5. Skupiny, organizace a jedinec

Sociální skupina je základní sociální jednotkou, ve které se odehrává většina našeho sociálního života. Skupiny jsou organizované systémy, ve kterých jsou vztahy mezi členy strukturovány a podřízeny určitým vzorcům. Sociální psychologie se zabývá malými sociálními skupinami. Se sociálními skupinami však má každý z nás vlastní zkušenost.

Malá sociální skupina je vymezována počtem od tří do patnácti - pětadvaceti jedinců. Za optimální velikost malé skupiny je považován počet patnácti jedinců, ve větších skupinách zpravidla vznikají podskupiny členů, kteří jsou si bližší.

Sociální skupiny vznikají buď spontánně z rozhodnutí samotných členů nebo vnějším rozhodnutím pocházejícím zpravidla z nějaké organizace či instituce. Podle toho rozlišujeme skupiny neformální, spontánně vzniklé na základě vztahů mezi jedinci a skupiny formální, které v určitém smyslu existují dříve, než se jednotliví jedinci jejími členy stanou. Neformální skupiny vznikají především proto, aby uspokojovaly potřeby svých členů, zatímco formální skupiny jsou vytvářeny ke splnění cílů, které si klade zřizující instituce. Jako formální vznikají např. pracovní týmy, postupně se v nich však vytvářejí i neformální vazby mezi členy.

Podle způsobu začlenění do skupiny rozlišujeme skupiny členské a referenční. Členskou skupinou je ta, jejímž členem jedinec skutečně je. Referenční skupina je ta skupina, která pro jedince představuje model hodnot i způsobu chování, přičemž není rozhodující, jestli je či není jejím členem.

Podle významu skupiny pro jedince rozlišujeme skupiny primární (osobně významné) a sekundární (méně významné).

Jako sociální skupinu můžeme označit pouze taková společenství, která mají určitý počet charakteristických znaků. Zde jsou nejdůležitější z nich, je však možné najít i jiný výčet:

  • Interakce. Členové skupiny spolu komunikují a navzájem se ovlivňují. Interakce mezi členy skupiny je intenzivní a je výrazem existujících silných sociálních vztahů - zároveň k vytváření těchto vztahů přispívá. Vztahy nemusí být pouze pozitivní, jejich intenzita znamená, že si členové nejsou navzájem lhostejní. Čím vyšší je intenzita pozitivních vazeb, tím vyšší je skupinová koheze (soudržnost).

  • Identifikace. Členové skupiny se vědomě identifikují se skupinou, to znamená, že sami na sebe myslí jako na členy skupiny. Někdy je tato identifikace zřejmá i z vnějších znaků (např. styl oblékání). Identifikace se skupinou je posilována přitažlivostí skupiny pro člena a má za důsledek přejímání skupinových hodnot a postojů. Toto sdílení opět zpětně posiluje identifikaci.

  • Společné cíle. Skupina je charakterizována tím, že její členové sdílejí společné cíle (alespoň jeden). K dosažení cílů je zaměřena aktivita skupiny, která přispívá k vytváření skupinové hierarchie. Volba cílů vyjadřuje společně sdílené hodnoty.

  • Normy. Aby skupina mohla rozvíjet své aktivity a dosahovat společných cílů, vytváří soubor společných norem, které jsou členy sdíleny (podrobněji viz dále).