vědomí zahrnuje: prožívání (duševní dění), uvědomování si prožívaného a sebeuvědomování. K vědomí dospívá člověk postupným uvědomováním si sebe sama. K tomuto postupnému sebe-uvědomování přispívá: schopnost oddělit „já“ od „ne-já“(okolního světa), uvědomování si vlastní jedinečnosti, uvědomování si toho, že obsah vlastního prožívání a formy chování patří tomuto „já“. Vědomí je charakterizováno : spojitostí v čase (i když je přerušováno změnami svého stavu, spánkem, bezvědomím), výběrovostí (příkladem je pozornost a vůle), podmětností (náleží k „já“ - „já myslím, já cítím“ apod.), předmětností (je vždy vědomím něčeho). Vědomí je projevem stupně duševního vývoje a duševního zdraví člověka. V některých psychologických směrech bývá nahrazováno též pojmy: zkušenost, zážitek, chování. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)