EDUPROB veřejnost

platnost testu. Ověření, zda test či jiná metoda zjišťuje to, co zjišťovat má. Test je validní natolik, na kolik víme co zjišťuje a do jaké míry. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

vědomí zahrnuje: prožívání (duševní dění), uvědomování si prožívaného a sebeuvědomování. K vědomí dospívá člověk postupným uvědomováním si sebe sama. K tomuto postupnému sebe-uvědomování přispívá: schopnost oddělit „já“ od „ne-já“(okolního světa), uvědomování si vlastní jedinečnosti, uvědomování si toho, že obsah vlastního prožívání a formy chování patří tomuto „já“. Vědomí je charakterizováno : spojitostí v čase (i když je přerušováno změnami svého stavu, spánkem, bezvědomím), výběrovostí (příkladem je pozornost a vůle), podmětností (náleží k „já“ - „já myslím, já cítím“ apod.), předmětností (je vždy vědomím něčeho). Vědomí je projevem stupně duševního vývoje a duševního zdraví člověka. V některých psychologických směrech bývá nahrazováno též pojmy: zkušenost, zážitek, chování. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

Učením osvojené poznatky. Jedná se o zapamatované informace i o pochopení vztahů mezi nimi (v podobě pojmů, pravidel, zákonů, vzorců apod.).

slovní

ověření, ověřování, potvrzení, potvrzování pravosti, správnosti hypotéz. (kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha Academia; 2001)

termín W. Köhlera a tvarových psychologů. Znamená pochopení vztahové souvislosti jevu a důvodu, prostředku a účelu, příčiny a účinku, části a celku, jednotlivého případu a zákona. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

(útrobní) receptory podávající informace z vnitřních orgánů o trávení, dýchání, vylučování a krevním oběhu.

vnímaný zrakem. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

produkt vnímání

1. v asocianistické a pavlovovské psychologii souhrn počitků vstupující do CNS prostřednictvím smyslových orgánů
2. souhrn senzorických dat vytvářejících určitou strukturu, která umožňuje orientaci v životním prostředí i kontrolu chování. Nejde o pasivní odraz skutečnosti, ale aktivní konstrukci, která má adaptivní funkci
3. šířeji soubor počitků jako výsledek procesu vnímání spojený s prožitkem a uchovaný v paměti a zkušenostech člověka.
   (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

viz psychické vlastnosti

je základní psychický poznávací proces, který vzniká bezprostředním působením vnějších nebo vnitřních podnětů na smyslové orgány. Mluvíme o názorném, přímém, smyslovém poznávání skutečnosti. Vnímání se uskutečňuje analyticko-syntetickou činností mozkové kůry. Nejprve dochází k analýze vnímaného předmětu na jednotlivé složky (vlastnosti) – výsledkem je počitek – a ty se potom spojují korovou syntézou v celek, ve vjem. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

vztahující se k vůli. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

zranitelnost nebo zvýšená citlivost, nejčastěji jako předpoklad nebo náchylnost k určitému onemocnění. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

schopnost vzpomenout si na obsah paměti bez jakékoli pomoci. Při vybavování dochází k vyvolávání minulých vjemů, zážitků z paměti do vědomí. Vybavené není přesnou kopií původního vjemu nebo zážitku, bývá pozměněno co do objemu i kvality, vlivem zpracování, zobecněním (vynecháním méně podstatných podrobností). (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

viz. syndrom vyhoření. Ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí, zejména u příslušníka některé z pomáhajících profesí. Nejčastěji je spojen se ztrátou činorodosti a poslání. Projevuje se pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti. Postižený ztrácí zájem o svou práci, spokojí se s každodenním stereotypem, rutinou, nevidí důvod pro další sebevzdělávání a osobní růst; snaží se pouze přežít, nemít problémy. Většinou jde o stav konečný, ačkoliv vývoj je plíživý, a tím nebezpečný. Vývoj lze rozdělit do předchorobí: jedinec by chtěl pracovat co nejlépe, touží po úspěchu, ale ten nepřichází. Následují tři stadia; symptomy prvního stadia: nic nestíhá, stále v časové nouzi, jeho práce začíná ztrácet systém. Symptomy druhého stadia: výskyt běžných symptomů neurózy provázený pocitem, že pořád musí něco dělat, výsledkem je chaos. Symptomy třetího stadia: pocit, že „musí“, se ztrácí a obrací ve vzdor, že „nemusí“ nic, kolegové jej obtěžují už jen svoji přítomností, pryč jsou zbytky zájmu, nadšení, zůstala jen únava a zklamání. Obranou proti vyhoření je víra ve smysl poslání a vědomí potřebnosti i toho, že je vždy možné nalézt něco, na co se lze těšit, že je vždy možný další rozvoj. Pomáhá též duševní hygiena, relaxace. K vyhoření může zvlášť rychle dojít u personálu na jednotkách intenzivní péče a v zařízeních typu hospic, kde už neexistuje naděje na vyléčení a je pociťována jen malá satisfakce z práce. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Určují předpoklady jedince pro určitou činnost; patří sem především schopnosti.

představa oživující minulý zážitek. Je provázena citovým doprovodem okamžiku vzniku a může být dále ovlivněna citovým stavem v okamžiku vyvolání. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

Vlastnosti související s hodnotami, které jedinec uznává (soubor charakterových vlastností).