v situaci únavy

představuje mravně hodnotící instanci, jedná se o zvnitřněné vnější požadavky na chování a prožívání dítěte. Zahrnuje svědomí a představu ideálního Já

obor pedagogiky zabývající se teorií i praxí rozvoje osobnosti výchovy a vzdělávání dětí s vadami sluchu. (kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 2001)

obor zaměřený na práci s lidmi postiženými vadami sluchu. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

kladný citový vztah k jiné osobě, ke skupině, hnutí aj. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

součást nervového systému. Nervové buňky sympatiku jsou uloženy v hrudní a bederní části míchy. Transmitery sympatiku jsou adrenalin a noradrenalin. Připravují organismus na boj nebo útěk, činnost sympatika převládá v období emočního vzrušení a stresu, většinou pracuje jako celek: zrychluje srdeční tep a zvyšuje tlak, zrychluje dýchání, rozšiřuje cévy ve svalech a zužuje je v kůži, vyvolává pocení, snižuje vylučování slin a hlenu, zvyšuje hladinu glukózy v krvi, zvyšuje srážlivost krve pro případ poranění, aktivuje žlázy s vnitřním vylučováním a tvorbu hormonů, převádí krev z žaludku a střev k mozku a kosterním svalům. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

příznak (něčeho): strachu, nebezpečí, nepřátelství atd. Patrná známka nemoci, příznak: objektivní, subjektivní. Příznak nebo projev choroby, popř. poškození. (kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 2001)

vztahující se k větné stavbě

myšlenkové spojování jednotlivých prvků, skutečností nebo vlastností v celek. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)